O slovo se hlásí aktuální generace řady J, tedy představa Samsungu o přístrojích nižší střední třídy. Má za úkol oslovit lidi, co “nechtějí telefon za deset tisíc”. Nový Samsung takovým zákazníkům poslouží překvapivě dobře. Na čem mohou ztroskotat jeho případné vyšší ambice, prozradí dnešní recenze.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Od Samsung řady J nikdo neočekává vyvolávání masového šílenství jako od řady S. Natožpak obdivné vzdechy nad kombinací stylu, ceny a dobré výbavy, jako u řady A. “Jéčka” mají za úkol šířit dobré jméno koncernu mezi těmi, kdo chtějí spolehlivost za rozumnou cenu. Jenže právě na druhé části věty začíná celá myšlenka ztroskotávat.

Design a konstrukce: syn Note 2 a iPhone 6

Kdyby mi ještě před pát lety někdo řekl, že telefon za necelých devět tisíc může mít bezchybnou konstrukci bez jediné vůle, nejspíš bych si poklepal na čelo. Právě toto je však atribut, ze kterého Samsung čerpá svou prémiovou pověst. Osobně v této kategorii neznám letos uvedený telefon s kvalitnějším zpracováním. Měřit se s ním mohou jen výběhové vlajkové lodě. Celá zadní a boční část je vystoustružena z jednoho kusu kovu, který narušují jen neobvykle a originálně tvarované proužky antén. A kdyby se ovládací tlačítka nehýbala, byl bych přísahal, že jsou z něho ukuta také ona. Mají naprosto minimální vůle, což v této kategorii představuje velmi neobvyklou charakteristiku.



Druhý díl těla tvoří zaoblené a tvrzené čelní sklo. Když jsem poprvé viděl J7 po vytažení z krabice, jeho cenovku bych si tak nízko rozhodně netipl. Jeho původ dokazují snad jen na dnešní dobu poněkud nakynulé bočnice a oba horizontální rámečky. Na druhý pohled ale začne být trochu jasněji. Že něco není v pořádku napoví už dnes poněkud zastaralý konektor microUSB (který kromě cenovky prozradí na J7 i to, že s ním žádné hrátky s virtuální realitou čekat nemůžeme). Když se k tomu přidají bůhvíproč (i když v řadě J už tradičně) nepodsvícené kontextové klávesy a ten nejnepraktičtěji, nad zamykací klávesou umístěný reproduktor, o zařazení J7 do cenové struktury značky už nemůže být pochyb. Při sledování videa na šířku jsem reproduktor pravidelně zakrýval prstem. Nutno navíc dodat, že i když si na zakrývání dáváte pozor, příliš radosti repráček neudělá. Pro konferenční hovory je kvůli své tichosti téměř nepoužitelný, zejména v exteriérech.

Teď ovšem zpět ke kontextovým klávesám. Právě ony totiž naznačují taktiku Samsungu, kterak přimět zákazníky cílit na dražší modely s větší marží. Tlačítko „Zpět“ a „Poslední aplikace totiž nejen že nesvítí, ale také nevibrují. Zdánlivě nepodstatný detail však omezuje každodenní použitelnost telefonu i přesto, že každý znalec Androidu ví, kde se tlačítka nacházejí, i co znamenají. Toto nesmyslné omezení jde však ještě dál. Vibrace totiž nezvládá ani vestavěná klávesnice z dílny Samsungu – druhdy jedna z nejlepšch klávesnice na trhu. U dražších bratříčků to samozřejmě umí. A nejen to – stačí nainstalovat jakoukoli klávesnici třetí strany a vibrace jsou zpět. Za tímto umělým omezením použitelnosti tedy nestojí žádný limit hardwaru, ale čistě marketingové rozhodnutí výrobce. Jedná se o rozhodnutí velmi vychytralé. Cílová skupina, která stojí o co nejlepší použitelnost bez komplikací totiž zřejmě nebude mít chuť přebírat se tunami externích aplikací a složitě nastavovat změnu klávesnice. Dost možná opravdu raději připlatí za vybavenější model.

