Samsung se naplno pustil do vývoje skládacích telefonů. Po Foldu, který fungoval více méně jako ukázka moderních technologií, je tady mnohem komerčnější řešení v podobě Galaxy Z Flip s véčkovou konstrukcí. Je tohle už ta skutečně správná cesta, kterou se má do budoucna odvětví smartphonů vydat? Nebo jde o podmanivou novinku, která se ale zapomněla někde v minulosti? To se pokusíme rozhodnout v naší podrobné recenzi!
Doporučujeme: 24 hodin s Galaxy Z Flip. Čím nás (ne)zaujal?
Jihokorejský velkovýrobce a vládce smartphonového trhu otevřel v minulém roce pandořinu skříňku. Svým Foldem se sice netrefil do gusta všem (telefon byl drahý, konstrukčně hrubě nevyladěný a ani softwarově to nebylo bůhvíco), ale připsal si prvenství – první globálně prodávaný smartphone nové doby – doby skládací.
Následovaly pokusy Huawei i Motoroly, které se ale zatím nepodívaly na široké spektrum trhů po celém světě. To zatím dokázal jen Samsung. A novou dekádu odpálil stylově – jak také jinak. Galaxy Z Flip je nový skládací telefon, který se nedopouští stejných chyb jako Fold a jde úplně jinou cestou.
Veškeré své úsilí vsází na styl, praktičnost mu nic neříká. Zatímco u Foldu získali zákazníci rozevřením z malého velký displej, tady získají 6,7palcový; bez otevření se ale nedá ovládat. I přesto nabízí ale Flip ty nejlepší technologie flexibilního displeje, které zatím jsou k dispozici. A proto se s ním musí počítat jako s tím nejlepším skládacím smartphonem na trhu. Jaký je ale tento výstřelek moderních technologií v praxi?
Konstrukce | kov a sklo, skládací véčková konstrukce, rozloženo: 167,3 x 73,6 x 6,9-7,2 mm, složeno: 87,4 x 73,6 x 15,4-17,3 mm, 183 g |
---|---|
Displej | vnitřní: 6,7″, Dynamic AMOLED Infinity-O Flex, HDR10+, 2636 x 1080 px, poměr stran 22:9, jemnost 425 ppi vnější: 1,1″, Super AMOLED, 300 x 112 px, jemnost 303 ppi |
Operační systém | Android 10 + One UI 2.0 |
Procesor | 8jádrový, 2,96 GHz, Qualcomm Snapdragon 855+ |
Paměť | 8 GB RAM, úložiště 256 GB, nemá MicroSD slot |
Fotoaparát | duální (12 Mpx hlavní + 12 Mpx širokoúhlý 123°), clona f/1.8 + f/2.2; přední 10 Mpx, clona f/2.4 |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | Wi-Fi, Bluetooth 5.0, NFC, GPS, USB-C, stereo reproduktory, čtečka otisků na boku, čtečka tváře |
Baterie | 3 300 mAh, rychlonabíjení (15 W), bezdrátové nabíjení Qi (9 W) |
Cena a dostupnost | 38 990 Kč, únor 2020 |
U málokterého smartphonu je tolik znatelný rozdíl mezi pocity z designu a pocity z konstrukce. Asi to během recenze zazní ještě několikrát, ale Z Flip je skutečně stylovka. Jeho orientace na styl, na designově zaměřené zákazníky, možná svým způsobem i na mladší generaci, která se zajímá o trendy, všechno je to na první pohled patrné.
Ať už máme hodnotit testovanou černou (jakousi mysteriózní, klasičtější) anebo světle fialovou, obě vypadají zatraceně dobře – design a vzhled telefonu je skutečně jedním z jeho hlavních lákadel. Telefon vypadá jako hodně luxusní pudřenka nebo tabatěrka, snaží se být symetrický (i když fotoaparát má umístěn asymetricky). Výhodou je primárně jeho rozměr, když je složen a není používán. Vejde se do každé kapsy, i té menší, dámské – a to je benefit, který u dnes běžných skoro 7palcových pádel není vůbec obvyklé.
K tomu nejzajímavějšímu se samozřejmě dostaneme až po otevření véčkové konstrukce. Tu obstarává pevný kloub, k němuž mám snad jen jedinou výhradu, a to že dost skrývá logo výrobce; nejednou jsem byl tázán, kdo za telefonem vlastně stojí, protože ve většině poloh logo není vůbec vidět. Tím si Samsung podřezává sám pod sebou větev – vyrobí takový skvost, ale logo umístí na nejméně viditelné místo. Proč…
Pak už před sebou máme protažený (poměr je alarmujících 22:9!) 6,7palcový displej s vystouplými rámečky; to, aby o sebe přeložená plocha ohebného displeje nedřela a neničila se. Velmi nepěkný, avšak vzhledem ke konstrukci telefonu asi nutný prvek. Na těle si ještě povšimněme napravo kolébky pro nastavení hlasitost a zamykacího tlačítka se čtečkou otisků, na zádech potom duálního fotoaparátu, LEDky vedle něj a 1,1palcového titěrného notifikačního displeje.
Ten umí zobrazovat čas, datum a hladinu nabití, ikonky notifikací a pár přepínačů, jako třeba regulaci přehrávané hudby. Upřímně? V praxi přes něj nic nevyřídíte, ale občas funguje dobře jako informátor o tom, kolik je hodin nebo jak moc nabitý telefon je. A má vtipnou funkci, kdy se na něj přenese obraz, který zachycuje kamera. Pokud jsou tady fanoušci krkolomného pořizování selfíček, hlaste se!
Pokud telefon vezmeme do ruky, dostaví se pocit luxusu, který je doprovázen již zmíněným prémiovým vzezřením telefonu. Přístroj je až na pár plastových částí (zmíněný rám kolem displeje, povrch čtečky otisků prstů na boku, předěly pro anténu) ze skla. A tady přichází první problém. Telefon klouže, nikdy si s ním v ruce nejste jisti a jakmile jej poprvé vynesete ven do širého světa, ven z bezpečí domova či kanceláře, poznáte, v čem tkví ta největší chyba Flipu – chová se totiž jako kostka mýdla ve sprše.
