Xiaomi je při současném rozložení sil na trhu se smartphony stále tím nejsilnějším hráčem v oblasti poměru ceny a výkonu. Pověst si firma trochu pokazila vlajkovou řadou Mi 10, ale pokud jde o telefony Redmi, žezlo drží i nadále. Klientela je ale dravá a už jí nestačí jen základní parametry a nízká cena. Náročnější zákazníky ze střední třídy tak přichází potěšit Redmi Note 9 Pro.
Nepřehlédněte:
Konstrukce | sklo a plast, 165,8 × 76,7 × 8,8 mm, 209 g |
---|---|
Displej | 6,67″, IPS LCD, 2400 × 1080 px, poměr stran 20:9, jemnost 395 ppi |
Operační systém | Android 10 + MIUI 11 |
Čipset | 8jádrový, 2,32 GHz, Qualcomm Snapdragon 720G |
Paměť | 6 GB RAM, 64/128 GB úložiště (UFS 2.1) + MicroSD karty (až 512 GB) |
Fotoaparát | čtyři (64 Mpx hlavní + 8 Mpx ultraširoký 119° + 2 Mpx hloubkový + 5 Mpx makro), clona f/1.9 + f/2.2 + f/2.4 + f/2.4, EIS, LED blesk, umělá inteligence; přední 16 Mpx, clona f/2.5 |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | Dual SIM, Bluetooth 5.0, USB-C, Wi-Fi, GPS, NFC, 3,5mm jack, infraport, čtečka otisků na boku, čtečka tváře |
Baterie | 5 020 mAh, rychlonabíjení 30 W |
Cena a dostupnost | od 7 290 Kč, květen-červen 2020 |
To, jak telefon vypadá, do značné míry předznamenává, jak k němu bude spotřebitel přistupovat. Redmi Note 9 Pro má hezky symetrické křivky a rozhodně nevypadá špatně. Lesklý povrch přiláká pohledy okolí, ale zároveň i všechny možné otisky prstů. Velmi kladně nicméně hodnotím naopak matné hrany přístroje, které působí decentně, i když jsou z plastu.
Vyloženě krásný ale Redmi Note 9 Pro rozhodně není a hned vám ukážu, proč si to myslím. Zadní strana je, jak bylo řečeno, krásně symetrická. Avšak už tak dost velký modul čtvercového fotoaparátu se přelévá i mimo hodně vyčnívající výstupek. To nevypadá pěkně. Naštěstí se Xiaomi tohoto prvku zdrželo u zelené varianty, která tak hned vypadá lépe.
Další estetické prohřešky najdeme na straně s velkým 6,67palcovým displejem. Dole je brada. To už je takový evergreen. Co vám budu povídat, příjemně se na ní nedívá – z hrany displeje totiž vystupuje skoro na centimetr.
Mnohem větší přešlap je ale kulatý průstřel na horní straně. Slabší varianta Note 9 má průstřel v levém horní rohu. Dobrý nápad! Škoda, že to takhle nevyřešilo Xiaomi i u Note 9 Pro, samozvané vylepšené varianty. Ta má totiž průřez uprostřed horní hrany a to je nepraktické při sledování videí i při hraní her.
Mnohem větší problém ale je, že “díra” je špatně umístěná a ve většině aplikací, které oddělují horní lištu od obsahu, je na hraně a působí to odpudivě. Nehledě na to, že na světlém pozadí je průstřel patrně okousaný a pixely kolem něj se zhmotňují v obří zuby. Tohle je bohužel špatně odvedená práce. Dá se vyřešit softwarově, možná posunutím lišty v aplikacích níž. Takhle z fleku je to ale na reparát…
Cena telefonu není kdovíjak vysoká, ale ani nejde o low-end. A Xiaomi v minulosti ukázalo, že umí dělat jednak hezčí telefony, a jednak lépe dílensky zpracované. Jak již zaznělo, záda jsou celá lesklá, což inklinuje k tomu, že budou chytat otisky jako na běžícím páse. Další konstrukční vadou na zádech, když už tam jsme, je vzpomínaný vystouplý fotoaparát, který je ještě uprostřed a tak se telefon na rovné ploše houpe jako na oprátce.
Tam ho ale ještě posílat nebudeme. Na to, že je telefon z plastu, docela pěkně drží a ukazuje se, že skleněná záda mohou s plastovým jádrem pěkně kooperovat. V žádném případě se ale nedá říct, že by plast při výrobě ovlivňoval konečnou hmotnost – Redmi Note 9 Pro váží 209 gramů, což je stejně jako stejně velký telefon z hliníku. Při pokusu o ohnutí se naštěstí moc nevzteká a je vidět, že uprostřed zad je pod sklem slaboučká vůle.
