Recenze Redmi Note 9: slušný průměr z průměrných

Xiaomi a potažmo Redmi vychrlilo před létem na český trh několik modelů zapadajících do škatulky nižší až střední třída. Tím základním v řadě je právě Redmi Note 9, kterým se dnes budeme zabývat. Bude právě nejnuznější z letošních Note-devítek ten úspěšný?

Nepřehlédněte:

Redmi Note 9: specifikace

Konstrukce	plast, 162,3 × 77,2 × 8,9 mm, 199 g
Displej	6,53″, IPS LCD, 2340 × 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 395 ppi
Operační systém	Android 10 + MIUI 11
Čipset	8jádrový, 2 GHz, MediaTek Helio G85
Paměť	3/4 GB RAM, úložiště 64/128 GB + MicroSD slot (až do 512 GB)
Fotoaparát	čtyři (48 Mpx hlavní + 8 Mpx širokoúhlý + 2x 2 Mpx doplňkové), clona f/1.8 + f/2.2 + 2x f/2.4, LED blesk; přední 13 Mpx, clona f/2.3
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz, LTE-A Cat12 (600/100 Mb/s)
Technologie	Hybridní Dual SIM, Bluetooth 5.0 LE, Wi-Fi 5, GPS, Galileo, NFC, USB-C, 3,5mm jack, čtečka otisků, čtečka obličeje, FM rádio, infraport
Baterie	5 020 mAh, rychlonabíjení 18 W, reverzní nabíjení 9 W
Cena a dostupnost	4 990/6 190 Kč, květen 2020

Obsah balení

telefon Redmi Note 9
gumový obal
jehla na SIM
22,5W síťový adaptér
USB-C/USB-A kabel, cca 1 m
průvodce nastavením

Redmi Note 9 nám dorazil ve vyšší ze dvou konfigurací, tedy 4 GB RAM a 128 GB úložiště, typové označení M2003J15SC. Telefon rovnou dostal přibalený gumový kryt, který je dovnitř drsný (mřížkovaný) a ven lesklý. Při vybalení mě překvapilo napěchování krabičky dost velkou nabíječkou. Na telefonu jsou ještě povinné samolepky, které bych raději viděl někde stranou. Jejich odlepení nechává na telefonu mastné stopy.

Není všechno Mi, co se třpytí

Vzhledově vás Note 9 nesnaží šokovat, na stole působí nenápadně. Zaujme průstřel displeje v levém horním rohu, který vypadá lépe než jednoduché výřezy. Displej je překrytý Corning Gorilla Glass 5 a kolem dokola obtažený černým rámem (taková placebo ochrana skla). Tato část je teprve zalisována do modrého plastového monobloku.

Použitý plast je pololesklý a mění odstíny modré, nejblíž má k azurové. Dosud v pořádku, ale materiál zad se rychle škrábe a pod světlem vyjdou na povrch skoro ornamenty. V horní části je čtvercový batoh s fotoaparáty, trochu podivně ještě rámovaný v jiném materiálu, než má zbytek zad. Pod ním je čtečka otisků prstů.

Na horním boku máme infračervený ovladač a mikrofon, vpravo pod sebou dvojtlačítko hlasitosti a vypínací tlačítko, dole zleva 3,5mm jack, mikrofon, USB-C port a reproduktor. Nalevo je již pouze slot samostatně na 2 nano SIM a 1 MicroSD kartu. Dílenské zpracování telefonu je v pořádku, ergonomie navzdory obrovským proporcím snesitelná. Zejména tomu pomáhají zaoblená plastová záda, která kloužou jen tak normálně a také větší tloušťka zařízení. Trochu tomu může ubrat pro někoho až příliš vysoko umístěná regulace hlasitosti a čtečka otisků prstů.

Utržené sluchátko?

Trochu netradičně se zastavím u sluchátka, které se schovalo do horní hrany. Nevím, jestli je to umístěním, nicméně jsem někdy musel telefon přitlačit víc k uchu, abych druhé straně rozuměl. Mono reproduktor v grilovací mřížce se snaží, ale jeho zvuk neokouzlí.