Nebývá zvykem, že bychom našli největší deficit hned v první kapitole, ale tady to ani nemůže být jinak. Špatná je celá ergonomie. A ne snad, že by byl telefon Samsungem špatně zkonstruován. Tady je totiž na vině samotná myšlenka přinést v roce 2020 na trh véčko. Ať se na mě nikdo ze Samsungu nezlobí, ale byl dobrý důvod segment véčkových smartphonů opustit ve prospěch “černých placek”.
Vezměme to polopatě. K bezpečné manipulaci se skládačkou potřebujete dvě ruce; těmi sice většina z nás disponuje, ale rozhodně ne vždy a všude. Druhou ruku, kterou kýženě potřebujete k odklopení displeje, totiž může zaneprazdňovat madlo v tramvaji, hrnek s kávou, svačinou anebo třeba nákupní taška. Asi chápete, že nutnost dokola vyklápět a zaklápět displej je tak nepraktická, že bych si nejednou rozmyslel, jestli skutečně takto stylový smartphone v dnešní době potřebuji.
A to nehledě na to, že samotný kloub má jen velmi omezenou funkčnost. Sám výrobce uvádí cca 200 tisíc ohnutí. To nezní jako velké číslo a také jím není. Soudobá společnost zírá do telefonu prakticky kdykoliv, kdy je to možné, a s takovou vydrží kloub v kondici sotva tři roky; možná ani to ne.
Pokud vytáhnu z kapsy standardní smartphone, mohu rovnou manipulovat a pracovat; u Flipu nikoliv, tam nejdříve musíte otevřít displej, protože přes ten sekundární toho moc nespácháte. A to je pohyb navíc, který de facto stál za tím, proč jsme tehdy před několika lety od véčkových telefonů ustoupili. Sice se dá naučit oblíbený manažerský grif, kdy jednou rukou displej vyklopím. To ano, ale chce to trochu cviku a ruku přitom nemáte zrovna jistou, takže vám může na zem kdykoliv upadnout necelých 40 tisíc korun ve skle. A v tu chvíli je po všem.
A tím se dostáváme k tomu poslednímu, co je třeba zmínit, a sice odolnost. Zřejmě není překvapením, že když dochází ke spojení dvou mechanických ploch v kloubu, jakákoliv odolnost certifikovaná písmeny IP není možná a hrátky s vodou, prachovými částečkami nebo snad pískem budou pro telefon smrtící. Bohužel jsem byl během testování zklamán i ze skleněného krunýře, který sice má být s plaketou Gorilla Glass 6, ale pár vlasových škrábanců se objevilo po sotva dvou dnech celkem opatrného používání. Pokud jde o odolnost flexibilního displeje, na tu bych se rád zaměřil až v části příslušné pro obrazovku.
Obrázek o telefonu si asi každý musí udělat sám, na mě ale po pár týdnech testování působí jako krásný, až by se dalo říct nádherný, podmanivý, ale zároveň neskutečně zranitelný přístroj, kterému každý silnější dotyk může ublížit. Představit si ho v mohutných rukou dřevorubce vlastně ani nedovedu. Takový člověk si ale Flip nekoupí – kdo si ho pořídí, musí jednoduše myslet na zodpovědnost, která se s tímto nákupem pojí.
Všechna negativa týkající se ohebné konstrukce, která jsem vypichoval v předchozí kapitole, ale mohou být zcela podřadná. To protože Galaxy Z Flip je jedním z prvních smartphonu s takzvaným ohebným displejem. A to je aspekt, který s sebou holt nyní a nejspíš i v blízké budoucnosti ponese některé kompromisy, jako je třeba nutnost odklápět telefon a tak podobně.
Na rozdíl od Foldu (recenze) nebo skládaček od Huawei je totiž Flip velikostně v rozloženém stavu shodný s většinou smartphonové produkce – po složení je navíc menší a skladnější než kterýkoliv smartphone, který si dnes můžete koupit. A v takovém případě je flexibilní displej skutečným přínosem – prahnete-li po kompaktním stroji, který rozložíte do velikosti normálního telefonu.
Tím potom Flip bez okolků je. V aktivní poloze disponuje 6,7palcovým displejem s kulaťoučkým průstřelem ve stylu Note 10 nebo S20, který je až na pár drobností (bez kterých se zatím podobný typ hypermoderních skládacích telefonů nemůže obejít) zcela běžnou velkou obrazovkou dnešního mobilu. O jaké “drobnosti” se jedná?
Začněme trochu pozvolna, kritiky bude ještě dost. V místě, kde se displej ohýbá, je pochopitelně ohyb. Ten je rušivým elementem a většina lidí, kterým jsem telefon ukázal, se o něj okamžitě zajímali. Určitě je znát, na omak i na pohled, proti světlu je navíc nepřehlédnutelný. Ale, na druhou stranu, po víc jak týdnu používání si na něj skoro ani nevzpomenete. Dá se na něj jednoduše zvyknout. Pro ty nevěřící Tomáše ale jednoznačné sdělení – je tam a je znát.
Druhou zmíněnou “drobností” je odolnost samotného displeje. Je měkký, není překryt sklem (i když v něm sklo je a Samsung nám to dost důrazně předvedl), ale plastovou fólií. Díky tomu se dá překládat, ale na druhou stranu jej poškrábete i silnějším vrypem nehtu. Odolnost ani na tomto místě tedy kdovíjak nepotěší. Je to ale něco, na co si také (asi jako na ten ohyb) musíme zvyknout. Klasická silná skleněná tabulka, která překrývá displeje konvenčních telefonů, se nedá ohnout a u skládaček ji tak zřejmě v blízké budoucnosti neuvidíme. Ale i tak je třeba říct, že oproti Foldu tady Flip ušel slušný kus cesty.
