S herními telefony se v poslední době roztrhl pytel. Popravdě jsem ze začátku trošku pochyboval o smyslu této kategorie, ale zájem uživatelů mě přesvědčil o tom, že to asi smysl má. Když jsem pak dostal nabídku vybrat si mezi testem Honoru Play a Xiaomi Black Shark, byl pro mě Žralok jasná volba.

Xiaomi Black Shark: specifikace

Za zapůjčení děkujeme e-shopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design a zpracování: rafinovaná krása

V záplavě nudných černých placek bez nápadu možná budou některé “herní telefony” trošku oživením. Přece jen, jejich design míří především na mladší uživatele, kteří většinou touží vyniknout, odlišit se. Ale Black Shark byl pro mě svým vzhledem opravdovým překvapením. Pro sebe jsem si jeho styl pojmenoval “agresivní elegance”. Tento zdánlivě možná nesmyslný pojem hned vysvětlím. Přední strana nedává vůbec najevo zaměření telefonu. Z dálky se zdá jako další nudná černá placka. Při bližším pohledu pozornost upoutá tenká, tmavě zelená linka, která se táhne kolem celého displeje. Ta lehce mění svůj odstín v závislosti na tom, jak na ni dopadá světlo. Tento prvek se okamžitě líbil každému, komu jsem Black Shark dal do ruky a mě až do konce testu nepřestal okouzlovat.

A pak zadní strana – tady už se odehrává o něco větší divadlo a telefon se tak trošku “odkope” a odhalí své zaměření. Záda jsou totiž zvláštním způsobem profilovaná a střídají se nich materiály. Od lesklého povrchu, přes prostřední část s jemnou texturou a výrazným zeleným S, až po poměrně běžný matný plast po stranách. Zde se opravdu designérům podařilo ukázat pravou tvář zařízení, zvládli to na jedničku – trošku se odvázali, ale nesklouzlo to ke kolotočářskému kýči. A opět se tu koná prvek tenké zelené linky, která “umí” měnit odstín. Třešničkou na dortu je potom ono zelené Esko uprostřed, které dokáže zablikat, když se telefon přepne k tomu určeným tlačítkem do herního režimu anebo poslouží k notifikacím příchozích hovorů a zpráv.

Výhradu musím mít k jistotě úchopu. Holý telefon se drží nic moc a v i jen trošku zpocené ruce se riziko pádu ještě zvyšuje. To ale dokáže dramaticky změnit přibalený plastový kryt. Po nasazení na tělo telefonu sice už nevyniknou tenké rámečky kolem displeje, ale Black Shark se pak drží o poznání lépe. Navíc se na něj potom dá nacvaknout speciální ovladač, který herní zážitek obohatí o trošku konzolový pocit. Spárování probíhá pomocí Bluetooth 5, přitom analogové páčky jsou podobné Dualshocku z PlayStationu a doplňují je ještě dvě tlačítka, plus jedno párovací; k praktickému přínosu ve hrách se dostanu později. Když už jsem u těch tlačítek, tak musím zmínit senzorová tlačítka pod displejem, kde prostřední, ačkoliv to na první pohled tak nevypadá, není tlačítko, ale blesková a přesná čtečka otisků, ohraničená jakýmsi rámečkem.

Proklamovanou vychytávkou byl při představení tohoto přístroje jeho speciální chladicí systém. Osobně jsem ke všem těm takovýmhle vychytávkám dost skeptický a domnívám se, že jejich úloha je spíš marketingová, než praktická. Black Shark ovšem překvapil. Věta “tyjo, na tom jejich spešl chlazení fakt něco bude” zazněla po zhruba třiceti minutách hraní nejnáročnějších titulů, jako PlayerUnknown’s Battlegrounds nebo Asphalt 9. Ano, telefon se zahřívá, ale rozhodně to není nijak nepohodlné ani při delším hraní a už vůbec to není takovéto v jednom místě koncentrované teplo, které je po chvíli dost nepříjemné.

Aby té chvály nebylo málo, tak musím výrobce pochválit ještě v jednom detailu. Vibrace Black Sharku jsou decentní, ale přesto výrazné a uživatel se dozví, že se něco děje. Nevím, čím to je, možná to ani nebyl úmysl, ale jsou jakési “luxusnější” a rozhodně nepůsobí takovým tím levným dojmem, který umí vyvolat hlučné vibrování někdy i mnohem dražších telefonů.

