Je to tu zase: Xiaomi hází granát do vyšší třídy modelem, který přináší dost nejnovějších vymožeností a zároveň argumentuje cenovkou málem o polovinu nižší než konkurence. Dosahuje jí ořezáním toho, co inženýři považují za zbytečné. Projde to Číňanům i tentokrát? To ukáže naše recenze.

Xiaomi patřilo k průkopníkům bezrámečkových displejů. Jeho řada Mi Mix otevřela cestu ostatním svou koncepcí, která přesunula přední kamerku na bradu přístroje a zbytek těla ponechala obrazovce. Svými posledními modely ale jako by čínští vývojáři dávali spíš najevo kapitulaci před konkurenční koncepcí, kterou přinesl iPhone X (recenze). Doba výřezová zkrátka naplno zachvátila i giganta z východu. A to i přes to, že se s ní evidentně nedokáže vyrovnat a jeho telefonům přijetí cizích pravidel hry evidentně škodí.

Jak se to projevuje ve fungování Mi 8 popíšu na dalších stránkách. Předem je ale třeba podotknout, že nové Xiaomi patří bez diskusí k tomu úplně nejvýhodnějšímu, co lze na trhu sehnat, a prodeje to potvrzují. Není mnoho telefonů, které nabízejí nejvýkonnější procesor v telefonech s Androidem, Qualcomm Snapdragon 845, k tomu 6 GB RAM a nadprůměrnou kapacitu vnitřní paměti 128 GB už v základu, velký AMOLED displej nebo elegantní kovově-skleněnou konstrukci. A mohli bychom pokračovat. Osobně se ale domnívám, že daní, které se za nízkou cenu musí zaplatit, je u Xiaomi poměrně dost.

Xiaomi Mi 8: specifikace

Za zapůjčení děkujeme e-shopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design a zpracování: čínské jablíčko

Někomu by mohlo vadit například i to, že Xiaomi vůbec nevypadá jako Xiaomi. Ta tam je originalita modelů Mi Mix. Mi 8 prostě vypadá jako iPhone X a víc k tomu nelze dodat. Podobnost bije do očí dokonce natolik, že mně řada známých poklepávala na rameno s ironickými poznámkami o tom, že jsem konečně zanevřel na operační systém se zeleným robůtkem a přidal se na správnou stranu. Na první pohled skutečně neexistuje nic, co by telefony odlišovalo. Až na ten druhý si bezpochyby bystrý pozorovatel všimne silnějších rámečků kolem displeje (ten zabírá něco málo přes 84 % čelní plochy) a celkově větších rozměrů. I tak ale Xiaomi Mi 8 padne skvěle do ruky a víc než 6″ úhlopříčku velmi umně maskuje. Přispívají k tomu zejména dva parametry: přijatelná tloušťka jen 7,5 mm a váha 175 g, což je oproti některým konkurentům hodnota z říše snů.

Povrch telefonů tvoří výhradně dva materiály: sklo a hliník. Rám je vyroben z hliníkové slitiny, přičemž se Xiaomi neopomnělo pochlubit tím, že se jedná o Aluminium 7000. Pro ty, kteří nesledují každý den poslední trendy v metalurgii dodávám, že stejným atributem se chlubil naposledy Apple při uvedení iPhonu 6s (recenze). Tehdy měl nový materiál ukončit bendgate u předchozí generace, která se v kapse ráda ohýbala. Tedy díky, Xiaomi. Že by se ale jednalo o převratnou novinku, to se říci nedá a použití tohoto materiálu je už dnes poměrně běžná záležitost.

Společnost hliníkovému rámu dělají čelní a zadní skleněná plocha vytvoření z Corning Gorilla Glass 5. Jedná se o nejnovější generaci krycích sklíček. Praxe ukazuje, že jsou extrémně odolná proti rozbití, ale v porovnání s předchozími generacemi nedokážou tak dobře čelit poškrábání. Nevím, možná jsem měl jen štěstí. Ale po čtrnáctidenním přenášení v kapse bez obalu není na těle Mi 8 ani jeden mikroškrábaneček. O to překvapivější je to v případě, pokud vezmeme v úvahu, že na těle telefonu není ani jedna matná nebo zdrsněná plocha, a Xiaomi Mi 8 tak patří k těm nejklouzavějším přístrojům na trhu.