Po stranách přístroje najdeme také zajímavé věci. Nabíjecí konektor je USB-C (hurá!), nezapomnělo se ani na 3,5mm audiojack (podruhé hurá!) a slot na levém boku nabízí místo pro dvě nanoSIM karty i MicroSD; zapomenou nesmíme ani na infraport. Napravo je čtečka otisků, která v jednoduchosti mohla být lepší – chybí ji svižnost. Xiaomi kdysi masově rozšířilo čtečky na zádech, ty na boku ale zatím nejsou její silná stránka.
Poslední bod necháme reproduktoru. Ten je mono, najdeme ho na spodní hraně a kupodivu nehraje vůbec nijak hrůzostrašně. Hlasitost má průměrnou, ozvučí menší pokoj nebo lavičku v parku. Kvalita hudebních tónů je spíše základní, chybí basy, hloubky, mřížka je orientovaná spíše na výšky a ty bývají při maximální hlasitosti až moc vykřičené. Jako základ pro nenáročné ale nic hrozného.
Než se vůbec stačíte zamyslet nad kvalitou displeje u Redmi Note 9 Pro, určitě si řeknete, že je hodně velký. Xiaomi skutečně do střední třídy dodává ty největší displeje. V tomto případě jde o panel s úhlopříčkou 6,67 palce. A jak jistě dobře chápete, právě úhlopříčka je při nákupu telefonu často rozhodující faktor.
Ve vztahu k velikosti displeje si Xiaomi zaslouží pochvalu za využití rozlišení Full HD+ (i když jde v této cenové rovině o typický prvek). Dohromady totiž IPS LCD panel nabízí jemnost 395 pixelů na palec a rastr je patrný pouze pod lupou nebo při velmi blízkém ohledání.
Pokud jde o barvy, jsou asi takové, jaké byste na LCDčku za 8 tisíc korun očekávali. Trochu mdlé, ale rozdíl poznáte jen při srovnání s OLEDem. Trochu vrásky mi přidělávala černá, která byla spíše tmavě modrou, a také divný efekt stínu po okrajích displeje. Nechci to označovat rovnou za defekt, ale vážně to nevypadá dobře.
Pokud nebudete spokojeni s barevnou nabídkou displeje, zkuste upravit barevné schéma na teplejší nebo naopak studenější, případně sytější anebo přirozenější barvy. Rovněž interesantní pro vás může být třeba tmavý režim nebo čtecí režim pro filtraci modrého světla. Ale pozor, always-on zobrazení na zamčeném displeji telefon kvůli absenci OLED technologie postrádá.
Ačkoliv Xiaomi (a i další výrobci) moc rádi nazývají svoje telefony “Pro” zejména kvůli vylepšenému displeji, zde je vhodné označit telefon přídomkem “Pro” i stran výkonu. Xiaomi to mělo letos s čipsety totiž trochu zapeklité.
Zatímco Redmi Note 9S, který se objevil na českém trhu jako první zástupce této řady, nabízel stejný čipset jako Redmi Note 9 Pro – a sice Snapdragon 720G s taktem 2,32 GHz a grafickým čipem Adreno 618 – základní varianta Note 9 má srdce z úplně jiného vesmíru. Najdeme v něm totiž o poznání slabší Helio G85 od MediaTeku s grafikou Mali G52.
A podobně jako před rokem je nyní Redmi Note 9 Pro znatelně výkonnější, než jeho lacinější sourozenec. Čipsety od Qualcommu v benchmarcích stále překonávají ty od tchajwanského MediaTeku, tudíž máte-li tu možnost přidat jeden nebo dva tisíce k ceně, volte raději přístroj se Snapdragonem.
Všechno totiž šlape úplně výborně, zadrhávání je minimální a telefon není problém v pohodě používat i při několika otevřených aplikacích. Za plynulost systému vděčíme nejen optimalizaci, ale i 6 GB operační paměti. Pro dokreslení: v benchmarku AnTuTu si Redmi Note 9 Pro vystřílel sympatických 274 tisíc bodů.
Nerad bych se vyjadřoval nějak nadmíru negativně ohledně grafické nadstavby a jejího vzhledu, protože je to ryze subjektivní disciplína. Najdeme zde MIUI 11.0.1, které vypadá, jak vypadá. Vlastně bych ji označil stejně ne-ošklivou ne-nádhernou, jako samotný design telefonu. V každém případě bych Xiaomi doporučil redesign, který jsme už nějaký ten rok neviděli. V tuto chvíli MIUI působí tak, že stojí na místě a nikam se neposouvá.
