• Poco M3 chce bodovat v nejnižší třídě, tak jako v té špičkové
• Šetří na správných místech a občas přihodí i nečekané bonusy
• Pomalý systém toho ale dokáže dost pokazit
• Zaslouží si Poco M3 vaši pozornost? Vítejte u naší recenze

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Doteď si pamatuji, jak jsem poprvé držel v ruce něco, co ve svém názvu neslo kořen Poco. Tehdy se tomu ještě říkalo Xiaomi Pocophone a jednalo se o model F1 (recenze). Čínská společnost tehdy představila svůj jednoduchý recept – osekat, co nikdo nepoužívá, dovnitř nacpat výkonný procesor, přidat do tohoto koktejlu pár praktických vychytávek a ovázat to příjemnou cenovkou.

A voilà, recept na úspěch byl na světě. Tato formule 1, která za čínskou stáj vstoupila hned do té nejsledovanější kategorie, si minimálně v odborných recenzích odnesla velmi příznivé ohlasy. Od té doby ale už uplynulo mnoho vody v řece. Poco jako samostatná společnost se snaží předstírat, že s Xiaomi nemá nic společného. Například design vznikl už zcela v jeho režii. Některé věci se ale nemění.

Model M3 se totiž snaží uplatnit vítěznou strategii svého dědečka, jen na opačném konci cenového spektra. A dobře ví, že zatímco technické fajnšmekry je potřeba ve vyšších cenových patrech zaujmout výbavou, v low-cost kategorii osloví spíš třeba nadprůměrná výdrž baterie. Jak ale ukážou následující řádky, Poco M3 toho má v rukávu ještě daleko víc.

Poco M3: specifikace

Produkty značky Xiaomi, které na český trh dodává distributor Witty Trade, zakoupíte na Xiaomi.cz!

Obsah balení

• telefon Poco M3
• jehla na SIM
• 22,5W adaptér na nabíjení
• USB-A / USB-C kabel
• plastový průhledný kryt
• fólie na displej
• technická brožurka a základní průvodce

Budoucnost patří plastu

• Plastové tělo s originálním designem
• Záplava příslušenství v základním balení
• Konektivita na jedničku

Pokud patříte mezi nostalgiky vzpomínající na dobu, kdy jste podle designu poznali bezpečně výrobce telefonu a pro které jsou všechny současné přístroje jen nudné placky bez nápadu, zbystřete. Poco M3 totiž v mantinelech dnešního designového kánonu nabízí originality přehršle.

Prodejní balení, Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

I když jsem se tak trochu těšil, že na test dorazí modrá nebo žlutá varianta, troufám si tvrdit, že ani základní černý model si s žádným jiným nespletete. Už jen proto, že obří písmena POCO nenechají nikoho na pochybách, kdo telefon vyrobil. I když mi na první pohled ohromné bílé kapitálky připadaly jako vrchol nevkusu, nakonec jsem je vzal na milost a ve výsledku se naučil je mít rád.

Tím spíš že představují jen předzvěst dalších originálních řešení. POCO se například jako jeden z mála telefonů nehodlá obtěžovat s nějakým imitováním skla na zádech. Každému je stejně jasné, že za tři a půl tisíce se jedná o snadno se škrábající a patlající plast. Tady ale dostanete do ruky povedenou plastovou imitaci kůže, která neklouže, nešpiní se, a ještě k tomu dobře vypadá. Batoh fotoaparátu a domov už zmíněného behemotického loga je zase lesklý a tento kontrast dodává “M trojce” vizáž antikvárního fotoaparátu. Tohle se povedlo.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

I ostatní prvky na těle ostatně nechávají vzpomenout na staré časy. Na doby, kdy výrobci neubírali porty a vybavení obecně ve znamení jakéhosi fiktivního pokroku. Na Pocu M3 proto nalezneme takové prvky jako infraport, zdířku na jack a dokonce i slot na dvě SIMky a paměťovku naráz. Konečně někdo pochopil, že tzv. hybridní slot, kdy musíte mezi druhou SIMkou a paměťovkou volit, celou řadu uživatelů jen vytáčí. A aby toho nebylo málo, přidává Poco ještě plnohodnotné stereoreproduktory. Už žádný fígl s tím, že se sluchátko přetvoří na výškový repráček.

To samé se pak opakuje v zářivě žluté krabičce, která odjakživa k Pocophonům přináleží. Kdo by ještě nedávno považoval za důležité zdůrazňovat, že k telefonu výrobce přibalil nabíječku. Tady samozřejmě je. A jaká! Dvaadvaceti kilowaty nabijete i notebook. K tomu navíc i folie na displej – konečně ji nalezneme separátně a nikoli vnucenou přímo na krycím skle. A samozřejmě čínská specialita – silikonové pouzdro. Sice hodně měkké a dost špatně se navléká, ale zase je zadarmo a hodně účelné.

