Xiaomi se vzdalo sympatického, ale ne vždy vydařeného experimentování a bez okolků zamířilo přímo na špičku světového trhu. Nenabízí sice to, co aktuální nejprodávanější vlajkové lodě, občas ale přinese něco, na co „značkoví“ výrobci nepomysleli. Sympatická cena z něj navíc činí černého koně kategorie luxusních a výkonných androidů.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, zhodnocení

Když jsem se s modelem Mi Mix (recenze) setkal poprvé v jeho prapůvodním ztvárnění, jednalo se doslova o zjevení. Keramická konstrukce, vůbec první „bezrámečkový“ design na světě, kamerka v bradě telefonu a absence telefonního sluchátka, které nahrazovala technologie šíření zvuku chvějícím se sklem displeje. Nebylo to praktické, funkčně první generaci chybělo leccos důležitého a vůbec – první Mi Mix zkrátka spíš, než vlajkovou loď ambiciózního výrobce, připomínalo (docela pohlednou) hydru z laboratoře šíleného experimentátora.

Design a zpracování: keramika kam se podíváš

Je to skutečně zejména materiál zmíněný v mezititulku, který Xiaomi Mi Mix 2s k členství v elitním klubu předurčuje. Osobně miluji na telefonech nezvyklé materiály, a stejně jako mě fascinovala nerezová ocel na iPhone X (recenze), nezůstal jsem chladný ani ke keramickým zádům Mix 2s. Temný šedý lesk zad doplněný o zlaté akcenty skutečně vypadá jako kombinace, kterou byste spíš než u telefonu čekali u luxusních hodinek. I má manželka, která se jinak na zástupy telefonů defilujících naší domácností dívá dost skepticky, poznamenala, že „tenhle je vážně krásný“. I na dotek zažijete jiný pocit než u desítek jiných „skleněných“ přístrojů. Keramika tolik nechladí, při oklepání vydává hlubší a dutější zvuk a opticky připomíná zkrocenou rtuť. A co je hlavní: neškrábe se. Za celou dobu užívání tak záda zůstala zcela bez poskrvrnky. Až čas ukáže, jak se v Xiaomi popasovali s jiným typickým neduhem keramických materiálů, který důvěrně znají právě majitelé švýcarských časomír, u nichž manufaktura použila keramiku pro výrobu lunety – ráda se po nárazu odštípne. Nám se však nic takového nepodařilo a bůh ví, že pokoušet to rozhodně nebudu. Pokud by ale někdo tomuto strachu chtěl čelit, nabízí Xiaomi přímo v balení i pouzdro z tvrdého plastu. To zároveň dovolí předejít zachycování otisků na jinak dokonale lesklém povrchu. Ukažte mi ale toho uživatele, který si koupí keramický telefon, aby ho pak mohl nosit v umělohmotné skořápce…

Ještě než se dostaneme k dnes už vlastně realitně tradičnímu ztvárnění zbytku těla telefonu, nemohu nezmínit dvojici čoček fotoaparátu. Ta se oproti umístění u „ne-eskového“ modelu přesunula na levý bok, a i svým designem víc než evokuje kamerky iPhonu X, a to včetně jejich neduhů. Mluvím samozřejmě o ostrém přechodu mezi zády přístroje a právě hrbu s objektivy. Jinými slovy, tady zřejmě někdo hodně chtěl, aby podoba byla dokonalá. Naštěstí tuto nudu rozbíjí už zmiňované decentní zlaté lemování a ve stejné barvě vyvedená překvapivě nekýčovitá signatura značky. Foťáky na zádech doplňuje už jen rychlá, byť pohříchu jednoúčelová čtečka otisků prstů (slouží totiž jen k odemykání telefonu a například podporu gest u ní nehledejme).

Zbytek těla už je vlastně klasika, i když s pár výhradami. Matně černý rám umně skrývá plastové vložky antén i šuplík na dvě nanoSIM karty vedle sebe. Jeho miniaturní rozměry mě nejprve zaskočily, pak mi však došlo, že oproti většině konkurence nejde o hybridní slot, ale skutečně jen o místo na dvě SIMky bez paměťovky. Nikde na těle už bohužel nenajdeme ani výstup na audiojack, s tím, že do balení Xiaomi nepřiložilo dokonce ani sluchátka – jen redukci pro nás, drátové zastydlíky. Nedá se nic dělat, doba bezdrátová je už skutečně tu se vší parádou.