Pokud jde o funkčnost, je to jako přes kopírák. MIUI nemá nikterak moc vlastních exkluzivních funkcí, jde spíše o opakování toho, co najdeme v Androidu 10, ale s jiným dresscodem. Jakožto speciální funkce určitě můžeme označit třeba Game Turbo pro lepší výkon při hraní her, nebo vhodné namapování nějaké funkce na zamykací tlačítko. Dvojklikem tak můžete třeba rozsvítit diodu do módu svítilny nebo aktivovat fotoaparát.
Kdo zná MIUI, ví o čem mluvím. Zkusím tedy své hodnocení vymezit na jednotlivé cílové skupiny. Pokud už máte s MIUI zkušenost a líbí se vám, bude se vám líbit i tady. Pokud vás nikdy moc nenadchlo, nic se nezmění ani s verzí MIUI 11. Nu a jestliže jste nikdy MIUI od Xiaomi nezkoušeli, nemáte se čeho bát. Zvyknout se dá ultrajednoduše.
Důležité je hlavně to, jak celý systém běží a jestli je stabilní. Kombinace slušného čipsetu a 6 GB RAM zajišťuje příjemný chod; i když s rychlejší než 60Hz obnovovací frekvencí by to bylo o poznání lepší. Bezpečnost Xiaomi nijak exaktně neřeší, využít můžete kromě Googlu jen účet Mi s vlastním cloudem a několika dalšími službami. Vše ostatní zdařile kopíruje Android 10 v jeho klasické podstatě.
Už jsme si tak nějak přivykli na to, že kde Xiaomi nemůže přidat jinak, dá velkou baterii. A ani to není špatně, totiž dostatečný akumulátor je taková slast, že s tím nemáme sebemenší problém. Bohužel, je třeba upozornit, že číslo 5 020 mAh už nepředstavuje kdovíjaké hausnumero.
V praxi to stačí na jeden nadmíru pohodový den a většinou i na druhý den, kdy jste ráno úplně v pohodě, během odpoledne už trochu znervózníte a na večer už se klepete, jestli si vůbec pustit na cestu domů do sluchátek hudbu. Výdrž ryze standardní; ani fuj, ani huj.
Výhodu spatřuji v procesu nabíjení. Telefon disponuje technologií 30W rychlodobíjení, což je na střední třídu velmi slušná hodnota a ani zdaleka ji ještě nevidíme na každém rohu. Energie vtéká do baterie prostřednictvím přibaleného 33W adaptéru a USB-C konektoru. K dokonalosti chybí snad jen bezdrátové nabíjení, ale za to nebudeme telefon s cenovkou 8 tisíc korun kárat.
Od fotoaparátů ve střední třídě by člověk neměl čekat zázraky. To je základní premisa, se kterou je nezbytné přistupovat ke každému telefonu s cenovkou do 9 nebo 10 tisíc korun. Výhodou je, že máte dobrou šanci být příjemně překvapeni. A to se týká právě Xiaomi.
Firma z Pekingu nám už ukázala, že špičkové fotoaparáty poskládat umí. Mi 10 Pro (recenze) je jedním ze tří nejlepších fotomobilů na trhu, zastínil i hvězdný Samsung. Tam ovšem spotřebitelům není po chuti cena přístroje. Nevhodně nastavená cenovka však u Note 9 Pro nehrozí. Jste připraveni na ovace?
Ještě bych se ale uklidnil, na každém šprochu totiž negativ trochu. V některých fotografických disciplínách Xiaomi přímo válí. Klasické fotky hlavním 64Mpx snímačem za slunečného počasí či za dobrého vnitřního osvětlení vypadají výborně. Fotky totiž zachycuje v 16Mpx rozlišení, které docílí spojováním pixelů.
Kromě ostrosti dlužno pochválit i barvy, které jsou pro citlivé oko možná až moc vytažené (zejména zelená a žlutá), ale méně náročnému uživateli polahodí. A není to jenom o klasickém focení. Dobře se činí i přední 16Mpx kamerka, povedený je rovněž portrétní režim anebo makro.
Ale pozor, tady už se nám zapojují zbylé tři fotosenzory. Kromě 8Mpx superširokáče zde máme ještě 5Mpx makro a 2Mpx doplňkový pro rozpoznávání hloubky ostrosti. Poslední funguje řekl bych ze všech nejlépe. Makro je rovněž působivé, jen chvilku trvá, než najdete tlačítko pro jeho aktivaci.