Jeho schopnosti jsou průměrné, důraz je pouze na výšky a je hodně podbasovaný. Hlasitost ujde, nicméně, pokud to přeženete, začíná v něm chrastit. Výstup do sluchátek je dostatečně kvalitní pro poslech. K dispozici je pochopitelně ekvalizér. Samotná sluchátka však v balení nenajdete.

Na první dobrou mě po zapnutí zaujalo v podmínkách, že „nezletilý musí dodržovat Národní čínskou úmluvu o internetovém chování teenagerů“, tedy se například „vyhnout destruktivním informacím“. Rozumím, že Redmi a Xiaomi spadají pod čínské zákony, nicméně v Evropě to působí docela bizarně…

Při seznámení s telefonem máte v rámci MIUI 11 možnost přenést soubory ze starého telefonu. Nevýhodou toho je fakt, že na starém zařízení se vytvoří datový balíček, který sám zabere asi 2 GB a musíte na něj udělat prostor. Přenesení trvalo 20 minut (odhadovaný čas 2 minuty se mi fakt nezdál) a s výjimkou dat aplikací proběhl přenos standardně.

Kukadlo odklizeno do rohu

Displej telefonu je velký 6,53 palce a na dnešní dobu má i zřetelné rámečky po stranách, takže je hodně široký. Rohy jsou zakulacené s větším poloměrem a působí „měkčeji“. Potěší jen malý průstřel pro fotoaparát v levém horním rohu, méně fakt, že kolem něj je podsvícení displeje nerovnoměrné a tvoří se určité stíny. Pokud by vás otravoval, můžete ho skrýt ztmavením celé lišty, ale přijdete o horní kus displeje.

Jas si můžete nechat regulovat automaticky a k dispozici je i automatické přizpůsobení barev, kdy by měl telefon podle aktuálních podmínek světelnosti nastavit ty nejvěrnější barvy. Píšu měl, protože bílá je i pod poledním sluncem lehce narůžovělá. Ale všimnete si toho spíš při náklonu než přímo.

Pokud by vám barvy neseděly jako mně, je možné vyvážení bílé dotónovat ručně. Čitelnost při náklonu zůstává dobrá, jen pod větším pozorovacím úhlem dochází k barevnému posunu. Maximální jas je tak akorát pro rozumné použití venku.

Na rozhraní dvou designů

Systémem je současný Android 10 s úpravou MIUI 11, v době testování s květnovou aktualizací. Na první dobrou vypadají MIUI nabídky lehce iPhonově, zejména poloprůhledná stažená oznamovací lišta. Elegantní je detail zobrazení zbývajících procent baterie uvnitř ikonky. Jinak si ale nechává prostředí hodně z čistého Androidu a některé aplikace jsou tak čisté přímo od Googlu. Prostředím se tak prolíná nekonzistentní vizáž aplikací a ikonek Xiaomi a Googlu.

Přizpůsobitelnost je vidět právě např. na oznamovací liště, kde jde nastavit MIUI styl oznámení nebo výchozí. Stejně tak si můžete vybrat mezi systémovými tlačítky nebo gesty a jestli chcete odděleně menu aplikací. Šikovné jsou zrychlené možnosti, co se má stát zmáčknutím kterého tlačítka.

Nicméně vestavěné vypínání svítilny zapnutím displeje mi šikovné nepřipadalo. Také škoda nedodělků v MIUI launcheru. Po přechodu do menu aplikací jsem se setkal s bugy, jako je přepnutí na černé písmo v oznamovací liště (takže není vidět), nebo rovnou zmizely oblíbené ikonky aplikací dole.

Spousta vychytávek přichází

Ikonky MIUI aplikací podle mého bezpečně poznáte. Za zmínku stojí vestavěné nahrávání obrazovky s mnoha nastaveními, skener na dokumenty, správce souborů, přehrávač nebo Mi Prohlížeč se specifickým designem. Např. poznámky nebo kalkulačka jsou také v „Mi“ edici. Kalkulačka má tak sice víc funkcí, ale zase nejde otočit na šířku. Zajímavá jsou Témata, kde můžete přemalovat celý design MIUI prostředí.

Z vychytávek sem určitě patří Čistič a Optimalizace. Zejména druhá jmenovaná aplikace nabízí opravdu hodně možností. Je tu i vestavěný task killer, který nemám v oblibě, nicméně pokud tu potřebu někdo má, je tu. Zaujaly mě funkce čištění dat aplikací sociálních sítí jako WhatsApp nebo Facebook.

