Už od prvního S je okolo nejznámější a nejlepší řady telefonů Samsung Galaxy pořádné haló. Nové funkce, překonávání konkurence, nečekaná překvapení, stylový design, softwarové vychytávky i trocha soutěživosti, kdy korejský výrobce ukazuje, že umí nejen hardware, ale i služby na úrovni Applu.

Pokaždé se to zatím podařilo, někdy více, někdy méně. Ani letos S20 Ultra není žádné ořezávátko a v tabulkách si zaslouží umístění “na bedně”, ale letos, jako kdyby se mezi nejlepší dostal zpocený od hlavy až k patě a ještě schovával injekce s dopingem. Rok 2020 si budu pamatovat jako letopočet, kdy Samsungu stoupla sláva do hlavy.

Samsung Galaxy S20 Ultra 5G: specifikace

Obsah balení:

• telefon Samsung Galaxy S20 Ultra
• jehla na SIM
• 25W adaptér pro nabíjení
• oboustranný USB-C kabel
• drátová pecková sluchátka AKG s USB-C zakončením
• technická brožurka a základní průvodce

Může obezita slušet?

Tak už nám dorazil. Krásný, nový, vyvoněný Samsung Galaxy S20 Ultra 5G. Ekvivalent snídaně v Esce a večeře ve Fieldu. Alespoň takový zážitek by měla vlajková loď pro rok 2020 zprostředkovat a s podobnými pocity jsem otevíral vcelku obyčejnou, černou krabičku. To, co jsem z ní vyjmul, mě pořádně překvapilo. Galaxy S20 (recenze) byl tenoučký fešák a ještě ho zdobily zajímavější barvy.

Ale S20 Ultra? Neplivejte na mě, že se do modly Androidu pustím pěkně z ostra, ale je to pěkný cvalík. Hromotluk. Obr. Nejen velikostí displeje, ale i tloušťkou a hmotností. Samozřejmě je to dáno použitím kovového rámečku a skla Gorilla Glass 6 z obou stran, ale něco tak velkého se mi do rukou dlouho nedostalo.

Až po chvíli střízlivění a meditací nad otázkou, jestli tohle bylo nutné, jsem se dostal k jednotlivým detailům. A ani tady na žádnou katarzi nedošlo. Holý levý bok, na vršku hybridní slot, vespod USB-C a reproduktor, vpravo ovládání hlasitosti a tlačítko vypínání. Z jinak fádního celku vyčnívají jen dva detaily.

Ten horší je, že Samsung Galaxy S20 vypadá s trochou přehánění jako jehelníček. Jehla byla zabodnutá  do zmíněného slotu na karty, druhá vedle do mikrofonu, třetí do mikrofonu vespod a pár jich určitě našlo dřív domov i v repráku. Už jsem se zmínil, že drobný otvor se schovává i v černém obdélníku vystupujícím na dva milimetry ze zad? Navíc úplně mimo jakoukoli symetrii…

Naopak telefonu sluší, že kovová linka obepínající boky se u tlačítek mírně rozšiřuje a efektně je obtéká. Zajímavá je i barva zad recenzovaného kousku. Přirovnal bych ji k čerstvě nalitému betonu. Vymalovat pokoj stejným odstínem byste asi nechtěli, leč na telefonu je to zajímavá alternativa pro všechny ty odlesky, třpytky a duhové přechody.

Design S20 mě možná zklamal, ale ergonomie se zdařila. Otvor selfie kamery je akceptovatelně malý, telefon z ruky díky své váze neklouže a díky zahnutým rohům vklouzne do kapsy, jako po másle. O konstrukčním zpracování nemá cenu dlouze spekulovat. Žádné zavrzání, nic se nehne ani o nanometr, prostě “ocel”. Aby ne, zvuky znamenají vůli a vůle znamená, že by nějaký nepřející kritik mohl zpochybnit certifikaci voděodolnosti IP68, kterou se Galaxy S20 Ultra honosí.

Displej? Dvakrát rychlejší a o kus jemnější

Displej má u Samsungu reputaci něčeho, co konkurence dohnat neumí. Nebo aspoň neuměla. S výjimkou Sony, kteří na pár modelech vyzkoušeli 4K rozlišení, nikdo na QHD výšiny nestoupal. Jednou s komentářem, že to stejně nikdo nevidí, podruhé kvůli optimalizaci výdrže, potřetí proto, že věděl lépe než zákazníci, co je žádané… Důvody jsou irelevantní. Samsung S20 Ultra vždycky usiloval o pozici toho nejvybavenějšího telefonu na trhu.