Ultraširokoúhlý objektiv má záběr 119 stupňů a jeho výsledky jsou na pováženou. Nechci Redmi Note 9 Pro kosit jako vlajkový model, ale je patrné, že na superširokoúhlém objektivu si výrobce zase tolik práce nedal a je tu spíše do počtu. Za vše mluví jeho rozlišení, které je jednou tak nižší než fotka se standardním záběrem. Snadno se objeví šum, snímky jsou samozřejmě nedetailní a barvy saturují jako zblázněné. V noci je pak, jak se asi dá čekat, kompletně nepoužitelný.
Ale co když zrovna nechcete dělat širokoúhlé snímky večer, dá se telefon používat i při radovánkách ve tmě? Z nočních snímků jsem měl pocity jako na vodě. V jednu chvíli se zdá být čtveřice kamer dostatečná na to, aby vytáhla světlo z daleké lampy a převedla ho do popředí fotky. Jindy je to ale děs a běs.
Tak tedy, fotoaparát se večer používat dá, má k tomu samozřejmě dedikovaný noční režim. Uzávěrka je delší, světla mnoho nenachytá (není to Huawei) a snímky bližších objektů (třeba chodník) jsou brutálně rozostřené. Ale jinak to až zase taková nehoráznost není. Třeba u fotky dětské prolézačky mě Redmi příjemně překvapilo, protože tu jsem celou takhle osvětlenou neviděl ani vlastníma očima.
Ale kde je A, musí být i B. Přičemž “B” je v tomto případě natáčení videí. Naštěstí není Redmi Note 9 Pro telefon, který by si řady zákazníků kupovali právě kvůli natáčení videí. Kdyby ano, nemohl bych se na to dívat. Zkušební video ukáže samo, že jakkoliv barvy na displeji telefonu vypadají dobře, na externím monitoru je to jako paletka nějakého šíleného malíře. Červená je rudá, zelená skoro až brčálová, žlutá zase svítí do dálky. Do toho všeho chybí výraznější stabilizace u 4K, stejně jako 60snímková frekvence a mikrofony se v jen trochu silnějším větru přímo zalykají. Kruté, ale upřímné.
Redmi Note 9 Pro je telefon pro náročnější uživatele ve střední třídě. Možná nevědomky přitom soupeří hlavně se svými dvěma bratry: Redmi Note 9 a Note 9S (recenze). Ve srovnání s nimi je nejvybavenější, ale zase stojí nejvíc – v námi testované konfiguraci 6 + 64 GB stojí 7 290 korun.
Za ty peníze dostanete zařízení s výkonem dostačujícím pro střední třídu, zajímavým designem, rozhodně povedeným fotoaparátem a třeba i velkou baterií. Displej je nutný základ, žádná superobrazovka, a stejně je na tom i zvuk. Potěší zase maličkosti, jako infraport na přepínání domácích spotřebičů.
Proti ale stojí Redmi Note 9 s horším fotoaparátem, plastovými zády a především slabším čipsetem Helio G85 od MediaTeku. Nicméně stojí bratru necelých 5 tisíc korun s 3 GB RAM a 64GB úložištěm; když zvolíte 4 + 128, vyjde vás na 5 500 korun. Záleží na vás, jestli upřednostníte cenu před případným větším výkonem a delší trvanlivostí (Snapdragon bude možná softwarově podporován déle než Helio).
A pak je tu jakýsi hybrid – takový zapomenutý bratrance jménem Note 9S. Ten stojí 5 800 korun se 4 GB RAM a 64GB úložištěm, ale oproti modelu Pro má 48Mpx hlavní foťák a jednu maličkost, která ale stojí za zvážení – chybí mu NFC. Jinak má ale stejný displej, baterii a i čipset Snapdragon 720G.
Zbytek konkurence stojí na třech nohách. Samsung v této cenové relaci má pouze Galaxy M21 (recenze), zbytek jeho portfolia je předražený a ještě s kompromisy. Huawei a Honor jsou zase ochuzeni o Google a to se těžko zapomíná. Jako mladá značka se nabízí Realme, konkrétně model Realme 6, s přimhouřením očí i 6i. Tady dejte pozor, z obou totiž kouká MediaTek a menší baterie; výměnou za tyto kompromisy je 90Hz displej.
Kolem a kolem bych tak asi doporučil Note 9S, ale jedině v případě, že nepotřebujete NFC pro bezkontaktní platby. V jiném případě si za variantu Pro raději připlaťte, výkonu má víc a fotoaparát je také znatelně lepší než u základního Note 9.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
téměř všestranný fotoaparát | divný displej (průstřel nelícuje) |
čipová sada Snapdragon 720G | nadstavba MIUI se nevyvíjí |
spolehlivá baterie | natáčení je na nic |
nechybí NFC, audiojack ani infraport | vyšší hmotnost |
cena je příznivá |
Xiaomi je při současném rozložení sil na trhu se smartphony stále tím nejsilnějším hráčem v oblasti poměru ceny a výkonu. Pověst si firma trochu pokazila vlajkovou řadou Mi 10, ale pokud jde o telefony Redmi, žezlo drží i nadále. Klientela je ale dravá a už jí nestačí jen základní parametry a nízká cena. Náročnější zákazníky ze střední třídy tak přichází potěšit Redmi Note 9 Pro.
