Sony ještě není mrtvé. Zdaleka ne. A co víc, pořád má dost síly a vůle naplňovat nepsanou dohodu uzavřenou statisícovkami uživatelů o tom, že bude jako jedna z mála společností přinášet telefony, co jdou ovládat jednou rukou. I Sony ale doběhl čas. A jak naše recenze ukáže, někdy je to dobře, jindy tolik ne.

Nevím, jak to máte vy, ale když se přede mnou řekne „Sony Xperia“, ihned dodám “Compact”. Dlouhá léta jsem obdivoval japonskou společnost za to, s jakou tvrdošíjností trvala na tom, že i uživatel toužící po malém telefonu má právo na existenci a šťastný život. Zprvu jsme Compactům na Mobilizujeme říkali „jediné malé telefony s výkonným hardwarem“, nakonec pak „jediné malé telefony s androidem“.

Jenže časy se mění. Čím více lidí používá svůj telefon coby primární zařízení pro připojení k internetu, náhradu zrcadlovky i videostřižny, a malé telefony tomuto trendu zkrátka přestaly stačit. A poté, co z trhu potichu zmizel poslední z Compactů, model XZ2, zdálo se, že se i Sony začalo smiřovat s realitou a ctitelům kompaktních telefonů zbydou jen oči pro pláč.

To vše se změnilo před pár týdny, kdy na trh vtrhla Xperia 5 – duchovní pokračovatel řady Compact a zmenšená verze modelu Xperia 1 (recenze). Není malá, není velká. Není to čistokrevná vlajková loď, jak ji známe od konkurence, úplně špatně vybavená však také není. Nepatří mezi úplně nejlevnější, ale na trhu naleznete i dražší telefony. Ty však dokáže nahradit, i když mnohdy za cenu skřípění zubů. Bude ta pravá i pro vás?

Sony Xperia 5: specifikace

Nudle pro každého

Xperia 5 má 6,1palcový displej. A tím je řečeno vše. Pokud čekáte skutečně kompaktní telefon, můžete na to zapomenout. Sony stvořilo spíše přístroj, který se dá ovládat jednou rukou a i to se na současném trhu cení. Jedná se o ideální kompromis mezi příjemně ovladatelnými rozměry a požadavky doby na velikost zobrazovače.

O něm ovšem až později, protože i co se designu těla týče, je rozhodně na co se dívat. A to zejména pro nás, konzervativní staromilce, co měli telefony od Sony vždycky rádi. Stačí jen popatřit na ostře řezané hrany, „zcela nemoderní“ lišty nad i pod displejem (ne, ve skutečnosti tam vůbec nevadí), hardwarovou spoušť fotoaparátu nebo na barevnou indikační diodu (!) v levém horním rohu. Rázem jste doma. Spolu s klasikem chce se poznamenat: tady je svět ještě v pořádku.

Na svém místě je i boční snímač otisků prstu. Tentokrát je ale přeci jen něco jinak: zatímco kdysi Sony umělo zabudovat čtečku do zamykacího tlačítka, tentokrát uživatel nalezne na pravém boku jak čtečku, tak i extra knoflík. Jedním ovladačem tedy telefon odemykáte, druhým zamykáte. Vypadá to sice krkolomně, ale paradoxně se na to zvyknout dá.

Tradici také odpovídá hybridní šuplík na SIM a paměťovou kartu na protilehlém boku. Opět jej stačí vyloupnout nehtem bez nutnosti hledat někde kancelářskou sponku. A opět se telefon „po soňácku“ po každém vyjmutí SIMky restartuje a přehází ikony na ploše do defaultního stavu. Věřte mi, nejlepší je vzpomenout si na to poté, co si všechny plochy hezky naaranžujete a… můžete začít znovu. Tuto nepěknou vlastnost telefonů od Sony naštěstí v závěru testování napravil update.

Lhali bychom ale, kdybychom Sony nařkli ze zápecnictví. Atributy nových telefonů vyšších tříd si osvojili už i relativně zkostnatělí Japonci. Na zadní straně jsou v pravém rohu seřazeny pod sebou tři čočky fotoaparátu, naopak zcela schází výstup na audio jack. Stereoreproduktory aspoň trochu jeho absenci nahradí.

