Nejnovější vlajkový model od čínského Honoru opět ukazuje, že celkově skvělý až skoro dokonalý telefon nemusí stát přes 20 tisíc a mít ultimátní výbavu. Jde to klidně i za poloviční cenu, stačí jen přežít pár kompromisů, které však zákazníkům prakticky nemusejí vůbec vadit. Je tedy nový Honor 10 trefou do černého, stejně jako předchozí generace? To prozradí naše dnešní recenze.

Honor se vždy snažil nabízet cenově dostupnější telefony než konkurence, což se mu v mnoha případech dařilo a tím rychle získával na popularitě. Ale nešlo jen o cenu. Když se ohlédneme za největšími prodejními hity, byly to vždy celkově ve své třídě povedené telefony bez větších chyb. Nicméně aby bylo vůbec možné nabídnout cenově konkurenceschopný model, znamenalo to namíchat jednak správný mix vlastností, ale také naopak kompromisů. A v tom jsou, zdá se, v Honoru stále mistři.

Nejvybavenější telefon Honor 10 stojí zhruba polovinu toho, co konkurenční vlajkové modely, přitom v mnoha ohledech drží krok i s těmi nejlepšími. Vyplatí se, i když nemá například voděodolnost, OLED displej, fotoaparát s OIS či trojitým seskupením, microSD slot, bezdrátové nabíjení, atd.? Nebo si raději připlatíte a získáte pár nejmodernějších vlastností k tomu? Troufám si tvrdit, že u čínského Huawei/Honoru mají řešení pro každého. Huawei P20 Pro je podle nás superphonem roku a o Honoru 10 můžeme říct něco podobného, jen s tím rozdílem, že jde o nižší cenovou relaci.

Honor 10: specifikace

Design a zpracování: svěží vítr

Vzhled je sice pro každý telefon důležitý, nicméně většinou se originality objevují jen u těch nejdražších kousků a až poté postupně probublávají do levnějších modelů. V tomto případě to však neplatí. I cenově dostupný Honor 10 má totiž nejmodernější design částečně inspirovaný vyříznutým displejem od iPhonu X (recenze), ale dále pak sám přidává špetku originality, zejména při pohledu na zadní stranu. Speciální skleněný povrch se celý leskne a při otáčení navíc i mění barevný odstín. Například u šedé varianty přechází do modré, v případě testované modré do fialové, nebo u zelené dochází k postupnému přebarvování do modré. Žádný jiný telefon se nemůže pochlubit takovým designem. Pokud to ovšem nechcete, v nabídce je i konzervativní černé provedení, které barvu nemění.

Od pohledu by jen málokdo dokázal poznat, zda jde o telefon za 10, 20 nebo 30 tisíc. A to je pro Honor výborná zpráva. Skleněno-kovové tělo, kterým si mě už před dvěma lety naprosto získal tehdejší vlajkový model Honor 8 (recenze), ovšem nejen skvěle vypadá, ale také se díky zaobleným zádům a tenkému profilu lépe drží v ruce. Pochválit musím také ultrazvukovou čtečku pod displejem, která je ukrytá pod ochranným sklem, což zajistí její delší živostnost a tedy i vyšší spolehlivost fungování, klidně i s mokrými či zamazanými prsty. A opravdu si s tím senzor leckdy poradí. Reakce je ale hlavně v běžných situacích bleskurychlá, koneckonců jak je u čteček u Honor telefonů dobrým zvykem, a také bezchybná. Navíc díky možnosti odemykat telefon i obličejem nemusíte otisk prstu vždy potřebovat, což také vylepší celkový dojem.

Inženýři naštěstí nezapomněli ani na klasiku, zejména sluchátkový 3,5 mm Jack. A potěší také přítomnost oboustranného USB-C portu pro připojení nabíječky. Na horní hraně se pak schovává Infraport, který se dá využít například pro ovládání televize, tedy místo klasického ovladače. Co však k dokonalosti dotažené naopak není, je notifikační dioda. Při zmeškaných upozorněních sice bliká barevně, ale až příliš slabě, takže ji lehce přehlédnete. A displej snadno dvojitým poklepáním také neprobudíte. Tak si říkám, jestli to není jen záměr, jak přesvědčit uživatele telefon pokládat displejem dolů a ukazovat všem kolem ona speciální lesklá záda? Kdoví.. V každém případě se dá alespoň nastavit, aby se displej Honoru 10 probudil po zvednutí zařízení například ze stolu, či naklopením obrazovky směrem k obličeji. A pokud přijdou notifikace, displej automaticky probudí, takže by vám nemělo nic důležitého utéct.

