Nová vlajková loď korejského giganta asi nevstoupí do dějin jako revoluční počin. Majitelům špičkových Samsungů nabízí možnost upgradovat svůj telefon a vyřešit některé neduhy, které trápily předchozí model S8. Nebylo jich sice mnoho, přesto bohužel zmizely jen některé. I tak se ale Samsungu v pomyslném souboji o nejlepší mobil na trha povedlo zůstat na stupních vítězů.

Samsung se stal Applem a Apple Samsungem. Zatímco Cupertinská společnost se po dlouhé době vytasila s modelem X, který má opět potenciál přepsat pravidla trhu s mobilními zařízeními, Samsung, zdá se, volí pro svou vlajkovou řadu taktiku „modelů S“. Tedy každoročního vylepšování stávajících přístrojů. Protože proč se stěhovat každý rok do nového, když ve starém bytě stačí vyměnit okna. Když se o něco podobného snažili v Sony, stali se terčem posměšků celé komunity a ze svých pozic nakonec ustoupili. Samsung má se stejným přístupem přeci jen větší šanci uspět. A to zejména proto, že na rozdíl od japonské společnosti vytváří už teď téměř dokonalé přístroje.

Z tohoto postulátu bude vycházet i má recenze. Obdivem k tomu, co Samsung ve své nejdražší řadě produkuje, se netajím už delší dobu – o vysokém stupni dokonalosti jsem ostatně psal i v recenzi Galaxy S8 a můj postoj trvá i po více než týdnu ve společnosti Galaxy S9. Následující text bude přesto, nebo možná právě proto, kritičtější než obvykle. Nemá cenu vychvalovat dokonalost, která se stala samozřejmou. Pro Samsung už teď totiž stejná měřítka jako pro jiné značky použít nelze. Quod licet bovi, non licet Iovi.

Samsung Galaxy S9: specifikace

Design a zpracování: stejný jako předchůdce?

Snaha o pouhé rozvinutí už existujících vlastností není vidět jinde tak dobře, jako právě na designovém ztvárnění Samsungu Galaxy S9. Vypadá totiž úplně stejně jako jeho předchůdce – aspoň na první pohled. Přední strana z tvrzeného skla Gorilla Glass 5 zakrývá zahnutý 5,8palcový displej, stejné parametry má pak i zadní sklo. Obě skleněné plochy drží pohromadě rám z tvrzené hliníkové slitiny. Nahlédneme-li však pod povrch prvního dojmu, začneme vnímat odlišnosti. Zdánlivě drobné, ve skutečnosti však velmi podstatné.

Kovový rám by měl být podle proklamací výrobce pevnější než kdy před tím. Nově je také vyveden přímo v převažující barvě přístroje. Rámeček obepínající displej je zatmavený, aby esteticky skryl čelní senzory. Ale co hlavně: rozměry telefonu se být shodné se starším modelem opravdu jen zdají. Galaxy S9 o 10 gramů ztučněl, desetinami milimetru nakynul v šířce a hloubce, mírně zvětšil svůj objem, což Samsungu umožnilo decentně narovnat boční zahnutí displeje a zmenšit boční rámečky kolem něj. Největší změna se pak odehrála v rozměru výšky. Zde se oproti Galaxy S8 zkrátil o jeden a čtvrt milimetru. Zdánlivě marginální rozdíl ovšem ubral na dojmu tyčkovitosti, na který trpěla „es osmička“.

To vše zní hezky, na jednu věc však konstruktéři evidentně nepomysleli. Zkrácení výšky totiž vedlo k znatelným posunům ovládacích prvků a rozmístění součástí telefonu. Konkrétně: čočka fotoaparátu na zádech je níže, tlačítka hlasitostí na levém boku naopak výše. Vzájemné přemístění tak komplikuje život konzervativním uživatelům, již se podobně jako já snaží fotit zejména pomocí bočních tlačítek, která daleko více než ta virtuální připomínají spoušť reálného fotoaparátu. Několikrát denně jsem totiž tímto způsobem vyfotil svůj prst zasahující do zorného pole čočky – to se mi s S8 nestávalo.

