Recenze Motorola Edge+: 3 kroky vpřed, 1 vzad a 2 do strany

Nevzpomínám si, kdy naposled vydala Motorola vlajkovou loď. Když přeskočím model Atrix, Razr a DynaTac, vlastně si nepamatuju jakoukoli výraznější stopu, jakou tato značka v historii zanechala. Tak že by se konečně prolomily ledy a Motorola Edge+ to dokázala? To se dozvíte v naší dnešní recenzi!

Nepřehlédněte: Motorola Edge+ je na trhu chvíli a už horentně zlevňuje

Už dlouho se mi nedostal do rukou telefon tak originální, kontroverzní a zajímavý zároveň. Dokážu si představit, že někomu učaruje, stejně jako chápu, proč dostala od veřejnosti takové množství kritiky a jízlivých poznámek. Pravda je, jako obvykle, někde uprostřed.

Motorola Edge+: specifikace

Konstrukce	sklo a kov, 161,1 × 71,4 × 9,6 mm, 203 g, odolnost proti padajícím kapkám
Displej	6,7″, OLED, HDR10+, 90 Hz, 2520 × 1080 px, 19,5:9, jemnost 409 ppi
Operační systém	Android 10 + My UX, funkce Moto
Čipset	8jádrový, 2,84 GHz, Qualcomm Snapdragon 865
Paměť	12 GB RAM, 256 GB úložiště, bez slotu na MicroSD
Fotoaparát	čtyři (108 Mpx hlavní + 16 Mpx širokoúhlý 117° a makro + 8 Mpx teleobjektiv + 3D ToF kamera), clona f/1.8 + f/2.2 + f/2.4, OIS, umělá inteligence, 3x optický zoom, LED blesk; přední 25 Mpx, f/2.0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	5G, Bluetooth 5.1, USB-C, NFC, Wi-Fi, GPS, 3,5mm audiojack, čtečka otisků v displeji, čtečka tváře
Baterie	5 000 mAh, rychlonabíjení 18 W, bezdrátové nabíjení 15 W, reverzní bezdrátové nabíjení 5 W
Cena a dostupnost	27 990 Kč, květen 2020

Obsah balení

• telefon Motorola Edge+
• jehla na SIM
• 18W adaptér pro nabíjení
• USB-A a USB-C kabel
• silikonový obal
• špuntová sluchátka s audiojackem
• technická brožurka a základní průvodce

I černý kvádr jde udělat jinak

Nadpis říká vše. Sám bych tomu nevěřil, ale Edge+ je jiný, než 95 % mobilů s Androidem, protože pokud je běžná produkce už nějak narýsovaná, Motorola její čáry zná a má kuráž říct, že se jimi nenechá svázat a udělá přešlap. Udělá ostentativní faul, Maradonovu ruku, prostě něco, co je vlastně nebetyčná drzost, ale pro jednou vyjde a všichni přimhouří oko.

Stále je tahle Motorola jen černý, lesklý obdélník, nevyniká ani čelní kamerkou, která je zastoupena rohovým průstřelem vlevo. Tím směrodatným prvkem je displej, respektive jeho tvar.

Po vzoru Huawei Mate 30 Pro (recenze) totiž přetékají jeho boční hrany na stranu. Nepleťte si to však s jemným zakřivením, které používají smartphony už od dob Galaxy S7. Tentokrát se dostáváme do stavu, kdy boční displej je prakticky kolmý k tomu čelnímu. Díky tomu se dá říci, že boční rámečky vůbec neexistují, byť při přeměření na milimetry by se dalo nahoře a dole ještě odlehčit.

Plyne z toho několik věcí. Telefon sice má rozlišení obrazovky odpovídající poměru stran 19,5:9, ale působí mnohem štíhlejším dojmem, bez pravítka byste řekli, že má klidně i 21:9. Skvěle se díky tomu drží v ruce, s podporou gest doplněných o drobná vylepšení v systému není problém ani ovládání jednou rukou.

Druhým důsledkem použitého designu je minimalizace bočních tlačítek. Všechna je najdete na pravém boku, hned u hrany displeje. Vypínání je ale skutečně miniaturní, na délku má tak půl centimetru, na šířku snad půl milimetru. Hmatu sice napomáhá příjemné vroubkování, ale hrana je celkově dost dlouhá, takže než vycvičíte svalovou paměť, budete tlačítko hledat.

