Firma Sony si šla vždy tak trochu vlastní cestou. Ta někdy vedla k masivnímu úspěchu, jindy spíše k opaku. Mobilní divize na tom v posledních letech není nejlépe a tak je pro firmu důležitý úspěch každého jednotlivého modelu.

Když jsem v loňském roce testoval model XA2 Ultra (recenze), musel jsem uznat, že něco do sebe má. Telefon měl prvky, které jsem do té doby u žádného jiného výrobce neviděl. To samé jsem tedy očekával i od letošní vlajkové lodi Xperia 1. Co má oproti konkurenci jsem však věděl dopředu. Protáhlý displej, který má telefon odlišit od ostatních, je však hodně odvážný tah, který může být ve výsledku dvojsečný.

Sony Xperia 1: specifikace

Prosím, neklepat!

První, co uživatele dnešních smartphonů udiví, je opravdu protáhlý tvar. Zobrazovač s poměrem stran 21:9 je původcem veškeré nudlovitosti. Ta je umocněna tenkými rámečky po stranách, které mají větší tloušťku, než prostor nad a pod displejem. Když jsem telefon vzal do ruky, zjistil jsem, že pozitivním vedlejším efektem štíhlého protáhlého tvaru je i jistý úchop. Telefon je o něco málo užší, než můj osobní smartphone, který má poměrně běžné míry, a i těch pár milimetrů má zkrátka za následek, že se nemusím bát nějakých náhodných pádů.

Bližší prohlídka Xperie 1 pak přinese zjištění, že sice je všude uváděno, že rám telefonu je z kovu, ale rámečky mohou působit plastově. Zadní strana je pak pokryta sklem, které se překvapivě neochotně umazává. Nevím, jak toho v Sony dosáhli, ale vůbec celý telefon jsem takřka nemusel za dobu testu čistit nebo utírat. Otisky a zbytky nečistot na něm ulpívají jen velice neochotně. Jak nemám rád lesklou černou, protože její estetická hodnota se sníží na minimum právě používáním a upatláváním, během pár minut po vyndání z krabičky, tak u Xperie 1 bych se jí rozhodně nebál.

Bohužel dojem značně srazil pokus s poklepáním právě na zadní sklo. Nepěkné rezonance odhalily, že uvnitř telefonu je asi více místa, než by bylo vhodné a dojem z telefonu to na chvíli totálně srazí na úroveň těch skutečně nejlevnějších plasťáků. Ano, je to detail, ale u telefonu s cenovkou přes 20 tisíc korun bych to nečekal. Pokusy o kroucení a ohýbání však ukázaly, že konstruktéři neodvedli zase tak špatnou práci. Protože i při větší síle jsem měl pocit, že v ruce držím spíše kus pevného kovu, než telefon. Dojem uhlazenosti černého lesklého obdélníku bohužel kazí vystouplý modul fotoaparátu.

Odhlédneme-li od protaženého tvaru, je Sony Xperia 1 vzhledově vcelku běžný smartphone, který vyčnívá snad jen čtečkou otisků, která je umístěna na boku, mezi dvojtlačítkem hlasitosti a tlačítkem pro zamčení zařízení a dále jedním tlačítkem navíc. To slouží k focení, je klasicky namačkávací, tedy dvoupolohové a jeho přítomnost cením. V době, kdy by všichni nejraději udělali vše dotykové je příjemné fotit s nějakou hmatovou odezvou, potvrzující, že ke stisku a tudíž pořízení fotografie skutečně došlo.

Kromě těchto dvou záležitostí tedy telefon nic zvláštního nepřináší, 3,5 mm jack odvála doba. V Sony bohužel stále ještě nenaučili svá zařízení, že výměna SIM se může obejít i bez restartu celého telefonu. Jakákoliv interakce uživatele se šuplíčkem k tomu určenému, je provázena panickým restartem celého zařízení. Mimochodem SIM kartu, případně microSD kartu (sekundární slot je kombinovaný) můžete snadno vyměnit bez použití jakéhokoliv instrumentu. Spodní hrana obsahuje USB-C port a hlasitý reproduktor. K tělu telefonu se ještě sluší poznamenat, že je chráněno proti vodě a prachu dle specifikace IP68, což si ale troufám říci, že u Sony není žádným překvapením.

