Okolo Xiaomi Mi Note 10 se strhnul pořádný humbuk. Stačila k tomu jediná věc: skokový nárůst rozlišení fotoaparátu. 108 megapixelů! Nejvyšší rozlišení mezi mobily! Bude to stačit na nejlepší fotoaparát? Má takové rozlišení smysl? Kde se vývoj zastaví? Máme chtít 5 a více objektivů? Jen se v celém tom kolotoči trochu zapomnělo, že mezi smartphone a fotoaparát nepatří znaménko rovná se. Jaký tedy Mi Note 10 je?

Pakliže si označení Note spojujete s nějakým zaměřením na práci, produktivitu, nebo dokonce s dotykovým perem, v případě tohoto Xiaomi na podobné manýry zapomeňte. Dříve slovo Note znamenalo telefony s větší úhlopříčkou, ale s jejich globálním růstem i tento význam ztratil smysl. Mnohem trefnější by bylo jméno jako Mi 9 Lite Plus, ale sami asi cítíte, jak by to bylo matoucí – je tohle Xiaomi vylepšená, nebo odlehčená verze? Kamerou vylepšená, výkonem odlehčená. A to je pro mnohé zákazníky hodně lákavá kombinace.

Ačkoli na zhodnocení fotoaparátu dojde, recenzi jsem pojal jako komplexní hodnocení telefonu. Nechci proto odpouštět nějaké chyby jen proto, že má kamera vysoké rozlišení – vycházím z předpokladu, že i když fotíte často, pořád toto využití mobilu nezabere z celkového dojmu více než nějakých 20 %.

Xiaomi Mi Note 10: specifikace

Za zapůjčení děkujeme e-shopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design: slečno, neznáme se odněkud?

Začnu bez obalu: telefonu to sluší. I jindy obyčejná černá v podání Mi Note působí důstojně, protože je překrytá sklem, skrz které prosvítá např. název výrobce či detaily fotoaparátu.

Už v tu chvíli si ale vzpomenete, že podobné rozložení jste někde viděli. Je to tak, Xiaomi Note 10 kopíruje Huawei P30 Pro (recenze) třeba rozložením popisů na šířku. Originálně nevypadá ani modul fotoaparátu, který jako kdyby nevěděl, jestli se má ukazovat, nebo schovat, či jestli mezi objektivy nepanuje nějaká zášť.

Možná se symetrie přeceňuje, ale nenapadá mě moc estetických důvodů, proč ve vystouplém modulu mezi objektivy liší rozestupy, proč čtvrtý objektiv zůstal na samotce a pátý nedostal ani rámeček. V podstatě na kameře nenajdete dva shodné objektivy. Na funkci to vliv nemá, ale detaily bývají tím, co dělá telefon krásným i po pár měsících.

Proto za pozornost stojí i povrchová úprava. Žel, Xiaomi sbírá otisky jak přemotivovaný forenzní technik a v záhybu okolo fotoaparátu se navíc rychle nasbírá prach. Opláchnout ho bohužel nejde, certifikace IP67 nebo vyšší by cenu telefonu zbytečně navýšila.

Z přední strany Xiaomi Mi Note vypadá vyváženěji, byť způsobů, jak zaujmout bezrámečkovým displejem asi moc není. Za zmínku tak stojí jen půlkruhový výřez, který by se určitě o půl milimetru v průměru zmenšit dal, a decentně zakomponovaný výdech sluchátka. Celkově obrazovka zabírá 87,8 % plochy.

To i boky jsou zajímavější, jdou naproti trendu nemít na nich vůbec nic. Tu je otvor mikrofonu vespod či nahoře, jinde se do brady vměstnal USB-C konektor nebo sluchátkový jack, z boku slot na dvě nano SIMky a tlačítka hlasitosti a vypínání, nahoře infraport… Nic vyloženě nekřičí o pozornost, ale přesto Xiaomi vypadá, že má všude něco.

A je tomu tak dobře. I jako majitel bezdrátových sluchátek musím zopakovat, že jack je skvělá věc, minimálně pokud nemůžete nabíjet bezdrátově – kdo poslouchá audioknížky na dobrou noc, ví, jaké je to rozhodování: nabíjet mobil přes noc, nebo spoléhat na ráno? A pokud budu nabíjet telefon, kdy nabiju sluchátka? U Mi Note 10 můžete mít všechno nabité najednou i bez high-tech vychytávek, jako je reverzní bezdrátové nabíjení.