Displej, prostředí a baterie: téměř dokonalost

Necelých 6″ velký zobrazovač má tenké rámečky, ačkoliv osobně to nepovažuji za nějakou významnou výhodu. Co mě potěšilo víc, je jeho barevné podání, které je skutečně skvělé, však se také výrobce chlubí tím, že barevně displej pokryje 97% prostoru DCI-P3. A nemám důvod mu nevěřit. A Xiaomi Black Shark je první telefon, kde jsem dal přednost umělému vylepšení obrazu v nastavení. Cinema mode barvičky nepatrně vylepší, respektive přesaturuje. Když jsem potom vrátil zpět “Natural mode”, už to nějak nebylo ono a tak jsem se vrátil zpět k lehce nerealistickému, ale extrémně líbivému barevnému podání.

Škoda je, že displej není 120Hz, jako nabízí konkurence v podobě Razer Phonu (recenze). Ve hrách je vyšší obnovovací frekvence obrovsky znát a v této disciplíně tedy Black Shark na svého hlavního konkurenta ztrácí. I přesto je ale hraní na tomto telefonu pohodlné a vysoký výkon je skutečně znát. K displeji ještě jedna věc – v krabičce je přibalena fólie, kterou si uživatel může sám nalepit na telefon. Jako nový majitel telefonu bych tak pravděpodobně učinil, ale v rámci testu jsem chtěl zkusit, jak moc bude čelní plocha odolná vůči škrábancům. V tomto směru ve mně Black Shark zanechal hodně pozitivní dojem – po testu nebyl na displeji ani jeden malinký škrábaneček. Odolnost vůči otiskům prstů bych označil také za nadprůměrnou, což se především u takto zaměřeného zařízení dost hodí.

Systémem se po aktualizaci stal Android 8.1 Oreo s pro tento herní model zvlášť vytvořenou nadstavbou JoyUI. Ta vychází z klasické nadstavby, kterou najdete ve všech Xiaomi telefonech. Bohužel je o dost vychytávek ochuzena a celkově jsem měl trochu pocit, že je to jen jakési demo nebo zkrátka osekaná verze MIUI. Předně mi není jasné, proč chybí třeba možnost zamčení jednotlivých aplikací heslem nebo geniální věc jménem Druhý prostor, která vytvoří něco na způsob druhého uživatelské profilu v telefonu. Je to škoda a nepřítomnost těchto funkcí mě dost negativně překvapila.

Specialitkou Black Sharku je boční přepínač, který telefon uvede do jakéhosi herního režimu, kdy se zobrazení převrátí naležato a vše se točí čistě kolem her. Nebudou vás obtěžovat žádné notifikace a když přeskočíte z jedné hry do jiné, je ta původní zcela ukončena, aby se uvolnilo místo v RAM. Měření výkonu v AnTuTu a Geekbench ale neukázalo v podstatě žádný přínos v oblasti výkonu. Je tedy čistě na uživateli, zda bude tohoto režimu využívat, nebo ne.

Rozporuplné dojmy jsem si odnesl i z joysticku, který se dá samostatně dokoupit zvlášť. K hardware jako takovému nemám moc co dodat, působí kvalitně a poměrně hodnotně. Horší to je s praktickým používáním. V některých hrách, jako třeba PlayerUnknown’s Battlegrounds funguje naprosto bez problémů a přesně tak, jak bych očekával. Hraní je pohodlnější, displej nezakrývají obě ruce a i mně připadalo, že herní výsledky byly lepší. A pak jsou hry, jako Real Racing, které si s tímto hardwarem prostě nerozumí. Mohl jsem nastavovat co jsem chtěl, jak jsem chtěl, ovládat se to nedalo a musel jsem se potupně vrátit ke klasickému šmatlání po displeji. Pokud byste tedy o kombinaci Black Shark + joystick uvažovali, projděte si fóra a zjistěte si, jak to funguje s hrami, které hodláte hrát. Jinými slovy, joystick jako hardware je sice kvalitní, ale podpora ve hrách zatím dost chybí.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, baterie s kapacitou 4000 mAh vám dovolí hrát poměrně dlouho. Přiznám se, nejsem nijak náruživým hráčem mobilních her, a netestoval jsem, jakou dobu lze v kuse hrát, než telefonu dojde šťáva. Ale procenta rozhodně mizela pomaleji, než bych očekával. I při běžném využívání, které je v mém případě spíše pracovního charakteru, jsme se za celou dobu testu nesetkal s tím, že bych ráno Black Shark odpojil z nabíječky a musel nabíjet dřív, než jsem uléhal do postele. Klidnější režim, kdy jsem byl spíše jen pasivně dostupný na telefonu a na e-mailu, znamenal v pohodě dvoudenní fungování bez nabíječky. Úsporný režim jsem musel využít jenom jednou, a to právě když jsem fungoval už víc jak 48 hodin bez nabíjení. V této cenové kategorii už v podstatě povinné je USB-C a rychlonabíjení. Obě tyto moderní vymoženosti si Black Shark nese “na palubě” a asi nemusím vysvětlovat, jaké zlepšení to z hlediska uživatelského komfortu představuje.