A dostáváme se k samotné funkci displeje, tedy zobrazování obsahu. Tady musí přijít pochvala – u telefonu od Samsungu také jak jinak. Korejci samozřejmě zvolili AMOLED panel, jak jinak, navíc s dynamickými barvami a HDR10+. A to si piště, že je to jedině dobře.
Barvy jsou krásné, živé a přitom ne přepálené. Při srovnání s jinými běžně prodávanými telefony s OLEDem (Mate 30 Pro, iPhone 11 Pro Max) je černá černější a při maximální svítivosti bílá tolik nebodá do očí a vše vypadá na pohled mnohem lépe. S kvalitou zobrazovače se holt Samsung opět trefil do býčího oka.
Trochu hůř je na tom jemnost. Ne snad, že by byl displej neostrý, 425 pixelů na palec v jemnosti je vlastně působivá hodnota. Ale při bližším pohledu je patrná ostrá hrana písmen na ploše, což cvičenému oku nemůže uniknout. Je trochu škoda, že tady Samsung nevsadil na vyšší rozlišení, tedy Quad HD+. Uvítal bych ho i za daně v podobě nižší výdrže či vyšší prodejní ceny.
Poslední podnět k displeji hovoří o podobném neduhu, který jsem zaznamenal u těla telefonu. Velmi snadno se totiž umastí, umaže a opatlá. Na vině je zřejmě velmi chabá (anebo rovnou žádná) oleofobní vrstva, která se s podobnými neduhy snadno vypořádá. Tady není a telefon se tak velmi snadno ušpiní; jak zvenku, tak ze strany displeje. Takže hadřík s sebou a leštit!
Ano, velká spousta zákazníků si vybírá telefony Samsung kvůli nové nadstavbě One UI. A já je slyším ptát se, jestli to, co znají, dostanou i u skládačky. A odpověď je taková všelijaká: ano i ne. Telefon samozřejmě přijde v balení s nainstalovaným Androidem 10, nadstavbou One UI 2.1 a únorovou bezpečnostní záplatou.
Po pár prvních osaháních systému, nastavení a nativních aplikací mi ale došlo, že tady to One UI není to samé, které Samsung dává do telefonů řady Galaxy S20. Některé funkce v nastavení nejsou zastoupeny tak podrobně jako bývají, některé veleoblíbené fičury dokonce chybí úplně.
Používáte Samsung telefony rádi díky postranní vysunovací liště, která vám v mžiku nabídne oblíbené aplikace, kontakty anebo chytré nástroje jako svítilnu, kompas nebo pravítko? Tak tady máte těžkou smůlu, nic takového totiž Flip neumí. Má vlastní lištu, ta ale slouží k vytváření oken na ploše. Největší problém? Samsung ji používá u tabletového displeje Foldu, kde – asi budete kývat – má větší smysl než u protažené 6,7palcové nudle.
Moc jiných změn se zaplať pánbůh neudálo a systém je přesně to, na co si brousíte zuby. Kvalitní nativní aplikace, které jsou dnes sice často zastoupeny těmi od Google, najdete ve vlastním obchodě Galaxy Store, nechybí plošný tmavý režim, ovládání gesty a tak podobně.
Plynulost systému je samozřejmě také na výborné úrovni, a za to vděčí Samsung čipsetu Snapdragon 855+ od Qualcommu; vždycky může být lépe s rychlejší odezvou displeje (90 nebo 120 Hz), na tu tady ale Samsung nemyslel. My, kdo se alespoň trochu vyznáme v hardwaru, můžeme říct, že benchmarky a nezávislé testy dávají čipům od Qualcommu vždy navrch oproti Exynosům přímo z dílen Samsungu. A tak jsme rádi, že tu jeden takový Snapdragon můžeme mít.
Na pomoc mu při běžných i náročnějších úkonech vždy přispěchá 8GB operační paměť, která je při ceně téměř 40 tisíc korun stejné nutné minimum jako 256 GB vnitřního úložiště. Pokud ale přejdeme z tabulek do praxe, můžete vzít jed na to, že s Flipem se zasekávat nebudete. Hry jako Harry Potter: Wizards Unite nebo Asphalt 9 jedou na maximální otáčky a záseky nejsou na programu dne. Benchmark AnTuTu vyznamenal náš testovací kus Flip na průměrných 440 tisíc bodů (test jsme prováděli třikrát a vždy ukázal trochu jinou hodnotu).
A kde je zakopaný kostlivec v tomto případě? Telefon zcela enormně topí. Při půlhodinovém hraní Asphalt 9 se asi není čemu divit, jasně. Ale občas mi Flip v ruce dost hřál i při běžných činnostech, jako je prohlížení internetu a sociálních sítí, aktivovaná Wi-Fi nebo mobilní data, Bluetooth spojení se sluchátky a na pozadí hrající hudba. To není vhodné, ale může to být chyba jen jednoho konkrétního kusu. Každopádně, pomoci by měla optimalizace výkonu.
Pokud jde o výdrž telefonu, kritika není zase tak nutná. Telefon disponuje dnes již poměrně malou baterií s kapacitou 3 300 mAh, její užití je však pochopitelné. Telefon by neměl být moc tlustý, aby vynikl jeho krásně útlý pas. To se sice daří, ale není to pracovní stroj na dva dny. Jeho výdrž je zhruba 30 hodin průměrného používání telefonu.
O malinko větší baterii by to chtělo snad jen kvůli kloubu. V něm totiž dozajista sídlí elektronika, protože telefon ví, kdy kloub otevřete (reaguje rozsvícením displeje), a také se dají s kloubem dělat jiné skopičiny. Sice nemůžete hovor přijmout otevřením telefonu, ale jeho zavřením během telefonování můžete hovor ukončit. Je ale logické, že tím pádem si kloub uklovne nějakou tu energii.
