Telefon nejvyšší třídy jen za deset tisíc? Ale prosím, jak si račte přát. Tuto větu tentokrát neřeklo kouzelné sluchátko, ale lídři Xiaomi a uvedli Pocophone. Pro jistotu se na něj nepodepsali, ale dali mu do vínku nejlepší hardware, rychlost a spolehlivost. A ten trik? Jak ukáže naše recenze, Pocophone do nejvyšší třídy tak maximálně nahlíží oknem.

Ruku na srdce: co vlastně od telefonu očekáváte? Aby se nezasekával, aby dlouho vydržel a aby nestál moc peněz. Zdánlivě jednoduchá rovnice nemá mnoho správných výsledků. A opět je to čínská společnost Xiaomi, která zdá se našla řešení.

Pocophone by Xiaomi, jak se telefon oficiálně jmenuje, nese přízvisko F1. Snad proto, aby už název evokoval rychlost, kterou by měl telefon do rukou uživatele přinést. Je to vlastně symbolické. Zejména ve formuli 1 totiž platí, že aby byl vůz rychlý, nesmí s sebou tahat nic navíc.

Této filosofie se drželi i v Xiaomi. Odhodili parádičky, které se beztak dobře vyjímají jen na stránkách katalogů a v odborných recenzích, a ponechali jen to nejdůležitější. V případě Pocophone je to brutální výkon a zkušenostmi odladěný software z čínské dílny. A víte co? Tento koktejl překvapivě funguje.

Xiaomi Pocophone F1: specifikace

Za zapůjčení děkujeme eshopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design a zpracování – plastový ideál

Řekněte sami: kdy jste naposledy viděli plastový telefon? V době, kdy ke všeobecnému kánonu náleží sklo a kov, jako by se na tento pramateriál mobilní telefonie úplně zapomnělo. A přitom je tak praktický. Ten na Pocophone obzvlášť. Šedošedá záda s metalickou úpravou by asi žádnou soutěž krásy nevyhrála. Ale k čemu má telefon sloužit: ke komunikaci, anebo k předvádění se před kamarády (to samozřejmě v případě, že jej pravidelně čistíte od otisků prstů)? V Xiaomi si myslí, že správně je druhá varianta. Nemluvě o přínosu plastových zad pro trakci na rovné ploše stolů.

Až několikadenní používání nechá testera rozvzpomenout si, proč že vlastně preferuje telefony z hodnotnějších materiálů. Čas od času to totiž po uchopení v Pocophonu zapraská. Neděje se to často, běžný uživatel to nejspíš nepotřehne, bude ale zajímavé sledovat, co s množstvím pazvuků udělá několikaměsíční používání. Dost možná na tom bude lépe ještě o něco výkonnější, kevlarová verze Pocophonu, která na fotografiích připomíná pár let stará BlackBerry. Ta se nám však bohužel do rukou nedostala.

To vepředu už je všechno zcela podle nejnověších trendů, jakkoli se mi to jako muži ze staré školy trochu příčí. Diktát bezrámečkových displejů degradoval čelní plochu na černou placku, kde není místo pro výstřelky. A nejinak je tomu i u Pocophonu, i když v jeho případě by tomu tak být rozhodně nemuselo. Xiaomi totiž rámečky má, a to dokonce nijak tenké. Obrazovka zabírá “jen 82 %” čelní plochy a v jednotkách tak na absolutní špičku ztrácí. Výřez v displeji ale přesto má a výrazně si tím škodí. O tom ale až později.

Zatím zůstaňme na povrchu a chvalme dál. Na svém místě je totiž konektor na jack a dokonce zbylo místo i na stereoreproduktory – v této cenové kategorii to představuje příjemný nadstandard. Šuplík na SIM kartu potěší duálním hybridním slotem a tlačítka hlasitosti zase minimální vůli. Až u konektoru USB-C vidíme další kompromis.

Absenci bezdrátového nabíjení sice kompenzuje rychlé nabíjení QuickCharge 3.0, prostupnost portu je ale menší, než bychom u špičky čekali. V Xiaomi se rozhodli do Pocophonu implementovat jen USB generace 2.0 a zapomenout tak můžeme třeba na hrátky s rozšířenou realitou. Ale upřímně: k tomu si asi Pocophone nikdo nekoupí.

Číňani zkrátka dokázali ušetřit na těch správných místech, a naopak implementovat šikovné vychytávky, které využijete v každodenním životě. Tak třeba: hlučnější vibrace asi budou vadit jen fajnšmekrům. Infračervené odemykání displeje ale potěší úplně každého. Do telefonu, který stojí polovinu toho, co aktuální vlajkové lodě, si našla asi nejlepší technologie odemykání obrazovky obličeje hned po třicetitisícovém iPhonu X a jeho 3D skenu. Infračervená technologie totiž naprosto skvěle eliminuje nedokonalosti prostého odemykání přední kamerkou, tj. zejména nemožnost odemykání ve tmě. Infračervené paprsky ale fungují, a to extrémně rychle a spolehlivě. A to je dobře – čtečka otisku na zádech je totiž umístěna dosti vysoko a ačkoli si v rychlosti s IR technologií nezadá, nic jiného, než odemykat telefon bohužel neumí.