S10 (recenze) přišla začátkem roku, což se jí vymstilo – pracovala s obnovovací frekvencí obrazovky “jen” 60 Hz. A to se neodpouští, takže S20 kmitočet zdvojnásobila. Doteď jsem o displejích se 120 Hz jen četl, pochyboval o jejich smyslu a vrtěl hlavou nad všemi, kdo tuto vlastnost bezmezně adorovali. Stačila minuta, abych se jim hned postavil po boku. Rozdílu si všimnete okamžitě i při scrollování v menu.

Znáte ten rozdíl, když vedle sebe brouzdáte na výkonném telefonu a low-endu? Běžná vlajkovka je rychlá, jenže na 120 Hz je ta rychlost i vidět. Je to asi stejný rozdíl, jako když koukáte na formuli v televizi a vidíte ji na vlastní oči, dojem z rychlosti je diametrálně odlišný.

Jenže je tu jedno ouvej – vysoký framerate si můžete užívat jen při rozlišení 2400 x 1080 pixelů. Chápete? Jak kdybyste si mohli vybrat v kině mezi obrazem a zvukem! Ač rozlišení 3200 x 1440 pixelů vypadá na úhlopříčce 6,9 palců impozantně, zvolil jsem raději vyšší frekvenci. Vypadá to však, že budoucí aktualizací Samsung tento neduh vyléčí.

Spolu s velikostí souvisí i adaptace na ovládání jednou rukou. Myslím, že pokud jste brali režim pro jednu ruku jako prkotinu, která nemá velké využití, S20 Ultra váš názor změní. Rozhraní se sice snaží rozmístit ovládací prvky tak, aby zmenšení pracovní plochy nebylo nutné kvůli gestům, nebo posunutí interaktivních prvků směrem dolů, ale v aplikacích vám chytrý interface leckdy nepomůže.

Pak bohužel opět narazíte na tloušťku telefonu – zatímco tenčí smartphone byste jednoduše pevněji uchopili a na protější stranu obrazovky byste se natáhli, S20 Ultra vám kvůli gramům navíc ono obalení dlaní nedovolí.

Asi vás nepřekvapí, že Galaxy S20 Ultra opět využívá zakřivené okraje displeje. Vzhledem k tomu, jak s prostorem pracuje nástavba One UI, to dává smysl, na druhou stranu nejde ignorovat, že ke komfortu přistupuje telefon trochu rozporuplně. Nalepená fólie je sice chvalitebným krokem, zvlášť když sehnat kvalitní ochranné sklo je díky ultrazvukové čtečce komplikovanější, na druhou stranu jsou na hranách obrazovky patrné její kraje, takže při gestech chtě nechtě ucítíte, kde fólie končí. Zvláštní, že na Note 10 jsem tento problém nepotkal.

Když už jsem ji zmínil, bylo by fajn rozepsat se o chování čtečky otisků podrobněji. Nepracuje na principu optiky, ale akustiky. Výsledkem je, že své papilární linie můžete telefonu vnutit, aniž by vám v noci blikal do obličeje. Rychlost čtení je slušná, řekl bych lepší, než na optických čtečkách, ale v porovnání s kapacitními senzory je snímání pomalé a chybové.

V tomto ohledu významně pomáhá snímání obličeje, které myslelo i na takové detaily, jako možnost zabránit zvýšení jasu pro lepší osvětlení. Ve výsledku je tak často jedno, která metoda vám odemkne dříve. Ani tak se ale nemůžu zbavit dojmu, že těch 5 % případů, kdy musíte zadat kód, heslo, nebo vzor, je na legendu, jakou by S20 Ultra měla být, příliš mnoho.

To, co Samsung umí nejlépe

Řada Samsung Galaxy S vždycky symbolizovala telefony, které uměly všechno, co současné technologie umožňovaly. Pokud se objevily stereo reproduktory, bezdrátové nabíjení, reverzní nabíjení, optický zoom, širokoúhlý objektiv, Time of Flight senzor, přiběhl někdo do kanceláře vývoje eSek s povelem “Přidejte to tam taky!”. A hned za ním někdo dodal “A ať je to v atraktivní podobě!”

Jak už jsem si stěžoval v první kapitole, ten druhý člověk se tentokrát někde zapomněl. Ten první ale taky spíš poslal akorát svého zástupce. S20 Ultra se sice snaží všechno dělat lépe než konkurence, ale bojím se, že už ztrácí bývalou jistotu, se kterou všechny vychytávky podrobil pragmatické kritice.

