Potřebují gameři kromě herního počítače také herní telefon? V Razeru si myslí, že ano. Doufají, že úspěch jim přinese stejný recept jako ve světě počítačů – industriálně vyhlížející krabička narvaná po okraj tím nejsilnějším dostupným hardwarem. Je to ale skutečně ten správný postup?

Odpověď se zdá být jasná. Vezměme v úvahu například Apple. V minulosti každý rok budili cupertinští posměšky malou RAM a displeji s nízkým rozlišením. Přesto asi nebudu daleko od pravdy, když iOS nazvu hlavní mobilní herní platformou současnosti. Vývojářům se na ni snadno píšou aplikace, mohou se spolehnout na výrobcem garantovanou kompatibilitu s většinou dostupných zařízení, a to nese ovoce. Tak schválně: kdy jste naposledy viděli prémiový titul, který by vyšel dříve na Androidu než na iOS?

Snad mi laskavý čtenář odpustí doširoka rozkročený úvod. Toto exposé má umožnit odpovědět na otázku položenou v perexu. Ve světě mobilních telefonů totiž o úspěšnosti v daném segmentu na rozdíl od počítačů nemusejí vždy rozhodovat papírové parametry. A právě na tento rozpor může doplatiti i jinak dobře myšlený koncept Razer Phonu. Občas totiž působí, jako by se snažil hrát fotbal na ledové hokejové ploše.

Razer Phone: specifikace

Chytrý telefon Razer Phone si můžete zakoupit na smarty.cz.

Design a zpracování: pro kudrlinky není místo

Znáte počítače a notebooky Razer? Pak vlastně znáte Razer Phone. Stejně ostré hrany, matný lak na celohliníkovém těle, industriální krása. Jen je na něm méně zelené – firemní to barvy značky – a hrany jsou oproti notebookům ještě o něco ostřejší. Už z tohoto popisu je ovšem zřejmé, že nejen Razeru se Razer podobá. Herní telefon jako by z oka vypadl někdejšímu výtvarnému ztvárnění telefonů Sony. Hned po prvním uchopení Razer Phonu se mi vybavila věta, kterou jsem psal snad do každé recenze japonských telefonů: kéž by nadměrné rámečky nad a pod displejem výrobce využil k instalaci výkonných stereoreproduktorů. A hádejte co – je to tady. Nedělám si iluze, že by v Razeru četli mé recenze, ale vypadá to tak. Nad a pod displejem defilují rozsáhlé mřížky, pod nimiž se skrývá výkon u mobilních telefonů dosud nevídaný. O tom ale až později.

V horní ze dvou mřížek rozbíjí funkcionalistní hrany kulatá čočka předního fotoaparátu, nezakrytý senzor okolního světla stejného tvaru a zvídavý pozorovatel si v jednom z titěrných otvorů, které navíc moc rády zanášejí rozličnou špínou, povšimne i podobně nepatrné notifikační diody. Toto je však nutno brát s notnou dávkou rezervy. Já jsem si například diody všiml až po týdnu testování – tak nepatrná je v poměru k ohromné černé hmotě telefonu. Tato barva nejspíš nebyla zvolena náhodně. Jak jinak zamaskovat na dnešní dobu poměrně rozměrné plastové proužky antén? Ty tvoří obvodový prstenec horní a spodní hrany a dokud se na ně nesoustředíte, skutečně je nevidíte.

Stejně tak lze jen těžko odhalit i drobné kulaté klávesy na ovládání hlasitosti a s rovným bokem splývající zamykací klávesu s implementovanou čtečkou otisků. Právě k hardwarovým klávesám mám asi největší počet výhrad. Sice výborně doplňují technicistní a „cool“ styl telefonu, nadmíru špatně se s nimi však operuje. Ovladače hlasitosti jsou o něco níže, než by ergonomie vyžadovala. O zamykací klávese platí opak – palec na ní velmi přirozeně dosedne při jakémkoli úchopu. Nikdy si však nemůžu být jistý, že dosedl právě na ni. Zarovnání s bokem je naprosto dokonalé, což v kombinaci s tuhostí stisku představuje hotovou katastrofu. Pro odemknutí telefonu se musí tlačítko stlačit velmi silně. A protože díky nativní funkci Androidu 7.1 jeho dvojité stisknutí spouští fotoaparát, nemůžete si být nikdy jisti, že jste foťák opravdu spustili. Často se mi stávalo, že jsem aplikaci spustil, a telefon bezděky opět zamkl.