O soukromí se postará zámek aplikací a funkce Druhý prostor, který představuje samostatný uživatelský profil v paměti telefonu. Ještě mě zaujala ne tak pozitivní věc, a to docela objemné reklamy v aplikacích.

Zabezpečení zahrnuje čtečku otisků prstů, která je umístěna pod fotoaparátem a je jen slabě lemována od okolního materiálu. Nicméně rozpoznává prst i při přiložení trochu bokem, a to poměrně rychle. Odezva je sice citelná, ale pro uživatele je důležité, že rozpoznávání netrucuje. Dále je tu rozpoznání tváře, které ale bezpečné není. Pro firemní uživatele je možno oddělit osobní a firemní složky a pro všechny je k dispozici Xiaomi Mi Cloud, kam si můžete zálohovat svých 5 GB nejdůležitějších dat s možností automatických záloh.

Turbo na benchmark nebo na hry?

Výkon dodává čipset MediaTek Helio G85. Ten je pro mě trochu zklamáním, protože jeho výkon je inzerovaný nad realitu. Běžné úkony zvládá, při náhlém spuštění více aplikací se na sekundu až dvě cukne, jinak v pořádku. V benchmarku AnTuTu natočil 206 100 bodů, v Geekbenchi na jednom jádře 351 bodů, na všech 1 240 bodů. 3DMark se mi v době testování odmítl stáhnout z důvodu „neznámého zařízení“.

Co se týče výkonu, má ho pomoct zvýšit Game Turbo. Moje pochybnosti vzbudilo to, že se tento režim spustil s rozjetím benchmarku AnTuTu, ale zvýšení skóre nebylo znatelné, tak se snad nejedná o trik. Náročnější hry jako Call of Duty běží se slušnými detaily, občas je znatelný lag.

Z připojení nechybí nic podstatného a nabízí standard této třídy – Wi-Fi 5, Bluetooth 5.0 i NFC v horní části telefonu. Z toho placení přes NFC bylo bez problémů, zato přenos souborů selhával. Jiné telefony zobrazovaly hlášku „prázdný štítek NFC“ a nepodařilo se mi přenést ani jeden. Stabilita připojení k internetu není dokonalá, ale slušná. Fix GPS je průměrně rychlý a za studena spíš pomalejší.

Vyniká FM rádio, které má na dnešní dobu neuvěřitelnou funkci – lze spustit i bez sluchátek! Jeho příjem interně je slabší, ale na poslech v nějaké odlehlé končině dostačující. LTE-A je rychlé díky třídě 12 a rychlosti teoreticky až 600/100 Mb/s pro rychlé čerpání vašich dat.

Pro geeky

Vyloženou specialitou je přenos dat přes FTP v lokální počítačové síti pomocí aplikace ShareMe. Telefon umí vytvořit virtuální server, k němuž lze navázat z počítače navázat připojení, pokud jsou obě zařízení připojena do jedné sítě. Mimo to lze navazovat klasické spojení s telefony s touto aplikací přes Wi-Fi Direct nebo hotspot.

Závaží nese ovoce

Baterie typu Li-pol má mít typickou kapacitu 5 020 mAh a skutečná od toho není daleko. V kombinaci s úsporným čipsetem je tedy na obzoru slušná výdrž. I při silném využití včetně navigace, focení a používání internetu se do večera neodporoučí, v kuse dokáže fungovat až 10 hodin. Běžně budete nabíjet obden a při rozumnějším využití žravých funkcí možná dokážete vydržet i lehce přes dva dny.

Dodávaná nabíječka podává napětí 10 V a proud až 2,25 A, telefon samotný zvládne o trochu nižší proud a nabíjí se výkonem až 18 W. I přesto nabíjení trvá dost dlouho, zejména v závěrečné fázi (což neberu jako špatnou věc, šetří se baterie). 50 % máte za 45 minut, 80 % za 1 hodinu 20 minut, 100 % za 2 hodiny 30 minut. Telefonem je možné dobíjet jiné zařízení, kabelem lze poslat až 9 W.