Zde se samozřejmě může jednat o moji individuální fyziognomickou deviaci. Co však bude štvát většinu uživatelů, to je opět na levém boku přítomné tlačítko aktivující hlasového asistenta Bixby. Stále se plete se zamykacím knoflíkem na opačném boku, nově se ale dá deaktivovat, takže aspoň neškodí. Ale teď k příjemnějším věcem. Na svém místě je stále také rozměrná notifikační dioda i konektor na audio jack – tedy prvky, o nichž se nám někteří výrobci snaží namluvit, že už patří na smetiště dějin. Samsung si to naštěstí nemyslí ani u čtečky otisků, kterou opět nalezneme na zádech, tentokrát ale nikoli na levé straně, ale přímo pod objektivem fotoaparátu. Chtělo by se říci – konečně.

Řešení, které Samsung zvolil u řad S8 (recenze) a Note 8 (recenze), bylo nepraktické, vyšinuté a jen těžko pochopitelné. Teď se vše vrací k normálu, i když škarohlíd by mohl podotknout, že místo hrátek s umístěním by se Samsung mohl soustředit na pokrok v oblasti zabudovávání fingerprint senzoru pod čelní sklo. Pár vylepšení tu ovšem přeci jen nalezneme. Nově si telefon zapamatuje váš otisk jen po lehkém přejetí po čtečce. Není proto potřeba ukazovák kroutit do všemožných poloh a zapisováním dvou tří otisků trávit půl dne – teď vše trvá jen pár okamžiků.

To se však nedá říct o samotném odemykání telefonu. Ale nepředbíhejme. Samsung oproti dřívějším časům každopádně zapracoval na biometrickém ovládání ve všech směrech a nově ho nazývá „inteligentním“. Pod tímto slovem se skrývá schopnost „es devítky“ kombinovat pokusy o rozpoznání obličeje a sken duhovek a mělo by to odemykání telefonu zrychlit. U skeneru duhovek se to nedá popřít – v přímém porovnání se staršími modely se rychlost zvýšila o parník. Sken obličeje však oproti technologii Face ID od Apple operuje jen ve dvou rozměrech a pokud jen trochu natočíte hlavu nebo se snažíte odemknout telefon položený na desce stolu, nemá sebemenší šanci změněnou podobnu vaší tváře rozpoznat. Na obrazovce se proto záhy začnou objevovat doporučující vzkazy typu „Držte telefon blíž“ nebo finální vzkaz „použijte čtečku otisků“. A protože ve tmě sken duhovek a obličeje nefunguje téměř vůbec, nakonec budete otisky prstů používat výhradně. A to i přesto, že za denního světla je rychlost odemykání pohledem srovnatelná se systémem Applu. Za celou dobu testování jsem však neodhalil, kde se nachází hranice, kdy systém selhává. A já nemám rád věci, na něž se nemůžu stoprocentně spolehnout.

Ani toto řešení však není samospásné. Čtečku otisků je totiž podle všeho některé aplikace dovedou zablokovat a mém případě se touto aplikací stal prográmek na synchronizaci kontaktů SyncME. Než jsem to zjistil, vrátil jsem na zastoupení Samsungu prvně zapůjčený černý kus. Čtečka totiž nárazově odmítala spolupracovat, po vstupu do nastavení vyskočila hláška o jejím selhání a telefon vyžadoval restart. Až u druhého kusu v barvě, kterou Samsung nazývá Lilac, jsem objevil souvislost mezi skenerem otisků a notifikacemi ze SyncME. Po odinstalování už se problémy neopakovaly a já proto doufám, že se nejedná o selhání na systémové úrovni, ale jen nekompatibilitu vývojářských přístupů, za kterou Samsung nemůže.

Tato nepříjemnost se však stala vítanou záminkou k porovnání hned dvou barevných provedení přístroje, a já tak mohu konstatovat, že na první pohled menšinová růžovofialová vůbec není špatná barva. Hodí se nejen do dámské kabelky, ale dovedu si představit (a bohužel nikoli prakticky vyzkoušet), že by dobře doplňovala světlé hnědé nebo červené čalounění drahých sportovních vozů.

Displej, ovládání, baterie: vylepšování v mezích zákona

V otázce displeje opět nezbývá než se ohlédnout do minulosti. Stejné rozměry, stejné parametry: Galaxy S9 přináší Super AMOLED zobrazovač o úhlopříčce 5,8 palce a rozlišení 1440 x 2960 pixelů. Odborný server DisplayMate opět nažhavil svoje benchmarky a hovoří o „nejlepším displeji na trhu“, když si Samsung Galaxy vysloužil ohodnocení přívlastkem „Visually Indistinguishable From Perfect“. K tomuto hodnocení bych se chtěl připojit i svým subjektivním, měřením nepodloženým dojmem. Samsung zkrátka používá nejlepší displeje na trhu, kterým už nelze vytknout druhdy typické neduhy AMOLED zobrazovačů jako barevnou nepřirozenost – vše včetně barevného podání totiž S9 (na rozdíl například od iPhone X) umožňuje velmi detailně uživatelsky nastavit. A to včetně možnosti nechat barevné podání zcela v rukou automatiky v režimu „Adaptivní displej“ – osobně však doporučuji využít některý z přirozenějších režimů – šetří se tím oči.