Ergonomii to při vypínání nijak nevadí, telefon je možné probudit i zvednutím nebo poklepáním. Horší je to s ovládáním hlasitosti. I jeho kolébkové tlačítko je nepříjemně tenké, hmatová odezva je minimální a navíc ani není zdrsněné, takže je do boku Motoroly Edge+ skoro zapuštěné. Přimlouval bych se za jeho přesunutí na protilehlou stranu, která je naopak úplně pustá – orientaci by to pomohlo.

A co horní a spodní strana? Pokud jdete po funkci, vespod najdete hlasitý reproduktor, USB-C port a šuplík na jedinou SIM kartu formátu nano. Na paměťovku či dual SIM se nedostalo. A světe div se, na horní stranu se vrátil sluchátkový jack!

Pokud jdete i po estetice, všimněte si, jak vyboulení z delších stran je kombinováno s mělkou prohlubní na kratších stranách. Oko takový detail potěší, ale má to i praktický efekt – pokud hledáte po tmě konektor, stačí jet kabelem po hraně a nemůžete jej minout.

Ergonomie telefonu je stejně schizofrenní, jako tvary. Ovládání jednou rukou, jak už bylo řečeno, je OK. Tlačítka nejsou. A použití kdekoli mimo ruku je očistcem kvůli sestavě fotoaparátů na zadní straně. Líbí se mi plastické logo zapuštěné pod krycí sklo, ale kdo vymyslel tak šíleně vystupující fotomodul, by zasloužil dostat přes prsty.

Ani všechny pochvaly za tři objektivy napasované do oválu nevynahradí, že telefon na stole klouže a ještě se houpe jak děti na hřišti. I přibalený silikonový kryt situaci vyřešil jen částečně – způsobil leda to, že se telefon houpe jen při dotyku. Zároveň však může za to, že jinak fešáckou Motorolu převlékne za tuctovku. Inu, pro krásu se musí trpět.

Nudle padající přes okraj

Přetékající displej udělal takový efekt, že mi starost o rozlišení, úhlopříčku či jemnost přišla na mysl až při psaní recenze. Není třeba se zaklínat slovy marketingovými jmény, jako Retina nebo QLED, podstatné je, že obrazovka vypadá parádně.

S úhlopříčkou 6,7 palce sice použité rozlišení 2340 × 1080 px vypadá jako průměr. Užíváte si OLED s temnou černou, syté barvy, perfektně plynulé scrollování a nad podporou pro HDR10+ jen mávnete rukou, protože ta zkrátka není to, co nadchne. Motorola ale ví, proč jako základní tapetu na displeji použila animaci: Nedopřává čas na hledání mezírek mezi pixely a o to víc nechá vyniknout 90Hz obnovovací frekvenci.

Displej Motoroly Edge+ kryje tvrzené Gorilla Glass 5. Možná je to jeho vinou, možná je to úmysl, nejde ale pominout fakt, že díváte-li se na obrazovku pod úhlem, zkosené hrany svítí jasněji, než pracovní plocha, při čelním pohledu je efekt opačný a hrany vypadají tmavší. Nijak zásadně to nevadí, ale počítejte s tím.

Rovněž dopručuji na nečisto vyzkoušet práci s textem. Pokud aktivujete to, čemu výrobce říká Zobrazení přes okraj, i dění na displeji přepadne přes hranu, takže pokud text není odsazený od okrajů, první dvě písmena byste museli číst z boku. Systém sice umožňuje takové zobrazení vypínat pro jednotlivé aplikace, ale tím se opět dostáváme k ještě užšímu poměru stran, než 19,5:9 daných technickým rozlišením.

Do displeje je intergrovaná i selfie kamera a čtečka otisků. Zajímavým detailem je právě oko v levém horním rohu. Pokud OLED panel nezáří, vypadá to, že kamerka má průměr jen milimetr. Až po rozsvícení si ale všimnete jejího okruží, které průměr o další milimetr prodlouží. Škoda, ale nijak velká.