I když plastová kůže na těle telefonu není rozhodně nepříjemná, nakonec přijdete na to, že v pouzdře je držení telefonu daleko příjemnější. Bočnice se totiž v Poco rozhodli vysochat trochu ostřejší, než by bylo zdrávo. Displej totiž jako by vystupoval nad zbytek strojovny. To sice vypadá originálně, ale někdy to trochu tlačí do dlaně. A když k tomu přičteme poměrně kluzký plast rámu, nakonec pouzdro rád nasadí skoro každý. Už jen proto, že také zvýší odolnost telefonu, který z cenové logiky nedisponuje žádným krytím proti vodě a prachu.

Podívaná pro všechny

• Kvalitní Full HD displej se schopnostmi nad standard třídy
• Škodí mu zmatený senzor světla
• Sken obličeje a prstu se někdy neumějí dohodnout

Ty tam jsou doby, kdy jste museli v nejnižší cenové kategorii dělat výrazné kompromisy ve vlastnostech displeje – části, kterou na telefonu používáme nejčastěji. Ten, který nalézáme v Poco M3 to jen potvrzuje. Má úhlopříčku něco málo nad 6,5 palce a v poměru 19,5:9 prodloužené 1080p rozlišení. Že se jedná jen o obyčejný IPS LCD displej prozradí i poučenému laikovi jen pár faktů.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Marně bychom například hledali jakýkoli pokus o always-on displej, který stejně kdekoli jinde, než u AMOLED obrazovek nedává moc smyslu. Bohužel ale schází i notifikační dioda. Rýpal by si mohl stěžovat i na o něco širší okraje kolem displeje. Ten zabírá něco málo přes 83% čelní plochy. Doporučuji však i v tomto případě nezapomínat na to, kolik Poco M3 stojí. Ostatně, výsledná hustota zobrazení 395 PPI stesky na okraje určitě utiší.

Jinak mnoho výhrad mít nelze. Barvy, které nabízí, bych sice neoznačil jako průrazné, ale jsou přirozené a dostačující. Kdo by snad měl chuť si je ještě trochu přibarvit, může využít rozšířené nastavení, kde lze doladit nejen sytost barev, ale i jejich teplotu v celé barevné škále. Oceňuji hlavně to, že ani tady se nedějí žádné komedie – nastavení je jemné a telefon nikdy nedovolí uživateli sklouznout do nepřirozené části spektra. Tím spíš si každý vybere. Celé prostředí pak lze převléknout do černého motivu, a to i automaticky v závislosti na denní době. Kromě kontextových nabídek k tomu všemu ztmavne i tapeta a čtení v noci tak už nikdy nebude problém.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Nejvyšší jas 400 nitů taktéž bude stačit každému zájemci o telefon nejnižší třídy. Že se přeci jen někde šetřit muselo tak prozradí v zásadě jen nikterak slavné pozorovací úhly. To si uvědomíte v okamžiku, když si chcete z telefonu číst na rovné desce stolu. Troufám si říct, že se asi každý si POCO M3 něčím podloží, aby se dostal kolmo k očím, jinak si moc nepočte. A leckdy si nepočte ani za šera. Snímač okolního světla má totiž protivnou tendenci nečekaně stáhnout jas obrazovky na minimální hodnotu kolem 2 nitů, a vy rázem neuvidíte nic. Nutné je pak stáhnout oznamovací roletku a nastavit jas ručně.

Obrazovku kryje sklo Gorilla Glass třetí generace. Už samotné použití tvrzeného skla nepředstavuje v této kategorii pravidlo. Stejně jako decentní rozměry výřezu pro umístění čočky selfie fotoaparátu. Ten slouží také jako skener obličeje pro odemykání displeje. Samozřejmě se jedná jen o srovnání podoby a nikoli 3D sken obličeje. Už kvůli bezpečnosti doporučuji používat v bočním tlačítku zabudovanou čtečku otisku. Ta sice není dvakrát rychlá, ale aspoň ji neoblafnete fotkou.

Nešlo by to rychleji?

• I přes kvalitní hardwarové osazení má prostředí k odladěnosti daleko
• Pomalé je také nabíjení akumulátoru
• Ten má naštěstí aspoň nadprůměrnou kapacitu baterie

Daleko větší problém je ale prostředí telefonu. Ne snad, že by jeho zpracování nebylo kvalitní a přehledné. Jedná se o MIUI 12, které známe i z jiných telefonů Poco a Xiaomi. Rozprostírá se nad Androidem 10 a proslulo zejména štědrou škálou možností nejrůznějších nastavení. A to nemluvím jen o standardních vlastnostech čínských telefonů, jako je možnost zdvojení některých aplikací a jejich zabezpečení otiskem prstu (skenem obličeje bohužel nikoli).