Celkově je na telefon moc příjemný pohled. K recenzi mi na stole přistál tmavě modrý kousek evokující nejvíce barvu noční oblohy. Ani zrcadlová zadní strana nepůsobí kýčovitě, na rozdíl od v Číně populárních chameleonově duhových ploch u konkurence. Co se designu týče, Xperia 5 dokáže bezesporu uspokojit nejen konzervativního uživatele. Jediné, co by se jí dalo vytknout, jsou vibrace. Na námi testovaném kuse byly hlučné, rezonující, jako kdyby do čelního skla vrtal trpaslík sbíječkou. Snad se jednalo jen o vlastnost jednoho kusu, který třeba někomu z předchozích testerů vypadl z ruky. A upřímně: s přihlédnutím k tomu, jak klouže po všech površích a z kapes, bych se tomu vůbec nedivil.

OLED pro náročné

Všechno v Xperii 5 je podřízeno netradiční CinemaWide obrazovce s poměrem stran 21:9 a sledování posledních hollywoodských spektáklů právě v tomto formátu. A přizpůsobit se musí do jisté míry i uživatel sám. Jednou rukou se píše pohodlně, ale ten, kdo přivykl psaní obouruč, bude si muset osvojit zvláštní hmaty, aby na nevelké šířce přístroje srovnal všechny prsty vedle sebe.

Odměnou mu budiž displej samotný. Jedná se o OLED zobrazovač s hustotou zobrazení 449 pixelů na palec. Počtáři už určitě odhalili, že se to na dané úhlopříčce rovná 1080p „prodlouženému“ rozlišení. A nebylo by to Sony, kdyby se ze svého displeje nesnažilo vykřesat maximum. Nastavit se dá barevné podání, ale i automatické „přirozené“ barvy a vyvážení bílé v tzv. Creator režimu. Ten Sony interně definuje jako režim, ve kterém filmy vypadají tak, jak je jejich tvůrci zamýšleli. Řečeno technickými specifikacemi: barvy odpovídají barevnému prostoru ITU-R BT.2020 a barevné specifikaci HDR10. Pohledem laika – teplota barev se nastaví na střední polohu, celý displej jde trochu do žluta a barvy se stávají méně “OLEDově” ostrými.

Opticky snese displej Sony srovnání s těmi nejlepšími konkurenty. A také prakticky co se parametrů maximálního jasu týče, za nimi nijak nezaostává, když se pohybuje kolem hranice 650 nitů. Subjektivně se mi zdá jeho originální nastavení více do studena, než třeba u Samsungů nebo Apple s jeho TrueTone. Vše se dá však manuálně naladit. Kde by ale Sony mohlo přidat, to je subjektivně malý rozsah automatického nastavení jasu obrazovky. Zejména ve velmi tmavých místnostech je potřeba nejnižšího jasu dosáhnout manuálně.

Druhou vadou na kráse je fakt, že ne všechny aplikace s předlouhým displejem počítají. A nejde jen o ty nepříliš často aktualizované, mezi něž se řadí například český Meteoradar Potíže měl třeba také sportovní tracker Strava. Naštěstí podobných aplikací není moc. Přesto trochu zamrzí absence vynuceného roztažení na celou obrazovku, jako to umí konkurence – nebo minimálně není nijak jednoduše k nalezení; vážně jsem se snažil…

Android s razítkem Sony

To vše funguje v téměř čistém prostředí Androidu 9. Sony si tradičně pohrálo jen s tvarem ikonek a s funkcemi, které si vyžádal nestandardní poměr stran obrazovky. Tweaků, usnadňující uživateli život s nudlí v kapse, ale nabízí Xperia 5 hned několik.

V první řadě jde o miniaturizace celého prostředí směrem k ruce, která drží telefon. Ta se provádí dvojím kliknutím na domovské tlačítko na ovládací liště. Druhým pomocníkem je samotný fakt, že konečně někdo přišel na to, že lépe se ovládají ty prvky, které se nacházejí na spodní hraně displeje. Proto zde nalezneme například vyhledávací okénko Google. Notifikační lišta se pak stahuje pohybem palce dolů kdekoli po displeji – není třeba ji lovit druhou rukou nahoře.

V neposlední řadě nabízí Xperia 5 snímač dotyku na černé hraně obrazovky. Dvojím tapnutím zde vyvoláte nabídku buď nejčastěji používaných, anebo uživatelsky zvolených aplikací. Meníčko se zobrazuje přes jakoukoli aplikaci právě tam, kde poklepáte, a proto není potřeba vždy chodit zpět na plochu. Kromě ikonek aplikací se tímto způsobem také spouští rozdělení obrazovky mezi dvě aplikace, k čemuž ostatně podlouhlý displej přímo vybízí.

