Recenze Honor 8X: první skutečná hrozba pro Xiaomi

Časy, kdy byl Honor jen menším, slabším a chudším sourozencem čínského Huawei, jsou jednoznačně pryč. Dnes stojí Huawei a Honor přímo proti sobě a hledí si do očí. Tedy alespoň pokud jde o tvorbu ve střední třídě. Demonstrovat by to chtěl model Honor 8X, který má rozmetat konkurenci ve střední třídě. Jak moc dobře se mu to povede, to se dozvíte v dnešní recenzi.

Honor vzal náš trh útokem, což se odráží na jeho postavení mezi pěti nejlepšími značkami. To v jednoduchosti znamená, že sdílí žebříček se Samsungem, Applem, Huawei a Xiaomi, a to se jistě dá pokládat za úspěch. Výrobce tak již nefiguruje jako firma, která uklízí cestičku pro silnější Huawei, ale rázem stojí přímo proti a konkuruje mu. Ačkoliv má Honor v portfoliu i několik vlajkových superphonů, jako například ambiciózní Honor 10 (recenze), jeho síla je především ve střední třídě, kde svému mocnějšímu sourozenci pořádně dýchá na záda.

Honor na rozdíl od Huawei tlačí do střední třídy stále silnější komponenty, i když cenu drží stále na únosné mezi. Tento popis sedí i na náš dnešní testovaný Honor 8X, který láká na velmi slušný poměr cena / výkon a reaguje tak na to, co nabízí ve střední třídě Huawei anebo i Xiaomi. A právě druhý jmenovaný výrobce pro mě osobně figuroval vždy jako totální vládce smartphonů s cenovkou do 7 tisíc korun. Možná je ale čas otevřít oči a dívat se pořádně kolem sebe, k vidění je toho totiž dost.

Honor 8X: specifikace

Konstrukce	sklo a kov, 160 x 76,6 x 7,8 mm, 175 g
Displej	6,5″, LTPS LCD, 2340 x 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 397 ppi
Operační systém	Android 8.1 Oreo + EMUI 8.2
Procesor	8 jádrový, 2,2 GHz, Kirin 710
Paměť	4 GB RAM, úložiště 64/128 GB + microSD karty (až 256 GB)
Fotoaparát	duální (20 + 2 Mpx), LED blesk, f/1,8 + přední 16 Mpx, f/2,0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Bluetooth 4.2, Wi-Fi, NFC, GPS, čtečka otisků, čtečka tváře
Baterie	3750 mAh
Cena a dostupnost	od 6 990 Kč, 12. října 2018

Design a zpracování: obr se šarmem hubeňoura

V žádném případě nechci začínat hodnocení telefonu negativně, ale je třeba říct si něco hned na úvod – Honor 8X nepřekvapí. Alespoň tedy v estetické rovině. Upřímně, většinou mě design telefonů, které nedosahují výkonu hodného své ceny (ne, že by to byl případ Honoru 8X), celkem příjemně překvapí. Zde se ale překvapení nekoná. Zrcátko vpředu, zrcátko vzadu, kov na stranách. Nebylo by ale vhodné brát to hned jako špatný aspekt a telefon kvůli svému designu odsoudit. I když, není vlastně proč ho odsuzovat za design, protože ten je v zásadě pěkný, líbivý, spíše mu chybí originalita, kterou bychom si od něj mohli přát. Ale zase na druhou stranu, ani telefony v podobné cenové kategorii, kupříkladu přístroje z dílny Xiaomi, kterým Honor velice zdatně konkuruje, nepřináší kdovíjaký mezigenerační designový skok.

Nu ale pryč s předsudky, když si totiž vezmete Honor 8X do ruky, budete třímat velmi pěkný mobilní telefon s trochu nekonvenčními rozměry. Ano, dnešní smartphony jsou velké, až obří, ale pak je tu ještě několikero smartphonů, které jdou dál. Vzpomínáte na iPhone XS Max (recenze), který byl vskutku obří (má to i v názvu)? Tak Honor 8X je ještě větší a skoro by se chtělo věřit, že označení „8X“ není označení generace, ale velikosti. Naštěstí je vidět, že design a rozměry nevymýšleli hlupáci, a tak má telefon notně zúžený poměr displeje 19,5:9, díky němuž se velmi dobře drží v ruce. Lesklá záda nekloužou, nutno ale uznat, že pokud se vám stane, že vám Honor z ruky vyklouzne, a ono se to stát může, bude vás to bolet.