Budete kamarádi. Ale bude to trvat

Prostředí fotoaparátu považuju za poměrně těžkopádné. V hlavní posuvné nabídce je 9 různých režimů, které se nevejdou na jednu obrazovku, tudíž je posouvání zdlouhavé a chybělo mi jednoduché přecvaknutí na druhou stranu. Do toho jsou přídavná nastavení v horní liště a občas prostředí vypadá, jako by mělo rozdvojenou osobnost.

Například si to uvědomíte tady: zrychlená videa jsou v dolní nabídce, ale makro fotky nebo rozostření pozadí v té horní. Proč? Jasně že si na to zvyknete, na úvod je to ale víc než neintuitivní a popírá to zdánlivou jednoduchost obslužné aplikace fotoaparátu. Navíc je makro hezky ukryté v horní nabídce, takže musíte kliknout dvakrát, což nevypadá dobře, když má být vyhrazený makro fotoaparát devizou modelu. Na druhou stranu cením fakt, že není aplikace narvaná desítkami super-užitečných dinosauřích a jiných filtrů.

Note 9 má celkem čtyři fotoaparáty. Hlavní snímač se 48 Mpx a zvětšeným rozměrem ½ palce, širokoúhlý s 8 Mpx a dva pomocné pro makro a selektivní ostření. Fotografie jsou veskrze kvalitní s několika ale, kterých si všimnete později. Nevím, jestli jsou moduly splácané od různých výrobců, výsledky mi takové připadaly. Při prohlídce na počítači jsem až nevěřil, že to fotil jeden telefon. Hlavně je to vidět na barevném vyvážení. Zatímco focení se základním objektivem produkuje silně saturované barvy, širokoúhlý naopak barvy podhodnocuje.

Za běžného osvětlení je míra detailů pěkná a ještě víc pochopitelně vynikne při plném rozlišení 48 Mpx. Průšvihem je zato makro objektiv, který je se svými 2 Mpx jen do počtu. Ano, je to makro, ale na tom rozlišení to ani nepoznáte. Videa je možné natáčet ve Full HD, ale pouze se 30 snímky za sekundu. Pokud si chcete s fotkami více pohrát, je možné fotit do RAW formátu.

Při nižším osvětlení se projeví méně ostré okraje a šum na rozhraních odlišných barev. I tak je ale míra detailů použitelná. V nočním režimu fotoaparát zvyšuje expoziční čas, nicméně je tu častý neduh nedostačující elektronické stabilizace jako u levnějších smartphonů – rukou dostatečnou ostrost neudržíte.

Jak fotí Redmi Note 9?

Ukázka: standardní vs. širokoúhlý režim

Ukázka: detaily na maximální rozlišení

Ukázka: noční režim

Ukázka: makro režim

Ukázka: Full HD 30 fps video

Zhodnocení

Redmi Note 9 je takový standard ze standardu – průměrný telefon ve střední třídě. Nabízí veskrze všechno potřebné v přiměřené kvalitě a za přiměřenou cenu. Základní varianta 3/64 GB stojí 4 990 korun, za větší paměti 4/128 GB musíte tisícovku přihodit. Prodává se v bílé, zelené a šedé barvě.

Z vlastních řad je tu kompromis v podobě Note 9S (recenze), který má silnější čipset, o trochu větší kapacitu RAM, ale zase mu chybí NFC. O úroveň výš je Note 9 Pro (recenze), který má lepší fotoaparát, je skleněný, jde ale s cenou nad 7 tisíc, což je v této cenové kategorii zásadní rozdíl.

Čínské Realme nasazuje do boje v ČR model 6i, který má většinu komponent stejnou, ale ztrácí pouze HD+ displejem, který na této úhlopříčce není pěknou podívanou. Huawei a dceřiný Honor doporučit v současné době kvůli právním problémům nejde, pojďme se tedy ještě rozhlédnout dál: Samsung Galaxy M21 (recenze) má AMOLED displej, ještě větší akumulátor, ale slabší výkon. Alternativou může být také povedená Motorola Moto G8 Plus (recenze).

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
zaoblená záda	škrábající se rámeček
výdrž baterie	nekonzistentní prostředí MIUI
přiměřená cena	občasné bugy
fotky za světla	makro fotoaparát k ničemu
přizpůsobitelnost	místy nerovnoměrné podsvícení
průstřel v rohu