V menu bočního senzoru lze také ve stylu Samsungu Note nakonfigurovat napevno několik dvojic aplikací, jenž je posléze možné spustit jedním klikem. Potáhnutím prstem po boku telefonu pak funguje pro návrat o krok zpět, ale ani toto není úplně jednoduché se naučit.

Všechno to jsou praktické věci, o tom není sporu. Jen jeden problém jsem s nimi měl: spustit výše zmíněné menu Side Sense poklepáním se mi povedlo vždy povedlo až tak na popáté. Trefit se do míst, kde Sony váš dotyk předpokládá, je poměrně složitý úkon.

Ergonomie, jakkoli se v Sony snažili, obecně nepatří mezi nejsilnější stránky Xperie 5 a stojí za tím právě neobvyklé rozměry. Čím je telefon vyšší, tím silněji je potřeba jej držet ve spodní části. Bohužel, právě tam, se nachází jak vypínací tlačítko, tak i hardwarová spoušť fotoaparátu. Několikrát se mi proto stalo, že jsem při psaní zprávy buď telefon začal vypínat, nebo spustil fotoaparát. Osobně mám určitou míru staromilství rád, tady už ale začíná být za škodu.

Výdrž překvapí

Určitá míra konzervativnosti se pak projevuje i na výbavě. U telefonu za 20 tisíc bych už přeci jen předpokládal, že bude umět odemykat skenem obličeje. Anebo nabíjet bezdrátově. Druhá zmíněná absence mě mrzí ještě o něco víc s ohledem na nepříliš přesvědčivé výkony telefonu v oblasti výdrže na jedno nabití.

Už kapacita 3140mAh dává tušit, že na stroj se Snapdragonem 855 a 6 GB RAM bude stačit jen tak tak a nižší rozlišení displeje tomu pomůže jen trochu. A praxe mi dala za pravdu. Xperia 5 je skutečný průměrný jednodenní telefon. Stačí jen trochu větší zápřah a budete se modlit, abyste nalezli nabíječku.

Po jednom takovém dni, který startoval v 6 hodin ráno odpojením z nabíječky, pokračoval dvěma hodinami telefonování, hodinou navigování a celkově 4 hodinami rozsvíceného displeje, se se mnou telefon rozloučil ve 22 hodin. Tady už by se skutečně hodilo si jej několikrát za den odložit na dobíjecí podložku.

Ani drátové rychlodobíjení v tomto případě příliš nepomůže. I když Sony podporuje 18W nabíječky, tou přiloženou trvalo dobití z 0 na 100 bezmála dvě hodiny.

Povinná výbava trojité kamery

Přijít do vyšší třídy bez trojice fotoaparátů na zádech už by v roce 2019 byla ostuda. V Sony to naštěstí vědí a vybavili Xperii 5 klasickou sestavou širokoúhlého 26mm, ultrawide 16mm a 52mm teleobjektivu, ty všechny s pětiosou optickou stabilizací. Laicky a zjednodušeně řečeno dokáže Sony z originální kompozice zoomovat jak k, tak i od objektu. Z přístroje potom vycházejí 12Mpx fotografie s obdivuhodně shodnou barevností, ať už je zachytí jakákoli optická soustava.

Z jednoho z objektivů ale amatérům přeci jen vzniknou o něco méně kvalitní fotografie než z těch ostatních. Ultrawide soustava totiž postrádá automatické ostření. Pokud zachycujete velké celky, jako například budovy, nejspíš nebudete mít žádný problém. U pohybujících se menších objektů budete však této absence litovat. Totéž mimochodem platí i pro přední selfie kamerku.

Fotoaplikace nabízí plně manuální režim, tak i spoustu automatických pomocníků pro amatérské fotonadšence. Jedním takovým je určitě tzv. Eye AutoFocus. Ten je schopen zaostřit na oči fotografované osoby a adaptivně ostřit na jakékoli místo, kam se pohne. Dokonce to funguje i v případě, že se na snímku ocitne více osob najednou.

Automatizace bohužel došla tak daleko, že v samočinném režimu nelze zapnout a vypnout HDR. Je pokaždé nutné přepnout na manuální režim. V tom automatickém nahradila příslušné tlačítko aspoň korekce expozice, kterou však osobně nepovažují za tolik důležitou.