Displej: klasika, která nezklame

Pokud designem Xiaomi Mi Note 10 nikterak z řady nevyčnívá, v případě displeje tento model vyloženě oblékl maskovací uniformu. Drobný výřez pro selfie kameru, protáhlý poměr stran a Full HD rozlišení AMOLED panelu je stokrát obehraná písnička aktuálních smartphonů střední a vyšší třídy.

A ruku na srdce, vůbec to nevadí. Úhlopříčka 6,47 palců při poměru stran 19,5:9 je dost na to, abyste 80 % plochy obsloužili jedním prstem a zbylých dvacet vyřeší režim pro jednu ruku ve třech velikostech. Nebo spíš řešil by. Aktivuje se totiž swipem po navigační liště, jakmile však zvolíte ovládání gesty, nemáte, jak ho aktivovat.

I rozlišení 2340 x 1080 bodů je tak akorát. Fonty rozmazané nejsou, cena zařízení neroste do nebe a ani procesor se nemusí namáhat s “nadbytečnými” pixely. Ani po barevné stránce není co řešit. Doby duchů na displejích jsou pryč, bez přímého porovnání vypadá každý AMOLED stejně a výrobci se proto musí zaklínat termíny jako DCI-P3 nebo HDR10. Oba tyto standardy Mi Note 10 splňuje, ale že bych to okem poznal oproti telefonu bez nich? Těžko.

To větší smysl má always-on display. Xiaomi ho podporuje, umožňuje si ho i přizpůsobit různými styly, novinkou pro mě byly i animace podobné těm z One UI v telefonech Samsung. Vypadají efektně: dostanete zprávu a okraje displeje přejede elektrická vlna. Určitě se hodí i plánované vypnutí AOD, jenže celý tento systém upozornění má strašlivou chybu.

Ambientní displej nezobrazuje notifikace! Prostě na vás může svítit čas, datum a úroveň nabití deseti styly, dokonce i ilustrace, jak který grafický styl vypadá, ukazují se ikonky pro nepřijatý hovor nebo SMS, ale pokud mi někdo psal na Hangouts, Skype, Messengeru nebo Teams, na AOD to nijak poznat nebylo a žádnou notifikační diodu, která by nevyužitý potenciál zachránila, Xiaomi nemá.

A to není jediný krok vedle. Na pohotovostní obrazovce, kterou lze zapnout poklepáním, se sice notifikace objeví, ale jakmile telefon odemknete, zmizí. A pokud nepoužíváte předinstalovaný hudební přehrávač, na displeji taky uvidíte velké kulové. Doufal jsem, že dogma “V aplikace výrobce věřiti budeš!” už patří definitivně minulosti, v Xiaomi jsou zřejmě jiného názoru.

Prostředí MIUI: co, kde, proč?

Nemám rád, když se z popisu prostředí telefonu stane popis launcheru. Jeho nahrazení je otázkou stažení alternativy z Google Play a její instalace. Android a zvláště pak jeho nástavba MIUI však standardní možnosti někde omezují, jinde naopak rozšiřují. Zaměřím se proto hlavně na ně.

V Xiaomi Mi Note 10 potkáte Android 9 s nástavbou MIUI 11, se kterou se tímto setkávám poprvé. Fanoušci Xiaomi možná odhalí spoustu detailů, pro mě se update nese v duchu hesla “hezčí ikonky, lepší optimalizace, nové animace”. Omlouvám se za ironii, ale tato strategie je populární minimálně u Huawei i Applu – něco, co by stačilo vyřešit aktualizací aplikace, se vydává za systémový update, v jehož popisu nesmí chybět hláška o lepším uživatelském zážitku.

V případě MIUI to znamená, že spousta užitečných funkcí už v systému je, nebo nově přibyly, ale jsou velmi dobře schované. Základní struktura nastavení se moc nezměnila. Pořád v ní narazíte na položky jako “speciální funkce”, “další nastavení”, z jednoho místa menu skáčete na druhé. Takže třeba pozici hodin na AOD vybíráte úplně jinde, než samotnou grafiku, tapetu řešíte jinde, než grafické téma a zatímco rychlé zapnutí fotoaparátu najdete v nastaveních zamykání obrazovky, přiřazení funkcí gestům nebo tlačítkům najdete zase jinde.

Co z toho plyne? V Xiaomi jsou fajn vychytávky, jako je trezor na aplikace, úprava navigační lišty, styly zobrazení upozornění, dětský režim, automatické zapnutí a vypnutí, filtr modrého světla, skrývání notche,… a taky spoustu divných věcí, kterým by minimálně slušela lepší nápověda. Třeba v nápovědě k “firemnímu režimu” mě odkaz odvedl na stránku zmiňující věci, jako že Xiaomi a China Telecom úzce spolupracují s Healthy Military Project.