V tom, aby jezdil i po jen mírně skosené ploše stolu mu tak brání jen vystouplá ploška se dvěma objektivy fotoaparátu (popřípadě aplikace přiloženého silikonového pouzdra). Jakoby shodou okolností má navlas stejný tvar i umístění jako u iPhonu X. Naštěstí na rozdíl od svého předobrazu aspoň nedisponuje ostrými hranami a neřeže do ruky. Hned vedle nacházíme čtečku otisků prstů (tu na iPhonu nenajdeme), která je podle těch nejlepších čínských zvyklostí extrémně rychlá, ale také jednoúčelová. Dovolím si ale tvrdit, že daleko častěji, než bezpečnější daktyloskopickou metodu budete možná k odemykání telefonu používat obličej. Xiaomi Mi 8 sice nezvládá 3D sken, jako jeho životní vzor od Apple nebo firemní souputník Mi 8 Explorer Edition, umí toho ale dost. Rozměrný výřez v displeji totiž ukrývá IR skener, který funguje i ve tmě, a to jen o něco málo pomaleji než na denním světle. A protože během dne je odemykání takřka okamžité, ani po setmění nebudete zklamáni.

Je však fér podotknout, že i samotný výrobce upozorňuje na to, že obličejová metoda je méně spolehlivá a bezpečná, než použití otisku. A to i přesto, že Xiaomi dokáže během skenování dokonce rozeznat, zda máte otevřené oči – to proto, aby nikdo nemohl váš telefon odemknout, když spíte. Internetová fóra se přesto hemží historkami o tom, jak se Mi 8 odemyká pohledem takřka kohokoli, který ani nemusí být majiteli přístroje příliš podobný. Z vlastní zkušenosti to ovšem potvrdit nemůžu a dokonce ani vlastní fotografií se mi Xiaomi obelstít nepovedlo.

Teď ale špatné zprávy: na těle Mi 8 nenajede výstup na audio jack, situaci proto musí zachraňovat (zvukově naštěstí velmi vyladěná) redukce přiložená v balení. Stejně tak chybí větší počet reproduktorů. Stereozvuk, který by kromě hlavního repráčku zajišťovalo sluchátko, jak to umí celá škála konkurenčních telefonů, musíme oželet. Ba dokonce i druhá mřížka vedle USB-C konektoru je klam. Mi 8 má skutečně jen jeden, byť pravda celkem hlasitý reproduktor. A možná nejdůležitější opomenutí – žádná vodotěsnost. A to už je skutečně na zdvižený prst: aspoň bez základní odolnosti proti dešti by nikdo neměl mít právo na dveře vyšší třídy ani zaklepat. Xiaomi holt jde jinou cestou.

Displej, prostředí a baterie: pořád na pochvalu?

Xiaomi u modelu Mi 8 vkročilo rázným krokem do říše OLED displejů. A užívá toho plnými doušky. Své plné uplatnění zde nachází například always-on-display, kdy v režimu spánku svítí pouze bod ohraničující hodiny a notifikace. Bohužel aplikace Xiaomi neumožňuje zobrazit všechna příchozí upozornění, a proto je vhodné v tomto ohledu spolehnout spíše na bílou a nikterak rozměrnou notifikační diodu skrytou ve výřezu. Nezklame ani maximální hodnota jasu, která dle nastavení osciluje v rozmezí 400-650 nitů. To je naprosto dostačující hodnota pro sledování obsahu i na přímém slunci.

V tomto ohledu potěší i fakt, že se krycí sklíčko displeje na rozdíl od lecjakého jiného čínského telefonu příliš nepatlá. Je tu však jiný problém, a tím je barevná charakteristika obrazovky. Prvních několik dní jsem byl mírně zklamán z nepříliš sytého podání barev. Někdo by tomu řekl přirozený tón, já nenacházím jiné slovo než vybledlé. Má nespokojenost trvala však jen do chvíle, než jsem v nastavení objevil volbu zvýšený kontrast. Po zapnutí získá obrazovka nádech bližší obvyklé charakteristice OLED displejů například z provenience Samsungu. A ještě aby ne: právě jihokorejský gigant pro svého čínského konkurenta obrazovky vyrábí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že realitě se obrazovky, které syslí sám pro sebe, v této kategorii blíží více než to, co poskytuje Xiaomi.