Další nevýhodou je nemožnost přepínat mezi objektivy plynulým poražením trafokace. Z jednoho na druhý se dostanete výhradě cyklickým poklepáváním na jediné tlačítko. Škoda – k přepnutí na ultra-wide sklo je potřeba dvou dotyků na titěrný bod – dedikovaný spouštěč by posloužil určitě o něco lépe.

Jak fotí Sony Xperia 5?

Ukázka: širokoúhlý režim

Teď ale k focení samotnému. Je vidět, že v Japonsku zapracovali na systému ostření. To po namáčknutí manuální spouště proběhlo tak rychle, že jsem ji pro jistotu nevěřícně stiskl ještě několikrát. K tomu bezesporu dopomáhá i velmi nízká světelnost primárního objektivu f/1.6. Naopak u portrétního objektivu, který nejčastěji využijete při fotografování s bokeh efektem, jsem si spolupráci už tolik nepochvaloval. Pokud se nejedná o lidskou tvář, dokáže se tento během ostření jen velmi obtížně fixovat na fotografované objekty a rozmazané pozadí má trochu “chemičtější” charakter než u špičkové konkurence.

Také co se vzhledu výsledných fotografií týče, jde Xperia 5 proti trendu. Žádné přesaturované barevné tóny, jen přirozené barvy. Jakkoli tyto dnešnímu zmlsanému oku možná přijdou vybledlé. Při velmi slunečných dnech má Xperia trochu problém s přepalováním – současná špička zejména v podání iPhone 11 už to zvládá lépe. Přesto, a i přes některé nedoostřené fragmenty na některých fotografiích, musím konstatovat, že tohle jsou asi nejlepší fotografické výsledky, které jsme kdy viděl z japonských telefonů vycházet.

Škoda jen, že Xperia 5 zatím nenabízí noční režim pracující se skládáním snímků, jako s tím přišel poprvé Huawei a ostatní výrobci rychle následovali. Ani tak ale noční fotografie nejsou vůbec špatné, i když se během focení v temnějších podmínkách častěji projevují jak problémy s ostřením, tak i se sléváním protisvětla.

Video zvládá Xperia 5 natáčet v rozlišení 4K o framerate 30 FPS a dovoluji si tvrdit, že asi každého videonadšence zaujme aplikace Cinema Pro. Nejen že dokáže vyvažovat bílou po vzoru profi kamer, ale umožňuje také manuálně ostřit a obohatit výsledné snímky o filmové přeostřovačky.

Co se audia týče, potěší nejen podpora bezdrátového kodeku aptX-HD a nejkvalitnějšího in-house kodeku LDAC, ale i vlastní “soňácký” mechanismus dynamických vibraci, který při hlasitých tónech rozechvějí celý telefon. A můžu skutečně potvrdit, že když se to nepřežene s jejich intenzitou, má tato funkce vážně něco do sebe.

Zhodnocení

Sony ukazuje, že ještě stále umí dělat po čertech dobré telefony. Bohužel ale stále potvrzuje, že nejmodernější technologie jsou mu cizí. Buď je neumí, nebo okázale ignoruje. V době, kdy se i čtečky otisků prstů umísťují pod displeje, je konzervativismus japonské značky tak trochu přežitkem; zvláště v kategorii kolem 20 tisíc.

Na druhou stranu, kdo chce kompaktní telefon a zároveň nechce dělat kompromisy v hrubém výkonu, nemá na dnešním trhu s telefony s androidem mnoho jiných možností. Jsou to buď starší Samsungy Galaxy S8 (recenze) a Galaxy S9 (recenze), nebo aktuální S10e (recenze) a společnost jim v tomto výběru dělají všechny generace Google Pixelu – všechny ostatní telefony jsou buď o poznání nakynutější, nebo disponují slabšími parametry.

Tak jako tak to Sony s Xperií 5 nejspíš nebude mít jednoduché. Doba kompaktním telefonem nepřeje a kdo už se rozhodne za mobil vydat značnou část své výplaty, chce za to vidět hodně muziky. A je otázka, zda patentované obrazové foto a video technologie nebo displej od výrobce s nejhlubšími zkušenostmi v dané oblasti na světě, přesvědčí ještě někoho jiného než skalní fandy.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
originální a praktické změny	jen průměrná výdrž
skvělý displej	absence nejnovějších technologií
doposud nejlepší fotoaparát od Sony