Na spoustu svérázností se dá zvyknout, jiné zase jednou nastavíte a už je nemusíte v životě řešit. Pokud se ohlédnu za uplynulými třemi týdny, nic, kromě výše uvedených problémů, mě netrápilo a prostředí na Mi Note 10 proto hodnotím kladně.

Výkon a výdrž: 48 hodin svěžesti

Co mě netrápilo vůbec, je výkon, respektive plynulost prostředí a výdrž. Odemknutí optickou čtečkou otisků? Velmi svižné! Start fotoaparátu? 3 vteřiny stačí. Reakce telefonu? Okamžité. Pády aplikací? Žádné.

Svůj vliv na to má určitě i 6 GB RAM a použitý procesor Qualcomm Snapdragon 730G. Stále se jedná o vyšší střední třídu, ale na rozdíl od základní 730 má přetaktovaný grafický akcelerátor Adreno 618. Výkonnostně se pohybujeme přibližně na úrovni špičky roku 2017, kdy novější CPU vyhrává ve spotřebě.

Pokud zvážím, jaký náskok hardware má oproti lidským nárokům, nebál bych se ani situace za další rok či dva. To spíš narazíte na limity interní paměti. 128 GB je hodně, ale rychle mizí, když začnete nahrávat ve 4K. Ale to je otázka skutečně spíše na situaci za rok či dva, kdy možná už nebude Full HD standard.

O výkonu se ve zprávách moc nemluvilo, byť bohatě stačí. O výdrži se psalo víc, ale pořád málo na to, jak významná vlastnost telefonu to je. Xiaomi Mi Note 10 používá akumulátor o nadprůměrné kapacitě 5 260 mAh. V praxi tohle číslo znamená vstup do kategorie telefonů, které se obejdou noc bez nabíječky. Tak moc jsme si zvykli na jednodenní mobily, že dvojnásobná výdrž je unikátní. Ale děkujeme za to, takových kousků je skutečně pomálu a zatraceně chybí!

Objemnou baterii doplňuje i rychlé nabíjení Turbo Charge. Jak jinak, nabíjet takového cvalíka bez elektrické akcelerace by zabralo hodiny. Takhle se sice Xiaomi nemůže řadit mezi nejrychleji nabitá zařízení, ale je to dáno spíš kapacitou, než samotnou rychlostí nabíjení. 30 W je v praxi dost na to, abyste za půl hodiny do telefonu naládovali 55 % maximální kapacity, na 100 % to pak trvá pár minut přes hodinu. Bohatě to stačí.

Fotoaparát: Hlavní tahák má své limity

Konečně se dostáváme k tomu hlavnímu, že? Začneme popisem technologií, co Xiaomi do Mi Note 10 vlastně zabudovalo a s čím si majitelé můžou hrát:

• 108Mpx objektiv s optickou stabilizací a světelností f/1.7
• 12Mpx objektiv s dvojnásobným přiblížením a světelností f/2.0
• 5Mpx objektiv s pětinásobným přiblížením, optickou stabilizací a světelností f/2.0
• 20Mpx ultraširoký objektiv se zorným polem širokým 117 stupňů se světelností f/2.2
• 2Mpx makroobjektiv se světelností f/2.4

Virtuálně tedy můžete udělat krok od foceného objektu i několik kroků k němu, aniž byste se fyzicky hnuli z místa. Nicméně každý objektiv se chová tak, že se k němu dá říct nějaké to “ale”.

Hlavní objektiv skutečně dokáže pořizovat snímky v rozlišení 108 Mpx, tedy 12032 x 9024 pixelů, ale samotný jeho návrh počítá s tím, že se čtyři sousední pixely spojí do jednoho výsledného. Je to docela dobře vidět i na výsledných snímcích – v plném rozlišení jsou sice snímky krásně detailní a ostré, ale barevné podání odpovídá levnému tričku po třiceti návštěvách pračky.

Sekundární objektiv s dvojnásobným zoomem slouží primárně pro portréty, ale velmi dobře funguje i na jakékoli jiné focení. Akorát musíte počítat s kompozicí, přeci jen jeho zorné pole se od hlavní kamery liší. Pětinásobné přiblížení třetího objektivu vypadá hodně lákavě, zvlášť proto, že Xiaomi nepoužilo systém periskopu, jako Huawei P30 Pro (recenze). Jak tedy magie zoomu funguje? Ve skutečnosti má objektiv jen 3,7násobné zvetšení. Snímač má však rozlišení 8 Mpx. Když z něj oříznete okraje, zmenšíte rozlišení na 5 Mpx a zvýšíte přiblížení na pět. Běžně se tomu říká hybridní zoom, ale znáte to – marketing.