Poslední zastávka nitrem telefonu bude u alternativ nabíjení. Pohled na nabíjecí adaptér v balení mě uvedl do šoku – má totiž výkon jen 15 W. Za cenu, kterou telefon stojí, nedostaneme ani pořádnou nabíječku? Překvapení ale pokračovalo – lepší nabíječka není třeba, telefon stejně vyšším výkonem než 15 W nenabijete. Alespoň tak můžete využít nabíjení bezdrátovým kodekem Qi s výkonem 9 W. Cívka pro reverzní nabíjení v telefonu umístěna bohužel není.
V segmentu mobilních telefonů se velmi často hovoří o tom, že výrobci se zaměřují na prvním místě na fotoaparát. I smartphone za pár tisícovek musí umět obstojně fotit, protože poptávka po kvalitně fotících telefonech je samozřejmě enormní. Fotografické schopnosti Flipu by se daly shrnout asi do takovéto věty: slušné fotky, video taky, ale za ty peníze by to určitě chtělo něco mnohem lepšího.
Tak ale popořadě. Pokud jste průměrný uživatel, fotíte rodinku, počasí, jídlo, přírodu, určitě budete uspokojeni, díky přítomnosti 12Mpx širokoúhlého snímače dokonce možná nadšeni. A je to logické, sestavu foťáků totiž tvoří 12Mpx hlavní snímač a již zmíněný širokáč. Oba fotí slušně, asi nemá cenu skrývat, že kamery si Samsung vzal z modelů S20 (recenze) a S20+.
Hnidopich ale nadšený nebude. Zaprvé, i když fotky jsou místy opravdu pěkné, ostré, barvy věrné, naprosto bez problému publikovatelné, není těch kamer na telefon za 40 tisíc korun nějak málo? Samozřejmě, že to drhne. A teď to neberte tak, že bychom si megalomansky přáli mít co nejvíc fotoaparátů. Dva jsou málo a to hned z několika důvodů.
Zaprvé chybí teleobjektiv či jakýkoliv snímač, který povolí zachycovat relativně pěkné a i na bližší přezkoumání proostřené snímky v zoomu (ať už optickém, nebo nikoliv). Zoom sice Flip umí, digitální a konkrétně až 8x, ale to je velmi slabá útěcha, když se optikou ohání i o řád levnější stroje. Ale dejme tomu, že zoom nepotřebujete a na bokeh také nejste nároční, takže vám stačí softwarová autoeditace.
Určitě ale chcete fotit večer. Funkci, na které si nejen Huawei, ale i firmy Google, Apple a v poslední řadě také Samsung s modelem S20 Ultra (recenze) udělaly solidní reklamu, Galaxy Z Flip trestuhodně přehlíží. Na dva objektivy holt nenachytáte tolik světla jako na tři, čtyři nebo pět kamer. Samozvaný režim Noc je tak zcela nesmyslný, fotku nijak neprosvětlí, často spíš přesaturuje a z absolutní tmy vykouzlí jen tmavou mazanici.
Děkuji, nechci. I když má fotoaparát pár velmi zajímavých funkcí, jako třeba službu Single Take, která vykouzlí z krátkého záběru přidáním hudby a několika snímků ze záběru zajímavou pohyblivou koláž, anebo možnost sklopit displej do 90 stupňů a fotit nebo natáčet s pevnou podstavou, pocity z focení nejsou kdovíjak naplňující. A nezachraňuje je ani bezproblémová selfie kamerka s rozlišením 10 Mpx, která umí natáčet i ve 4K při 60snímkové frekvenci.
Ztratit slovo o natáčení videí s Flipem bychom ale měli, neboť to jde telefonu o chlup lépe než focení. Umí všechny standardní kvality i plynulosti, nechybí 4K 30 / 60 FPS, Full HD 30 / 60 a příjemnou je i implementace možnosti natáčení širokoúhlých videí v režimu na výšku (pozor, tam ale max Full HD 60 FPS).
Jak už to ale bývá, ani Flip se ale neučí z chyb minulých kolegů a stabilizace u 4K opět nedosahuje závratných kvalit. Telefon sice umí stabilizaci SuperSteady, omezuje ji ale pouze na Full HD při 30 FPS a to už dnes doporučujeme spíše nepoužívat. Jakmile se SuperSteady podívá i na 4K, budeme hodnotit jinak.
Na samotný závěr tohoto obsáhlého textu si Samsung zaslouží pochvalu. A to ani ne tak za Galaxy Z Flip, ale spíše za to, kam se mermomocí snaží posunout tento po několik let již celkem jednolitý segment trhu.
Flip je skládací telefon, který dost možná davy lidí budou chtít. Ale taky je to skládací telefon, který další zákazníci chtít nebudou, protože kromě toho, že má flexibilní ohebný displej, pro ně nesplňuje představu ideálního skládacího telefonu.
I přesto je ale Flip tím nejlepším skládacím smartphonem na trhu – a to ani nemusí stát 60 tisíc korun jako konkurence, ale jen necelých 40 tisíc. Určitě bychom si z tohoto poznání měli odnést to, že segment skládacích telefonů má do budoucna co nabídnout. Flip rozhodně není perfektní, ale je to koncové zařízení, které se s jistými kompromisy už dá používat na denní bázi a to je důvod k oslavě.
Přesto, můžeme-li si na samý závěr dovolit malé doporučení, telefon si před případnou koupí dost ozkoušejte. Já osobně si takový telefon koupit rozhodně nepůjdu – nejvíc mi vadí nepraktická véčková konstrukce a kompromisní fotoaparát. S radostí ale budu z první řady sledovat představení příští skládačky od Samsungu, která nás posune ještě blíž tomu, co už budeme považovat za perfektní. A jestli to nebude Samsung, bude to konkurence vedená v současnosti velmi silným Xiaomi.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
krásný design, nejstylovější telefon na trhu | celková absence odolnosti (displej i konstrukce) |
technologie ohebného displeje | nepraktická véčková konstrukce |
impozantní AMOLED panel | rozlišení mohlo být vyšší |
dostatek výkonu, Android 10 s nadstavbou One UI | fotoaparát je spíše průměrný |
bezdrátové nabíjení | pořád vysoká cena |
Samsung se naplno pustil do vývoje skládacích telefonů. Po Foldu, který fungoval více méně jako ukázka moderních technologií, je tady mnohem komerčnější řešení v podobě Galaxy Z Flip s véčkovou konstrukcí. Je tohle už ta skutečně správná cesta, kterou se má do budoucna odvětví smartphonů vydat? Nebo jde o podmanivou novinku, která se ale zapomněla někde v minulosti? To se pokusíme rozhodnout v naší podrobné recenzi!