Mezi proklatými senzorovými tlačítky trůní stále ještě mechanická domovská klávesa. Té je však potřeba vyseknout poklonu. Nepatří pravda k nejrychlejším – na odemknutí je potřeba čekat někdy i dvě vteřiny – vše ovšem vynahradí naprostou neomylností. I uživatelé třikrát dražších iPhonů mohou závidět: za celou dobu používání modelu J7 jsem se ani jednou nesetkal s výzvou k opakování stisku.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

O slovo se hlásí aktuální generace řady J, tedy představa Samsungu o přístrojích nižší střední třídy. Má za úkol oslovit lidi, co “nechtějí telefon za deset tisíc”. Nový Samsung takovým zákazníkům poslouží překvapivě dobře. Na čem mohou ztroskotat jeho případné vyšší ambice, prozradí dnešní recenze.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Displej, ovládání, baterie: Galaxy S8 Junior

Pokud jsem v předchozí kapitole hovořil o „jé sedmičce“ jako o duchovním nástupci někdejšího modelu Note 2 konkrétně pro jeho displej to platí dvojnásob. Sedí jak úhlopříčka, tak i uživatelská zkušenost. Ale popořadě. Galaxy J7 přináší 5,5palcový Full HD AMOLED zobrazovač, což u značky Samsung coby u průkopníka této v současnosti nejpopulárnější technologie displejů vzbuzuje nemalá očekávání. Zatímco u těch nejdražších telefonů je teď často v módě konstatování, že LCD technologie se svými kvalitami AMOLEDu přibližuje, u levného Samsungu je to tak trochu naopak. Dokud jsem pořádně neprostudoval technické parametry, zdráhal jsem se uvěřit, že to, na co koukám, je skutečně AMOLED displej. Na vině je má zmlsanost těmi nejdražšími telefony, které aktuálně AMOLED displej nabízejí. Oproti nim má J7 co dohánět zejména v hodnotě maximálního jasu, která zkrátka na přímém slunci ne zcela dostačuje, ale také v ohledu přirozenosti barev. Zejména křiklavá červená a oranžová mě opět přiměly vrátit se ve vzpomínkách o pár let nazpátek. Ano, opět k modelu Galaxy Note 2, který jsem svého času používal jako svůj primární telefon. Pro kontext je však potřeba dodat, že v to vše vystoupí na povrch až při konfrontaci s telefony o kategorii dražšími nebo s „neznačkovou“ konkurencí.

Samsung ovšem nabízí něco, co ani ti nejambicioznější vyzyvatelé z Číny zatím nikdy nezvládli – nekompromisní ovladatelnost. Od cíle, kdy si Samsung uvědomil, že jeho těžkopádná grafická nadstavba TouchWiz neodstačuje moderním trendům (což se přihodilo někdy v době uvedení Galaxy S6 (recenze)) je s grafickým prostředím radost pracovat, což v neztenčené míře platí i pro aktuální podobu prostředí uvedenou s Galaxy S8 (recenze). I laik jej dokáže snadno nastavit k obrazu svému, vše běhá jako na drátkách a co víc – i do nižších modelů se Samsung nezdráhá implementovat vymoženosti, které známe z těch nejluxusnějších telefonů. Modelovým příkladem může u J7 být zabezpečená složka, do které můžete pod dvojím ověřením zkopírovat jakoukoli aplikaci obsahující soukromé informace, která se tak stane nedostupnou pro jakékoli cizí oči. V podobě, jakou známe z Galaxy S8 je přítomen také „Always On Display“, který už tradičně zobrazuje všechny notifikace spolu s hodinami nebo kalendářem a supluje tak v rozšířené podobě u Samsungů notifikační diodu.