Čtečka otisků pracuje na optickém principu a nemůžu proti ní říci křivého slova. Funguje rychle i spolehlivě, neomezuje nabídku krycích skel a fólií, snímání doplňuje jednoduchá animace, kterou podporuje i always-on pohotovostní obrazovka jednoduchou grafikou evokující prostředí Androidu 4 Ice Cream Sandwich. A to říkám jako kompliment, jeho minimalismus ani Material Design nepřekonal.

Kéž by tohle byla beta Androidu 11!

Když se řekne Motorola, spousta lidí si řekne: “Aha, čistý Android.” Pro grafickou stránku to platí, funkční stránka je ale vyspělejší. Nechá vás pěkně rozkoukat, ale tu si vezme funkci z alternativních ROM, tu vstřebá něco, co je “dobrým vychováním” mezi mobilními telefony a Android v podobě AOSP k tomu ještě nedospěl.

Na první pohled všude vládne čistota. Launcher je skoro až primitivní, notifikační oblast rovněž, stejný základ si bere i přepínání aplikací, které příjemně využívá navigační oblast vyhrazenou tlačítkům nebo některým gestům jako scrollovací řádek. Už tady ale objevíte první maličkost: volbu, zda aplikaci zobrazovat “přeteklou” přes displej, nebo v “plochém” provedení.

Většinu kosmetických i převratných nápadů najdete až v nastaveních. Třeba šetřič baterie. Samozřejmě si můžete zvolit, při kolika procentech zbývající energie se má zapnout, ale poprvé jsem se potkal s možností šetřič vypnout až těsně před úplným nabitím.

Prvně mi to nedávalo smysl, ale dokážu si představit, že někdo bude chtít využívat takovou funkci, aby maximálně uspíšil nabíjení.

To nejlepší, co výrobce do systému přidal, je ale aplikace Moto. Název sice postrádá originalitu, ale funkce obsahují něco, co bych nejradši viděl jako povinnou výbavu chytrého telefonu. Třeba grafické styly na míru, ale jednoduše – zvolíte si barvu podkladu, barvu akcentovaných prvků, písmo, tvar ikon a voilá, hotovo!

Nebo spuštění svítilny zatřesením telefonu, které je mnohem užitečnější, než hledání správné kombinace bočních tlačítek. Stejně šikovné je ztišení vyzvánění položením na displej, ruce bych zase líbal za možnost přeskakování písniček podržením změny hlasitosti.

Sympaticky Edge+ využívá i zakřivení displeje. V případě upozornění se nejedná o nic jiného, než recyklaci funkcí starých i nových Samsungů, ale vypadá zkrátka dobře, když se při nabíjení postupně plní ukazatel na hraně, nebo si z boku vytáhnete odkazy na oblíbené aplikace.

Mnohem zajímavější je využití hrany pro tlačítka v herním módu. Jestli si představíte Playstation Portable, víte, k čemu sloužily ukazováčky. Ano, přesně tak, na hraně displeje tahle Motorola imituje tlačítka dotykovou plochou – v takovém případě je ostřejší zalomení hmatatelnou výhodou.

Výkon, jakým by se měl Pixel inspirovat

O Pixelech od Googlu v poslední době slýcháme spíše jako o dobyvatelích vyšší střední třídy. Kdyby ale chtěl Sundar Pichai nějaký vzor pro letošní generaci i u high-endu, Edge+ mu klidně doporučím – minimálně po stránce výkonu.

On ani není důvod hledat jinde, protože recenzovaná Motorola je konglomerát ctností a pozitiv. Snad ani fanatický applista by neprotestoval proti Snapdragonu 865 a jen největší ignorant by vyslovil cosi o dalším nudném osmijádru. Číslo by sedělo, ale nesdělilo by, že tahle platforma je ten největší trhač asfaltu, jaký letos pořídíme. Nic proti plánovanému Exynosu 992, ale… však víte.

Zkrátka Edge+ má výkonu na rozdávání při práci, při hrách, při hře na práci i práci na hrách. A RAMka? 12 GB, což je stejné množství, jako má mé PC a pracovní notebook dohromady.