Doporučujeme: 24 hodin s Galaxy Z Flip. Čím nás (ne)zaujal?
Jihokorejský velkovýrobce a vládce smartphonového trhu otevřel v minulém roce pandořinu skříňku. Svým Foldem se sice netrefil do gusta všem (telefon byl drahý, konstrukčně hrubě nevyladěný a ani softwarově to nebylo bůhvíco), ale připsal si prvenství – první globálně prodávaný smartphone nové doby – doby skládací.
Následovaly pokusy Huawei i Motoroly, které se ale zatím nepodívaly na široké spektrum trhů po celém světě. To zatím dokázal jen Samsung. A novou dekádu odpálil stylově – jak také jinak. Galaxy Z Flip je nový skládací telefon, který se nedopouští stejných chyb jako Fold a jde úplně jinou cestou.
Veškeré své úsilí vsází na styl, praktičnost mu nic neříká. Zatímco u Foldu získali zákazníci rozevřením z malého velký displej, tady získají 6,7palcový; bez otevření se ale nedá ovládat. I přesto nabízí ale Flip ty nejlepší technologie flexibilního displeje, které zatím jsou k dispozici. A proto se s ním musí počítat jako s tím nejlepším skládacím smartphonem na trhu. Jaký je ale tento výstřelek moderních technologií v praxi?
Konstrukce | kov a sklo, skládací véčková konstrukce, rozloženo: 167,3 x 73,6 x 6,9-7,2 mm, složeno: 87,4 x 73,6 x 15,4-17,3 mm, 183 g |
---|---|
Displej | vnitřní: 6,7″, Dynamic AMOLED Infinity-O Flex, HDR10+, 2636 x 1080 px, poměr stran 22:9, jemnost 425 ppi vnější: 1,1″, Super AMOLED, 300 x 112 px, jemnost 303 ppi |
Operační systém | Android 10 + One UI 2.0 |
Procesor | 8jádrový, 2,96 GHz, Qualcomm Snapdragon 855+ |
Paměť | 8 GB RAM, úložiště 256 GB, nemá MicroSD slot |
Fotoaparát | duální (12 Mpx hlavní + 12 Mpx širokoúhlý 123°), clona f/1.8 + f/2.2; přední 10 Mpx, clona f/2.4 |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | Wi-Fi, Bluetooth 5.0, NFC, GPS, USB-C, stereo reproduktory, čtečka otisků na boku, čtečka tváře |
Baterie | 3 300 mAh, rychlonabíjení (15 W), bezdrátové nabíjení Qi (9 W) |
Cena a dostupnost | 38 990 Kč, únor 2020 |
U málokterého smartphonu je tolik znatelný rozdíl mezi pocity z designu a pocity z konstrukce. Asi to během recenze zazní ještě několikrát, ale Z Flip je skutečně stylovka. Jeho orientace na styl, na designově zaměřené zákazníky, možná svým způsobem i na mladší generaci, která se zajímá o trendy, všechno je to na první pohled patrné.
Ať už máme hodnotit testovanou černou (jakousi mysteriózní, klasičtější) anebo světle fialovou, obě vypadají zatraceně dobře – design a vzhled telefonu je skutečně jedním z jeho hlavních lákadel. Telefon vypadá jako hodně luxusní pudřenka nebo tabatěrka, snaží se být symetrický (i když fotoaparát má umístěn asymetricky). Výhodou je primárně jeho rozměr, když je složen a není používán. Vejde se do každé kapsy, i té menší, dámské – a to je benefit, který u dnes běžných skoro 7palcových pádel není vůbec obvyklé.
K tomu nejzajímavějšímu se samozřejmě dostaneme až po otevření véčkové konstrukce. Tu obstarává pevný kloub, k němuž mám snad jen jedinou výhradu, a to že dost skrývá logo výrobce; nejednou jsem byl tázán, kdo za telefonem vlastně stojí, protože ve většině poloh logo není vůbec vidět. Tím si Samsung podřezává sám pod sebou větev – vyrobí takový skvost, ale logo umístí na nejméně viditelné místo. Proč…
Pak už před sebou máme protažený (poměr je alarmujících 22:9!) 6,7palcový displej s vystouplými rámečky; to, aby o sebe přeložená plocha ohebného displeje nedřela a neničila se. Velmi nepěkný, avšak vzhledem ke konstrukci telefonu asi nutný prvek. Na těle si ještě povšimněme napravo kolébky pro nastavení hlasitost a zamykacího tlačítka se čtečkou otisků, na zádech potom duálního fotoaparátu, LEDky vedle něj a 1,1palcového titěrného notifikačního displeje.
Ten umí zobrazovat čas, datum a hladinu nabití, ikonky notifikací a pár přepínačů, jako třeba regulaci přehrávané hudby. Upřímně? V praxi přes něj nic nevyřídíte, ale občas funguje dobře jako informátor o tom, kolik je hodin nebo jak moc nabitý telefon je. A má vtipnou funkci, kdy se na něj přenese obraz, který zachycuje kamera. Pokud jsou tady fanoušci krkolomného pořizování selfíček, hlaste se!
Pokud telefon vezmeme do ruky, dostaví se pocit luxusu, který je doprovázen již zmíněným prémiovým vzezřením telefonu. Přístroj je až na pár plastových částí (zmíněný rám kolem displeje, povrch čtečky otisků prstů na boku, předěly pro anténu) ze skla. A tady přichází první problém. Telefon klouže, nikdy si s ním v ruce nejste jisti a jakmile jej poprvé vynesete ven do širého světa, ven z bezpečí domova či kanceláře, poznáte, v čem tkví ta největší chyba Flipu – chová se totiž jako kostka mýdla ve sprše.
