Herní telefony po prvních nesmělých pokusech ukázaly, že je třeba s nimi počítat jako se samostatnou a do jisté míry výsostnou kategorií. Nikdy asi nedosáhnou v marketingu, reklamách a prezentacích takové podpory jako vlajkové lodě, vždy budou spíše v jejich stínu. Ale bude to stín, kterého se i ty nejluxusnější a nejdražší telefony budou vždycky bát, protože se v něm ukrývá hrozba, která ohrožuje jejich postavení v tabulkách benchmarků.

A tahle kategorie telefonů, jejichž nejpřirozenějším prostředím je ruka hráčova, mě skutečně hodně baví. Nápaditý, často agresivní design, který každý výrobce pojal trochu jinak a kompromisy, kdy vše musí ustoupit výkonu a pohodlí při dlouhém držení zařízení v ruce. Neznám čísla prodejů těchto, na hráče mířených telefonů, ale zatím je moc nevídám. Což je trochu škoda, protože já bych ve svých patnácti, možná osmnácti letech přesně po něčem takovém toužil víc než po frikulínském iPhonu či usedlém Samsungu Galaxy S.

Razer Phone 2: specifikace

Design a zpracování: maskovaná síla

Když se na Razer Phone 2 podívám, nedává na první pohled příliš znát své zaměření, jako to dělá konkurence. Žádné křiklavé barvy a agresivní tvary, nic takového. Je to v podstatě strašně nudná, černá, lesklá placka s na dnešní poměry obřími prostory nad i pod displejem. Jediné drama se odehrává na ploše zad, kde je logo firmy Razer, které zvládá svítit a různě poblikávat v barvě, kterou si nastaví uživatel. To je sice efektní, ale není to zcela praktické, protože je to na zádech, kde si světelné signalizace nevšimnete tak snadno. Pokud zůstaneme u zadní lesklé plochy, trošku zamrzí modul fotoaparátu z ní vystupující.

Selfie kamerka je pak tradičně umístěna pod horní hranou. Na celém telefonu je při bližším prozkoumání vidět, že byl vytvořen pro to, aby sloužil jako přenosná herní konzole. Zejména je to znát na tlačítkách ovládání hlasitosti, která jsou přesně uprostřed levé hrany. Tam nepřekážejí při uchopení do rukou “na šířku”. Na protější hraně je zrcadlově centricky umístěno tlačítko zamykání/odemykání, které je zároveň perfektně rychlou čtečkou otisků. Rozhodně to nemá vliv na ergonomii při používání, tlačítka jsou tak nějak “přirozeně” v dosahu.

Velké plochy nad a pod displejem jsou možná na první pohled designový prohřešek, ve skutečnosti se jedná o prvek zpříjemňující hraní, protože ukrývají perfektní reproduktory, navíc si při hraní nesaháte dlaní na displej. Škoda jen, že perforovaná mřížka, která je kryje má za následek zapadávání a usazování nečistot, které pak musí uživatel vyklepávat, protože jinak prostě vypadá “blbě”.

Z konektorové výbavy je přítomen pouze USB-C na spodní hraně. K provedení telefonu nemohu mít výhrady, vše je perfektně slícováno, hrany jsou pěkně zaobleny a jediné co kazí dojem, jsou otisky na zadní straně, které začnou ulpívat ihned po vybalení. Na krycí vrstvu displeje se naopak chytají jen velmi neochotně, což oceňuji. I přes hladké, sklem pokryté plochy jsem neměl pocit, že by Razer Phone 2 měl tendence nějak vyklouzávat z ruky. Horší to je s tendencí sklouzávat z různých povrchů – položit si zařízení třeba na semišový gauč je více, než riskantní.

Abych nějak uzavřel část o designu, tak Razer se vydal zcela jinou cestou, než ostatní producenti herních smartphonů. Nebýt zmíněného loga na zádech, udělal by parádu i v ruce konzervativního manažera. Ona ta jednoduchá, hranatá, lesklá, černá placka je totiž neskutečně sexy a je škoda, že to na fotografiích příliš nevyzní, na živo totiž budí velice luxusní a hodnotný dojem. K první kapitole recenze už zbývá dodat jen, že výrobce myslel i na voděodolnost a díky IP67 si můžete telefon vzít třeba i do sprchy (vyzkoušeno).