Bez větších výhrad, výdrž obstojná

Trumfem, kterým se Sony u Xperie 1 všude chlubí, je displej. Nutno uznat, že se chlubí právem. 6,5″ 4K HDR OLED zobrazovač totiž zatím nikdo jiný nemá. Je to něco, co sice nutně nepotřebuje snad nikdo, ale v okamžiku, kdy to člověk vidí naživo, už nechce nic jiného. Stačí se totiž podívat na jakékoliv video ve vysokém rozlišení, ještě lépe s HDR a každý, kdo má zrak jakž takž v pořádku uzná, že to je zkrátka o stupeň lepší zážitek. Obraz je krásně ostrý, jemný a člověk vidí každý detail. A skutečně to není jen o rozlišení, displej má i perfektní barevné podání, čitelnost na slunci je rovněž příkladná, stejně jako pozorovací úhly. Zde bych si tedy troufl posadit zařízení až na samotný vrchol mezi současnými telefony a troufám si říct, že na tomto místě ještě nějakou chvíli setrvá. Pokořitel pak bude dost možná pocházet ze stejné stáje.

Softwarově v telefonu běží Android 9 Pie, který si výrobce lehce upravil k obrazu svému. To v praxi znamená pár aplikací navíc, zejména pro “profi” natáčení, střih videa a navrch pár her. Funkčně byl systém modifikován o Side Sense, což má usnadnit zejména používání zařízení jednou rukou. Stačí poklepat na okraj displeje a zobrazí se nabídka nejčastěji používaných aplikací, která se průběžně mění. Umělá inteligence na základě denní doby uživateli nabízí přesně ty programy, které v dané období dne obvykle používá. Myšlenka dobrá, v praxi jsem tuto funkci vypnul, protože jsem jí někdy nebyl schopen vyvolat postranní menu ani na potřetí. Takže místo zrychlení práce s telefonem jsem zaznamenal spíše zdržení a neměl jsem trpělivost se zdokonalovat a hledat ten správný grif.

Nadšený jsem nebyl ani ze čtečky otisků, která vyžaduje poměrně přesně přiložit prst na dotykovou plošku. Odemčení napoprvé se mi povedlo zhruba v 50 % případů a to jsem zkoušel naučit telefon podobu bříška mého prstu hned několikrát. S i jen lehce vlhkou rukou se pak odemčení telefonu ukázalo jako zhola nemožné a raději jsem potupně namačkal číselný kód. Od vlajkové lodi bych takovou mizérii nečekal. Obávám se, že se však nejedná o problém celého segmentu bočních čteček, protože kupříkladu Honor 20 (recenze) se s touto technologií popasoval velmi kladně. Škoda, tohle Sony mohlo vymyslet lépe.

Běhu systému není co vytknout, vše je maximálně svižné a je znát, že Xperia 1 má v každém okamžiku výkonu nadbytek. 6 GB operační paměti pak je hodnota, která zaručí plynulé přepínání i mezi velkým množstvím aplikací a to bez nutnosti je znovu načítat. Systém bez záseků se může už v dnešní době zdát jako samozřejmost, ale zde je třeba mít na paměti, že se vše vykresluje v podstatně vyšším rozlišení, než jaké je dnes standardem.