Fotoaparát a multimédia: nadprůměr s výhradami

Před zhodnocením fotoaparátu si musím postesknout nad absencí audio jacku. Ano, je to takový negativní, ale moderní trend. Na druhou stranu, u herního telefonu by se tahle věc sakra hodila. Co naplat, že výrobce přidal do krabičky redukci USB-C a 3,5mm jack, nabíjet a hrát/poslouchat hudbu přes sluchátka zároveň, budete jedině v případě, že jste investovali do sluchátek bezdrátových. Alespoň, že reproduktory hlasitého poslechu se povedly. Jsou dva, zvládnou slušnou hlasitost a zvuk nemají špatný, naopak bych ho označil za nadprůměrný, ačkoliv na úplnou špičku v tomto oboru to není.

Modul fotoaparátu má dvě čočky, nemá stabilizaci, ale kvalitou výstupu ve mě zanechal silně pozitivní dojem. Skvělá úroveň detailů, věrnost barev a někdy nečekaně dobře fungující HDR, společně s AI, která umí rozpoznat, na co se dívá, dávají uživatelům fotícím všechno na automatiku vysokou šanci na dobře vypadající výsledek. Jenom někdy mi připadalo, že si automatika trošku neví rady s nastavením délky expozice, což ústilo ve snímky přesvětlené, nebo naopak příliš tmavé. Režim portrétu s rozostřeným pozadím (tzv. bokeh efektem) je malinko přehnaný, respektive pozadí mi připadalo až nepřirozeně neostré. Selfie kamerka o rozlišení 12 Mpx je spíše průměrná, svoji úlohu při focení selfíček na sociální sítě ale splní.

Při natáčení videí už výsledky nebyly zdaleka tak jednoznačné, protože jsem zaznamenal problémy s automatickým ostřením a nastavením expozice. Nestávalo se to vždy, ale někdy zkrátka telefon zatvrzele odmítal přeostřit například na strom vzdálený zhruba 50 metrů. A nebo se neuměl rozhodnout, jak naložit se světlem. Zklamáním pro mě byla i nemožnost natáčení ve Full HD při 60 nebo dokonce 120 snímcích za vteřinu. U zařízení, které se chlubí takovým výkonem, bych to očekával automaticky, stejně jako možnost natáčení ve 4K, která v nastavení naštěstí je.

Jak fotí Xiaomi Black Shark?

Závěr a konkurence

Takže komu Xiaomi Black Shark doporučit a pro koho to nebude? Prvně bych měl asi ujasnit, že v prodeji jsou dvě verze, silnější, které se týkají řádky této recenze, má 8GB RAM a 128GB úložiště. Což jsou dost velkorysé hodnoty, nicméně necelých 17 tisíc korun je dost peněz. Ti, kteří by chtěli něco málo ušetřit, pak sáhnou po verzi 6/64 GB. Ta by výkonnostně neměla nijak zaostávat, naopak se domnívám, že v drtivé většině her budou FPS na stejné hodnotě a jediný efekt bude v tom, kolik aplikací si zvládne podržet v paměti bez jejich ukončení. Otázka kapacity je potom silně individuální, ale i 64 GB je pro většinu uživatelů dostačující kapacita na fotky, hudbu a nakonec vlastně i hry.

Takže pokud požadujete bleskové reakce, vysoký výkon, kvalitní displej a hry jsou vaším denním chlebem, asi není moc nad čím váhat. Ale i pro ty, co pokukují po nějaké vlakové lodi, a hry vůbec nehrají, může být Black Shark zajímavou alternativou s výraznějším designem. Výkonnostně zaostávat rozhodně nebude. A umím si tenhle telefon představit třeba i v ruce ne zcela konzervativního manažera, ale i běžného uživatele, který zkrátka jenom nerad čeká, než se mu spustí nebo přepnou aplikace.

A konkurence, případně alternativy k Black Sharku? Především designově malinko strohý, výkonově o něco slabší Razer Phone (recenze), který v současné chvíli čeká na svého morálního nástupce. Případně potom levnější Honor Play. Každopádně se nám tu rýsuje další zajímavá kategorie telefonů a pokud se toho chytnou i ostatní výrobci, mohou herní telefony představovat skvělou volbu pro ty, kteří nechtějí investovat do vlajkových lodí, ale zároveň chtějí mít vždy k dispozici dostatek výkonu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
design	osekané prostředí oproti klasickému MIUI
brutální výkon	problémy s ostřením při natáčení videa
výdrž na jedno nabití	chybějící vodotěsnost
skvělý displej