Displej, ovládání, baterie – tajnůstkářský nezmar

S obrazovkou se to má jako se zbytkem celého smartphonu – jedná se o příjemný standard. IPS displej o rozměrech necelých 6,2 palců a Full HD+ rozlišení se nezaslouží žádnou větší kritiku. Dokonce i na přímém slunci jeho 500 nitů naprosto dostačuje a více problémů způsobí tak možná slabší oleofobní vrstva na skle a tím pádem častější nutnost obrazovku otírat.

Jen jeden problém tu je a bohužel se jedná o problém fatální. A také dosti nečekaný – jedná se totiž o tvar displeje. Protáhlá obrazovka ve formátu 18:8,5 dle diktátu módy nabízí jednak mnohými proklínaný “notch” a jednak zakulacené rohy. Ty ale zasahují tak hluboko, že občas zakrývají části textu na konci webových stránek. A stejný problém trápí i výřez. Kvůli jeho rozměrnosti, světe div se, nejdou vidět notifikace na liště.

Ne, to není vtip. Telefon sice vydá zvuk a zavibruje, ale na liště vidíte stále jen hodiny vlevo a ikony baterie a typu připojení vpravo. Nic jiného se tam nevejde a ani jeden z těchto prvků nejde v nastavení vypnout. Kdyby aspoň Pocophone nabízel Always On Display a notifikace by byly vidět na obrazovce. Ani ten ale k dispozici není, miniaturní až neviditelná stavová dioda na bradě telefonu to také nevytrhne, a tak se používání telefonu v jedno z jeho klíčových vlastností stává nesnesitelně otravným. Je potřeba přístroj odemknout, stáhnout lištu, podívat se na seznam notifikací a z časů odečíst, která je ta nejpalčivější. A přitom by stačila trocha snahy softwarových vývojářů…

Ti mají totiž jinak invence víc než dost. Grafický skin POCO, který se rozkládá nad proprietárním prostředím MIUI přebarvující Android 8.0 je velmi povedený a mnohdy účelný. Nechybí mu jediná šikovná vymoženost, jako je možnost zdvojení aplikace, uzamčení libovolného programu do trezoru přístupného jen heslem anebo rovnou vytvoření dvou na sobě nezávislých profilů rychle přepínatelných otiskem předem přiřazeného prstu. Nejvíce jsem ale ocenil možnost telefon Pocophone od Xiaomi ovládat jen gesty – tak jako na už vzpomínaném iPhone X (recenze). Deset let stará lištička s ovládacími prvky už skutečně v moderním operačním systému nemá co dělat.

Je však pravda, že vývojáři Xiaomi pro ní přeci jen využití našli. Jednak slouží jako plocha pro gesto zmenšení zobrazení pro jednu ruku a jednak se každému z ovládacích prvků dá přiřadit ještě pár funkcí navíc. Volba mezi je tedy jen na uživateli samotném.

Pokud pomineme výše zmíněný prohřešek prvního řádu, je Pocophone skutečně stvořen k tomu fungovat nepředstavitelně rychle. Až se skoro designérům divím, že si v prostředí operačního systému nedokázali odpustit animace, které provázejí jakoukoli aktivitu. Ty bohužel jeho činnost o zlomek vteřiny protahují. I tento zlomek je ale důležitý. Snapdragon 845 a 6GB RAM DDR4X nepřipouštějí žádné zpomalení. Co je ale možná ještě důležitější než samotný procesor a RAM je to, jak se je podařilo implementovat. Telefon se totiž ani v nejvyšší možné zátěži nijak nezahřívá a zásluhu nelze nejspíš připsat ničemu jinému než novému systému chlazení kapalinou. Dost možná tomu samému, který Xiaomi používá ve svém modelu BlackShark zaměřeném na hráče.

Zázraků v tomto směru ale není dost. Už samotná kapacita baterie, která čítá 4000 mAh, slibuje mnohé. Realita je ale ještě o něco oslnivější. Ať jsem Pocophone ždímal sebevíc, nikdy jsem neuléhal do postele s méně než 40 % zbývající kapacity. Ať už jsem hrál hry, navigoval, volal, přenášel hudbu přes Bluetooth, výsledek byl pokaždé stejný. Jako by se to vymykalo zdravému rozumu. Čtyři hodiny rozsvícené obrazovky, osmnáct hodin na příjmu a telefon stejně hlásí svou připravenost fungovat dalších sedmnáct. Skromnější uživatel podle mých odhadů nebude mít problém přežít na příjmu tři dny. Za tohle už Pocophonu skutečně absenci bezdrátového nabíjení nejspíš rádi odpustíte.

Fotoaparát a multimédia – chlapci nebo chlapi?

Na fotoaparátu se v současnosti láme chleba. Právě ten odděluje zrno od plev, kluky od můžů a bez hyperboly: vlajkové lodi za desítky tisíc od jinak skvěle fungujících a levnějších, ale průměrně fotících telefonů střední třídy. Nemá cenu si lhát do kapsy: tuto pravdu potvrzuje i Pocophone, jakkoli se snaží, seč mu síly stačí.