A na přední straně – repráček sluchátka. Proč mu přiznávat akcent? No zkrátka proto, že první generace žádný neměla. V tomto případě je návrat ke klasice vítaný. Inovativní řešení šíření zvuku sklem bylo sice efektní, o to méně ovšem použitelné. Otvor sluchátka musí sice každý nějaký čas hledat – nachází se přesně ve zlomu skla a rámu, potom ale už funguje bez výhrad. Při přehrávání hudby by měl navíc plnit i funkci výškového tweeteru, popřípadě simulovat stereoefekt. Xiaomi se ale ne zcela vyvedlo vyvážení obou soustav, a proto jsem v první chvíli myslel, že sluchátko touto funkcí nedisponuje a nabízí pouze monorepráček na spodní straně telefonu.

Právě na spodním okraji krycího skla se tak pro modely Mix tradičně nachází selfie kamerka. Jedná se o víceméně elegantní vybruslení z problému, kam ji umístit, aby aspoň v horní části telefon budil co možná nejvíc bezrámečkový dojem. S ergonomií to pravda nemá mnoho společného, vizuální dojem se však podařil. Na použitelnosti předního foťáčku se pak Xiaomi rozhodlo zapracovat neotřelým způsobem – telefon lze na rozdíl od konkurence plnohodnotně používat i hlavou dolů – přetočí se totiž celé uživatelské prostředí.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, zhodnocení

Xiaomi se vzdalo sympatického, ale ne vždy vydařeného experimentování a bez okolků zamířilo přímo na špičku světového trhu. Nenabízí sice to, co aktuální nejprodávanější vlajkové lodě, občas ale přinese něco, na co „značkoví“ výrobci nepomysleli. Sympatická cena z něj navíc činí černého koně kategorie luxusních a výkonných androidů.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, zhodnocení

Displej, prostředí, baterie: iOS na čínský způsob

Asi nemá cenu opakovat ty neviditelnější charakteristiky zobrazoveče, který Xiaomi Mi Mix 2s přináší. Je dle posledního trendu bezrámečkový, oproti poslednímu trendu není vykrojený a v souladu s posledním trendem je širokoúhlý, konkrétně v poměru 18:9. Jedná se o IPS LCD displej s Full HD+ rozlišením a oproti AMOLED displejům je rozhodně méně barevně výrazný a méně kontrastní. Dokonce ani relativně široké možnosti nastavení včetně vyvážení bílého bodu a možnosti jednorázově kontrast posílit, na tom mnoho nezmění. Přidat by pak mohlo Xiaomi i co se jasu týče. V exaktních měřeních dosahuje hodnot maximálního jasu přes 500 nitů, v praxi se ale nevyhnete přání, aby svítil ještě o něco více. Zejména v typických dnech letošního jara není občas snadné displej rozluštit. Za tím ale nestojí ani tak jeho fyzické parametry, jako ne zcela dobře nastavení snímač okolní hladiny světla. Kdyby v daných podmínkách přidal jen o 10 %, hned by bylo lépe.

Právě displej je první ze série kapitol, které bychom mohli souhrnně nazvat „kde Xiaomi ztrácí body“. Jeden ze zahraničních kolegů přišel pro Mi Mix 2s s poměrně inovativním kombinovaným označením „entry-level flagship“, velmi volně přeloženo „nejnižší z nejvyšší třídy“. V praxi to znamená že Xiaomi neztrácí na hardwaru, neztrácí ve výkonu a neztrácí ani v papírových parametrech. Jen zkrátka nenabízí ty nejpraktičtější vychytávky, které pokrok u mobilních telefonů zejména v posledních měsících přinesl. Někdy se je snaží nahradit jinými, ne tak náročnými, ale ne vždy to stačí. Konkrétně u obrazovky tento stav symbolizuje absence Always-on displeje, který se stal u vlajkových lodí nepsanou povinností. Praktickou funkci nenahradí ani rozměrná notifikační dioda, která dělá společnost selfie kamerce na bradě telefonu.

Stejnou roli pak hraje i prostředí telefonu MIUI, vyladěné ve spolupráci s robustní komunitou. Pokud jste na tom stejně jako já, budete mít hned od prvních minut chuť ho nahradit jiným launcherem. Jako první zaujme fakt, jak neuvěřitelně plýtvá místem. Skutečně je nutné, aby se na displej o úhlopříčce 5,99 palce vešly vedle sebe jen čtyři ikony? A proč se všechny aplikace řadí na pracovní plochy bez možnosti schovat je do šuplíčku? Možnost volby je v tomto smyslu už součástí běžného kánonu. A kde jsou pokročilé funkce čistého Androdu Oreo? MIUI nezná ani widgety vyskakující po dlouhém podržení ikon a bohužel ani rozšířenou práci s upozorněními ihned z notifikační roletky. Ke všemu nastavení se musíte složitě prokousávat oklikou, čímž čínské prostředí více než android připomíná jakýsi nedoladěný iOS.