Jak jsem ale slíbil na začátku – i bůh může mít své nedostatky a na displeji Galaxy S9 není tak složité je odhalit. Výhrady mám například k senzoru okolního světla, který velmi rád světelné podmínky podceňuje. Uživatel je pak často překvapen, když mu telefon začne do očí pálit svých maximálních a pokud se nepletu, tak na trhu dosud nepřekonaných, 1100 nitů, i když k tomu nemá sebemenší důvod. Neprospívá to ani vizuálnímu dojmu a víc než pravděpodobně ani výdrži baterie. Zaujalo mě také mírné barevné zkreslení při pohledu z úhlu, které jsem dříve u S8 nezaznamenal. Nic to ale nemění na výsledném dojmu – jedná se skutečně jen o drobnou pihu na kráse dokonalosti.

A ještě drobnější pihy nalezneme v samotném uživatelské prostředí telefonu. Většinou jsou ergonomického charakteru a ve výsledku většinou člověk přijde na to, že je lze správným nastavením telefonu eliminovat. Prostředí Samsung Experience mám rád – graficky sice mění Android k nepoznání a je dosti náročné, ale poskytuje funkce, o kterých se konkurenci většinou ani nesní. Oproti předchozí generaci Galaxy S je na „devítce“ možností nastavení opět o něco více a přesahují možnosti tohoto textu. Nikdo už například nemůže Samsung kritizovat za absenci gest, které je možné využít na čtečce otisků – nově lze přejetím prstu aspoň stahovat notifikační lištu.

Rozšířily se také možnosti mini widgetů, které se objevují o dlouhém stisku ikony na obrazovce – umějí například rychle zobrazit detaily nepřečtených notifikací. O takových „banalitách“ jako je možnost dvojí instalované instance některých messengerů, aby bylo možné používat dva účty na ráz, ani nemluvím. Vylepšené jsou také možnosti „špionské“ zabezpečené složky. To je prostor, který po zadání vybrané sumy biometrických identifikátorů funguje jako jakýsi telefon v telefonu. Vytvoří oddělený souborový systém, oddělené instalace jednotlivých aplikací, takže nikdo, kdo nemá váš otisk a vaše oči, se k tomuto obsahu nedostane. Nově aplikace Zabezpečené složky zvládne i nastavit, po jak dlouhé době se zamkne. Kdo si pamatuje martyrium znovuodemykání složky i po pětivteřinové nepřítomnosti v ní, pochopí. U Galaxy S8 s vyosenou čtečkou otisků a nepřesně fungujícím skenerem duhovky, to skutečně nebyla žádná legrace.

Obecně se dá říci, že právě na bezpečnosti Samsung odposledka hodně zapracoval. Dosvědčují to dvě nové funkce, které se do Galaxy S9 dostaly. Tou první je něco, co dobře znají fandové ekosystému, kterému by se Samsung rád přiblížil a jeho snaha se mi líbí čím dál víc – tedy Apple. Samsung Pass shraňuje hesla do jednotlivých aplikací a nahrazuje je biometrickým ověřením. Do budoucna určitě slibná záležitost. Z důvodu nějaké chyby se ovšem při výměně telefonů už uložení biometrické údaje nesesynchronizovaly, a já tak musel vše vyplňovat znovu. To však mohlo být dáno jen mou nešikovností, budu se snažit napříště dosáhnout lepšího výsledku. Jako další příklad snahy o maximální bezpečnost dat uživatele může být vnímáno „zabezpečení“ nezaheslovaných veřejných Wi-Fi. Samsung Galaxy S9 umožňuje nově nastavit objem dat, která do telefonu protečou, aplikace, které je budou moci využívat a ještě je nechat prosít filtrem od McAfee (více dat pak za poplatek).