Díky protáhlému displeji je zařízení takřka předurčeno k tomu, aby se na něm skvěle dalo pracovat se dvěma aplikacemi zároveň a to jak nad sebou, tak vedle sebe na šířku. Mimochodem, to je také režim, který velice svědčí hrám. Pokud patříte mezi ty, kteří nadávají, že si přes prsty nevidí na displej, tak tady je prostoru o dost více a ve hře je to skutečně poznat. A asi je zbytečně poznamenávat, že jsem nebyl schopen najít titul, který by na telefonu neběžel plynule. Vděčni za to můžeme být především čipsetu Snapdragon 855.

Co Xperii chybí, jsou gesta. Osobně to sice nepoužívám, ale chápu, že velká část uživatelů už se na tento způsob ovládání svého zařízení zvykla a jen neradi by couvali nazpět. Zde je člověk odkázán na tlačítka při spodním okraji displeje a jediné gesto, které telefon umí, je potažení ze spodní hrany, které vyvolá kolotoč aplikací běžících na pozadí.

Při prolétnutí parametrů nejnovějšího Sony telefonu jsem se musel trochu pozastavit nad hodnotou kapacity akumulátoru. 3 300 mAh totiž není mnoho, navíc dost si vezme vykreslování ve vysokém rozlišení. Takže jsem logicky měl obavy stran výdrže a jestli baterka zvládne udržet telefon v chodu od rána do večera, po několik hodně náročných dnů, které mě v práci čekaly. Vím, že výrobce umí skvěle optimalizovat výdrž baterie a oproti srovnatelné konkurenci zařízení Sony umí vydržet déle, ale přesto jsem si pro jistotu přibalil první den do práce powerbanku s sebou.

Nemusel jsem. I přes několik dlouhých hovorů, odpovídání na messengerech, zhruba 4 hodiny přehrávání hudby, hodinku navigace a neustále aktivní ambientní displej, jsem vydržel až do večera. Pravda, baterie ukazovala nějakých 8 %, ale telefon “to dal”. Jedná se o klasické jednodenní zařízení, snížená zátěž přinese maximálně den a půl používání. Pro ty, kterým by to snad bylo málo, má telefon nachystané hned dva úsporné režimy, přičemž ten radikálnější okrájí funkce na úplný základ, ale výměnou za to dostanete prodloužení výdrže v řádu dnů.

Líbí se mi i ochrana baterie, která je rovněž zakomponována v systému. Software se naučí, jak uživatel telefon nabíjí a přizpůsobí dobíjení tak, aby akumulátor nebyl držen na úrovni 100 % déle než je nutné. V praxi to vypadá asi tak, že večer, po připojení telefonu na nabíječku, je baterie dobita na 90 % a chvíli před probuzením se dobije zbývajících 10 %. Baterka tak tolik netrpí a měla by mít větší životnost, čemuž nemám důvod nevěřit. V této třídě už je samozřejmostí i rychlonabíjení, kterým Sony taktéž disponuje, což může být pro někoho faktor důležitější, než velká výdrž.

Než se dostanu ke konci recenze, zbývá zhodnotit multimediální schopnosti zařízení. Vzhledem k displeji s vysokým rozlišením a podpoře HDR, je Xperia 1 jako stvořená ke sledování obsahu ve vysoké kvalitě třeba na letní dovolené u moře. Pokud to hotelová WiFi dovolí, tak Netflix je schopen poskytnout některé filmy a seriály v odpovídající kvalitě. Tomu sekunduje i povedený zvuk, který se line jak ze sluchátek, tak i z hlasitých reproduktorů (jeden na spodní hraně, druhým je sluchátko). Co jsem trochu nepochopil, je možnost rytmických vibrací. Ty mají vibrovat zařízením do rytmu hudby a upřímně neznám nikoho, komu by se tato funkce mohla líbit. Ačkoliv, možná některé ženy to ve spojení s vodotěsností ocení…

U Sony poprvé ve třech

Sony se hodně chlubí svým fotoaparátem, který má mít Xperia 1 skutečně špičkový. Papírové parametry tomu napovídají, ale co musím zvlášť ocenit, je možnost výběru ze tří objektivů, kterými lze scénu zachytit. Klasický, širokoúhlý a teleobjektiv. Každý z nich se pochopitelně hodí k něčemu jinému a ve chvíli, kdy se je člověk naučí využívat, se jsou některé situace o dost jednodušší. Já se přiznám, že jsem využíval spíše klasický a širokoúhlý, pro dvojnásobné přiblížení jsem nenašel upotřebení.