Stejně tak, jako čínští inženýři (nebo v tomto případě spíš plánovači) dobře věděli, co odebrat, aby to telefon zlevnilo a nezpůsobilo velkou uživatelskou škodu, věděli i tentokrát v duchu výše zmíněné premisy o výlučnosti vlajkových lodí, o co Pocophone připravit, aby zákazník uvažoval i o některém z vyšších modelů. Tentokrát to odnesla optická stabilizace a optický zoom.

Ano, čtete správně. I když Pocophone nosí na zádech dvě čočky, jedna z nich slouží výhradně k dodávání dat pro postprocessing a výpočet efektu hloubky ostrosti. Také disponuje rozlišením pouhých 5 Mpx, zatímco primární senzor pocházející z modelu Mi 8 se chlubí senzorem 12 Mpx. Tuto hodnotu navíc tvoří rozměrnější 14mikronové body. To vše doplňuje optická soustava s dnes už relativně průměrnou hodnotou světelnosti f/1.9.

I přes jasné hardwarové limity ale mohu upřímně říct, že Xiaomi Pocophone ve dne fotí naprosto skvěle. Zejména kontrast a dynamický rozsah si zaslouží velkou pochvalu – automatické HDR se spíná málokdy a pokud už se tak stane, na rozdíl od mnohé konkurence udělá více užitku než škody.

Byla by už téměř neslušnost vstoupit na trh bez umělé inteligence. Ta v Pocophone je ovšem jedna z těch méně okázalých. Neupozorňuje na sebe ikonkami ani poletujícími nápisy (ano, i to se někdy stává), ba dokonce mám podezření, že se tak trochu fláká nebo v telefonu vůbec není. Ani v přímém srovnání snímků jsem někdy nebyl schopen určit, který je vyfocen s, a který bez zásahu AI. Pokud ale může za to, jak u některých snímků vzniká krásně přirozená hloubka ostrosti, díky za ni. Bokeh režim v uměle vyvolaném ”portrétním módu” totiž zdaleka tak pěkný není a se zachycením hran objektů míval pravidelně problémy. O vlasech ani nemluvě.

Jak fotít Xiaomi Pocophone F1?

Jen v jednom případě jsem angažmá umělé inteligence zaznamenal jednoznačně – to když během nočního focení po jejím vypnutí telefon výrazně zpomalil. Jinak je totiž expozice Pocophonu až nepřirozeně rychlá, a to i v noci, kdy se musí prát s absencí optické stabilizace. To bývá výzva zejména pro objektivy s nižším clonovým číslem. Ani výrazný postprocessing následující po cvaknutí závěrky ale nedokázal technologický handicap eliminovat. Právě fotky za šera jsou největším problémem Pocophonu. Nejen že by se o něm mohlo vyučovat, jak vypadá digitální šum. Ani při té nejlepší snaze se mi Pocophone nepovedlo přesvědčit, aby v noci ostřil.

Svůj fotografický handicap pak Xiaomi částečně dohání v oblasti audia. Nejen že nabízí stále ještě relativně nepovinný kodek bezdrátového audiopřenosu aptxHD, ale líbil se mi i celkový zvukový projev telefonu, jakkoli si uvědomuji, že udělá radost spíše mladším posluchačům. S analytičností nemá nic společného, ale milovníkům mohutných, a přesto konkrétních basů udělá určitě radost.

Závěr

Když jsem poprvé chytil do ruky tenhle plastový a na dnešní dobu také poněkud obtloustlý telefon, nevěřil jsem, že bych o něm dnes napsal cokoli pozitivního. Po pár dnech se ale za předpojatost pořádně stydím. Pocophone mi připomínal telefony, které chrlili no-name čínští výrobci ještě před pár lety. Většinou dostaly do vínku nejnovější hardware, a pak jejich funkčnost zabili nesrozumitelným prostředím plným chyb. Pocophone představuje inkarnaci těchto šuntů poté, co jejich filosofii vzal do ruky zkušený výrobce, který to špatné zahodil a ponechal jen kvalitní základ.

A přesně takový je Xiaomi Pocophone. Extra silný kořen, sympatické bonusy a příjemná cena. Co chtít víc? Na první pohled toho není moc. Náročnější uživatelé ale budou mít těžkou hlavu. Obětovat foťák? A vodotěsnost, kterou pohříchu Pocophone také postrádá? Podobní nejspíš sáhnou po některé z výběhových vlajkových lodí. Ty dva roky staré už se v této kategorii sehnat dají. Pocophonu a Xiaomi obecně proto nezbývá než přát, aby takových zákazníků bylo co možná nejméně.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
výdrž na jednonabití	slabší fotky ve tmě
rychlost a hrubý výkon	výřez ukrývající notifikace
odladěné prostředí s dostatkem funkcí	chybějící vodotěsnost
rychlé odemykání skenem obličeje i ve tmě