Motorola zhruba před měsícem v tichosti představila svého nejnovějšího zástupce střední třídy. Smartphone Motorola One Fusion+ nabízí kromě vysouvací selfie kamery a bezrámečkového displeje i vcelku solidní výbavu a rozumně nastavenou cenu. Jak si vede novinka ve skutečnosti? To vám prozradí naše dnešní recenze!

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Doporučujeme: První dojmy z Motoroly One Fusion+: bourák, který zatopí Xiaomi

Motorola rozhodně nepatří mezi výrobce, o kterých u nás slyšíte poprvé. Byly doby, kdy společnost měla mezi uživateli velmi dobrý zvuk. Po různých peripetiích; ať už odkup a následný prodej americkým Googlem čínskému Lenovu nebo hledání vlastní identity a přebudování portolia, se tato společnost rozhodla v nedávné době trh doslova zasypat chytrými telefony.

Ne vždy se stejným úspěchem. A pokud se ohlédnete třeba za posledním rokem, je vám jasné, že aktuální těžiště Motoroly je ve střední třídě. Problém pouze v tom, že tady je konkurence doslova narvaná k prasknutí a pokud chcete třeba jen na okamžik zazářit a strhnout na sebe veškerou pozornost, musíte mít něco navíc. Motorola One Fusion+ nic z toho nemá, ale přesto jako celek funguje poměrně dobře.

Motorola One Fusion+: specifikace

Obsah balení

• telefon Motorola One Fusion+
• jehla na SIM
• 18W adaptér pro nabíjení
• USB-A a USB-C kabel
• technická brožurka a základní průvodce

Minimalismus se vším všudy

Zpracování telefonu

• Motorola One Fusion+ je až na displej z plastu
• Zpracování je velmi dobré, ale při silnějším úchopu zadní kryt občas vrže

Už oficiální promo fotky naznačovaly, že hlavně v bílé barvě je Motorola One Fusion+ krasavec. Žádné kudrlinky, jen čisté linie a parádní tah na bránu. Otvírám krabičku a ani se neobtěžuji zkontrolovat štítek kvůli momentu překvapení. Vytáhnu telefon a nahlas řeknu: „Je to tu!“ Vykoukne na mě pěkné a minimalisticky zpracované “pádlo” (na trhu je k mání i v tmavě modré barvě – pozn. redakce).

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Určitě si to nepleťte s kompaktností, protože do té má novinka opravdu hodně daleko, ale k tomu až za chvíli. V krabičce dále najdete 18W adaptér, datový + nabíjecí USB kabel, jehlu na SIM a základní dokumentaci. A to je všechno. Na sluchátka se zapomnělo a totéž platí i pro nějaký silikonový obal. Nedá se svítit, tohle vám musí stačit.

V rychlosti očima přelétnu samotný telefon. Čelní straně dominuje bezrámečkový displej chráněný nespecifikovaným Gorilla Glass (tipoval bych 3. generaci) a větší spodní bradou. Boční rámečky jsou ještě jakžtakž, ale horní čelo, kde se nachází repráček na telefonování, by mohlo být klidně menší. Na svrchní straně plastového rámu se nachází hybridní slot a vysunovací selfie kamera.

Na jeho pravé straně je pak přesně v půlce umístěno tlačítko pro zapnutí/vypnutí, nad ním kolébka hlasitosti a jako poslední je dedikované tlačítko Google. Jejich zdvih i samotné ovládání je prostě fajn. Když smartphone otočíte na záda, která jsou také plastová, povšimnete si jen drobné optické reliéfní úpravy, čtyř objektivů hlavního fotoaparátu a čtečky otisků prstů v jejich horní třetině.

A teď postavíme Motorolu vzhůru nohama. Vlevo se nachází 3,5mm jack (velice chválím), uprostřed USB-C konektor a vpravo mřížka s mono reproduktorem. Celkově na mě novinka působí stroze, ale přesto moderně. Každopádně, když ji držíte v ruce, je to macek. Že má poměr stran 19,5:9? Kdyby to nebylo ve specifikacích, tipoval bych rozhodně méně. A uváděná váha 210 g se taky docela pronese.