Na svém místě zůstaly i již časem prověřené užitečné Samsungovské vychytávky. Osobně mám nejraději panel, který se dá vysunout z boku a přetvořit jej k obrazu svému. Chcete na něj dát oblíbené kontakty? Velkou lištu s počasím? Pravítko? Kurzy měn? Timeline Facebooku? Jak je libo, vše se dá postahovat z Galaxy Apps. Osobně jsem si vybral ten nejtriviálnější způsob užití: naskládal jsem si do panelu aplikace, které jsem tak mohl otevírat, aniž bych se musel vracet na domovskou obrazovku. Jedná se asi o nejjednodušší způsob, jak vyřešit rozdělení obrazovky mezi dvě aplikace. A pokud by vám i toto bylo málo, dají se aplikace otevírat i v samostatných plovoucích oknech tak, jako na desktopovém počítači.

Už tento široký výčet věstí hardwarovou náročnost telefonu. Na palubě nacházíme nejnovější Exynos 8890 doplněný o 4 GB RAM. Už teď se těším na recenzi modelu S9+, který nabízí ještě o 2GB RAM více. Proč? Zkrátka proto, že občas se u S9 čeká déle, než by bylo u telefonu nad dvacet tisíc zdravé, zejména při spouštění aplikací přímo z dílny Samsungu, včetně asistenta Bixbyho. Reálně jde samozřejmě o několik desetin vteřiny. Zkušenosti z výrazně naddimenzovaného Razer Phone ale jasně ukazují, že více RAM = lepší zážitek. Razer Phone jí nabízí 8GB. To, že by větší objem RAM „es devítce“ pomohl, je jasně vidět na statistice – průměrně zůstával volný jen necelý 1GB paměti.

A když už jsme u rozšiřování, dozajista by neuškodilo ani akumulátoru. Jeho kapacita se od dob Galaxy S8 nezměnila a setrvává na hodnotě 3000 mAh. A to je pro Samsung při využívání jeho všech funkcí včetně efektního a praktického barevného provedení „Always-On-Display“ zkrátka málo. V průměrném pracovním dni s necelými třemi hodinami rozsvícené obrazovky a hodinou telefonování vydrží Samsung Galaxy S9 s bídou dvanáct hodin, a to je těžký podprůměr. Mnoho s tím neudělá ani snížení rozlišení displeje, pomůže až podtaktování procesoru v rámci úsporného režimu a vypnutí Always On Displeje. Pokud ale vyrazíte do práce v sedm, musíte tak jako tak už při ukládání dětí do postýlky nabíjet. Naštěstí přiložená nabíječka zvládne za hodinu telefon dobít na 85 %, a to je opravdu slušný výkon.

Fotoaparát a multimédia: skvělé, ale s výhradami

Dovolte opět trochu postřehů odjinud: benchmark Dx0Mark má jasno – Samsung Galaxy S9 má nejlepší fotoaparát, co v mobilu kdy byl. Oproti displeji jsem ovšem s tímto hodnocením na vážkách. Nejprve ale data. Jeden snímač na zádech telefonu (dva má pouze varianta s pluskem na konci názvu) poskytuje 12 Mpx rozlišení, soustava čoček nad ním pak disponuje optickou stabilizací. V čem Samsung jasně triumfuje, to je hodnota světelnosti objektivu. Zatím žádný přístroj nepřišel s číslem f/1,5. A to není vše: v případě potřeby umí Samsung tuto hodnotu snížit na f/2,4 – to v případě focení za slunečného dne. Nižší hodnota světelnosti pak exceluje zejména ve ztemnělém prostředí. V automatickém režimu změna není postřehnutelná, v režimu Pro ale můžete mezi oběma hodnotami manuálně měnit.

Ve tmě Samsung proto za jakýchkoli okolností a s raketovou rychlostí expozice pořizuje výborně zaostřené snímky s jasnými konturami, i když množství detailů samozřejmě není tak vysoké jako za denního světla – bohužel nedisponuji plnoformátovým fotoaparátem, ale srovnání by mě zajímalo – podle mého by si Galaxy S9 aspoň co se podání detailů týče, nevedl úplně špatně. Snížená hodnota světelnosti objektivu pak velmi efektivně brání přepalování bílé. Oproti předchozím modelům špičkových Korejců se ale nemohu ubránit dojmu, že denním fotografiím chybí jiskra, zejména co se živosti barev týče.