Těžko říct čím to, ale povrchová odolnost těla smartphonu je na žalostné úrovni. Pravda, sklo na zádech je poměrně tuhé, tam se objevily jen malé vlasové škrábanečky, což beru jako normu; ty se holt dostavit mohou. Hodně schytají i dvě oddělené čočky fotoaparátu, které jsou díky svému vystouplému tvaru vždy na ráně. Mnohem horší je to ale na přední straně. Telefon jsem používal zhruba dva týdny a za tu dobu se na přední straně vyskytlo neskutečné množství vlasových škrábanců a také jedna nepříjemná rýha. K telefonu jsem se choval s pokorou a respektem, ale občas se něco podobného objeví. Než ale vzbudím emoce nad reliabilitou ochranného skla Gorilla Glass, chci oznámit, že to, co na sebe škrábance přímo lepilo, byla dedikovaná fólie, kterou Huawei – a tedy i Honor – na své smartphony během výroby lepí. Samozřejmě jsem se již setkal s tímto fenoménem, ale nikdy nedostávala přední ochranná fólie tolik zabrat, jako právě v tomto případě; nebo to na sobě alespoň předchozí testy nedávaly tak znát. Upřímně, doporučuji ihned po rozbalení telefonu z krabice tuto hloupou fólii sloupnout a opatřit si vlastní, nebo ještě lépe, zakoupit si přídavné ochranné sklo, které telefon ochrání ještě více.

Neberte mě zle, já nijak nehaním to, že výrobce nalepil na telefon ochrannou fólii, ale spíše kvalitu této fólie. Je totiž vidět, že výrobci jde o to, aby měl uživatel telefon v pořádku, proto krom této groteskní fólie přibalil do prodejní krabičky ještě evidentně laciný průhledný kryt z měkkého plastu. Ten má naštěstí mnohem větší durabilitu a mohu ho jedině doporučit. Ale hlavně, jde o skvělé gesto, které si zaslouží palec nahoru. Telefon sice při nazutí plastového krytu nakyne, ale bude tak méně náchylný ke zničení. A to při jeho velkých rozměrech není zrovna těžké. Napadlo mě ve spojení s Honorem 8X slovo mohutný, ale to je možná to, co jej od zmíněného iPhonu XS Max odlišuje, tedy po designové stránce. Přístroj je příjemně padnoucí do ruky a to i vzhledem k tomu, že svůj image staví na bezrámečkovém trendu. Výřez je samozřejmostí, to ano, ale je zde i brada. A tu výjimečně nechci zkritizovat, ale vlastně se mi i docela líbí. Vím, že to zní bizarně, protože na takovýchto bradách (a možná, že na bradách všeobecně) není nic hezkého, ale tady je vidět progres. Honor tam ani nevsunul svoje logo, jako to dělal v minulosti, tím pádem to na mne působí tak, že připouští, že třeba za rok představí telefon, který už bude bez brady kompletně.