Jenže když s Xiaomi a jeho prostředím strávíte pár dní, začnete o něm přemýšlet trochu jinak. Každý den totiž nacházíte překvapení, která vám usnadňují každodenní práci. Za geniální považuji například ovládání pomocí gest, která eliminují ovládací lištu s tlačítky. Zahraniční recenzenti tento systém připodobňují k iPhonu X, já však nemohl nezavzpomínat na mé milované BlackBerry s OS10. Pravda, když zmizí tlačítka, posune se i klávesnice a její ovládání začne vyžadovat trochu nácviku. Člověk tak rázem pochopí, proč už zmiňovaný iPhone X disponuje pod klávesnicí neestetickým, ale účelným prázdným místem.

Příjemných tweaků je ale víc. Například u čínských a korejských telefonů tolik populární rozdvojování aplikací tak, abyste se mohli přihlašovat naráz do vícero účtů. Žádný jiný telefon jich neumí rozdvojit tolik, jako právě Xiaomi. Paradoxně i ty, u kterých to nedává žádný smysl, protože neumožňují přihlašování k účtu. Součástí telefonu je i tzv. Druhý prostor, zabezpečená kopie uživatelského prostředí, která se dá vyvolat pouhým otiskem přiřazeného prstu – vhodné zejména pro situace, které začínají otázkou „a dost, ukaž s kým si to píšeš!“ Zabezpečit otiskem lze ale i spouštění jakékoli individuální aplikace. Zkrátka – MIUI nabízí zajímavostí víc než dost, a kdyby došlo zejména ke grafickému „odčínštění“, jednalo by se o plnohodnotnou konkurenci prostředí výrazně dražších Samsungů, které jsou přeci jen co se funkcionality týče stále ještě o kousek dál.

Stejně jako konkurence přináší i Xiaomi Mi Mix 2s rychlonabíjení a bezdrátové nabíjení až 7,5W nabíječkou, a to dokonce i přes svá keramická záda. Kde však čínský krasavec řadu konkurentů překoná, to je výdrž na jedno nabití. Zejména úsporný chipset Snapdragon 845 má na svědomí, že s akumulátorem o relativně průměrné kapacitě 3400 mAh vydržíte bez problémů celý den. I v extrémní zátěži s dvouhodinovou navigací a display-on-time kolem pěti hodin se výdrž telefonu pohybovala kolem 18 hodin, což představuje relativně slušný výsledek. Sluší se ale zmínit, že Xiaomi přináší celou řadu možností, jak baterii šetřit. Součástí celé soustavy úsporných režimů je také automatické uspávání aplikací, na které je potřeba myslet. Implicitně totiž telefon aplikace uspává a je potřeba ručně nastavit jejich permanentní fungování. Pokud byste to neudělali, přijdete o push mailové notifikace, nebo třeba bezproblémové fungování sportovních trackerů. Mi Mix 2s už se navíc v tomto ohledu naučilo uživatele skutečně poslouchat, což byl u předchozích modelů často problém – i po správném nastavení některé aplikace zkrátka odmítaly fungovat. To se dnes už neděje – práva programům nastavíte příjemně na jednom místě a žádné komplikace se nekonají.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, zhodnocení

Xiaomi se vzdalo sympatického, ale ne vždy vydařeného experimentování a bez okolků zamířilo přímo na špičku světového trhu. Nenabízí sice to, co aktuální nejprodávanější vlajkové lodě, občas ale přinese něco, na co „značkoví“ výrobci nepomysleli. Sympatická cena z něj navíc činí černého koně kategorie luxusních a výkonných androidů.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a snímky, zhodnocení

Fotoaparát: raději bez kouzel, prosím

Vůbec poprvé se na telefonu Xiaomi s označením Mix objevují dva fotoaparáty (v rámci Xiaomi si dvojitá kamera odbyla premiéru už loni na Redmi Pro), a hned se vší parádou. Číňané se spoléhají na osvědčené kombo klasického objektivu a teleobjektivu, což je dle mého lepší varianta než experimentovat se širokoúhlým sklem, jako to zkouší konkurenční LG. Hlavní snímač pochází z dílen Sony, jedná se o model IMX363 s 1,4mikronovými pixely, jichž na čipu napočítáme „12 mega“. Druhý snímač se stejným rozlišením naopak vznikl v Samsungu a soustava čoček nad ním disponuje světelností f/2.4. Na rozdíl od primární jednotky s hodnotou dosahující f/1.8 není opticky stabilizovaný.