Troufám si ale tvrdit, že nejsilnější deviza spočívá v prostředí, které leží přesně mezi těmito dvěma extrémy – v interiérech. Už dlouho nepamatuji telefon, který by byl schopen v takové rychlosti, ostrosti a barevné přesnosti zachytit například jídlo v restauraci. Selhává jen v jediném parametru, a to je zachycení pohybu. I ve světlých interiérech se pohybující se objekty často rozmáznou. Není to však horší než u konkurence, jde spíše o zklamané očekávání. To vše vynahradí především naprostá absence šumu a vyšší jas než u přímých rivalů.

Už tradičně velmi nabobtnalá je funkční výbava fotoaplikace. I když Galaxy S9 nedisponuje druhým objektivem, nepřipravilo ho to o možnost hrátek s hloubkou ostrosti – v tomto případě skutečně stoprocentně simulované. Výsledky překvapivě nepůsobí ani příliš uměle, zaskočí snad jen dokonalost, s jakou Samsung pravidelně rozpozná přesné kontury předmětu, na který chcete zaostřit – to by se v běžném fotoprovozu rozhodně nestalo. „Bokeh“ režim pak nabízí jak zadní, tak i přední fotoaparát v podobné kvalitě.

Jak fotí Samsung Galaxy S9?

Další bonus oproti většinové konkurenci představuje natáčení superpomalých videozáznamů ve framerate 960fps. V praxi to znamená, že telefon natočí delší video, a jeho pasáž dlouhou pouhé 0,2s roztáhne na 6 vteřin. Vyžaduje to ale trochu šikovnosti. Samotná aplikace tvrdí, že se zpomaleným zachycování začne v okamžiku, kdy se pohybující objekt dostane do žlutě ohraničené výseče. Ne vždy ovšem telefon vyhodnotí pohyb jako dostatečný a je potřeba se správnou metodu naučit a dostat do krve. I tak si ale nejsem příliš jistý výsledkem. Záznam jednak degraduje maximální možné HD rozlišení. Dále si pak kladu otázku, zda nevypadají lépe videa z iPhone X (recenze), který sice zpomalují jen za pomoci 240 fps, jsou ale v rozlišení Full HD a dají se zaznamenávat neomezeně dlouhou dobu – nejen, když si telefon usmyslí, že něco vidí v barevném čtverečku, případně pokud máte neobyčejně šikovnou ruku.

A teď další novinka, byť si nejsem jako příslušník střední generace jistý, k čemu vlastně pořádně slouží. Samsung tomu říká AR Emoji a jde v zásadě o tvorbu vlastního avatara pomocí selfie kamerky. Ten pak může buď simulovat uživatelův obličej v reálném výrazu po zachycení selfie kamerkou, anebo jej lze zasadit do různého kontextu v přednastavených šablonách. Když se telefonu podaří vás vykreslit realisticky, je to celkem zábava. Mně se to ale povedlo až napotřetí.

Zároveň jsem také zvědav na další killer-feature, tentokrát ovšem zdravotního charakteru. Galaxy S9 by měl umět změřit tlak pomocí vylepšeného senzoru na zadní straně. Aplikace, která by to měla umožnit, však stále ještě není na trhu. Detailnější postřehy proto zkusíme přinést v plánované recenzi většího modelu S9 Plus.

Závěr

Hodnotit Samsung Galaxy S9 je těžší, než jsem původně čekal. Jasná je jedna věc: je to zkrátka nejlepší telefon na trhu. Není nejvybavenější – jeho bratr Galaxy Note 8 přeci jen díky svému peru zvládá triků nepoměrně více. I tak neuvěřitelné množství technických vychytávek spojených s praktickými rozměry staví Samsung Galaxy S9 na piedestal. Teď ale ta nejdůležitější otázka: proč vlastně vznikl? Jen proto, aby S8 dostal symetrickou čtečku a hlasitější reproduktor? Nebo doba dospěla už tak daleko, že i o fous lepší fotoaparát a senzor krevního tlaku hodnotíme jako raison d’etre?

Jisté je jedno: pokud vlastníte Galaxy S8, neštve vás špatně umístněný skener otisků, neschází vám růžovofialová barva, nejspíš můžete hezkých pár korun ušetřit a s klidným svědomím počkat na příští generaci korejské superstar. Pokud máte starší telefon, i tak si ještě po „devítce“ prohlédněte „osmičku“. Ušetřit totiž můžete i pět tisíc, a nad tím už se vyplatí uvažovat.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
elegantní a unikátní design	málo inovací oproti předchůdci
malé tělo ve spojení s extrémním výkonem	podprůměrná výdrž baterie
široké možnosti uživatelského prostředí
skvělý fotoaparát pro tmavé prostředí