Displej, prostředí a baterie: lépe to snad ani nejde

Razer u displeje vsadil na panel od firmy Sharp poměru stran 16:9 a rozlišení QHD. Důležité však je, že displej je vyroben technologií IGZO. Nebudu zabíhat do technikálií, ale ve stručnosti to přináší především lepší odezvu a menší spotřebu energie. Subjektivně jsem s odezvou neměl sebemenší problém, ale to je způsobeno hádám především celkovým výkonem zařízení a stran spotřeby panelu si také nejsem jistý, nakolik velký to má efekt na celkovou výdrž na baterii. Faktem však je, že jemnost 513 ppi je dostatečná na běžné používání i hraní a barvy jsou velice věrné. Pak tu ale máme zásadní trumf, který má Razer v rukávu a tím je obnovovací frekvence. Ta totiž může být klasických 60, plynulejších 90, ale taky 120Hz. A je to sakra znát! Už prostřední hodnota přinese mnohem lepší a plynulejší pocit z ovládání telefonu a čehokoliv, co se na obrazovce děje. Nastavení na maximum je potom něco, co by si měl zkusit každý, kdo tvrdí, že 60Hz mu stačí.

Daní za plynulost je ovšem nižší výdrž na baterii, což se dá ze strany uživatele zoptimalizovat v nastavení skrze speciální aplikaci a vyšší hodnoty povolit pouze pro některé aplikace. Jestli bych si měl ale vybrat nějaký trend, kterého se všichni výrobci chytnou stejně ochotně, jako výřezů a průstřelů v displeji, byla by to právě vyšší obnovovací frekvence. K displeji ještě jeden takový detail – Razer si je jeho kvality očividně velice dobře vědom a při zapnutí telefonu tak předvede uživateli takové malé divadýlko v podobě jakýchsi kouřových kruhů v odstínech zelené. Vypadá to skvěle a člověk hned ví, že má v ruce něco výjimečného. Osobně jsem jenom kvůli této malé šou celé zařízení několikrát restartoval.

Co se systému týče, je škoda, že výrobce svůj telefon zatím neaktualizoval na nejnovější verzi Androidu a musíme se tak zatím spokojit s 8.1 Oreo. Velice zajímavě a řekl bych i poměrně chytře pak Razer zvolil jako prostředí Nova Launcher. Tím si ušetřil práci a pak také poskytl uživatelů dle mého názoru nejlepší launcher, který existuje a který používám i na svém osobním telefonu. Ano, čistý Android by možná byl lepší, ale k Razer Phonu 2 by mi tolik neseděl.

Nad rámec defaultně dostupných aplikací výrobce přibalil ještě několik dalších. Chroma dovoluje nastavit v předchozí kapitole zmíněné logo na zádech, respektive jeho barvy, styl blikání/svícení a jeho intenzitu. Theme Store, jak už název napovídá, umožní změnit vzhled prostředí telefonu, tedy plochy, zamykací obrazovky a ikonek základních aplikací. Jedná se z velké části o tématiku herní, jako například Fortnite nebo Tekken. A nakonec je to aplikace Cortex, což je jednak takový herní obchod s nabídkou herních titulů, které jsou doporučeny k vyzkoušení na Razer Phone 2. V aplikaci je ale ještě jedna zajímavá ikonka a to Game Booster. Ten dovolí pro každou aplikaci zvlášť nastavit, jak moc může vytěžovat procesor, v jakém poběží rozlišení, vyhlazování obrazu a obnovovací frekvenci. Tato utilitka umí výrazně prodloužit výdrž baterie například při navigaci, kde skutečně není nutné, aby běžela na plné rozlišení displeje a ždímala výkon zařízení o sto šest.

Samotné prostředí je skutečně svižné a odladěné, vše je doslova bleskové a za celou dobu opravdu důkladného testování jsem nezaznamenal jediný problém. I náročné hry, které jiným smartphonům s herním zaměřením dokázaly zatopit, tady běžely na sto procent plynule. Chvíli jsem pátral po tom, proč tomu tak je a zjistil jsem, že Razer Phone 2 má opravdu rychlou interní paměť. Čtení dosahovalo rychlostí kolem 700 MB/s, což může být přesně ten důvod, proč i ty nejnáročnější tituly běží bez jakýchkoliv záseků. Troufám si tak říct, že pro skutečně náruživé hráče dává pořízení telefonu smysl, protože plynulost s sebou nese výhodu a lepší výkony v online hrách, zejména pak v těch akčních (vyzkoušeno). Ještě poznamenám, že Razer Phone 2 se nijak zásadně nezahřívá ani při zátěži. Respektive hřeje, ale teplo se hezky rozloží po celé ploše zad, takže delší herní seance se neprojeví nechutně upocenými dlaněmi a prsty.