To všechno jsou papírová data, která naplňují výše zmíněnou definici entry-level flagship takřka dokonale. Stydět se za toto sestavení nemusíte, ale konkurence z kategorie vlajkových lodí (která je ovšem pohříchu někdy až o 10 000 dražší) nabízí často přeci jen více. Stačí se jen podívat na Huawei P20 Pro a spolupráci jeho tří objektivů s umělou inteligencí. Xiaomi ale ani v tomto ohledu nechce zůstat pozadu a cosi na způsob umělé inteligence nabízí také. Jde na to ovšem jinak než jeho domovský konkurent.

Možná si i z mé recenze Huawei P20 Pro vzpomínáte, že jsem chytré trpaslíčky ve fotoaparátu často kritizoval za zdeformování barev do nepřirozených tónů a také za to, že do procesu fotografování vstupují zcela nečekaně. Xiaomi na to jde opačně: AI režim musíte vždy manuálně zapnout a popravdě – jeho účinky jsou zcela nezřetelné. I když by teoreticky mělo Xiaomi rozeznat více 200 scén a obrazový výsledek jim přizpůsobit, nemůžu se zbavit dojmu, že se většinou spuštěním režimu jen o něco posílí kontrast a barevná sytost. Možná ale jen nemám to správné AI oko. Jinými slovy, když se zapínáním umělé inteligence nebudete obtěžovat, uděláte asi lépe.

Jak fotí Xiaomi Mi Mix 2S?

A co víc, něco podobného lze říci o všech fičurách navíc, kterými čínský fotoaparát disponuje. Xiaomi Mi Mix 2s zkrátka fotí nejlépe bez přísad. A to zkrátka proto, že fotí přirozeně. Nemá tendenci k přepalování kontrastu, ani preferenci jednotlivých barev. Snímky netrpí na přílišnou saturaci, a dokonce ani softwarové doostřování (to jen v některých případech při použití optického zoomu), takže nechává značný prostor pro následnou editaci. Spokojeni budete nejspíš i s množstvím detailů, i když tady je potřeba přiznat, že wow efekt, který se koná u špičkových Samsungů, iPhonů nebo Huawei, u portrétních obrázků Xiaomi postrádá. V neposlední řadě pak Mi Mix 2s překvapí nízkou hladinou šumu ve večerních fotografiích. To nejspíš díky nově implementovaném systému “Hardware-level multi-frame noise reduction”. Přeloženo do češtiny – výsledek se skládá z několika za sebou pořízených snímků.

Všechna tahle hezká slova ale rádi vezmete zpět, jakmile si začnete hrát například s umělou hloubkou ostrosti známou v posledních letech jako tzv. bokeh efekt. Ten zdá se Xiaomi netvoří na bázi kombinace záběru z obou čoček, ale výhradně zásahem elektroniky. A ta u Xiaomi rozhodně není bezchybná. Ba právě naopak. Často se mi stávalo, že telefon vůbec nebyl schopen rozlišit, co je první a co druhý plán a nebyl jsem jej o tom s to přesvědčit ani usilovným klikáním na ostřící bod. Po snímku tak leckdy ležely poházené rozostřené předměty, zatímco se divák mohl kochat špičkově zaostřeným pozadím.

Závěr a konkurence

Zatímco v prvních hodinách s Xiaomi Mi Mix jsem měl chuť ho zahodit, teď se mi s ním těžko loučí. I když zdaleka nedosahuje faktoru originality svého původního předchůdce, rozhodně s ním do šedi průměru nezapadnete a co víc: nestojí vlastně vůbec moc. Sehnat za 15 000 telefon s nejsilnějším procesorem na trhu a 6GB RAM, který navíc bez problémů funguje v každé situaci, není vlastně tak lehké, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Xiaomi zkrátka zdařile kombinuje prvky z nejvyšší třídy, jako je luxusní konstrukce a štědře dimenzovaný hardware, s kompromisy, které zabolí jen málokdy (nejvíce asi u absentující vodotěsnosti a prachuvzdornosti), ale zaručují relativně příjemnou cenovku. Už teď se těším na to, jak proti takové kombinaci vystoupí třeba jeden z dalších černých koní trhu, OnePlus. Pokud bude ale Xiaomi pokračovat tímto směrem, brzy už o kompromisech, které je třeba překousnout, v jeho případě nebude vůbec potřeba hovořit.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Proč koupit?	Proč nekoupit?
originální přístup k bezrámečkovému trendu	displej zůstává za očekáváními
unikátní materiály v kombinaci se zpracováním přesahujícím cenu	vylepšení fotoaparátu se nedají používat
nápadité, a přitom praktické prostředí	není vodotěsný