Nepřehlédněte:
Konstrukce | sklo a plast, 165,8 × 76,7 × 8,8 mm, 209 g |
---|---|
Displej | 6,67″, IPS LCD, 2400 × 1080 px, poměr stran 20:9, jemnost 395 ppi |
Operační systém | Android 10 + MIUI 11 |
Čipset | 8jádrový, 2,32 GHz, Qualcomm Snapdragon 720G |
Paměť | 6 GB RAM, 64/128 GB úložiště (UFS 2.1) + MicroSD karty (až 512 GB) |
Fotoaparát | čtyři (64 Mpx hlavní + 8 Mpx ultraširoký 119° + 2 Mpx hloubkový + 5 Mpx makro), clona f/1.9 + f/2.2 + f/2.4 + f/2.4, EIS, LED blesk, umělá inteligence; přední 16 Mpx, clona f/2.5 |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | Dual SIM, Bluetooth 5.0, USB-C, Wi-Fi, GPS, NFC, 3,5mm jack, infraport, čtečka otisků na boku, čtečka tváře |
Baterie | 5 020 mAh, rychlonabíjení 30 W |
Cena a dostupnost | od 7 290 Kč, květen-červen 2020 |
To, jak telefon vypadá, do značné míry předznamenává, jak k němu bude spotřebitel přistupovat. Redmi Note 9 Pro má hezky symetrické křivky a rozhodně nevypadá špatně. Lesklý povrch přiláká pohledy okolí, ale zároveň i všechny možné otisky prstů. Velmi kladně nicméně hodnotím naopak matné hrany přístroje, které působí decentně, i když jsou z plastu.
Vyloženě krásný ale Redmi Note 9 Pro rozhodně není a hned vám ukážu, proč si to myslím. Zadní strana je, jak bylo řečeno, krásně symetrická. Avšak už tak dost velký modul čtvercového fotoaparátu se přelévá i mimo hodně vyčnívající výstupek. To nevypadá pěkně. Naštěstí se Xiaomi tohoto prvku zdrželo u zelené varianty, která tak hned vypadá lépe.
Další estetické prohřešky najdeme na straně s velkým 6,67palcovým displejem. Dole je brada. To už je takový evergreen. Co vám budu povídat, příjemně se na ní nedívá – z hrany displeje totiž vystupuje skoro na centimetr.
Mnohem větší přešlap je ale kulatý průstřel na horní straně. Slabší varianta Note 9 má průstřel v levém horní rohu. Dobrý nápad! Škoda, že to takhle nevyřešilo Xiaomi i u Note 9 Pro, samozvané vylepšené varianty. Ta má totiž průřez uprostřed horní hrany a to je nepraktické při sledování videí i při hraní her.
Mnohem větší problém ale je, že “díra” je špatně umístěná a ve většině aplikací, které oddělují horní lištu od obsahu, je na hraně a působí to odpudivě. Nehledě na to, že na světlém pozadí je průstřel patrně okousaný a pixely kolem něj se zhmotňují v obří zuby. Tohle je bohužel špatně odvedená práce. Dá se vyřešit softwarově, možná posunutím lišty v aplikacích níž. Takhle z fleku je to ale na reparát…
Cena telefonu není kdovíjak vysoká, ale ani nejde o low-end. A Xiaomi v minulosti ukázalo, že umí dělat jednak hezčí telefony, a jednak lépe dílensky zpracované. Jak již zaznělo, záda jsou celá lesklá, což inklinuje k tomu, že budou chytat otisky jako na běžícím páse. Další konstrukční vadou na zádech, když už tam jsme, je vzpomínaný vystouplý fotoaparát, který je ještě uprostřed a tak se telefon na rovné ploše houpe jako na oprátce.
Tam ho ale ještě posílat nebudeme. Na to, že je telefon z plastu, docela pěkně drží a ukazuje se, že skleněná záda mohou s plastovým jádrem pěkně kooperovat. V žádném případě se ale nedá říct, že by plast při výrobě ovlivňoval konečnou hmotnost – Redmi Note 9 Pro váží 209 gramů, což je stejně jako stejně velký telefon z hliníku. Při pokusu o ohnutí se naštěstí moc nevzteká a je vidět, že uprostřed zad je pod sklem slaboučká vůle.