Černá jednolitost ještě více zdůrazňuje na dnešní dobu poměrně neskromné rozměry. V éře iPhone X nebo nastupujícího Samsungu Galaxy S9 skutečně nebývá zvykem, aby telefon s 5,7palcovým displejem měřil 16 cm na výšku a disponoval celkovým objemem jen něco málo pod 100 cm³. Pro srovnání: oba výše zmíněné smartphony jsou cca o 7 cm kratší a o 12 případně 20 cm³ štíhlejší. O to více pak zabolí zjištění, že i když Razer připomíná svým vzezřením tank, schází mu nejen zdířka na audio jack, ale i jakákoli odolnost proti vodě. Avšak nezoufejte – jak se ukáže dál, leckterá zdánlivá slabina má u Razeru svůj hlubší smysl.

Displej, ovládání, baterie: vše pro hru

Výše konstatované v plné kráse vystoupí na povrch zejména při pohledu na displej. Ano, má jen 5,7 palce, což mi na herní telefon přijde přeci jen trochu málo. Ano, asi bychom na trhu našli atraktivnější barevné podání – zejména u AMOLED displejů (Razer pracuje s technologií IGZO vlastní displejům Sharp, který za výrobou obrazovky pro Razer také stojí). Na špičku pak nestačí ani maximální hodnota jasu, která přeci jen znesnadňuje čtení na přímém slunečním světle. Pro milovníky statistik: hodnota maximálního jasu se zastavila na maximální 350 nitech, což je přibližně polovina z maximální hodnoty současné špičky.

Raze Phone ale čerpá své displejové sebevědomí z jiné hodnoty, kterou jsme u mobilních telefonů zatím nikdy nesledovali: z obnovovací frekvence. Znáte tu situaci, kdy se vám při pohybu v menu písmenka drobně rozmažou? Právě za to je zodpovědná tato hodnota, která u běžných telefonů nepřekračuje 60 Hz a v realitě se někdy dostává dokonce i níže. Do těchto klidných vod teď přichází Razer Phone s frekvencí uživatelsky nastavitelnou na 60, 90, nebo dokonce 120 Hz. Číslo maximální hodnoty přes 100 Hz jsme doposud mohli vidět toliko u iPadů Pro a na uživatelském pohodlí je tento vizuální efekt opravdu pořádně znát. Lehkost a plynulost, s níž Razer Phone podává veškeré animace, je nevídaná a soupeřit s ním může snad jen iPhone X. Ten na tuto frekvenci přepíná nárazově, kdykoli se displeje dotkne uživatelův prst. Na rozdíl od něj dovede Razer tuto frekvenci udržovat buď permanentně, anebo při běhu uživatelem navolených her. K tomuto účelu slouží aplikace Game Booster, která má kromě toho na starosti také modulaci výkonu procesoru nebo filtrování notifikací během hraní her.

Neřekl bych sice, že nastavitelná obnovovací frekvence je „next big thing“, její vizuální efekt se ovšem nedá popřít. Zejména hry, které tuto frekvenci podporují (čtyři z nich nabízí Razer už předinstalované v plné verzi a jejich počet v Google Play narůstá každý týden), vypadají o kategorii lépe a člověku až začne být líto nejen celkové grafické úspornosti mobilních her, ale především zbytku veskrze podprůměrných vlastností displeje Razer Phonu. Tím spíš, že zbytek parametrů nechává za sebou veškerou aktuální androidovou špičku. Razer Phone přináší nejen už téměř povinný Qualcomm Snapdragon 835, 64GB vnitřního prostoru rozšiřitelného o 2TB karty, ale především 8GB RAM toho nejrychlejšího typu DDR4X. V praxi toto vybavení znamená zejména bezproblémový běh při multitaskingu, i když máte zrovna rozehranou sebenáročnější hru. A co je důležité dodat: ani v největším zápřahu se nezahřeje tak, aby to bylo nepříjemné, což je sice nenápadný, ale pro hardcore hráče téměř nejdůležitější parametr.