Cit pro odhadnutí toho, co fakt dává smysl, se unavil. Takže infraport pro ovládání elektroniky stále chybí, přišli jsme o sluchátkový jack. Plocha obrazovky a její oříznutí notchem přinutilo výrobce volit kompromis v biometrice (čtečka obličeje se snaží, ale bezpečnostně nedosahuje na Apple či Huawei). Framerate displeje vyžaduje navýšení kapacity baterie, ale to zase způsobilo nárůst rozměrů a hmotnosti.

Nechápejte mě prosím špatně! Má kritika nesměřuje k tomu, že by snad Samsung Galaxy S20 Ultra nedostál své pověsti, jen očekávání směřovala výše. A to je logické – jde o telefon, který je určen k tomu, aby o sobě prohlašoval, že je tím nejlepším z nejlepších.

Abych onu skepsi zmírnili, musím zopakovat všechny přednosti nástavby One UI 2.1 pracující nad Androidem 10. Doby TouchWizu jsou dávno zapomenuté a na perfektní optimalizaci a rychlou odezvu se můžete spolehnout. Přítomné jsou i všechny ty drobnosti, které z telefonu dělají spíše počítač (pokud to budete vyžadovat). A přitom ony desítky a stovky maličkých vychytávek dostanete naservírované tak, že se v nich neztratíte.

Chcete si nastavit oznámení a na kraji displeje se objeví dotaz, jestli náhodou nechcete modifikovat i displej always-on. Samsung tak ale nečiní na sílu, jako třeba Xiaomi. Tady to není “Chceš grafiku A, nebo B?” Většinu modifikací Samsung uvádí formou otázky: “Chceš grafiku A? A co kdybychom do ní přidaly hodiny z B? A pak je tu ještě možnost stáhnout schéma C…” A to je věc, která mi na One UI tolik vyhovuje.

Always-On Display (AOD) je jen jedním příkladem z mnoha, těch drobností jsou mraky. Zatímco většina konkurence se zeptá, jestli chcete chcete notifikace z aplikace dostávat, One UI se poptá, jestli se notifikace má objevit jen ve stavové liště, nebo třeba i formou bubliny v kombinaci s puntíkem na zástupci aplikace. Nebo zmíněné reverzní bezdrátové nabíjení. Ani to nemá jen spínač vypnuto/zapnuto, ale můžete si zvolit, kolik energie potřebujete, pod jaký limit nesmí kapacita klesnout.

Dalším levelem customizace je aplikace od výrobce GoodLock, respektive pro naše končiny alternativa NiceLock, která rovněž podporuje speciální moduly upravující i bez rootu vlastnosti systému. Ta umožňuje zapnout multitasking v reálném čase pro většinu aplikací, spouštění plovoucích oken přímo z notifikací, ovládání přehrávání hudby tlačítky hlasitosti, logování notifikací, změnu grafiky na posledních spuštěných aplikacích, úpravy stylu barev prostředí, automatizaci funkcí, dotyková gesta… Je toho dost na to, abyste plný potenciál tohoto nástroje odhalili třeba až po několika týdnech.

Rozhodně byste ho však neměli vynechat, v jedné oblasti je NiceLock skoro nutností: správě nabíjení a spotřeby. Pod krytem se nachází 5 000mAh akumulátor, který bohatě stačí na jeden den provozu. A tím myslím, že při běžném použití, které se skládá cca z hodiny hudby, z hodiny smíchané ze čtení zpráv nebo hraní her, permanentního připojení na Wi-Fi a synchronizace mailů ze tří účtů, další půl hodiny chatování a občas nějaké té navigace, jsem se večer domů dostal cca v polovině maximálního nabití.

To rozhodně není špatný výsledek, zvlášť když zvážím, že v telefonu mám nainstalovaných cca 200 aplikací a určitě jsem se nepokoušel ošetřit každý potenciální wakelock.

Pravdou je, že bych se o něm pravděpodobně ani nedozvěděl, protože informace o baterii řeknou maximálně, na kolik hodin si přibližně vystačíte a nabídnou optimalizaci spotřeby, ať už se tím myslí cokoli. Až kdesi v hloubi zjistíte, které aplikace snědly z baterie nejvíc, ale statistiky dostanete za den, ne od posledního nabíjení, takže zase víte nic moc.