Nedostatky tedy čekejte jen menšího rázu. Oproti těm nejlepším telefonům dělají rozdíl spíše až kompromisy ve výbavě, ať je to zde chybějící voděodolnost, stereo reproduktory, bezdrátové nabíjení, či OLED displej s Always-on zobrazením. Nejde tedy o nic, bez čeho by se běžný člověk nejspíše neobešel. Naopak několikatisícová úspora může být v jistém smyslu klidně i konkurenční výhodou. Záleží, jak se na věc díváte.

Displej, prostředí a baterie: s výhledem lepších zítřků

Displej u Honoru 10 je skoro jako displej u bezrámečkového iPhonu X. Je stejně velký, má skoro stejné rozlišení a jemnost, “akorát” horní výřez je u Honoru menší a navíc má pod displejem ještě bradu se čtečkou otisků prstů. Ale oproti iPhonu umí softwarově skrývat horní výřez a mít tak symetrický design, který se podobá například Samsungům. Dobře, srovnání to není úplně smysluplné, nicméně na úvod může posloužit pro představu o tom, že je vlastně docela moderní. Rozlišení Full HD+ na velikosti 5,84 palců znamená velmi pěknou jemnost 432 ppi, která každému bohatě postačí. Čitelnost na slunci je obstojná, jen nečekejte zázraky. Naopak v noci by vám nejnižší jas neměl vypálit oči. A v podobném duchu jsou také barvy IPS LCD panelu, které jsou poměrně přirozené a dostatečně syté. Dokonce i schování horního výřezu chytrým černým podbarvením okolního prostoru je použitelné, leč u OLED technologie by to bylo ještě lepší.

Daleko horší je to až s tím, že si některé aplikace zatím s výřezem displeje nedokážou stoprocentně poradit. Například Messenger od Facebooku při zobrazení fotky v konverzaci kolem výřezu volí nelogicky zelenou barvu místo černé. A podobně chybují i jiné aplikace, které třeba mají ve výřezu umístěné některé prvky pro ovládání, což pak samozřejmě znamená, že se k nim nedostanete. Jde však o chyby Androidu, než výrobce telefonu. A naštěstí o chyby softwarového rázu, takže se dá předpokládat, že budou opraveny. Vlastně celkový dojem z používání systému Honoru 10 mám takový, že sice je velmi dobře odladěný a funkční, ovšem až s Androidem P to bude úplně ono. Uživatel bude moct telefon ovládat gesty, což bude intuitivnější a jednodušší. Nebo právě podpora vyříznutých displejů snad pomůže opravit chyby u některých aplikací třetích stran. Do té doby bych skoro doporučil výřez displeje u Honoru vypnout, než si ho zošklivíte.

Každopádně ale dobrou zprávou je, že se výrobce zatím o svůj nejnovější vlajkový model po softwarové stránce stará. Během 3 týdnů jsem vyzkoušel 3 různé firmwary a postupně odcházely první mouchy, kterých jsem si všiml a na které možná jiní upozorňovali, leč v tuto chvíli to již není aktuální.

Vysoký výkon zajišťuje čipset Kirin 970, který si telefon propůjčil od Huawei a jeho nabušeného topmodelu P20 Pro (recenze). V benchmarkovém testu Antutu jsme s ním v případě Honoru 10 naměřili přes 200 000 bodů, což je skvělý výsledek. Ale hlavně při používání bylo znát, že zařízení nemá žádné problémy a vše funguje příkladně rychle a svižně. Nadstavba EMUI by se podle slov výrobce měla s využitím umělé inteligence postarat o zachování rychlosti i po nějakém čase, ovšem těžko něco podobného během několikatýdenního testování reálně ověřit. Co však můžu potvrdit, je bleskurychlé odemykání, ať už otiskem prstu nebo obličejem, svižné přechody a animace, nebo rychlé otevírání aplikací během celé doby, kdy jsem telefon reálně používal. A pokud by se náhodou objevil náznak zpomalení, je v nastavení připravený čistič úložiště, který by mohl přivést Honor 10 zpátky do formy.