Nebývá zvykem, že bychom našli největší deficit hned v první kapitole, ale tady to ani nemůže být jinak. Špatná je celá ergonomie. A ne snad, že by byl telefon Samsungem špatně zkonstruován. Tady je totiž na vině samotná myšlenka přinést v roce 2020 na trh véčko. Ať se na mě nikdo ze Samsungu nezlobí, ale byl dobrý důvod segment véčkových smartphonů opustit ve prospěch “černých placek”.
Vezměme to polopatě. K bezpečné manipulaci se skládačkou potřebujete dvě ruce; těmi sice většina z nás disponuje, ale rozhodně ne vždy a všude. Druhou ruku, kterou kýženě potřebujete k odklopení displeje, totiž může zaneprazdňovat madlo v tramvaji, hrnek s kávou, svačinou anebo třeba nákupní taška. Asi chápete, že nutnost dokola vyklápět a zaklápět displej je tak nepraktická, že bych si nejednou rozmyslel, jestli skutečně takto stylový smartphone v dnešní době potřebuji.
A to nehledě na to, že samotný kloub má jen velmi omezenou funkčnost. Sám výrobce uvádí cca 200 tisíc ohnutí. To nezní jako velké číslo a také jím není. Soudobá společnost zírá do telefonu prakticky kdykoliv, kdy je to možné, a s takovou vydrží kloub v kondici sotva tři roky; možná ani to ne.
Pokud vytáhnu z kapsy standardní smartphone, mohu rovnou manipulovat a pracovat; u Flipu nikoliv, tam nejdříve musíte otevřít displej, protože přes ten sekundární toho moc nespácháte. A to je pohyb navíc, který de facto stál za tím, proč jsme tehdy před několika lety od véčkových telefonů ustoupili. Sice se dá naučit oblíbený manažerský grif, kdy jednou rukou displej vyklopím. To ano, ale chce to trochu cviku a ruku přitom nemáte zrovna jistou, takže vám může na zem kdykoliv upadnout necelých 40 tisíc korun ve skle. A v tu chvíli je po všem.
A tím se dostáváme k tomu poslednímu, co je třeba zmínit, a sice odolnost. Zřejmě není překvapením, že když dochází ke spojení dvou mechanických ploch v kloubu, jakákoliv odolnost certifikovaná písmeny IP není možná a hrátky s vodou, prachovými částečkami nebo snad pískem budou pro telefon smrtící. Bohužel jsem byl během testování zklamán i ze skleněného krunýře, který sice má být s plaketou Gorilla Glass 6, ale pár vlasových škrábanců se objevilo po sotva dvou dnech celkem opatrného používání. Pokud jde o odolnost flexibilního displeje, na tu bych se rád zaměřil až v části příslušné pro obrazovku.
Obrázek o telefonu si asi každý musí udělat sám, na mě ale po pár týdnech testování působí jako krásný, až by se dalo říct nádherný, podmanivý, ale zároveň neskutečně zranitelný přístroj, kterému každý silnější dotyk může ublížit. Představit si ho v mohutných rukou dřevorubce vlastně ani nedovedu. Takový člověk si ale Flip nekoupí – kdo si ho pořídí, musí jednoduše myslet na zodpovědnost, která se s tímto nákupem pojí.
Všechna negativa týkající se ohebné konstrukce, která jsem vypichoval v předchozí kapitole, ale mohou být zcela podřadná. To protože Galaxy Z Flip je jedním z prvních smartphonu s takzvaným ohebným displejem. A to je aspekt, který s sebou holt nyní a nejspíš i v blízké budoucnosti ponese některé kompromisy, jako je třeba nutnost odklápět telefon a tak podobně.
Na rozdíl od Foldu (recenze) nebo skládaček od Huawei je totiž Flip velikostně v rozloženém stavu shodný s většinou smartphonové produkce – po složení je navíc menší a skladnější než kterýkoliv smartphone, který si dnes můžete koupit. A v takovém případě je flexibilní displej skutečným přínosem – prahnete-li po kompaktním stroji, který rozložíte do velikosti normálního telefonu.
Tím potom Flip bez okolků je. V aktivní poloze disponuje 6,7palcovým displejem s kulaťoučkým průstřelem ve stylu Note 10 nebo S20, který je až na pár drobností (bez kterých se zatím podobný typ hypermoderních skládacích telefonů nemůže obejít) zcela běžnou velkou obrazovkou dnešního mobilu. O jaké “drobnosti” se jedná?
Začněme trochu pozvolna, kritiky bude ještě dost. V místě, kde se displej ohýbá, je pochopitelně ohyb. Ten je rušivým elementem a většina lidí, kterým jsem telefon ukázal, se o něj okamžitě zajímali. Určitě je znát, na omak i na pohled, proti světlu je navíc nepřehlédnutelný. Ale, na druhou stranu, po víc jak týdnu používání si na něj skoro ani nevzpomenete. Dá se na něj jednoduše zvyknout. Pro ty nevěřící Tomáše ale jednoznačné sdělení – je tam a je znát.
Druhou zmíněnou “drobností” je odolnost samotného displeje. Je měkký, není překryt sklem (i když v něm sklo je a Samsung nám to dost důrazně předvedl), ale plastovou fólií. Díky tomu se dá překládat, ale na druhou stranu jej poškrábete i silnějším vrypem nehtu. Odolnost ani na tomto místě tedy kdovíjak nepotěší. Je to ale něco, na co si také (asi jako na ten ohyb) musíme zvyknout. Klasická silná skleněná tabulka, která překrývá displeje konvenčních telefonů, se nedá ohnout a u skládaček ji tak zřejmě v blízké budoucnosti neuvidíme. Ale i tak je třeba říct, že oproti Foldu tady Flip ušel slušný kus cesty.