Ultraširoký objektiv je jiná písnička. Funguje, podává dobré výsledky a navíc má i autofokus, což u širokoúhlých objektivů zdaleka není normou. Poslední, pátý objektiv, se specializuje na makro. Pracuje na vzdálenost do deseti centimetrů a kvůli nízkému rozlišení by jeho absence vadila jen minimálně.

Abych shrnul všechna uvedená data: pětice kamer má svůj smysl, nejedná se jen o reklamní lákadlo. Naopak je celý setup promyšlený a ačkoli udávaných 108 Mpx ani nemá smysl používat, samotná technologie uplatnění najde.

Xiaomi Mi Note 10 ve výsledku fotí dobře, nebál bych se říci výborně, vzhledem k tomu, že nepřichází se statusem vlajkové lodi. Denní fotky jsou prokreslené, barevné podání odpovídá realitě, slušně vypadají fotky za umělého osvětlení a snesitelný je i šum u nočních fotografií. Dokonce jsem se několikrát divil, kolik detailů se vešlo do nočních snímků.

Naopak zklamáním se staly fotky z blízka, které lépe zvládají i řádově levnější kousky. Často telefon nedokázal zaostřit, nepodařilo se mu odlišit popředí od pozadí, části se rozmazaly…

Vývojáři z Xiaomi by vám asi dali lepší odpověď, já si myslím, že na vině je komplikovaný systém pravidel, kdy a jak se který objektiv používá. S výjimkou profi režimu nemáte vlastně kontrolu nad tím, jaký objektiv bude použit. A tak se mění množství šumu, dynamický rozsah, doba zpracování a uložení fotografie, jednou se použije hlavní objektiv s digitálním přiblížením, podruhé sekundární objektiv… Nikdy jsem proto nedokázal odhadnout, jestli se fotka podaří, nebo ne.

Jak fotí Xiaomi Mi Note 10?

Ukázka: noční režim

Dobrý telefon, se špatnou reklamou

Každá recenze by měla končit doporučením, jestli mobil doporučit, nebo ne. U Xiaomi bych si pomohl přirovnáním k bývalé Formuli 3000. I to byla rychlá auta, ale každý věděl, že Formule 1 je rychlejší. A kdokoli chce užitečné auto, formuli si nepořídí.

Xiaomi Mi Note 10 je na tom podobně. Fotí hodně dobře, body navíc sbírá za originální řešení. Ale chybí mu výkon k tomu, aby byl na špičce. Neumí 4K v 60 snímcích za vteřinu, vysoké rozlišení fotoaparátu není tak bombastické, jak vypadá na papíře, a v běžném životě ničím jiným telefon zásadně pozoruhodný není.

Jinými slovy, pokud jste čekali, že Mi Note 10 budete kupovat kvůli fotoaparátu, budete možná lehce zklamaní. Konkurence není třeba ve všech ohledech dál, ale vlajkovky roku 2019 budou dodávat konzistentnější výsledky. Xiaomi bych proto doporučil spíš těm, kteří mají rádi MIUI, ocení dlouhou výdrž a schopnosti kamery jsou pro ně důležité, ale nepotrpí si na extrémní výkon, bezdrátové všechno možné a nemusí dát za telefon celou výplatu.

Telefon se v oficiální distribuci prodává od cca 14 tisíc v základní verzi se 128 GB paměti a 6 GB RAM, což není přehnaně moc, ale pořád to není poměr výkon/cena, který by odpovídal kvalitám telefonu. Verze Pro s 8 GB RAMkou a dvojnásobným úložištěm je o další dva tisíce dražší.

Co na to konkurence?

Překvapivě ale není konkurence tolik, kolik bych čekal. Za největšího rivala bych považoval OnePlus 7, které nabízí větší výkon i paměti a hlavně skvělý software v podobě OxygenOS. Zajímavým konkurentem by mohl být i na únor plánovaný Samsung Galaxy A71, v podobné relaci ale můžete narazit i na Galaxy S10e (recenze). Všechny zmíněné telefony si kvalitativně budou rovny, ale nemůžu se zbavit dojmu, že v běžném provozu mi OnePlus 7 nebo stále ještě aktuální modely Galaxy S10 od Samsungu udělají lepší službu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
dlouhá výdrž	kolísavá kvalita fotografií
zajímavě řešený fotoaparát	místy nesmyslné MIUI
rychlé nabíjení
konektor na sluchátka