K tomu všemu přičteme tak na první pohled nepodstatné drobnosti. Tak prosím: prostředí lze na velkém displeji přizpůsobit ovládání jednou rukou jednoduchým tažením od okraje displeje – zleva nebo zprava, zkrátka tam, kde jej chcete zrovna mít. Dvojím stiskem domovské klávesy se spouští fotoaparát. Dlouhým podržením ikonky zástupců na hlavní obrazovce se objeví volby, pro které u konkurence musíte do hloubi systému, jako třeba uspání, odinstalování nebo hromadný přesun několika ikon najednou. Škarohlídí by namítli, že to všechno přeci není zásluha Samsungu, ale Androidu ve verzi Nougat. Jmenujte ale prosím aspoň tři telefony v této cenové kategorii, které tyto chytré vychytávky nezazdí svou rádoby líbivou grafickou nadstavbou.

Ani tyto praktické záležitosti nedokážou zakrýt ne zcela výkonné srdce „levného“ Samsungu. Nechme mluvit čísla – skóre cca 55 000 bodů v benchmarku AnTuTu představuje asi třetinu výkonu současné mobilní špičky. Samozřejmě nechci být nefér: jakkoli jsou 3GB RAM téměř neustále skoro plně využité, v běžném provozu se telefon rozhodně nezaškobrtává. Ba naopak, původně jsem chtěl dokonce sepsat ódy na dokonalou odladěnost jinak nepříliš výkonného přístroje. Stačí však, abyste se snažili Galaxy J7 (2017) využívat naplno a handicapy se rázem projeví. A to ani ne u graficky náročných her. Stačí jen nechat telefon pár hodin navigovat a na průšvih je zaděláno. Spustit jakoukoli aplikaci se rázem stane záležitostí desítek sekund, obrazovka ráda nečekaně ztmavne a na vykreslení grafického prostředí nechá uživatele pěkně čekat. Na uchování několika základních aplikací běžících na pozadí můžete raději zapomenout. Podtrženo, sečteno – hardwarovou výbavu Samsungu Galaxy J7 v čele s loňským a již v minulé inkarnaci Galaxy J7 použitým procesorem Exynos 7870, lze považovat za jakési nutné minimum dostačující pro pohodlné ovládání. Tím spíš, že 16GB vnitřní paměť lze rozšířit o maximálně 256GB paměťovou kartu, která na dnešní poměry unikátně dokonce ani nezabírá místo pro umístění dvou SIM karet.

Maximum však v Samsungu naopak vytěžili z 3600 mAh baterie. Výdrž má „jé sedmička“ přesně takovou, jakou byste od této stále ještě velmi nadprůměrné hodnoty čekali. O víkendu se bez problémů dostanete na 48 hodin provozu, při náročnějším pracovním dni se čtyřmi hodinami rozsvíceného displeje očekávejte výdrž kolem 21 hodin. Citelně však schází rychlonabíjení. A protože objemná baterie je zkrátka objemná baterie, na stoprocentní nabití musíte často čekat až tři hodiny, a to je na dnešní poměry víc než dost.

I zde však nacházíme vychytávku známou spíše z dražších telefonů: J7 umí zanalyzovat, které aplikace používáte a ty, na které se tak často nedosává, dokáže uspat a omezit jejich provoz na pozadí. Těžko říci, zda to má nějaký reálný efekt, pro dobrý pocit z teoreticky získaných pár minut ale stačí každé oznámení o optimalizované apllikaci.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

O slovo se hlásí aktuální generace řady J, tedy představa Samsungu o přístrojích nižší střední třídy. Má za úkol oslovit lidi, co “nechtějí telefon za deset tisíc”. Nový Samsung takovým zákazníkům poslouží překvapivě dobře. Na čem mohou ztroskotat jeho případné vyšší ambice, prozradí dnešní recenze.