Displej, prostředí a baterie: král průměrnosti

Při pohledu na displej a hlavně potom do nitra přístroje, srší z Honoru přímo gejzíry průměrnosti. Celou tuto kapitolu bychom mohli mít hotovou jen použitím několika vět, které potvrzují, jak moc průměrný telefon to je. A to sice z velké části pravda je, ale je zde i několik bodů, které nelze nechat bez povšimnutí. Předně displej. Ten je, jak jsem již nastínil několik řádků výše, obrovský. Má 6,5″ a prakticky neexistuje efektivní a zároveň i efektní způsob, jak jej pohodlně ovládat. Možná i proto výrobce přibalil onu proklatou fólii a také plastový kryt, neboť lze počítat s tím, že telefon vám během používání upadne. Mně se to kupodivu nestalo, ale to bude pravděpodobně jenom tím, že mám dosti velké ruce a jsem zvyklý smartphony pevně tisknout, to abych předešel případnému vyklouznutí. Pryč ale od ergonomie, kterou jsem dostatečně vysvětlil v předchozí kapitole. Displej jako takový je pěkný, velmi dobře působí i na přímém slunci a pozorovací úhly nejsou žádný problém. Při aktivování nejvyššího jasu bych se nebál displej označit jako „k nakousnutí“. Důležité je i rozlišení, které je zde klasické Full HD+ (opět ta průměrnost), což je hodnota, kterou se často chlubí i zařízení s mnohem menším displejem, i přesto zde však o rastr nezavadíte a vše je ostré, jak má být.

Naostřit by však potřeboval systém, hlavně pak jeho plynulost a celkový výkon telefonu. Tady bych se nebál říct, že výsledný výkon telefonu by kde koho mohl rozesmutnit, neboť výrobce při představení sliboval výkon jako od vlajkového modelu, což při ceně 7 tisíc korun zní jako skvělá zpráva. Realita je však mnohem smutnější a naturalističtější. O výkon se stará Kirin 710, což je, při pohledu na cenu, vlastně dobrá volba – čipset, který můžete dát do telefonu a zároveň pak stáhnout jeho cenu dolů; Huawei si totiž Kirin 710 vyrábí sám a není tak problém použít jej i u telefonu Honor. Plynulosti jako u vlajkového modelu však ani tímto čipsetem nedocílíte. Problém plynulosti systému, která rozhodně není perfektní (některé animace, hlavně pak při přechodu z domácí plochy na plochu s Google kartami, jsou sekané a nepůsobí hezky), však neleží na bedrech čipsetu, operační paměti nebo snad grafického čipu. Za neplynulý průchod může zas a znovu operační systém Android, respektive jeho nadstavba EMUI, kterou vyvíjeli inženýři z Huawei. Po několika dnech používání si řeknete, že i když je nadstavba docela líbivá, určitě ji mohli udělat mnohem lépe.

 

A to jistě mohli. Zcela upřímně, grafická nadstavba EMUI nepatří k mým oblíbeným, ale vždy ji uvítám raději než čistý Android, který se mi nelíbí už vůbec. A bylo by nerovné říct, že EMUI je od základu špatné a výrobce by jej měl zahodit jako kus špatně odvedené práce a začít s čistým štítem. To jistě ne, velmi dobře na mne zapůsobil například e-mailový klient v EMUI, stejně tak jako přehledné nastavení (ne nepodobné tomu v iOS) či cosi nazvané Režim párty, kde můžete s kamarády synchronizovat přehrávání hudby a vytvořit tak příjemný stereo efekt. A to je jen zlomek aspektů, které bych na EMUI pochválil. Je však zde i několik konkrétních neduhů. Tím prvním, a dle mého používání přístroje i zásadním problémem, jsou notifikace. Hlavně potom ty na zamčené obrazovce.

 

Abychom si vysvětlili, co mi na systému notifikací vadí, musíme se na moment ponořit do biometrie telefonu. Pokud chcete použít své údy k odemykání telefonu, můžete použít jednoduchou čtečku tváře či klasickou (a nutno uznat velmi rychlou) čtečku otisků prstů na zádech. Jak se ale vypořádat s tím, když vám na zamčené obrazovce přistane notifikace. Vy totiž jednoduše nevidíte její obsah, protože telefon chrání vaše data a nechce je nikomu dát. To cením. Ale uživatel pak vlastně neví, jak si má upozornění na zamčené obrazovce přečíst. Totiž, pokud přiložíte prst ke čtečce otisků, notifikace se vám nezobrazí, neboť se odemkne telefon a vy spadnete tam, kde jste před zamčením displeje skončili. Nu a nebo můžete nastavit před čtečku obličeje vaši tvář, což sice funguje a notifikace se vám odkryje, ale není to vůbec příjemné a někdy až doslova krkolomné.