Po stranách přístroje najdeme také zajímavé věci. Nabíjecí konektor je USB-C (hurá!), nezapomnělo se ani na 3,5mm audiojack (podruhé hurá!) a slot na levém boku nabízí místo pro dvě nanoSIM karty i MicroSD; zapomenou nesmíme ani na infraport. Napravo je čtečka otisků, která v jednoduchosti mohla být lepší – chybí ji svižnost. Xiaomi kdysi masově rozšířilo čtečky na zádech, ty na boku ale zatím nejsou její silná stránka.
Poslední bod necháme reproduktoru. Ten je mono, najdeme ho na spodní hraně a kupodivu nehraje vůbec nijak hrůzostrašně. Hlasitost má průměrnou, ozvučí menší pokoj nebo lavičku v parku. Kvalita hudebních tónů je spíše základní, chybí basy, hloubky, mřížka je orientovaná spíše na výšky a ty bývají při maximální hlasitosti až moc vykřičené. Jako základ pro nenáročné ale nic hrozného.
Než se vůbec stačíte zamyslet nad kvalitou displeje u Redmi Note 9 Pro, určitě si řeknete, že je hodně velký. Xiaomi skutečně do střední třídy dodává ty největší displeje. V tomto případě jde o panel s úhlopříčkou 6,67 palce. A jak jistě dobře chápete, právě úhlopříčka je při nákupu telefonu často rozhodující faktor.
Ve vztahu k velikosti displeje si Xiaomi zaslouží pochvalu za využití rozlišení Full HD+ (i když jde v této cenové rovině o typický prvek). Dohromady totiž IPS LCD panel nabízí jemnost 395 pixelů na palec a rastr je patrný pouze pod lupou nebo při velmi blízkém ohledání.
Pokud jde o barvy, jsou asi takové, jaké byste na LCDčku za 8 tisíc korun očekávali. Trochu mdlé, ale rozdíl poznáte jen při srovnání s OLEDem. Trochu vrásky mi přidělávala černá, která byla spíše tmavě modrou, a také divný efekt stínu po okrajích displeje. Nechci to označovat rovnou za defekt, ale vážně to nevypadá dobře.
Pokud nebudete spokojeni s barevnou nabídkou displeje, zkuste upravit barevné schéma na teplejší nebo naopak studenější, případně sytější anebo přirozenější barvy. Rovněž interesantní pro vás může být třeba tmavý režim nebo čtecí režim pro filtraci modrého světla. Ale pozor, always-on zobrazení na zamčeném displeji telefon kvůli absenci OLED technologie postrádá.
Ačkoliv Xiaomi (a i další výrobci) moc rádi nazývají svoje telefony “Pro” zejména kvůli vylepšenému displeji, zde je vhodné označit telefon přídomkem “Pro” i stran výkonu. Xiaomi to mělo letos s čipsety totiž trochu zapeklité.
Zatímco Redmi Note 9S, který se objevil na českém trhu jako první zástupce této řady, nabízel stejný čipset jako Redmi Note 9 Pro – a sice Snapdragon 720G s taktem 2,32 GHz a grafickým čipem Adreno 618 – základní varianta Note 9 má srdce z úplně jiného vesmíru. Najdeme v něm totiž o poznání slabší Helio G85 od MediaTeku s grafikou Mali G52.
A podobně jako před rokem je nyní Redmi Note 9 Pro znatelně výkonnější, než jeho lacinější sourozenec. Čipsety od Qualcommu v benchmarcích stále překonávají ty od tchajwanského MediaTeku, tudíž máte-li tu možnost přidat jeden nebo dva tisíce k ceně, volte raději přístroj se Snapdragonem.
Všechno totiž šlape úplně výborně, zadrhávání je minimální a telefon není problém v pohodě používat i při několika otevřených aplikacích. Za plynulost systému vděčíme nejen optimalizaci, ale i 6 GB operační paměti. Pro dokreslení: v benchmarku AnTuTu si Redmi Note 9 Pro vystřílel sympatických 274 tisíc bodů.
Nerad bych se vyjadřoval nějak nadmíru negativně ohledně grafické nadstavby a jejího vzhledu, protože je to ryze subjektivní disciplína. Najdeme zde MIUI 11.0.1, které vypadá, jak vypadá. Vlastně bych ji označil stejně ne-ošklivou ne-nádhernou, jako samotný design telefonu. V každém případě bych Xiaomi doporučil redesign, který jsme už nějaký ten rok neviděli. V tuto chvíli MIUI působí tak, že stojí na místě a nikam se neposouvá.