I na IPS displej je někdy radost pohledět

Odemykání obličejem nefunguje

• přesně tak, kvůli vysouvací selfie kameře tato možnost v telefonu není
• musíte se spolehnout na odemykání konvenční čtečkou, gestem nebo použít PIN

Už v úvodu jsme zmínil displej. Ten má úhlopříčku 6,5 palců a pokud byste čekali AMOLED, tak vás zklamu. Musíte být rádi pouze za IPC LCD. Jeho maximální jas je někde na hranici 562 nitů, což sice není žádná sláva, ale můžu vás ujistit, že i na přímém slunci je čitelnost dostačující. Dalším lákadlem může být například vynikající kontrast (1400:1) nebo podpora standardu HDR10.

Výsledná jemnost 396 ppi nijak nesnižuje příjemný uživatelský zážitek, i kdyby vás napadl opak. Drobounkého rastru kolem písma i ikon si povšimnete pokud si telefon vyloženě nalepíte na čelo (cca 15 centimetrů od očí). Díky třem režimům teploty barev v nastavení Obrazovky (doporučuji Syté) si zobrazovač můžete i trošku “potunit”.

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Upřímně, ač preferuji AMOLED, na tuhle hru jsem přistoupil a po pár hodinách jsem neměl pocit, že bych se “nespokojil” s IPS. Zvykl jsem si poměrně rychle a nevadilo mi to. A ani fakt, že má jen 60 Hertzů mi “žíly netrhal”. Jen jsem si v možnostech vývojáře trošku pohrál s rychlostí animací (všechny na hodnotu 0,5×) a vizuální odezva byla skoro blesková.

Takový Android si dám líbit

Ovládání telefonu

• k dispozici máte klasickou dolní navigační lištu se 3 piktogramy
• druhou možností je použití gest
• obě možnosti jsou pohodlné a záleží na vašich preferencích

V nedávné recenzi Motoroly Edge+, kolega zmínil, že zatímco grafické rozhraní jde v duchu čistého Androidu, funkčnost Moto nadstavby hraje prim. Ono totiž nejde o klasické překombinované deriváty (jde o věc vkusu), které nabízí výrobci jako Xiaomi, Huawei nebo i Realme. Na nováčky to totiž může působit jako pěkný “binec”.

Motorola zvolila cestu nejmenšího odporu. I když novinka není součástí programu Android One, ihned po několika seznamovacích vteřinách vidíte, že všechno je téměř banálně jednoduché a vizuálně sjednocené. Nastavení Launcheru je opravdu na úrovni uživatelského minima, ale co si nenavolíte v něm, můžete zkusit v Nastavení obrazovky nebo ještě lépe otevřením dedikované aplikace.

A k tomu je appka Moto jako stvořená. Hned na rovinu vám řeknu, že po úvodním nastavení nového telefonu s jejím otevřením neotálejte. Naskytne se vám pohled na spoustu povedených fíčur, které jsou pěkně seřazeny do několika kapitol. V Přizpůsobení si změníte styl rozhraní, tapetu nebo rozvržení ikon.

Postřeh redaktora
Ihned po prvním spuštění vás přivítá Android 10. Potud je to v pořádku. Ale dubnové bezpečnostní záplaty ne. To je ostuda. U nového modelu by měly být buď aktuální, nebo maximálně měsíc staré. Trošku to podkopává moji důvěru ve výrobce stejně jako jistotu, že telefon bude řádně aktualizován.

Orientace v prostředí

• jde de facto o čistý Android s několika appkami od Motoroly navíc
• v aplikaci Nastavení je všechno krásně a jednoduše rozděleno a popsáno
• takové prostředí nemusí vyhovovat každému, ale pro méně zkušené uživatele je ideální

A pak jsou tu Povely Moto. Doslova jsem si zamiloval volby “rychlý snímek”, kdy si foťák spustím tím, že dvakrát pootočím zápěstím s telefonem v ruce. A to se nebavím o “zapnutí svítilny”, které aktivuji, když telefonem dvakrát zatřesu. Ve finále je výběr širší, ale tyto dvě vychytávky jsem používal zkrátka denně.

Displej Moto je v podstatě variace starého známého Alway On Displeje. Při vypnuté obrazovce se zobrazí interaktivní oznámení a rychlé informace, jejichž počet a úroveň detailů si můžete upravit. Jasně, bez AMOLEDu to nemá takový punc a lesk, ale bez notifikační diody moc dalších možností nemáte. Můžu vás ujistit, že funkce se na baterce podepíše, ale nijak zásadně.