Leckdo by také mohl litovat absence vyššího rozlišení. Dost možná je právě šetření na displeji, která nabízí jen 1080p rozlišení tím důvodem, proč Mi 8 nestojí 20, ale jen 14 tisíc. Osobně se pak domnívám, že pokud stačí hustota zobrazení přesahující 400 ppi Applu, neexistuje důvod, proč by neměla stačit Xiaomi. V reálných situacích stejně nikdo nic nepozná a daleko více asi běžný uživatel ocení blahodárný vliv hrubšího displeje na výdrž, než ohánění se parametry před kamarády. Podtrženo sečteno – Xiaomi nabízí na poměry třídy relativně průměrný displej, kterému sice nic důležitého nechybí (a to dokonce ani podpora HDR 10), ale také svými parametry nikterak neoslní.

Daleko větší pozornost si zaslouží to, co se na displeji zobrazuje. Xiaomi dlouhodobě sbírá ocenění komunity za svou grafickou nadstavbu MIUI, toho času v aktuální verzi 10. Snad mi čtenář promine osobní pohled: osobně jsem tomu nikdy moc nerozuměl. Měl jsem vždy pocit, že příznivci MIUI spíše než její použitelnost v reálném životě oceňují snadnou možnost jejího tuningu. Člověk, který nehodlá trávit hodiny studováním diskusních fór a hrabání se v bootloaderu bude leckdy spíše rozladěn.

Nejprve zjistí, že některé funkcionality jsou limitovány regionálně. Například pro zpřístupnění odemykání obličejem jsem musel telefon virtuálně přesunout do Francie. Pro aktualizaci na MIUI 10 zase do Kanady, a to i přesto, že podle všech dostupných informací měla být aktualizace na nejnovější verzi prostředí dostupná globálně. Následně jsem se nestačil divit, že dnes už tak běžné funkcionality, jako je možnost si vybrat, zda se aplikace řadí přímo na plochy nebo do výsuvného zásobníku, ani dnes MIUI neumí. Ba dokonce nezvládne ani umístění více než čtyř ikon do jedné řádky – a to prosím na displeji o úhlopříčce 6,21″. To všechno přitom bez problémů zvládá jiná grafická nadstavba z téže dílny – launcher, který používá levnější odnož značky, brand POCO.

MIUI ve verzi 10 sice přinesla příjemné změny, jako jsou ovladače hlasitosti na straně přizpůsobené vizuálu Androidu Pie. Ale praktické podrobné volby vyskakující u ikon programů po dlouhém stisku, nativně přítomné v předchozím Androidu Oreo, už ne. Jinými slovy: i když se v Xiaomi snažili a třeba v rychlosti a plynulosti ovládání patří ke špičce, vybral bych si jiný launcher. A to i přes to, že jako už tradičně přináší možnost zcela eliminovat otravnou androidí ovládací lištu a ponechat vše na gestech od jednotlivých okrajů obrazovky.

I když se v oblasti ergonomie Xiaomi profiluje jako progresivní firma, s jedním si stále rady neví. Je to už jednou zmíněný cizorodý prvek, který do čínského světa přinesla imperialistická konkurence – výřez v displeji. Podobně jako nedávno testovaný Pocophone F1 (recenze), ani Mi 8 neukazuje na horní liště notifikace. Slyšíte zvuk, v některých případech vidíte i ikonku na Always On displeji, popřípadě – když takovou volbu zaškrtnete – zaznamenáte rozsvícení displeje. Po odemknutí telefonu ale musíte ručně stáhnout roletku, jinak neuvidíte zhola nic. Budete tak nejspíš každý den přicházet o důležité maily, investiční příležitosti, pokud přes mobil spravujete své portfolio, zkrátka propásnete vše, na co je potřeba okamžitě reagovat. A i když Xiaomi už dávno slibovalo nápravu, ta nepřišla ani s nejnovějším operačním systémem. Xiaomi Mi 8 tedy k plné uživatelské spokojenosti chybí zcela banální aspekt: čitelnost informací. A to se bohužel nedá kompenzovat ani množstvím další výbavy, jakkoli se v tomto ohledu výrobce rozhodně snaží. Vhod přijde například Game Launcher, který je schopen utlumit všechny procesy v pozadí a věnovat plný výkon právě hraní her; dokonce přizpůsobuje podsvícení tak, aby displej během hraní nezhasínal.