Pokud jde o funkčnost, je to jako přes kopírák. MIUI nemá nikterak moc vlastních exkluzivních funkcí, jde spíše o opakování toho, co najdeme v Androidu 10, ale s jiným dresscodem. Jakožto speciální funkce určitě můžeme označit třeba Game Turbo pro lepší výkon při hraní her, nebo vhodné namapování nějaké funkce na zamykací tlačítko. Dvojklikem tak můžete třeba rozsvítit diodu do módu svítilny nebo aktivovat fotoaparát.
Kdo zná MIUI, ví o čem mluvím. Zkusím tedy své hodnocení vymezit na jednotlivé cílové skupiny. Pokud už máte s MIUI zkušenost a líbí se vám, bude se vám líbit i tady. Pokud vás nikdy moc nenadchlo, nic se nezmění ani s verzí MIUI 11. Nu a jestliže jste nikdy MIUI od Xiaomi nezkoušeli, nemáte se čeho bát. Zvyknout se dá ultrajednoduše.
Důležité je hlavně to, jak celý systém běží a jestli je stabilní. Kombinace slušného čipsetu a 6 GB RAM zajišťuje příjemný chod; i když s rychlejší než 60Hz obnovovací frekvencí by to bylo o poznání lepší. Bezpečnost Xiaomi nijak exaktně neřeší, využít můžete kromě Googlu jen účet Mi s vlastním cloudem a několika dalšími službami. Vše ostatní zdařile kopíruje Android 10 v jeho klasické podstatě.
Už jsme si tak nějak přivykli na to, že kde Xiaomi nemůže přidat jinak, dá velkou baterii. A ani to není špatně, totiž dostatečný akumulátor je taková slast, že s tím nemáme sebemenší problém. Bohužel, je třeba upozornit, že číslo 5 020 mAh už nepředstavuje kdovíjaké hausnumero.
V praxi to stačí na jeden nadmíru pohodový den a většinou i na druhý den, kdy jste ráno úplně v pohodě, během odpoledne už trochu znervózníte a na večer už se klepete, jestli si vůbec pustit na cestu domů do sluchátek hudbu. Výdrž ryze standardní; ani fuj, ani huj.
Výhodu spatřuji v procesu nabíjení. Telefon disponuje technologií 30W rychlodobíjení, což je na střední třídu velmi slušná hodnota a ani zdaleka ji ještě nevidíme na každém rohu. Energie vtéká do baterie prostřednictvím přibaleného 33W adaptéru a USB-C konektoru. K dokonalosti chybí snad jen bezdrátové nabíjení, ale za to nebudeme telefon s cenovkou 8 tisíc korun kárat.
Od fotoaparátů ve střední třídě by člověk neměl čekat zázraky. To je základní premisa, se kterou je nezbytné přistupovat ke každému telefonu s cenovkou do 9 nebo 10 tisíc korun. Výhodou je, že máte dobrou šanci být příjemně překvapeni. A to se týká právě Xiaomi.
Firma z Pekingu nám už ukázala, že špičkové fotoaparáty poskládat umí. Mi 10 Pro (recenze) je jedním ze tří nejlepších fotomobilů na trhu, zastínil i hvězdný Samsung. Tam ovšem spotřebitelům není po chuti cena přístroje. Nevhodně nastavená cenovka však u Note 9 Pro nehrozí. Jste připraveni na ovace?
Ještě bych se ale uklidnil, na každém šprochu totiž negativ trochu. V některých fotografických disciplínách Xiaomi přímo válí. Klasické fotky hlavním 64Mpx snímačem za slunečného počasí či za dobrého vnitřního osvětlení vypadají výborně. Fotky totiž zachycuje v 16Mpx rozlišení, které docílí spojováním pixelů.
Kromě ostrosti dlužno pochválit i barvy, které jsou pro citlivé oko možná až moc vytažené (zejména zelená a žlutá), ale méně náročnému uživateli polahodí. A není to jenom o klasickém focení. Dobře se činí i přední 16Mpx kamerka, povedený je rovněž portrétní režim anebo makro.
Ale pozor, tady už se nám zapojují zbylé tři fotosenzory. Kromě 8Mpx superširokáče zde máme ještě 5Mpx makro a 2Mpx doplňkový pro rozpoznávání hloubky ostrosti. Poslední funguje řekl bych ze všech nejlépe. Makro je rovněž působivé, jen chvilku trvá, než najdete tlačítko pro jeho aktivaci.