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Tradicí už se stalo například automatické členění aplikací do složek, které dělají v aplikačním šuplíku pořádek a hledání toho správného programu je hned o něco jednodušší. Už jen proto, že si je, pokud patříte mezi obzvláště esteticky založené jedince, můžete nechat seřadit i podle barvy ikonek. Libovolně lze nastavit i funkcionalitu jednotlivých hardwarových tlačítek. Úplně nejvíc mě ale zaujala možnost nechat si vysokofrekvenčním zvukem vyčistit sluchátko, když se vám jeho zvuk zdá zkreslený.

Ani tyto zábavné drobnosti ale nemohou zastřít největší slabinu telefonu – jeho ovládání je velmi pomalé. Tady už se na cenu vymlouvat nedá. K dispozici má Poco M3 rok starý osmijádrový procesor Snapdragon 662, který byl od začátku stavěn pro telefony nižší střední třídy a jeho schopnosti by měly odpovídat přesně těm výbavovým parametrům, kterými disponuje právě POCO M3. Ani 4 GB RAM nedokážou zajisti úplně plynulý chod, a to přesto, že z nich pravidelně zůstává aspoň 1 GB volný.

Pár vteřin trvá vykreslování plochy. Leckdy je potřeba si počkat i na spuštění poměrně nenáročných aplikací. Rozlučte se i s rychle pořízenými fotografiemi. Od stisknutí ikonky po pořízení prvního snímku leckdy uplyne i pět vteřin. A co je asi úplně nejhorší, mnohdy jsem si ani nebyl jistý, jestli nemám opakovat stisk písmenka na klávesnici. Čas od času se stávalo, že telefon na dotyk prostě vůbec nezareagoval.

Takhle se skutečně telefon nad tři tisíce nechová. I když patří se svými 174 000 body v benchmarku AnTuTu na chvost tabulky aktuálně prodávaných telefonů, někteří jeho konkurenti s podobným bodovým ohodnocením podobné problémy rozhodně nepatří. Jako dobrý příklad se dá uvést třeba Honor 9X (recenze).

Z počátku svého soužití s POCO jsem měl podezření, že tato nepříjemná vlastnost nějakým způsobem zasahuje i do fungování na pozadí běžících aplikací a snad kvůli nedostatku operační paměti je vypíná. Čas od času se mi totiž stávalo, že mi přestala chodit upozornění například z Facebook Messengeru. To jsem si ale myslel jen do okamžiku, než jsem si vzpomněl na jinou záludnou vlastnost telefonů od Xiaomi – příliš ambiciózní spořič baterie.

Ten totiž v továrním nastavení omezuje činnost všech aplikací na pozadí. Kdo si chce chatovat s kamarády nebo trackovat své sportovní výkony, musí se ponořit do detailního nastavení konkrétní aplikace a její běh v ne úplně srozumitelném menu povolit. Kdo to neví, riskuje, že si zničí telefon hodem o zeď.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Baterie na tři dny

Kdy ale na tento fígl přijdete, můžete se radost oddávat všem pozitivům, která POCO nabízí. Na prvním místě je to především 6 000mAh baterie, kterou za den zkrátka nevybijete. Po čtyřech hodinách zapnutého displeje, hodinovém navigování a tříhodinovém trackování jízdy na kole jsem se po 14 hodinách provozu ocitl na 65% zbývající kapacity.

V běžném pracovním provozu se i povedlo dosáhnout i o deset procentních bodů lepšího výsledku. Telefon tak bez větších problémů přežil dva dny plného pracovního provozu a možná by dal i třetí. To už jsem ale většinou přeci jen vyměkl a připojil jsem ho na přiloženou rychlonabíječku.

Ta disponuje výkonem 22,5W, což je sice obdivuhodné číslo, ale přeci jen přesahuje možnosti přístroje. Už jen použití čipu Qualcomm Snapdragon 622 naznačuje maximální dobíjecí proud 18 W v rámci standardu QuickCharge 3. Nejvyššího, který daný typ procesoru povoluje.

Toto číslo se může zdát jako dostatečné pro rychlé dobití. Jenže velká nádoba potřebuje hodně vody a vysokokapacitní baterie zase hodně proudu. Z nuly na sto se POCO M3 dostal za předlouhé tři hodiny, a ještě se u toho docela dost zahřál. Jen slabou náplastí je fakt, že celý den telefon vydrží už při 50% nabití a toho dosáhnete za slabou hodinku.