Co jsem ale opravdu nepochopil je v úvodu zmíněné Google tlačítko nad kolébkou hlasitosti. Z nějakého důvodu nejde přemapovat. Čistě teoreticky je jeho přítomnost tak nějak navíc, protože ke “Google Feeds” se dostanete dnes už notoricky známým tažením prstu zleva doprava na domovské obrazovce. Škoda, docela bych ocenil větší výčet funkcí, které bych podle potřeby k tlačítku mohl přiřadit.

Výkon? Tak akorát

Pokud jde o něj, tak nečekejte zázraky. Novinka má pod kapotou osmijádrový Snapdragon 730. I s maximálním taktem 2,2 GHz logicky naráží na své limity. Na druhou stranu, pořád se nacházíme ve střední třídě a v kombinaci se 6 GB RAM a rychlým 128GB úložištěm (UFS 2.1) vám tahle mašinka bohatě postačí na spoustu myslitelných aplikací.

Chcete výkonnostní rychlík? Tak to se zkuste raději poohlédnout někde jinde. V AnTuTu telefon nasbíral necelých 270 tisíc bodů. Benchmarky GeekBench 5 a herní 3DMark dopadly podobně. Jde vesměs o průměrné hodnoty, ale pokud nepatříte mezi hardcorové uživatele, nemusí vás to příliš trápit. A pokud jimi jste, silně pochybuji, že byste si koupili zrovna tento telefon.

Přesto jsem nezapomněl ani na vás, občasné hráče! Pár hodin jsem strávil hraním velmi populární her PUBG, CoD a Aspahlt 9. U prvních dvou jsem měřil i počet snímků za vteřinu. Oba hrajete téměř na plné detaily, ale jen při 40 FPS. PUBG lze hrát i s rychlejším snímáním, ale ohledně návodu vás odkážu na YouTube. Frame drop také není zlý. Po celou dobu jsem se pohyboval mezi 37 – 41 FPS.

Asphalt 9 jsem neměřil, jen jsem si tak hrál a za hodinu jsem nezaznamenal sebemenší záškub. Nedokážu říct, jestli bude situace jiná třeba po pěti, šesti hodinách. Nejde o herní telefon, proto si nemyslím, že je nutné jej “ždímat do bezvědomí”. Jen dodám, že v aplikaci Moto máte také k dispozici velmi zjednodušený game launcher, kde kromě vypnutí otravných notifikací nebo hovorů v průběhu hraní, máte i možnost ve Správě her si přiřadit oblíbené tituly a zajistit jim tak maximální výkon.

Baterie se chlubí funkcí Turbo Charge

• s 15 W počítejte s dobitím na 90 % zhruba za hodinu a tři čtvrtě
• z 0 na 100% to telefonu trvá 2 a půl hodiny

Baterie má velmi dobrou kapacitu 5 000 mAh. S AMOLED displejem by to byl “držák snů”, třeba už kvůli úspornému tmavému režimu. Motorola One Vision+ tmavý kabátek také nabízí, ale úbytek baterie díky IPS panelu bohužel nezpomalí. Při rozumném používání se v pohodě dostanete na výdrž dvou, tří dnů. Pokud dáte telefonu zabrat (hudba, GPS, pár hodin hraní apod.) je reálný jeden až jeden a půl dne.

Chybějící NFC zachraňuje povedený zvuk

Pokud nejste zvyklí platit telefonem, pravděpodobně vás to nechá klidnými. Mě ale ne. Tento model totiž NFC nepodporuje. Naprosto chápu, že někde výrobce šetřit musel, ale opravdu se dá obhájit chybějící čip, který stojí pakatel, u telefonu za osm tisíc? Tak vám nevím. Z mého pohledu je to nejen škoda, ale i ústupek, který spousta uživatelů nemusí ignorovat.

Přemýšlím, čím bych si na chvilku spravil chuť. Pustil jsem si pár oblíbených písniček a aspoň na moment se dostavila úleva. Já už jsem měl při hraní her tušení, že zvukové podání není marné. Ale zatímco v tomto případě jsem podkres vnímal spíš jen ledabyle, u těch několika skladeb jsem docela hodně zpozorněl. Motorola One Fusion+ má sice “jen” mono reproduktor, ale musím říct, že vcelku vymazlený.

Zvuk z něj je opravdu velmi hlasitý a také poměrně čistý, bez výrazného šumu a zkreslení. Středy jsou prokreslené, výšky vcelku přesné (s přimhouřením jednoho oka), basy také ujdou. Nejsou vyloženě plastické a hutné, ale rozhodně jsou zřetelné. Vyměnil bych relativně dobrý zvukový výstup za NFC? Určitě! Na druhou stranu je dobré vědět, že to smartphonu pěkně hraje.