Ultraširokoúhlý objektiv má záběr 119 stupňů a jeho výsledky jsou na pováženou. Nechci Redmi Note 9 Pro kosit jako vlajkový model, ale je patrné, že na superširokoúhlém objektivu si výrobce zase tolik práce nedal a je tu spíše do počtu. Za vše mluví jeho rozlišení, které je jednou tak nižší než fotka se standardním záběrem. Snadno se objeví šum, snímky jsou samozřejmě nedetailní a barvy saturují jako zblázněné. V noci je pak, jak se asi dá čekat, kompletně nepoužitelný.
Ale co když zrovna nechcete dělat širokoúhlé snímky večer, dá se telefon používat i při radovánkách ve tmě? Z nočních snímků jsem měl pocity jako na vodě. V jednu chvíli se zdá být čtveřice kamer dostatečná na to, aby vytáhla světlo z daleké lampy a převedla ho do popředí fotky. Jindy je to ale děs a běs.
Tak tedy, fotoaparát se večer používat dá, má k tomu samozřejmě dedikovaný noční režim. Uzávěrka je delší, světla mnoho nenachytá (není to Huawei) a snímky bližších objektů (třeba chodník) jsou brutálně rozostřené. Ale jinak to až zase taková nehoráznost není. Třeba u fotky dětské prolézačky mě Redmi příjemně překvapilo, protože tu jsem celou takhle osvětlenou neviděl ani vlastníma očima.
Ale kde je A, musí být i B. Přičemž “B” je v tomto případě natáčení videí. Naštěstí není Redmi Note 9 Pro telefon, který by si řady zákazníků kupovali právě kvůli natáčení videí. Kdyby ano, nemohl bych se na to dívat. Zkušební video ukáže samo, že jakkoliv barvy na displeji telefonu vypadají dobře, na externím monitoru je to jako paletka nějakého šíleného malíře. Červená je rudá, zelená skoro až brčálová, žlutá zase svítí do dálky. Do toho všeho chybí výraznější stabilizace u 4K, stejně jako 60snímková frekvence a mikrofony se v jen trochu silnějším větru přímo zalykají. Kruté, ale upřímné.
Redmi Note 9 Pro je telefon pro náročnější uživatele ve střední třídě. Možná nevědomky přitom soupeří hlavně se svými dvěma bratry: Redmi Note 9 a Note 9S (recenze). Ve srovnání s nimi je nejvybavenější, ale zase stojí nejvíc – v námi testované konfiguraci 6 + 64 GB stojí 7 290 korun.
Za ty peníze dostanete zařízení s výkonem dostačujícím pro střední třídu, zajímavým designem, rozhodně povedeným fotoaparátem a třeba i velkou baterií. Displej je nutný základ, žádná superobrazovka, a stejně je na tom i zvuk. Potěší zase maličkosti, jako infraport na přepínání domácích spotřebičů.
Proti ale stojí Redmi Note 9 s horším fotoaparátem, plastovými zády a především slabším čipsetem Helio G85 od MediaTeku. Nicméně stojí bratru necelých 5 tisíc korun s 3 GB RAM a 64GB úložištěm; když zvolíte 4 + 128, vyjde vás na 5 500 korun. Záleží na vás, jestli upřednostníte cenu před případným větším výkonem a delší trvanlivostí (Snapdragon bude možná softwarově podporován déle než Helio).
A pak je tu jakýsi hybrid – takový zapomenutý bratrance jménem Note 9S. Ten stojí 5 800 korun se 4 GB RAM a 64GB úložištěm, ale oproti modelu Pro má 48Mpx hlavní foťák a jednu maličkost, která ale stojí za zvážení – chybí mu NFC. Jinak má ale stejný displej, baterii a i čipset Snapdragon 720G.
Zbytek konkurence stojí na třech nohách. Samsung v této cenové relaci má pouze Galaxy M21 (recenze), zbytek jeho portfolia je předražený a ještě s kompromisy. Huawei a Honor jsou zase ochuzeni o Google a to se těžko zapomíná. Jako mladá značka se nabízí Realme, konkrétně model Realme 6, s přimhouřením očí i 6i. Tady dejte pozor, z obou totiž kouká MediaTek a menší baterie; výměnou za tyto kompromisy je 90Hz displej.
Kolem a kolem bych tak asi doporučil Note 9S, ale jedině v případě, že nepotřebujete NFC pro bezkontaktní platby. V jiném případě si za variantu Pro raději připlaťte, výkonu má víc a fotoaparát je také znatelně lepší než u základního Note 9.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
téměř všestranný fotoaparát | divný displej (průstřel nelícuje) |
čipová sada Snapdragon 720G | nadstavba MIUI se nevyvíjí |
spolehlivá baterie | natáčení je na nic |
nechybí NFC, audiojack ani infraport | vyšší hmotnost |
cena je příznivá |