 

Tato možnost se dá v nastavení samozřejmě vypnout, což je chvályhodné, ale trable s notifikacemi tím zdaleka nekončí. Další problém totiž nastává, když už konečně smartphone odemknete. Na horní liště se totiž potulují nějaké ty ikonky notifikací, nicméně někdy se divně slévají do sebe, některé tam i chybí, jako kdyby na ně nebylo místo. A hádejte proč. Ono na ně to místo totiž skutečně není. Část z nich totiž může překrýt výřez, a telefon (a tedy i vývojáři) to moc dobře, také vám to hlásí v nastavení. A v tuto chvíli vlastně ani není podstatné, jestli se vám výřez líbí nebo nelíbí, hlavní je to, že výrobce s ním zcela evidentně neumí pracovat a používá ho jen kvůli tomu, že jde o trend. A to je přesně ono. Stačí se totiž podívat jinam, třeba k Applu, kde vidíme, jak velmi pěkně může výřez fungovat. Výrobci, kteří jej do systému špatně implementují, si zaslouží palec dolů a bohužel je to příklad i námi testovaného Honoru 8X.

 

Ale i přes tuto nepříjemnou konfrontaci s výřezem mám z telefonu stále dobrý pocit. A ten umocňuje i výdrž, která je velmi příjemná, leč stále není nadprůměrná. To ale v tomto případě vůbec nevadí, protože výdrž na jedno nabití není aspekt, který by se mezigeneračně nějak extra zlepšoval, tudíž průměrná výdrž, která zde činí zhruba 25 hodin průměrného používání, asi tak 9 hodin maximálního používání a několik dní v režimu nečinnosti, je hodná pochvaly. V praxi je tak naprosto obvyklé vypojit ráno nabíječku, fungovat až do večera, přes noc nenabíjet a znovu nabíječku připojit až druhý den večer s posledními 20 %. A co si ještě zaslouží pochvalu, a kromě Honoru 8X si ji zaslouží i všechny další telefony od Huawei a Honor s EMUI, to je režim šetření energie zvaný Ultra baterie. Ten omezí funkce telefonu na minimum, dovolí vám používat pouze 6 aplikací dle vašeho výběru, na pozadí však nenechá běžet nic, ani hudební přehrávač. Výsledkem toho je výdrž prodloužená klidně až o několik hodin; a to i v případě, že je telefon na pokraji smrti s posledními 20 % baterie. Na závěr této rozporuplné kapitoly si však musím ještě jednou – a asi i naposledy – opravdu rýpnout. Honor se rozhodl vydat telefon s perfektním poměrem cena / výkon, s pěkným displejem a moderním vzhledem. Ale bez USB-C. Někomu to může přijít jako nepodstatný drn v cestě za úspěchem, mně to však přijde jako monstrózní průšvih, který by si měli výrobci konečně uvědomit – USB-C do smartphonů patří, a to bez ohledu na cenu.

Fotoaparát: jedním slovem skvělé

Na test fotoschopností u Honoru 8X jsem se těšil jako nikdy. Výrobce jej totiž během představení tak vychválil, dokonce došlo i na srovnání s novými iPhony, až se mi těm všem superlativům nechtělo věřit. Možná jsem ale nemusel být tak skeptický. Honor 8X totiž fotí vážně dobře. Ano, není to nejlepší fotomobil a pokud si vybíráte telefon primárně podle fotoaparátu, určitě nepůjde o vašeho hlavního kandidáta, ale zvážit byste jej měli; minimálně v cenové kategorii do 7 tisíc korun se totiž pere o první příčku. Po těch letech jsem si tak nějak zvykl, že co má na sobě logo Honor nebo Huawei, to asi bude hezky fotit. Ovšem pro Honor 8X bych měl jiné adjektivum – kvalitní. Honor fotí rozhodně kvalitně. Mám tu před sebou několik snímků a všechny, až tedy na pár výjimek, mají skvělý smysl pro detail a hloubku ostrosti; ani proti barvám se nedá říct špatného slova.