Systém od Huawei, respektive Honoru však přináší i další příjemné vychytávky, které mohou usnadnit používání a ovládání. Tak například jednoruční režim, který se aktivuje přejetím po spodní liště tlačítek a zmenší pak funkční část obrazovky. Nebo ovládání pohybem, ať už jde o ztišení zvuku po přetočení telefonu displejem dolů, nebo přijmutí hovoru či naopak zahájení vytáčení jednoduchým přiložením telefonu k uchu. Praktické je i gesto pro rozdělení obrazovky na dvě části a tzv. Multi-window režim, kdy stačí přejet vodorovně kloubem prstu v polovině displeje. Škoda, že naopak swipovací gesta pro například stažení notifikační lišty s přepínači apod. nenajdeme u čtečky otisků prstů, když se s tím Honor před lety proslavil a ostatní jej začali kopírovat. Místo toho má Honor 10 takový řekl bych přechodný systém pro ovládání gesty, než dorazí Android P. Je volitelný v nastavení a funguje tak, že můžete schovat spodní lištu s ovládacími tlačítky a místo nich používat gesta na čtečce otisků pod displejem. Jenže použitelné mi to moc nepřijde. Čtečka ne vždy rozpozná přejetí prstem zleva doprava pro vyvolání multitaskingu a místo toho se vrátíte vracečkou o krok zpět. Opět raději doporučuju počkat na Android P, který by měl Honor 10 obdržet. I když snad to po zkušenostech s loňským Honor 9 (recenze) nebude trvat půl roku od vydání Androidu, tedy někdy od podzimu až do února. Projekt Treble u Orea snad zařídí rychlejší vydání.

Pokud jde o výdrž, Honor 10 spoléhá na 3 400 mAh baterii, kterou jsem většinou dobíjel každý den navečer. Ne, že by byl telefon večer už mrtvý, ale pokud vám zůstane jen třeba 30 % baterie, jistě také nebudete chtít riskovat, že se telefon vybije další den už třeba kolem poledne. Navíc s dodávanou rychlonabíječkou (4,5A) trvá nabití z 20 na 80 % jen pouhých 40 minut (!), a na plných 100 % pak dohromady za cca 1 hod a 15 min. Není tedy nic jednoduššího, než telefon každý den na chvíli připojit do zásuvky.

Fotoaparát: v hlavní roli umělá inteligence

Výrobce říká, že fotoaparát u Honoru 10 udělá z amatérů profesionály. S podobným tvrzením bych byl sice raději opatrný, nicméně je pravda, že fotit “hezké fotky” s tímto telefonem dokáže snad i naprostý začátečník, který se bude aspoň trochu snažit. Zbytek obstará umělá inteligence (AI), pomocí níž telefon rozpozná přes 500 scén a na základě toho aplikovat speciální nastavení, které by mělo dosáhnout lepšího výsledku. Tolik teorie. Praxe je taková, že telefon opravdu rychle a přesně rozpoznává scény. Při focení v AI režimu se vám fotky nejspíš budou zamlouvat, ale oproti klasickému režimu nejspíš jen díky vylepšeným barvám – například nebe bude modřejší, tráva zelenější, apod. A také díky jakémusi HDR vylepšení, kdy se telefon dokáže lépe popasovat se světelně nevyváženými scénami. Ostatní úpravy, jako je automatické rozmazávání pozadí v případě portrétů, či focení zvířat, zřejmě nebude až tak časté. Ale také se může hodit.

Vzhledem k tomu, že se fotka focená v AI režimu ukládá automaticky také v originálu bez AI, je vlastně škoda v AI režimu nefotit. Kdykoliv totiž můžete obě fotky porovnat a použít například na sociální sítě tu lepší. Akorát zde nastává menší úskalí. Jakmile fotka opustí telefon, třeba si ji pošlete do počítače, tak bez softwaru Honoru vlastně není možné u ni dále AI filtr jednoduše vypínat či zapínat. Je to však jen malá daň za to, co zde naopak umělá inteligence přináší.