Zajímá vás volání? Hlasitost a kvalita je při něm výborná, to platí oboustranně. Přítomnost 3,5mm jacku je takový malý zázrak. Pokud někde v šuplíku máte schována kvalitní sluchátka, tak je zase honem vyndejte. Kombinace s FM rádiem pak vypadá velice slibně. Jenže mě se nepodařilo rozjet zhola nic. Jestli je chyba v softwaru, ve mně nebo je to nějak regionálně omezeno, těžko říct.

Motorola ždímá foťák doslova maximum

Pár postřehů na úvod:

• rozmístění ovládacích prvků je oproti konkurenci malinko odlišné, ale intuitivní
• softwarový processing je výborně odladěný
• k dispozici jsou režimy Portrét, Výřez, Makro, Panorama, Noční vidění nebo focení s 64 Mpx apod.
• selfie kamera působí bytelně a s rámem telefonu precizně lícuje

Motorola na fotoaparáty láká pomalu na každém rohu. Už na tovární fólii, kterou z telefonu ihned sloupnete se skví, že fotky (i ty noční) stojí opravdu zato. A fakt je ten, že marketingové oddělení společnosti úplně nekecá.

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Nejprve jen pár slov a motorizované vysunovací selfie kamerce. Ta má 16 megapixelů a fotí 4Mpx výstupy. Snímky mají na můj vkus omezenější dynamický rozsah, zato obličej je pěkně vypíchnutý oproti zbytku rozmazaného pozadí. Jen jsem občas místy vypadal jako želé, ale zato může snaha vývojářů ze mě udělat “krasotinku”; to už prostě nejde. Dodatečné možnosti úprav samozřejmě jsou, ve vaší fantazii se meze nekladou.

Hlavním tahákem je ale čtveřice zadních fotoaparátů, kterým šéfuje 64Mpx ISOCELL Bright GW1. Ten si Motorola pro jistotu půjčila od jihokorejského Samsungu. Díky technologii tetracell (4 subpixely) fotí v defaultním rozlišení 16 megapixelů. Ten doplňuje 8Mpx širokáč se záběrem 118 stupňů, třetí v pořadí je 5Mpx makro snímač a 2Mpx doplňkový senzor kvůli portrétům a bokeh.

Papírové hodnoty jsou relativně dobré, ale jak je na tom doopravdy? Nebudu vám lhát. Hlavní objektiv fotí skvěle. Pokud jsem byl u něj na vážkách v době testování Realme X50 Pro (recenze), tak v případě One Fusion+ mám vcelku jasno. Softwaroví inženýři si docela mákli a já jen doufám, že to časem nějakou zbrklou aktualizací nepokazí.

Z mého pohledu jsou fotky dostatečně věrné, s výborným dynamickým rozsahem a za ideálního osvětlení dosahují vynikajících detailů. Dokonce i s aktivovaným HDR se sotware zbytečně nesnaží světlá a tmavá místa boostovat, co to dá. Výstupy jsou poměrně přirozené. Z mírného přeostření a opravdu téměř neznatelného šumu na několika snímcích nehodlám dělat vědu, protože tohle není vlajka. A pokud máte za zády spoustu sluníčka, klidně si troufněte na fotku v 64 Mpx.

Noční režim je občas nepředvídatelný

• výsledky nejsou úplně konzistentní, ale to u tohoto režimu není žádná novinka
• s ohledem na cenovku a zařazení telefonu jsou však noční fotky svou kvalitou ucházející

Makro, které pořídíte touto cestou (samozřejmě s ořezem) může vypadat opravdu povedeně už kvůli množství detailů, stejně jako úplně na pytel kvůli nedostatku světla (šum, artefakty). Ale za pokus to stojí. Telefon nemá teleobjektiv, takže můžete spoléhat jen na softwarové přiblížení. Mrkněte se na ukázky 2× a 5× digitálního zoomu a názor si udělejte sami.

8Mpx širokáč nefotí zle. Když slunce svítí, dokáže občas vykouzlit pěkný snímek s širokým záběrem. Fotky mají sice relativně dobrý kontrast, ale postrádají ideální ostrost. 5Mpx makro je z mého pohledu zbytečné, ale o propadák rozhodně nejde. Ještě doplním, že elektronická stabilizace je dost vrtkavá a citlivá, takže stačí jen nepatrný pohyb před stisknutím spouště a fotku můžete zahodit. To v bleděmodrém platí i pro hlavní foťák.