A dostáváme se k samotné funkci displeje, tedy zobrazování obsahu. Tady musí přijít pochvala – u telefonu od Samsungu také jak jinak. Korejci samozřejmě zvolili AMOLED panel, jak jinak, navíc s dynamickými barvami a HDR10+. A to si piště, že je to jedině dobře.
Barvy jsou krásné, živé a přitom ne přepálené. Při srovnání s jinými běžně prodávanými telefony s OLEDem (Mate 30 Pro, iPhone 11 Pro Max) je černá černější a při maximální svítivosti bílá tolik nebodá do očí a vše vypadá na pohled mnohem lépe. S kvalitou zobrazovače se holt Samsung opět trefil do býčího oka.
Trochu hůř je na tom jemnost. Ne snad, že by byl displej neostrý, 425 pixelů na palec v jemnosti je vlastně působivá hodnota. Ale při bližším pohledu je patrná ostrá hrana písmen na ploše, což cvičenému oku nemůže uniknout. Je trochu škoda, že tady Samsung nevsadil na vyšší rozlišení, tedy Quad HD+. Uvítal bych ho i za daně v podobě nižší výdrže či vyšší prodejní ceny.
Poslední podnět k displeji hovoří o podobném neduhu, který jsem zaznamenal u těla telefonu. Velmi snadno se totiž umastí, umaže a opatlá. Na vině je zřejmě velmi chabá (anebo rovnou žádná) oleofobní vrstva, která se s podobnými neduhy snadno vypořádá. Tady není a telefon se tak velmi snadno ušpiní; jak zvenku, tak ze strany displeje. Takže hadřík s sebou a leštit!
Ano, velká spousta zákazníků si vybírá telefony Samsung kvůli nové nadstavbě One UI. A já je slyším ptát se, jestli to, co znají, dostanou i u skládačky. A odpověď je taková všelijaká: ano i ne. Telefon samozřejmě přijde v balení s nainstalovaným Androidem 10, nadstavbou One UI 2.1 a únorovou bezpečnostní záplatou.
Po pár prvních osaháních systému, nastavení a nativních aplikací mi ale došlo, že tady to One UI není to samé, které Samsung dává do telefonů řady Galaxy S20. Některé funkce v nastavení nejsou zastoupeny tak podrobně jako bývají, některé veleoblíbené fičury dokonce chybí úplně.
Používáte Samsung telefony rádi díky postranní vysunovací liště, která vám v mžiku nabídne oblíbené aplikace, kontakty anebo chytré nástroje jako svítilnu, kompas nebo pravítko? Tak tady máte těžkou smůlu, nic takového totiž Flip neumí. Má vlastní lištu, ta ale slouží k vytváření oken na ploše. Největší problém? Samsung ji používá u tabletového displeje Foldu, kde – asi budete kývat – má větší smysl než u protažené 6,7palcové nudle.
Moc jiných změn se zaplať pánbůh neudálo a systém je přesně to, na co si brousíte zuby. Kvalitní nativní aplikace, které jsou dnes sice často zastoupeny těmi od Google, najdete ve vlastním obchodě Galaxy Store, nechybí plošný tmavý režim, ovládání gesty a tak podobně.
Plynulost systému je samozřejmě také na výborné úrovni, a za to vděčí Samsung čipsetu Snapdragon 855+ od Qualcommu; vždycky může být lépe s rychlejší odezvou displeje (90 nebo 120 Hz), na tu tady ale Samsung nemyslel. My, kdo se alespoň trochu vyznáme v hardwaru, můžeme říct, že benchmarky a nezávislé testy dávají čipům od Qualcommu vždy navrch oproti Exynosům přímo z dílen Samsungu. A tak jsme rádi, že tu jeden takový Snapdragon můžeme mít.
Na pomoc mu při běžných i náročnějších úkonech vždy přispěchá 8GB operační paměť, která je při ceně téměř 40 tisíc korun stejné nutné minimum jako 256 GB vnitřního úložiště. Pokud ale přejdeme z tabulek do praxe, můžete vzít jed na to, že s Flipem se zasekávat nebudete. Hry jako Harry Potter: Wizards Unite nebo Asphalt 9 jedou na maximální otáčky a záseky nejsou na programu dne. Benchmark AnTuTu vyznamenal náš testovací kus Flip na průměrných 440 tisíc bodů (test jsme prováděli třikrát a vždy ukázal trochu jinou hodnotu).
A kde je zakopaný kostlivec v tomto případě? Telefon zcela enormně topí. Při půlhodinovém hraní Asphalt 9 se asi není čemu divit, jasně. Ale občas mi Flip v ruce dost hřál i při běžných činnostech, jako je prohlížení internetu a sociálních sítí, aktivovaná Wi-Fi nebo mobilní data, Bluetooth spojení se sluchátky a na pozadí hrající hudba. To není vhodné, ale může to být chyba jen jednoho konkrétního kusu. Každopádně, pomoci by měla optimalizace výkonu.
Pokud jde o výdrž telefonu, kritika není zase tak nutná. Telefon disponuje dnes již poměrně malou baterií s kapacitou 3 300 mAh, její užití je však pochopitelné. Telefon by neměl být moc tlustý, aby vynikl jeho krásně útlý pas. To se sice daří, ale není to pracovní stroj na dva dny. Jeho výdrž je zhruba 30 hodin průměrného používání telefonu.
O malinko větší baterii by to chtělo snad jen kvůli kloubu. V něm totiž dozajista sídlí elektronika, protože telefon ví, kdy kloub otevřete (reaguje rozsvícením displeje), a také se dají s kloubem dělat jiné skopičiny. Sice nemůžete hovor přijmout otevřením telefonu, ale jeho zavřením během telefonování můžete hovor ukončit. Je ale logické, že tím pádem si kloub uklovne nějakou tu energii.