Právě herní aplikace jsou de facto tím jediným rozšířením, které v Razeru naleznete. Kromě vestavěných her a už zmíněného Game Boosteru vzhled nativního prostředí upravuje už jen Nova Launcher, který se stará o nepřeberné množství nastavení výchozí pracovní plochy. Kromě barevné personalizace nebo možnosti asymetrického rozmístění ikon mimo standardní mřížku asi každý trochu zapálenější „androiďák“ ocení zejména propracovanou práci s gesty včetně podpory více dotyků. Právě tyto možnosti jinak placeného launcheru umožňují aspoň částečně zapomenout na absenci aktuálního Androidu Oreo, který zatím zůstává v rovině slibů. Stejně tak se mi po velmi pozitivních zkušenostech s novými grafickými nadstavbami Samsungu a Huawei stýskalo po jakékoli snaze usnadnit uživateli práci s telefonem. Žádné rychlé vyhledávání, žádné zmenšování obrazovky pro jednu ruku (a že by zrovna tohle Razer opravdu potřeboval), o výraznějších bonusech, jako je třeba automatické rozeznávání telefonického spamu, které si během let osvojil například Samsung, ani nemluvě.

Jistou spartánskost výbavy se Razer snaží dohnat už zmíněnou hardwarovou předimenzovaností. Ta se projevuje i v kapacitě baterie – 4000 mAh nejsou ani dnes nikterak obvyklým číslem. Nadprůměrnou výdrž si však u Razeru i přes tyto hodnoty musíte zasloužit. Modří už asi vědí – stojí za tím unikátní displej. Každý 30 Hz obnovovací frekvence navrch totiž ukrojí z výdrže pár hodin. Osobně jsem zůstával u střední hodnoty 90 Hz a na hry jsem frekvenci pomocí Game Boosteru vyhnal na maximálních 120 Hz. V takovém případě výdrž nepřekračovala průměrných 18 hodin nepřetržitého provozu s 3 hodiny zapnuté obrazovky. Pokud snížíte „refresh rate“ na 60 Hz a rozlišení na Full HD, dostanete se o nějakých 5 hodin dále v závislosti na stylu používání. V takovém případě ale vyvstává legitimní otázka, zda se vyplatí kupovat si Razer Phone. Tak jako tak ovšem platí, že přiložená 25 W nabíječka se stále ještě neobvyklým kabelem s USB-C koncovkami na obou stranách, nabije za hodinu telefon na 65 %.

Fotoaparát a multimédia: Dr. Jeckyll a Mr. Hyde

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Pokud má Razer Phone nějakou evidentní a nevyvratitelnou slabinu, je to jeho fotoaparát. Na první pohled na něm není nic špatného – stejně jako současná špička nabízí dva objektivy s rozdílnou ohniskovou vzdáleností a pod nimi dva 12 Mpx čipy s hodnotami světelnosti f/1.8 a f/2.6. Stačí však vyfotit pár snímků a každý si všimne nedostatku detailů a zejména za nižší hladiny osvětlení i nepřirozených barev (hnědá, která přechází do zelené). Stačí jen, aby se drobně zšeřilo a Razer Phone končí se schopností zaostřit na i jen jemně se pohybující objekt. Snad jedinou devizou, kterou hlavní fotoaparát nabízí, jsou nadprůměrně přirozené a syté barvy za slunečného dne.