Centrem všeho se pak v podání čínské značky stává aplikace skrytá v českém překladu pod trochu krkolomným názvem Optimalizace. Ta ukrývá nejen výše zmíněné herní vylepšení, ale také možnosti individuálně zabezpečit kódem a otiskem spouštění jednotlivých aplikací (škoda, že to nejde i obličejem, ale Xiaomi asi dobře ví, co dělá), rozdvojení aplikací na dvě samostatné instance pokaždé s jiným účtem, nebo vytvoření zcela autonomního druhého uživatelského prostředí na témž telefonu.

A nejen to. Xiaomi umí individuálně blokovat kontakty i pro SMS zprávy a poskytuje celou řadu čistících a analyzačních mechanismů, které mají za úkol udržet telefon v chodu co možná nejlépe a hlavně nejdéle. A čísla dokazují, že se mu to daří. I během poměrně náročných dní se 4 hodinami zapnuté obrazovky a 2 protelefonovanými hodinami, které doplnilo i používání přístroje jako mobilního hotspotu, přišel úbytek energie ze 100 na 0 až po dlouhých 21 hodinách. A to je dost času nejen na to vyhledat nabíječku, ale ještě před tím v klidu dopracovat a vyrazit na party.

Mluvíme-li o nabíječce, je dobré podotknout, že ačkoli by telefon měl teoreticky podporovat nejnovější typ rychlého nabíjení Quick Charge 4.0+, v balení nejdeme jen QC3 nabíječku. Ne snad, že by to znamenalo problém, ale řečeno s klasikem hlásit se to musí. Už jen proto, že to není jediná nová technologie, kterou Xiaomi podporuje. Potěší určitě podpora úsporného Bluetooth 5.0, nebo například duální GPS. Čínský telefon totiž jako jeden z prvních zvládne pracovat i na frekvenci GPS L5. Nechtějte po mně detaily, důležitý je výsledek – rychlejší a přesnější určení polohy. Aspoň tedy na papíře. V praxi mě spíš občas překvapil nečekaný výpadek signálu, leckdy i na minutu. Ne snad, že by to jiné telefony nepostihovalo, pokud se ale přístroj chlubí oproti konkurenci vylepšenými parametry, nečekal bych to.

Fotoaparát a multimédia: schopný pro schopné

Dvojí čočka, umělá inteligence, zpomalené video, hrátky s hloubkou ostrosti. Xiaomi Mi 8 nabízí vše, co si jen v současné době může mobilní fotograf přát. Dopomáhá mu k tomu dvojí optika – jedna soustava je dle zvyklostí opticky stabilizovaná, druhá nikoli. Po dlouhé době mám navíc v ruce telefon, kdy dvojice objektivů slouží k tomu, k čemu má – odlišuje se vzájemně v ohniskové vzdálenosti. Jeden je širokoúhlý, druhý plní roli teleobjektivu a tím pádem i dvojnásobného pseudooptického zoomu. Nenechte se ovšem zmást – je to sám telefon, který rozhoduje o tom, kdy použije zoom optický a kdy digitální. Stačí si jen pohrát s plynulým přibližováním a postupným zakrývání tu jedné a tu druhé čočky prstem a zjistíte to hned. Naštěstí to na výsledcích není na první pohled poznat.