Poslední zastávka nitrem telefonu bude u alternativ nabíjení. Pohled na nabíjecí adaptér v balení mě uvedl do šoku – má totiž výkon jen 15 W. Za cenu, kterou telefon stojí, nedostaneme ani pořádnou nabíječku? Překvapení ale pokračovalo – lepší nabíječka není třeba, telefon stejně vyšším výkonem než 15 W nenabijete. Alespoň tak můžete využít nabíjení bezdrátovým kodekem Qi s výkonem 9 W. Cívka pro reverzní nabíjení v telefonu umístěna bohužel není.
V segmentu mobilních telefonů se velmi často hovoří o tom, že výrobci se zaměřují na prvním místě na fotoaparát. I smartphone za pár tisícovek musí umět obstojně fotit, protože poptávka po kvalitně fotících telefonech je samozřejmě enormní. Fotografické schopnosti Flipu by se daly shrnout asi do takovéto věty: slušné fotky, video taky, ale za ty peníze by to určitě chtělo něco mnohem lepšího.
Tak ale popořadě. Pokud jste průměrný uživatel, fotíte rodinku, počasí, jídlo, přírodu, určitě budete uspokojeni, díky přítomnosti 12Mpx širokoúhlého snímače dokonce možná nadšeni. A je to logické, sestavu foťáků totiž tvoří 12Mpx hlavní snímač a již zmíněný širokáč. Oba fotí slušně, asi nemá cenu skrývat, že kamery si Samsung vzal z modelů S20 (recenze) a S20+.
Hnidopich ale nadšený nebude. Zaprvé, i když fotky jsou místy opravdu pěkné, ostré, barvy věrné, naprosto bez problému publikovatelné, není těch kamer na telefon za 40 tisíc korun nějak málo? Samozřejmě, že to drhne. A teď to neberte tak, že bychom si megalomansky přáli mít co nejvíc fotoaparátů. Dva jsou málo a to hned z několika důvodů.
Zaprvé chybí teleobjektiv či jakýkoliv snímač, který povolí zachycovat relativně pěkné a i na bližší přezkoumání proostřené snímky v zoomu (ať už optickém, nebo nikoliv). Zoom sice Flip umí, digitální a konkrétně až 8x, ale to je velmi slabá útěcha, když se optikou ohání i o řád levnější stroje. Ale dejme tomu, že zoom nepotřebujete a na bokeh také nejste nároční, takže vám stačí softwarová autoeditace.
Určitě ale chcete fotit večer. Funkci, na které si nejen Huawei, ale i firmy Google, Apple a v poslední řadě také Samsung s modelem S20 Ultra (recenze) udělaly solidní reklamu, Galaxy Z Flip trestuhodně přehlíží. Na dva objektivy holt nenachytáte tolik světla jako na tři, čtyři nebo pět kamer. Samozvaný režim Noc je tak zcela nesmyslný, fotku nijak neprosvětlí, často spíš přesaturuje a z absolutní tmy vykouzlí jen tmavou mazanici.
Děkuji, nechci. I když má fotoaparát pár velmi zajímavých funkcí, jako třeba službu Single Take, která vykouzlí z krátkého záběru přidáním hudby a několika snímků ze záběru zajímavou pohyblivou koláž, anebo možnost sklopit displej do 90 stupňů a fotit nebo natáčet s pevnou podstavou, pocity z focení nejsou kdovíjak naplňující. A nezachraňuje je ani bezproblémová selfie kamerka s rozlišením 10 Mpx, která umí natáčet i ve 4K při 60snímkové frekvenci.
Ztratit slovo o natáčení videí s Flipem bychom ale měli, neboť to jde telefonu o chlup lépe než focení. Umí všechny standardní kvality i plynulosti, nechybí 4K 30 / 60 FPS, Full HD 30 / 60 a příjemnou je i implementace možnosti natáčení širokoúhlých videí v režimu na výšku (pozor, tam ale max Full HD 60 FPS).
Jak už to ale bývá, ani Flip se ale neučí z chyb minulých kolegů a stabilizace u 4K opět nedosahuje závratných kvalit. Telefon sice umí stabilizaci SuperSteady, omezuje ji ale pouze na Full HD při 30 FPS a to už dnes doporučujeme spíše nepoužívat. Jakmile se SuperSteady podívá i na 4K, budeme hodnotit jinak.
Na samotný závěr tohoto obsáhlého textu si Samsung zaslouží pochvalu. A to ani ne tak za Galaxy Z Flip, ale spíše za to, kam se mermomocí snaží posunout tento po několik let již celkem jednolitý segment trhu.
Flip je skládací telefon, který dost možná davy lidí budou chtít. Ale taky je to skládací telefon, který další zákazníci chtít nebudou, protože kromě toho, že má flexibilní ohebný displej, pro ně nesplňuje představu ideálního skládacího telefonu.
I přesto je ale Flip tím nejlepším skládacím smartphonem na trhu – a to ani nemusí stát 60 tisíc korun jako konkurence, ale jen necelých 40 tisíc. Určitě bychom si z tohoto poznání měli odnést to, že segment skládacích telefonů má do budoucna co nabídnout. Flip rozhodně není perfektní, ale je to koncové zařízení, které se s jistými kompromisy už dá používat na denní bázi a to je důvod k oslavě.
Přesto, můžeme-li si na samý závěr dovolit malé doporučení, telefon si před případnou koupí dost ozkoušejte. Já osobně si takový telefon koupit rozhodně nepůjdu – nejvíc mi vadí nepraktická véčková konstrukce a kompromisní fotoaparát. S radostí ale budu z první řady sledovat představení příští skládačky od Samsungu, která nás posune ještě blíž tomu, co už budeme považovat za perfektní. A jestli to nebude Samsung, bude to konkurence vedená v současnosti velmi silným Xiaomi.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
krásný design, nejstylovější telefon na trhu | celková absence odolnosti (displej i konstrukce) |
technologie ohebného displeje | nepraktická véčková konstrukce |
impozantní AMOLED panel | rozlišení mohlo být vyšší |
dostatek výkonu, Android 10 s nadstavbou One UI | fotoaparát je spíše průměrný |
bezdrátové nabíjení | pořád vysoká cena |