Tahle předimenzovaná (pokud jste geek, tak “zatím postačující”) kalkulačka je ládovaná daty uloženými v 256GB paměti podporující UFS 3.0., ze kterých si systém ukousne 18 GB. Pokud by vám to snad nestačilo a volali jste po paměťové kartě, zůstanete nevyslyšeni. Ale s tím se asi dá žít…

Motorolu Edge+ pohání 5 000mAh akumulátor. To, co zní skvěle na papíře, se skvěle chová i v praxi. Možná taková velikost s letošními vlajkovkami není o úroveň dál, ale když srovnáte efektivitu Snapdragonu s Exynosem, dostanete se dál. Nevzpomínám si, že bych i se svým nabíjecím stihomamem začal během dne uvažovat, jestli už bych neměl telefon odložit.

Zkrátka i hry mě přestaly bavit dřív, než došla šťáva. K dokonalosti však něco chybí: rychlost. Motorola umí nabíjet bezdrátově oběma směry, přičemž své hodinky či sluchátka nabijete výkonem 5 W. Na jiný telefon to nestačí, ale hodit se to může. Nejvíc ale rychlost chybí u klasického nabíjení kabelem. Nechci slepě tvrdit, že více je vždycky lépe, ale už loni byl v prodeji hardware, který zvládl 25 W.

Vzhledem k ceně telefonu i výkonům konkurence prostě Edge+ zaostává, protože nabíjení z nuly na sto za necelé dvě hodiny už nestačí jako řešení situaci „A sakra, já zapomněl nabít.“ S Motorolou počítejte, že velké nabíjení zase budete muset plánovat.

Foťák, který byl dost dobrý na to, aby zklamal

Když se Motorola Edge+ dostala na trh, mluvilo se zejména o dvou věcech: ceně (na tu ještě dojde) a o foťáku, který zklamal. Předem říkám, že nejsem patologický fotič, spíš střelec od boku, když už na to přijde. Proto mě “šokujících” 113 bodů v DxOMarku, které stály u zrodu nespokojenosti, nijak nekonsternovalo

Ostatně stejné skóre má i Samsung Galaxy S10+ (recenze) a napsal o něm někdo loni, že fotí špatně? Ne. A za ten rok jsme se myslím neposunuli tolik, abychom řekli, že dvanáctý nejlépe obodovaný telefon zklamal. Každý test je totiž tak dobrý, jako jeho metodika. A pokud víte, jak je metodika vypracovaná, dají se dělat divy.

Prvně ale k technice samotné. Motorla Edge+ má na zadním krytu tři přiznané objektivy. Jeden s rozlišením 108 Mpx, který odvádí hlavní práci. Je opticky stabilizovaný, světelnost má f/1.8 a jak asi tušíte, spoléhá hlavně na skládání čtyř pixelů do jednoho, čili fotí nativně ve 27Mpx rozlišení.

Ten druhý má rozlišení 16 MPx a slouží pro pořizování ultraširokých záběrů. Světelnost už je slabší, f/2.2, i stabilizace tentokrát chybí. Třetí objektiv už ale stabilizovaný je, což v kombinaci s trojnásobným přiblížením začíná být skoro nutnost. Poklesla ovšem světelnost na f/2.4 a rozlišení jen na 8 Mpx.

Celou trojici doplňuje senzor Time-of-flight a duální LED dioda pro svícení na klíčové dírky a hledání po tmě.

Jen rozlišení a další parametry však neznamenají automaticky dobré výsledky – ty se skládají z uživatelsky přívětivé aplikace, věrných barev, správné volby expozice, barevného podání a v neposlední řadě též konzistentních výsledků. Jak si v těchto disciplínách Motorola stojí?

Aplikace je trochu kostrbatá a omezuje tak i potenciál celého zařízení. Pár příkladů snad vysvětlí, kde Edge+ bota tlačí: chcete slow motion? Máte na výběr 120 a 240 FPS, nic jiného. Takže žádných 480, nebo 960 snímků za sekundu. Potřebujete rychle střídat režimy? Motorola nemá posuvník všech módů, jen fotky, video a poslední použitý režim. V praxi jeho hledání v seznamu dost zdržuje, takže momentky jsou v ohrožení.

Fotit můžete i do formátu RAW, ale to zjistíte až po přepnutí do manuálního režimu. Jedním z režimů je tzv. cinegraf, ale až v nápovědě zjistíte, že slouží k vyrábění GIFů. Ovládání hlasem či gestem neexistuje, maximem je spoušť odpálená úsměvem.