Spokojen jsem byl i s baterií, respektive s její výdrží. Ano, viděl jsem už zařízení, která se 4 000 mAh vydrží déle, ale Razer Phone 2 rozhodně nezklamal. Jeden den s dával s přehledem vždy, ať byl sebenáročnější. Dva dny při nižším v provozu, takže v průměru jsem neměl problém se dostat na den a půl. V praxi jsem zkrátka nabíječku připojil každý večer. Situace se ale dramaticky mění v okamžiku, kdy začnete hrát náročnější hry. To pak není problém telefon vyšťavit za odpoledne. Co musím ocenit je přítomnost USB-C konektoru a rychlonabíjení Quick Charge 4.0+.

Po stránce zvuk musím testovanému přístroji udělit absolutorium. A teď myslím zvuk z reproduktorů. Ten je totiž na poměry telefonů a tabletů až neuvěřitelně kvalitní. Dokonce si troufám říci, že ani herní laptopy by se nemusely za takové podání stydět. Basy, středy i výšky jsou solidně zahrané a ani při maximální hlasitosti běžný posluchač neuslyší zkreslení. Výkonem pak s přehledem ozvučíte větší místnost a takové ty menší party reproduktory s Razer Phonem 2 vyloženě přestávají dávat smysl. Nemusím asi poznamenávat, že ve hrách jsou stereo reproduktory poměrně zásadní výhodou. Sluchátka potom připojíte buď přes přibalenou redukci nebo bezdrátově přes Bluetooth.

Fotoaparát: tady to šlo rozhodně lépe

Dostáváme se k disciplíně, ve které asi nikdo neočekává, že bude herní telefon excelovat. Protože kdyby ano, pak by ty vlajkové lodě, o kterých píši v perexu, dost ztratily smysl. A Razer Phone 2 tento stereotyp opravdu naplňuje, bohužel možná více, než bylo nutné. Po pořízení prvních obrázků jsem měl trochu pocit, že jsem ponechal v nastavení zapnutý nějaký efekt. Barvy jsou totiž jakési divně nevýrazné a i krásně barevná scenérie bude působit skrz optiku telefonu o poznání depresivněji. Rovněž úroveň šumu je při horším osvětlení vyšší, než by se slušelo. Ostření taky není kdoví jak přesné. K čemu pak je širokoúhlé snímání, či dvojnásobný zoom, když jsou na fotografiích barvy dost daleko od reality?

Bohužel ani po stránce natáčení videa to není o mnoho lepší. Barvy jsou dost ploché a občas měl testovaný kus problémy s přeostřováním. Přítomnost 4K je fajn, ale ještě lepší by bylo, kdyby byla videa z telefonu prezentovatelná.

Jak fotí Razer Phone 2?

Zhodnocení

Razer Phone 2 je pro mě ztělesněním toho, jak má opravdu hardcore herní telefon vypadat. Žádné zbytečné kudrlinky kolem, ale přitom je vše přizpůsobeno jedinému – hraní her. 120 Hz displej a absolutní plynulost systému a her je pak argument, který pro mě osobně ospravedlňuje vysokou cenovku, která ovšem na této hladině pravděpodobně nezůstane na věky a pro někoho může začít tahle výkonná placka dávat smysl až s cenovkou třeba 15 000 korun.

Konkurencí tohoto telefonu může být jeho předchůdce Razer Phone, který jsme testovali před necelým rokem. Tehdy bych si ho nekoupil, měl mouchy, přes které bych se nepřenesl, ale v současné době se dá sehnat kolem 10 tisíc korun, což už za zvážení stojí. Kdo oželí 120 Hz displej, může sáhnout i po Xiaomi Black Shark, který dnes rovněž seženete za poměrně příznivou cenu. No a hráči, kteří mají hluboko do kapsy, asi objednají Honor Play. I přes podprůměrný fotoaparát, tak Razer Phone 2 považuji za současného lídra kategorie “Herní smartphony”. Nemusí tomu tak být na dlouho, na cestě do redakce už je Asus ROG Phone.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
decentní a přesto líbivý design	slabší fotoaparát
epický displej	zatím vysoká cena
brutální výkon
skvělý zvuk
voděodolnost