Jeden objektiv vládne všem

• Za denního světla fotí Poco M3 nad standard třídy
• Dva sekundární objektivy nedovedou obhájit svou existenci
• Citelně schází portrétní sklo

I když se na zadní straně nacházejí tři objektivy, stáčí jen pár fotek a zjistíte, že ve skutečnosti se jedná o jeden fotoaparát. Klíčovou roli totiž hraje hlavní objektiv nacházející se uprostřed zmíněné trojice. Zbývající členy trojlístku tvoří 2Mpx senzor starající se o data potřebná k vytvoření bokeh efektu a makrosklo se světelností f/2.4. Pod ním se taktéž nachází 2Mpx snímač s pixely o velikosti 1.75µm.

Už tyto parametry výrazně determinují kvalitu výsledných fotografií. Na displeji telefonu to ještě jde, ale jakmile makrofotografii zobrazíte na větším monitoru, začne se citelně projevovat nejen malé rozlišení snímače, ale také absence autofokusu.

Fotoaparát, Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Primární objektiv je ale jiná písnička. Jedná se o soustavu f/1.8 s 48Mpx Quad Bayer senzorem vybavenou možností fázového ostření, která by měla napomoci ostření na rychle se pohybující předměty. Což se mimochodem daří, jakkoli by to někdo u telefonu za 4 tisíce nemusel pokládat za samozřejmost. Hodně mě taky potěšila přirozenost všech barev na fotografiích a nadstandardní podání detailů. Za dobrého světla se nezkreslují ani kontury předmětů, i když občasný zásah processingu je na nich znát.

Trochu zklamaný jsem byl z míry dynamického kontrastu, jehož nedostatek se projevuje zejména na zimních fotografiích. Tmavé i světlé plochy se velmi často slévají a fotograf si musí proto dobře rozmýšlet, co do obrazu dostat. Moc mu v tom nepomáhá ani fakt, že HDR, které je přítomno, se po každém spuštění aplikace samo vypíná, a to přesto, že je zde přítomna i možnost jeho automatického spuštění.

Hned vedle přepínače HDR nalezneme možnost aktivovat umělou inteligenci, která by měla posoudit, co fotíme, a podle toho přizpůsobit nastavení foťáku. Soudě podle zobrazujících se ikonek na to přišla vždy. Jediný vliv, který jsem ale bez ohledu na typ scény pozoroval, bylo zteplání barevného podání. Mimochodem, obdobný, jen opačný, tedy zchladňujcí, dopad má i spuštění nočního režimu za zhoršených světelných podmínek. Efekt “nočního slunce” známý ze Samsungů, novějších iPhonů nebo špičkových Huawei, rozhodně nečekejte.

Selfie fotoaparát vytváří 8Mpx snímky, které se podle mého mínění leckdy nehodí snad ani na publikování v rodinné WhatsApp skupině. Zejména v noci postrádají jakékoli detaily a působí jako namalované vodovkami. Možná by zde pomohl autofocus, která v této soustavě taktéž schází. Tomu ostatně odpovídá i náhodná neostrost denních fotografií. Na ně se ještě dívat dá, i přesto, že jsou mnohdy záhadně přeexponované.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

To vše se odehrává v aplikaci, kterou známe už z jiných telefonů značek sdružených v koncernu Xiaomi. Kromě posouvacího přepínače typu záznamu tu nalezneme ještě menu s pokročilými funkcemi. Nejen s nočním režimem, který bych spíše ocenil v hlavním rolovacím menu, ale třeba i s časosběrem atd.

Poco M3 zvládne zachytávat Full HD videa s frameratem 30 FPS. Ani 4K záznam, ani vyšší frekvenci nečekejte, stejně jako optickou stabilizaci. I tak jsou výsledná videa celkem koukatelná a platí pro ně podobná charakteristika jako pro fotografie: dobré detaily, ale průměrný kontrast.

Jak fotí Poco M3?

Ukázka: noční snímky

Závěr a konkurence

Za cenu lehce pod čtyři tisíce není POCO M3 vůbec špatný telefon. Nesmíte samozřejmě čekat všechno: nemá NFC, je celý z plastu a vyšším cenovým kategoriím zůstalo vyhrazeno třeba i bezdrátové dobíjení. I přesto se ale těžko hledá konkurent, který by dosahoval podobných parametrů. Někoho by asi napadl OnePlus Nord N100 – ten má ale horší displej a slabší procesor. Samsungu Galaxy A21s zase chybí kus operační paměti a pomaleji se nabíjí.

Poco M3 | foto: Mobilizujeme.cz

Jak už to tak v Číně bývá, nesilnější konkurenci je potřeba hledat ve vlastním hnízdě. V tomto případě u sesterské společnosti Redmi. Model 9T (recenze) je vlastně jakýmsi blížencem Poco M3 s naprosto shodnými parametry. Liší se jen v detailech. Za přibližně pětistovkový příplatek získáte navíc ještě 120stupňový ultrawide objektiv. Volba už je na vás samotných…

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
baterie	prostředí
design	rychlost nabíjení
cena	fotoaparát