Schopnosti hlavního fotoaparátu jsou velice slušné. Barevné podání je excelentní, oceňuji, že software nemá tendenci barvy přesycovat. Stejně tak dynamický rozsah je velice slušný a detaily nemají tendence se slévat. Xperia 1 má skvělou fintu, jak zajistit, aby osoby na snímku byly perfektně ostré. Fotoaparát totiž ostří na oko a tato funkce (Eye AF) je skutečně dotažená k dokonalosti, za celou dobu používání jsem nezaznamenal s ostřením jediný problém. Hlavní síla snímače je však jinde. V šeru a tmě. Snímky za špatného osvětlení mají ve srovnání s většinou konkurence minimum šumu a jsou velice použitelné. Širokoúhlý snímač je pak praktický pro situace, kdy je potřeba zachytit něco většího či širokého. Soudkovitost lze potlačit, ale samozřejmě za cenu jisté ztráty kvality.

Portrétní režim má trochu mezery v rozmazávání pozadí. Nedokáže přesně najít hranici mezi vlasy a pozadím a výsledek tak není stoprocentní. Tohle ovšem není nic, co by nemohla opravit jedna softwarová aktualizace. Přední kamerka pak dokáže zachytit skvělá a na Instagramu bezpochyby prezentovatelná selfíčka.

Lehké zklamání přineslo nastavení videa, kde jsem očekával možnost natáčet ve 4K při 60snímkové frekvenci. V době testu tam bohužel nebyla, ale očekávám přidání této možnosti v jedné z příštích aktualizací. K videu jako takovému nemohu mít výhrady, přeostřování je otázkou okamžiku a barevné podání je stejně jako u fotek perfektně realistické. Více jsem očekával od stabilizace, video není vyloženě roztřepané, ale konkurence to umí lépe. Kdo má vyšší ambice, může využít předinstalovaný software Cinema Pro, kde se dají nastavit všechny parametry dle potřeb.

Jak fotí Sony Xperia 1?

Zhodnocení

Kolem a kolem není Sony Xperia 1 vůbec špatný telefon. Výkonný hardware a odladěný systém z něj dělají skvělý pracovní nástroj, poměr stran displeje pak pomůže při multitaskingu a ve finále z něj mám opravdovou radost. Skutečně brutální rozlišení je možná až trochu zbytečně a staví zařízení tak trochu do role “hele, jde to, my to umíme vyrobit”. Ti, kteří rádi na cestách sledují filmy budou také jásat, stejně jako všichni, co telefonem rádi fotí a ne zrovna v optimálních podmínkách.

Co Xperii oproti konkurenci chybí, je bezdrátové nabíjení. Jeho absence u telefonu za 24 tisíc je skutečně ostuda. Navíc takhle vysokou cenovku si Sony jednoduše neospravedlní při srovnání s konkurencí. Ve srovnání třeba s Huawei P30 Pro (recenze) nemá kromě bezkonkurenčního displeje co nabídnout. Stejně dopadne i komparace se Samsung Galaxy S10 (recenze). Ne, že bych to Sony nepřál, ale takhle sebevědomě nastavená cenovka se mi moc nepozdává. Chtělo by to zkrátka stát nohama na zemi. A na to Sony možná v prodejích doplatí. Škoda, telefon je to více než skvělý, ale pragmatický zákazník si raději vybere konkurenci.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
perfektní displej	systém neumí gesta
velmi slušný fotoaparát	4K natáčení jen při 30 FPS
svižný systém	horší čtečka otisků prstů
neupatlá se	absence bezdrátové nabíjení