Jen pro zajímavost, Samsung Galaxy S20 Ultra umožňuje vypnout superrychlé nabíjení o 45 W (za hodinku máte nabito) a Rychlé bezdrátové nabíjení s výkonem 9 W. Běžného uživatele to asi nechá v klidu, ale pokud byste třeba chtěli nastavit, že přes noc se bude telefon nabíjet pomalu, aby se šetřila životnost akumulátoru, v kombinaci s automatizací přes Bixby Routines si něco takového můžete celkem snadno nastavit.

S20 Ultra trhá asfalt, ale zapomíná

Věříte na benchmarky? Dáváte telefon do ledničky, jen aby v AnTuTu kvůli throttlingu nekleslo skóre? Pokud jste právě aspoň jednou odpověděli kladně, můžete začít nadávat. Evropská distribuce Samsungu opět vsadila na procesor Exynos, tentokrát model 990. Ten je klasicky osmijádrový, skládá se ze dvou jader Mongoose M5 na taktu 2,73 GHz, dvojice jader Cortex-A76 na 2,5 GHz a čtyř jader Cortex-A55 na 2 GHz. Jim sekunduje grafický akcelerátor Mali-G77 MP11.

Zatím je brzo na srovnávání se zámořskou verzí se Snapdragonem 865, pokud ale můžeme vycházet z minulé generace, Exynos se ukázal jako slabší – vykazoval nižší výkon v grafice a vyšší spotřebu ve standby režimu.

A pak tu máme paměť. 12 GB RAM je nejvíc, co zatím v telefonech najdete (a 512GB verze má dokonce 16 GB!), máme tu podporu paměťové karty v hybridním slotu a dokonce i možnost použít eSIM. Plná výbava, dávám za jedna! A rovnou jedničku škrtám a píšu dvojku za rozhodnutí neprodávat telefon s kapacitou 256 GB.

Tímto bychom měli úvod pro geeky za sebou, následující řádky budou patřit těm, kteří dají spíše na plynulost, odezvu a reálnou zkušenost: Samsung Galaxy S20 Ultra je ďábel. Po stránce výkonu nemám, co dodat. Při přepínání aplikací vás budou spíš brzdit svaly na palci, než výkon procesoru. Jestli znáte takové ty scény z filmů, kdy něco vlétne do vrtule, aby se to v ní rozprsklo (výběr žánru, ve kterých podobné situace nastávají, nechám na vás), Ultra funguje stejně. Hodíte po ní jakýkoliv úkol a ona ho odbaví.

Je to overkill? Možná, ale hlavně je to věc prestiže. A taky trochu rezerva pro použití v režimu DeX, který sice použijete jen občas, ale stejně z něj budete na větvi. Máte v práci třeba notebook, který přes USB-C zapojujete do dokovací stanice? Tak S20 Ultra stačí připojit k témuž kabelu a ejhle, už vám na monitoru svítí desktopové prostředí. Na domácím počítači si možná nainstalujete samotnou aplikaci DeX pro Windows, ale jestli vám to v zaměstnání nedovolí (nebo vám nedají nový notebook), díky DeXu ani notebook nebudete potřebovat.

Příště méně reklamštiny, prosím

Nebudeme si lhát, Samsung si své první místečko v DxOMark už pěkně vyhřál. Držel ho s S10+ (recenze) a když ho na chvíli sesadil Huawei, rychle přišel s 5G verzí téhož telefonu. Jenže co dělat, když Xiaomi přiběhlo se stovkou megapixelů a Huawei/Honor bodují na poli zoomu? Samozřejmě, že dohánět. Na finální skóre si ještě musíme počkat, ale nemůžu si pomoct, fotoaparát beru jako nejviditelnější důkaz, že je Samsung hodně nervózní.

Vždyť obří batůžek (hodilo by se říct spíš krosna) se čtyřmi objektivy bije do očí. Vyloženě říká: “Já vím, že překážím, ale někam jsme ty foťáky nacpat museli…” Takže S20 kombinuje bezhlavě to nej. P30 Pro (recenze) měl pětinásobný zoom, Xiaomi Mi Note 10 (recenze) taky, byť s dopomocí, takže Samsung musel minimálně dorovnat, což se projevilo v přidání periskopového teleobjektivu. Mimochodem, věděli jste, že má jen čtyřnásobné optické přiblížení?