Ovšem horší je to ve zhoršených světelných podmínkách, kam bych zařadil několik zmíněných výjimek. Ale když říkám horší, nemyslím špatné, na to je třeba dát si pozor, jen jsem tím chtěl vyjádřit, že kvality fotek focených za denního světla se nerovnají kvalitám fotek focených za tmy. Především neony města se na fotkách divně rozpíjí a vytváří efekt jakéhosi šumu, který by ale na fotce vůbec nemusel být. Napadne vás tak využít režim s umělou inteligencí, kterou u fotoaparátu čínský výrobce značně prosazuje. Já to nedoporučuji a to z toho důvodu, že fotky nejsou o tolik lepší, mnohdy se mi zdály spíše horší, možná tedy i proto doporučuji tento režim vynechat. Neříkám, že je špatný plošně, ale přijde mi, že minimálně Honor s ním moc neumí a prapodivné míchání barev trochu fotky kazí. Nutno však uznat, že ať už budete chtít použít umělou inteligenci, či nikoliv, fotky jsou stále dost kvalitní a tím spíš s přihlédnutím k ceně, která nepřekračuje hranici 7 tisíc korun.

Selfie kamera je na tom také velmi dobře. O ní asi netřeba nějak dlouze rozprávět, je to klasická 16Mpx kamerka se schopností čtečky tváře, která ale funguje jen dvourozměrně, na váš obličej tak nebude mapovat nějaké body či tak. Používat ji ale nemusíte, protože ji dobře zastupuje čtečka otisků na zádech, o které již byla řeč. Pokud bych měl zhodnotit schopnosti natáčení videí, tady zřejmě nepřijde žádné překvapení. Vypálím to na hned, Honor 8X 4K videa natáčet neumí, nepotřebuje to a jeho cílová skupina to také nepotřebuje. Bohatě stačí, že umí natáčet videa v HD i ve Full HD se 30 snímky za sekundu, či ve Full HD dokonce i s 60 snímky za sekundu. Komu to nestačí, musí hledat ve vyšších cenových patrech.

Jak fotí Honor 8X?

Srovnání fotek s umělou inteligencí (vlevo) a bez ní (vpravo)

Zhodnocení a konkurence

Nad finálním verdiktem jsem přemýšlel poměrně dlouho, ale nakonec jsem si řekl, že jeden z mých prvních impulsů byl nakonec tím správným. Předně, Honor 8X stojí necelých 7 tisíc korun (prodává se od 6 990 korun do 7 990 korun) a je to jeden z těch nejlepších telefonů, které za tuto cenu můžete zakoupit. V mých očích se jedná o jeden z mála smartphonů, které mohou ohrozit mocenský monopol společnosti Xiaomi nad střední třídou. Xiaomi vyrábí skvělé telefony za skvělé ceny. A Honor 8X je skvělý telefon za skvělou cenu.

Jsem si tak jist, že pokud si vybíráte telefon do 7 tisíc korun, určitě zavadíte o Xiaomi Redmi Note 6 Pro, asi i o Xiaomi Mi A2 (recenze) s čistým Androidem a dozajista i o Honor 8X. Domnívám se, že verdikt nakonec bude skutečně jen na vás a na maličkostech, které rozhodnou. Osobně bych si vybral asi spíše Xiaomi, i přestože Honor má z obou zmíněných nejlepší kameru, je mi bližší MIUI než EMUI. To však neznamená, že bych vám Honor nedoporučil – doporučil, a to s plný vědomím. Jde totiž právě o ty maličkosti, o ty detaily, které si musíte sami zvážit. A ať už zvolíte jedno ze dvou vyjmenovaných Xiaomi, anebo Honor 8X, chybu neuděláte ani v jednom z případů a rozhodovat se tak musíte na základě vlastních preferencí ohledně designu, uživatelského prostředí či prostě jakéhosi osobního pocitu, že ten či onen je tím pravým.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
velký a kvalitní displej	chyby v EMUI
dostačující výkon	rozporuplné AI u fotoaparátu
velmi dobrý fotoaparát	větší rozměry (pro někoho)
cena