Samotné focení bych rozdělil do několika disciplín. Portréty Motorola umí, i neposedné děti zachytí rychle a skrz ToF dokáže rozostřit pozadí i u nejasně ohraničených kontur. Při focení polocelků musím vyzdvihnout drobnokresbu, pokud chcete vidět každý detail v kůře a počítat stébla trávy na louce, Edge si oblíbíte.

Při focení krajiny můžu pochválit výborné podání barev, které scenériím dodává plastičnost bez svůdného, leč zbytečného přehánění. Vyloženě jsem si užíval makro, které jsem dosud měl hlavně za levnou cestu, jak na mobil přilepit zbytečný objektiv. Edge+ se ve fotkách na pár centimetrů skutečně vyžívá.

Zároveň má ale fotoaparát telefonu i své neduhy. U akčních fotek ojediněle nezaostřil dost rychle, u fotek za mizerného počasí už je znát delší expozice a tudíž se tu a tam ztrácí detaily. Trojnásobný zoom pak často znamená i za použití optické stabilizace kompromis ve kvalitě.

Za největší (a naštěstí editovatelný) prohřešek považuji práci s HDR, respektive kontrasty. V době, kdy vysoký dynamický rozsah je častěji používaný, než nepoužívaný, už s přepaly moc nepočítám. Žel, tenhle smartphone si je někdy nepohlídá.

Pár slov musím říct i k natáčení videa. Největším tahákem je pravděpodobně 6K UHD s rozlišením 6016 × 3384 px při 30 snímcích za vteřinu. Bohužel ho nedokážu objektivně posoudit, takový displej v domácnosti nemám. Použitelnější 4K či Full HD funguje bez problémů – rychlé švenky telefon stíhá, plynulé zaostření rovněž, jen úpravy expozice nebo zoom by mohly být plynulejší. Tady však už asi narážíme na limity digitálního zpracování, které s čistou optikou zápolit nemůže.

Jak fotí Motorola Edge+?

Ukázka: video, 4K, 30 FPS

Počkejte si na slevu a pak vyražte do krámu

Motorola Edge+ je telefon, který mě zaujal, jako už se dlouho jinému mobilu nepodařilo. Je to sice svérázný smartphone, ale má toho dost co nabídnout. Je osobitý a extravagantní, ale ne prvoplánově. Neční z davu, protože chce, ale proto, že je to jeho přirozenost. Zkrátka jestli hledáte netradiční styl, tady budete doma.

Velkým plusem je i naddimenzovaný hardware. Na gaming mě nenapadá mnoho “civilních” konkurentů, což je dáno nejen procesorem, ale i povedeným herním režimem či parádní kombinací čistého Androidu s vylepšeními přesně v těch místech, kde originál ještě nevstřebal to nejlepší od konkurence.

Foťák sice má rezervy, na špici nestačí, ale kdo to s focením myslí opravdu vážně, nikdy nebude brát telefon jako primární nástroj pro lov kvality. Navíc vytýkané neřesti půjde ve většině případů eliminovat.

Celý telefon tak poškozuje jedno “ale”, které asi tušíte, pokud jste se dnes nedozvěděli o Motorole Edge+ poprvé. Je to ztráta soudnosti.

Ze střední třídy se nedokážete katapultovat na vrchol jen proto, že si řeknete o 33 tisíc. Nemáte důvěryhodnost, nemáte zkušenosti, nemáte ani tradici, na kterou byste navázali. Ani po zlevnění na 28 tisíc nemůžu Edge+ doporučit. Za tuto cenu bych očekával odolnost IP68 a ne „splashproof“, které může znamenat cokoli. Design by neměl volit mezi ergonomií a krásou, za přešlap považuji i chybějící dual SIM či aspoň podporu paměťových karet. Sluchátkový jack je sice super, ale výše jmenované chyby nevyrovná.

Edge+ bych na trh poslal jako pionýra za cca 22, možná 24 tisíc. Pak by mohl fungovat jako nástupce původních myšlenek Xiaomi nebo OnePlus, tedy zabijáka vlajkových lodí, který za nimi zaostává v jedné či dvou maličkostech, které hravě zneguje výhodná cena. Jenže Motorola ty malé bolístky má a ještě je dražší.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
výkon	absence voděodolnosti
šikovná vylepšení čistého Androidu	ergonomie
bezdrátové nabíjení (i reverzní)	cena
audiojack
unikátní vzhled i zpracování