Kapitoly článku:

» 1. Úvod, parametry, vzhled
» 2. Displej, prostředí, baterie
» 3. Fotoaparát a multimédia, zhodnocení

Fotoaparát a multimédia: outsider s vnitřnostmi přeborníka

Když se řekne Sony IMX258, něco to řekne asi jen fotografickým technokratům. Nebudu dlouho napínat: jedná se o senzor, který má v sobě J7 ukrytý. A hned odpovím na druhou záhadu: kde jsme tento senzor už viděli? Odpověď asi leckoho (včetně mě) překvapí: skrývá se totiž v útrobách letošní vlajkové lodi společnost LG, modelu G6 (recenze). Už to v kombinaci s objektivem o světelnost f/1.7 slibuje řádnou fotografickou podívanou, J7 však za očekáváním mírně zaostává.

Věřím, že za splnění určitých podmínek by si leckdo nevšiml žádného rozdílu oproti fotografiím, které produkuje Samsung Galaxy S8: všechny snímky disponují velice živými barvami a skvělým kontrastem, fotoaparát nikdy neměl problém se zachycením pohybu, snad jen občasné přepalování bílé a z toho plynoucí snahu o ztmavení fotografovaných objektů by mu hnidopich mohl vytknout. Kvůli pevnému ohnisku se také musíme rozloučit s makrofotografiemi – s trochou nadsázky by se dalo říci, že ideálně fotí Galaxy J7 jen krajinky. A to bohužel jen za dobrého světla. Všechny výše zmíněné superlativy platí jen v případě, že je slunečný den. Po příchodu do interiéru začne mít J7 problém s ostřením a ve větší tmě i se zrnitostí.

Jak fotí Samsung Galaxy J7 (2017)

Samotná fotoaplikace nabízí jen naprostý základ. Očekávat se nedá ani automatické zapínání HDR, jen několik barevných filtrů a možnost aktivace plně manuálního režimu. Jeden skvělý nápad si však vývojáři pro J7 přeci jen ponechali. V menu nalezneme možnost aktivace plovoucího tlačítka spouště. To lze přesunout kamkoli, kde je to vašim prstům přirozené. Až se skoro divím, že to v dnešní selfie době, který vyžaduje neustálé kroucení palců na spoušti umístěné v dolní polovině přístroje, nenapadlo někoho dřív.

Závěr a konkurence

Samsung Galaxy J7 má tvořit úplný základ nabídky korejského gigantu. Jenže poté, co v Samsungu pro řadu J odtranili ty největší prohřešky proti zdravému rozumu, jako je HD rozlišení rozměrného displeje, zadní plastový kryt a doplnili elementární výbavu typu snímač okolního světla, z původního ošklivého káčátka se najednou vyklubala poměrně důstojná labuť. Samsung tak rázem ve svém portfoliu nemá jediný telefon, který byste se, viděno trochu pubertální optikou, museli stydět vytáhnout před přáteli. Kdyby takhle vypadaly všechny low-endy, byl by to pro mobilního šílence ráj na zemi.

Problém je však už v samotném označení low-end. Snese toto označení skutečně telefon za 9000 Kč? První odpověď je jasná – nikoli. Při bližším zkoumání však zájemce o telefon podobných parametrů zjistí, že mnoho jiných možností na trhu nenalezne. Z portfolia větších značek se dá narazit jen na Huawei P9 (recenze), Honor 7 (recenze) nebo starší Sony (recenze). Ty všechny se mohou honosit výkonnějšími procesory, dovoluji si však tvrdit, že nově postavené prostředí Samsung Experience je všechny překoná v atributu ovladatelnosti a množství funkcí. Tak jako v životě samotném – vše je otázka priorit. A už teď jsem si jist, že směrem ke koupi Samsungu Galaxy J7 si ty své srovná pěkná řádka zákazníků.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
kovové tělo	slabý hardware pro složitější úkoly
povedený design	jen základní fotoaparát
vyspělé funkce poprvé v základní třídě Samsungů	průměrný displej