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Pokud jde o video, tak novinka je schopná natáčet ve Full HD rozlišení při 60, potažmo 30 snímcích za vteřinu. Pozor, toto neplatí pro širokáč. Ten zvládne jen 30 FPS. Oblíbené “slow-mo” video uděláte maximálně v HD rozlišení se 240 FPS.

Snímky mají poměrně věrné barvy, velmi dobrý kontrast a téměř neznatelný šum. Jediným kamenem úrazu je stabilizace obrazu. Jak jsem už jednou zmínil, je pouze elektronická a na výsledku je to znát. Při statickém snímání jde vše jak na drátkách, ale stačí udělat jen krok a celá scéna se začne pohupovat s vámi.

Postřeh redaktora
Velmi vám doporučuji se obloukem vyhnout natáčení s 60 FPS. Výsledný snímek ani zdaleka nemá potřebné parametry. Poměrně často dochází k trhání až rozpixelování obrazu. A při focení zkuste využít fíčuru “Vodováha”, která trošku koriguje limity elektronické stabilizace.

Jak fotí Motorola One Fusion+?

Ukázka: režim makro

Ukázka: 64Mpx makro, selfie

Ukázka: širokoúhlý režim

Ukázka: klasika, 2× a 5× digitální zoom

Ukázka: noční režim

Fotky v plném rozlišení plus spoustu dalších naleznete zde.

Ukázka: video, Full HD, 30 FPS

Ukázka: noční video, Full HD, 30 FPS

Král střední třídy?

Motorola One Fusion+ je povedený telefon, a i když je téměř celý z plastu, nevypadá na první pohled vůbec lacině. Přesto má pár much, kterých si pečlivý zákazník všimne. Nejde o chyby, které by novince vyloženě lámaly vaz, ale přesto je to škoda. Kvituji přítomnost 3,5mm jacku, hybridní slot s možností rozšíření o MicroSD kartu, překvapivě výborný zvuk i fotoaparát. 

A vlastně i vzhled, který bude vnímán naprosto subjektivně. Buď vás čistý displej bez děr a výkrojů nadchne, nebo to jednoduše není váš šálek kávy. Pokud nejste selfie maniaci, možná, že toto je telefon právě pro vás. Mně osobně vadí chybějící NFC, které tam z mého pohledu mělo být. Další minus vidím ve videu, kde bych uvítal opravdu funkční Full HD s 60 FPS.

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Co na to konkurence?

Odpovím trošku jinak. Za 8 tisíc možná stojí za zvážení některá z loňských vlajek, protože jsou komplexnější. Otázkou je, jestli vás osloví vzhled a také prostředí, které je oproti klasickému Androidu místy přeplácané. Co třeba takové Xiaomi Mi 9 (recenze)? Možná vás nenadchne vzhledem, ale jinak je to pracant a stále neskutečný rychlík. Omezením však může být třeba poloviční vnitřní paměť nebo chybějící 3,5mm jack.

S vysouvací selfie kamerou a podobnými parametry vloni bodoval i Xiaomi Mi 9T (recenze), který je opravdu fešák a ve stejné paměťové konfiguraci (bez podpory MicroSD) stojí o pár stovek více. Má sice jen 48Mpx hlavní fotoaparát, ale k tomu i telefobjektiv, AMOLED, 3,5mm jack nebo NFC.

A to už se ani nebavím o Redmi Note 9 Pro (recenze), kdy ještě minimálně tisíc korun ušetříte. A to jsem uvedl jen zlomek možností, které v takové cenové hladině máte.

Motorola One Fusion+ | foto: vlastní

Pokud ani jednu z výtek výše neřešíte, stejně jako vám nevadí pouze elegantní, nikoliv na pohled prémiovější telefon a nemáte problém s velikostí, s jeho koupí chybu neuděláte. Pokud patříte do druhé skupiny, nákup pro vás nemá smysl. Mějte na paměti, že smyslem našich recenzí je vám pomoct se správně rozhodnout, ale finální verdikt je vždy na vás.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
displej	technologie IPS LCD (jak komu)
vzhled	problematické video s 60 FPS
prostředí	jen digitální zoom
vynikající fotoaparát	chybějící NFC
3,5mm jack	jen elektronická stabilizace
podpora MicroSD
zvuk