Druhou velkou slabinu v oblasti fotografování představuje nedostatečné funkční vybavení samotné fotoaplikace. Jediný tweak oproti telefonům za pět tisíc představuje možnost pseudooptického zoomování. Ani tady ale Razer nestačí konkurenci. Umí totiž jen přepnout mezi dvěma objektivy bez digitální simulace plynulého přiblížení. Razer navíc neumí pracovat s hloubkou ostrosti, i když by se to vzhledem ke dvěma fotočipům nabízelo. Nezvládá ani automatické HDR. A jediný parametr, který lze uživatelsky upravit, je hodnota expozice. Zaplať proto pánbůh aspoň za možnost natáčení videa v UHD rozlišení, byť i tím výčet možností rychle končí.

Jak fotí Razer Phone?

Stesky na nedostatečnou multimediální výbavu však mizí v okamžiku, když se ocitneme v říši audia. Jakkoli ani zde Razer nepatří na špičku v kvantitě výzbroje, její kvalita to vynahradí. Razer Phone je zkrátka asi nejlépe hrající telefon na současném trhu ve všech ohledech. V začátku recenze zmíněné stereoreproduktory hrají jako z praku a dovedou nahradit kdejaký základní Bluetooth repráček. Z celého zvukového spektra ve vnějším projevu schází jen ty nejhlubší basové frekvence, které by vzhledem k objemu přístroje stejně asi čekal málokdo. Na plnou hlasitost navíc dokáže bez problémů ozvučit menší místnost bez jakéhokoli náznaku zkreslení. Už od půlmetrové vzdálenosti od přístroje lze velmi přirozeně rozlišit oba kanály sterea a teprve při přehrávání hudby nebo filmu tak člověk přestane telefonu vytýkat jeho překypělost v podélném směru – přirozená poloha Razeru je totiž horizontální, v níž na jednou jeho rozměry začnou dávat smysl.

Ani s připojenými sluchátky nadšení nekončí. Razer sice přišel od jack, už v základním balení však získal redukci z USB-C, kterou by mu leckdo mohl závidět. Jedná se totiž o DAC převodník s certifikací THX. Laicky řečeno – zvuk linoucí se ze sluchátek k redukci připojených má standardizovanou podobu zaručující, že je přehráván tak, jak jeho autor zamýšlel. A skutečně – jen málokdy v mobilním světě narazíte na vyváženější zvuk v celém spektru, než poskytuje právě Razer Phone. Komu by to snad nestačilo, má příležitost si zvukový projev ještě vytunit přítomným ekvalizérem Dolby Atmos. To však doporučuji jen bassheadům a těm, kterým přirozený zvuk připadá plochý. Toto vylepšení totiž zdůrazní krajní frekvence a dodá nahrávkám prostor. Lidem, kteří mají hudbu rádi tak, jak byla nahrána, ale začnou po nějaké době chybět středové frekvence, zejména v podobě kytar, které se v podání Dolby Atmos přesouvají z pozice vedoucího nástroje do druhého plánu.

Závěr a konkurence

Razer Phone je skutečně telefon pro fajnšmekry. Pro úzce profilovanou skupinu zákazníků, kterým nebude vadit, že jim čouhá z jakékoli kapsy, jeho ostré rohy tlačí do stehna, nebo že jeho ovládání není tak pohodlné, jako u zbytku podobně drahých telefonů. Pro lidi, kteří si nebudou stěžovat na špatně umístěná tlačítka, protože dobře vědí, že jsou přesně v té poloze, kdy je při hraní her omylem nestisknou. Zkrátka pro lidi, kteří když kupují notebook, nekoupí si Macbook. Ano – koupí si nejspíš Razer. Anebo Alienware – Dell ovšem mobilní telefony nevyrábí. Bude zajímavé sledovat, kolik takových lidí je v České republice.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
vysokofrekvenční displej se užije nejen při hrách	rozměry nejsou pro každého
silný hardware rozjede zkrátka všechno	jen základní softwarová výbava
lepší zvuk v mobilu nekoupíte	některé parametry displeje zůstávají za očekáváními