Kde se tedy bere ten 100x zoom? V softwaru, výpočetním výkonu a dalších objektivech. Funguje to rozhodně spolehlivěji, než u Xiaomi, kde jste nikdy netušili, jak konečná fotka dopadne. Na druhou stranu nečekejte zázraky. Už selský rozum napovídá, že když optika zvládá čtyřnásobné přiblížení, digitál zbývajících 96 nezvládne. A budete mít pravdu. Výsledky při třiceti a stonásobném zvětšení jsou prakticky nepoužitelné, u 10x zvětšení se ale většinou snímek povede.

Opět mi z toho vyplývá, že Samsung tentokrát dal moc na pozlátko. Přitom myslím, že to neměl zapotřebí. Snímky za použití optické stabilizace dávají parádní výsledky, dokonce se mi i zdá, že výrobce ubral na dříve kritizované přesycenosti. Zkrátka kritika zabrala!

Hodně zajímavě zní i možnost Single Take. Aspoň na papíře – v tomto režimu telefon pořídí několik záběrů najednou. Klasickou fotku, krátký videoklip, širokoúhlý záběr, fotku s filtrem – jak zrovna uzná za vhodné. Skvělý nápad zatím trochu brzdí praxe – ne vždy je jako nejlepší snímek vyhodnocen ten nejkvalitnější, hudba k videu spíš vadí než pomáhá a těžko se pozná, jestli právě smartphone fotí, nebo nahrává, takže i jinak ostré snímky se občas rozmažou.

Fotoaparát bych celkově bral jako velmi kvalitní, nabitý funkcemi a s intuitivním ovládáním, jen se moc soustředí na doplňkové funkce, ve kterých je paradoxně slabší, než v základním focení. Ve výsledku to kazí jinak výborný dojem.

Tradičně silný je Samsung Galaxy S20 Ultra v natáčení videa. Stranou ponechme nahrávání v 8K rozlišení. I to je fajn ukázka toho, co současné technologie dokážou, ale ruku na srdce, kdo máme televizi s odpovídajícím rozlišením?

To už dává větší smysl 4K při 60 FPS nebo Full HD ve 240 snímcích za vteřinu. Pro běžné použití by se hodilo i 120 FPS, ale pokud to s natáčením myslíte vážně, je prima mít k dispozici čtyřnásobné zpomalení, které v editoru případně zrychlíte. Moc se mi líbí též využití širokoúhlého objektivu pro stabilizaci obrazu. Běžíte, jdete a stejně výstup vypadá, jak kdybyste měli kameru na gimbalu. Rozhodně užitečnější, než zoom, který je fajn parádička, ale v praxi ho nezapnete.

Jak fotí Samsung Galaxy S20 Ultra?

Ukázka: širokoúhle, klasika, 5x zoom, 10x zoom, 20x zoom, 30x zoom a 100x SpaceZoom

Ukázka: video, 4K, 60 FPS

Bezhlavá touha za vítězstvím

Když si po sobě celou recenzi na Samsung Galaxy S20 Ultra 5G čtu, mám dojem, že jsem na něm nenechal nitku suchou. Přijde mi, že Note 10+ je praktičtější, S10+ hezčí, vyšší výkon nepoznáte a foťák si hraje na něco, co není.

Ne! Nová vlajkovka je parádní mix technologií, výkonu a fotografických schopností. Šlape jako hodinky, fotí na jedničku, natáčí na jedničku s hvězdičkou, intuitivně se ovládá, má nejlepší nástavbu, jakou jsem na Androidu viděl a radost mi dělalo i rychlé nabíjení, ať už s kabely, bez nich, směrem ven, nebo dovnitř. Zapomenout nesmíme ani na displej, který je skutečně parádní.

Největším neduhem S20 je její rozpolcenost. Skoro bych řekl “devatero řemesel, desáté bída”. Nový Galaxy chce být ve všem nejlepším, tak si udělal tabulku parametrů a funkcí, kterých chce dosáhnout. Všechny body si odfajfkoval, ale jejich kombinace už tak dokonalá není.

Design se nepovedl (jakkoliv subjektivní to je), cena 35 tisíc je úlet, “jen” 128 GB nedává smysl a fotoaparát hloupě odvádí pozornost od toho, co umí nejlépe – drobnými blbinkami, které ještě potřebují dotáhnout. Finální rozhodnutí nechám na vás, ale pro mě je Samsung Galaxy S20 Ultra 5G nejlepší mobil, který mě kdy zklamal.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
vynikající nadstavba One UI	nelíbivý vzhled a rozměry
konstrukce odolná i vůči vodě	v základu jen 128 GB paměti
maximální výkon	cena
parádní fotoaparát (asi nejlepší na trhu)
možnosti nabíjení