Mluvíme-li ale o světelnosti, je třeba přidat konkrétní data. Dva 12Mpx senzory, velikosti pixelů 1,4 a 1,0 mikronu, hlavní snímač dosahující dnes už standardní velikosti v kategorii vlajkových lodí 1/2,55“. A nad nimi dvě optické soustavy, jedna o světelnosti f/1,8, druhá f/2,0. Dosti kvalitní parametry na to, abychom vkládali do fotoaparátu Xiaomi Mi 8 velká očekávání. Činíme tak, a přístroj je rád naplní. Je ovšem potřeba, aby se trochu činil i fotograf. První důležitá povinnost je uvědomit si, že Xiaomi po dotyku na displej na dané místo neostří, ale především vyvažuje bílou. Než jsem si tento fakt uvědomil, nadával jsem na přepálené bílé plochy a malý dynamický kontrast fotografií. Když si navíc uživatel zvykne občas přizpůsobit expozici manuálně – což lze učinit jednoduše tažením prstu po displeji – má vyhráno. Xiaomi Mi 8 se mu pak odvděčí přirozenými barvami, příjemnou mírou detailů. Za všech okolností je samozřejmě rychlá expozice a bůh ví jakým zázrakem také minimum šumu i v horších světelných podmínkách. Výtku snad lze mít jen k drobným neostrostem a deformaci v okrajích fotografie.

Pomáhat by do jisté míry měla i umělá inteligence, která se ale zapojuje spíše neznatelně a v praxi ji poznáte snad jen podle sytějších barev fotografie. Daleko více se angažuje při pořizování selfie fotografií. Když se totiž Xiaomi Mi 8 dostatečně naučí rysy vaší tváře, je schopno je i do jisté míry modifikovat a zkrášlovat. Tvarovat nos, zvětšovat očí, zeštíhlit obličej. Snad je to tím, že nepatřím mezi instagramové influencery, a ani se ve sledování své tváře nijak nevyžívám – snaha o úpravy mých selfies vyzněla vždy naprázdno.

Pokud se rozhodnete nespoléhat se na automatiku, nabízí Mi 8 něco vpravdě unikátního: i mimo zcela manuální režim dokáže zvýšit ostrost, sytost nebo i modelovat odstín snímku, a to v několika krocích. Osobně však doporučuji tuto funkcionalitu nepoužívat. S kvalitní fotografií pak nemá výsledek pranic společného a ani kvality externích filtrů nedosahuje. Nadmíru použitelný je také videozáznam. Zejména pak ten zpomalený ve 240 snímcích za sekundu. Ten může být libovolně dlouhý, a i relativně nízký počet snímků dostačuje ke koukatelnému efektu. Nepříjemné překvapení představuje snad jen absence optické stabilizace a vyšší vzorkovací frekvence ve 4K rozlišení, ani zde se však ani mezi konkurencí nejedná o nic nezvyklého.

Jak fotí Xiaomi Mi 8?

Zhodnocení a konkurence

Xiaomi Mi 8 je fajn. Umí vše, co každý den užijete, umí to rychle a nestojí moc. Jenže taky řadu věcí neumí. A pokud si potenciální zájemce začne klást klíčové otázky typu: Chci promeškat hromadu upozornění? nebo Vadí mi, že s telefonem nemůžu do deště?, případně i Stojí mi za to s sebou tahat redukci na sluchátka, anebo investovat do bezdrátových?, nákup čínského telefonu už se tak dobře nejeví.

V kategorii kolem 15 000 korun už navíc Xiaomi vyrostla pořádná konkurence. Nejde jen o dlouhodobé rivaly jako je Honor a jeho model Play (recenze), anebo OnePlus 6 (recenze). Právě v těchto dnech například LG zlevňuje na necelých 15 000 Kč svou vlajkovou loď G7 ThinQ (recenze). A jediné, v čem korejský telefon není lepší než Xiaomi, je výdrž na jedno nabití. V Xiaomi by si proto měli sáhnout na nos a dbát spíše na svou originalitu. V kopírování tu jsou totiž už větší mistři.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
příjemná cena	nepraktický launcher MIUI
rychlost ovládání	absence zvýšené odolnosti
dlouhá výdrž na jedno nabití