Porovnání fotek s AI a bez AI

A teď se ještě podívejme na funkční sestavení fotoaparátu a kvalitu fotek jako takových. Honor 10 využívá kombinace 16 Mpx barevného snímače a 24 Mpx černobílého snímače pro získání co nejvíce detailů ze scény. Jde tedy o funkčně stejné řešení, které přinesl už před lety první Huawei s duálním fotoaparátem. Na obou snímačích pak najdeme objektivy s výrazně lepší světelností f/1.8, ovšem oproti například Huawei P20 zde chybí optická stabilizace (OIS) i elektronická stabilizace (EIS) obrazu, a dvojnásobný hybridní zoom není tak kvalitní, leč je o něco lepší než běžné digitální zoomy. Fotit lze samozřejmě také s bokeh efektem a úroveň rozostření pozadí měnit až po vyfocení. Snímky jsou v klasickém i AI režimu poměrně detailní a netrpí žádnými většími neduhami. Pouze občas se u AI režimu stává, že už jde o možná příliš agresivní zvýraznění barev, že se snímek vzdaluje od reality. Ale na druhou stranu se zase o to víc může běžnému oku líbit.

Jak fotí Honor 10?

Zhodnocení

Abych jednoznačně odpověděl na otázku z nadpisu, tak ano, Honor 10 má zaděláno na úspěch. Ve všech základních disciplínách, které dnes rozhodují o úspěchu či neúspěchu, totiž boduje – ať už jde o design, systém, či fotoaparát, navíc s přihlédnutím k velmi atraktivní ceně, nebo tomu, že nemá žádných větších chyb. Tohle se povedlo, stejně jako jsme uznali u předchozích generací Honor 8 a Honor 9. K dokonalosti už chybí jen málo. Jde o věci, které klidně může výrobce časem přinést, zejména vychytání pár softwarových much, zapracování na delší výdrži baterie, nebo aktualizování na Android P s ovládáním gesty, nicméně systém bude hotový pro partnerské výrobce až teprve někdy na konci léta a pak to ještě pár měsíců může trvat, než aktualizace dorazí na samotné telefony.

V každém případě Honor 10 je skvělou alternativou k dražším vlajkovým lodím a má dobře nakročeno k tomu, aby se stal dalším z populárních telefonů, nejen na českém trhu.

A co konkurence? Nejzajímavěji vypadá OnePlus 6, který přináší trochu odlišný menší mix kompromisů za o něco vyšší cenu. Konkrétně za cenu od 13 300 korun nabízí skleněno-kovové tělo s ještě větším 6,28″ Full HD+ displejem včetně horního výřezu a spodní brady, přičemž jedná se o OLED panel, dále Android s vlastní nadstavbou Oxygen OS včetně ovládání gesty, výkonný Qualcomm Snapdragon 845, či duální 16+20 Mpx fotoaparát s f/1.7 a optickou stabilizací obrazu, ale menší 3 300 mAh baterií. A také se sluší zmínit, že za uvedenou cenu telefon seženete ze zahraničí, u českých prodejců počítejte s vyšší částkou.

Další alternativnou může být za necelých 10 tisíc nabízená Nokia 7 Plus, která v celokovovém těle s 6″ Full HD+ displejem bez výřezu přináší nejnovější Android včetně programu Android One, takže bude jedním z prvních telefonů, který získá finální Android P. Do té doby je k dispozici již zkušební verze Androidu P s ovládáním gesty. Potěší také duální 12+13 Mpx fotoaparát s optickou Zeiss, nebo větší 3 800 mAh baterie. A do třetice může připadat v úvahu Zenfone 5, který taktéž za necelých 10 tisíc přináší hodně podobnou výbavu, ovšem má horší parametry fotoaparátu se světelností f/2.0, nebo jeho fádní design je jen čistě okopírovaný od iPhonu X, navíc stále s bradou pod displejem.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
svěží design a luxusní zpracování	pár softwarových much
praktický duální fotoaparát s AI	příliš slabá notifikační dioda
odladěné prostředí
neskutečně rychlé nabíjení