Nokia posílá na český trh další model do číselné řady, tentokrát 4.2, který nabídne moderní čistý systém Android v edici One. Bohužel se jedná o jednu z mála věcí, která je na telefonu skutečně moderní. V dnešní recenzi si zodpovíme, jestli může být za cenu okolo 5 tisíc korun vůbec konkurenceschopná.

Telefon přišel v placaté krabičce spolu s nabíječkou, kabelem a špendlíkem na slot karet. Na dně leží knížky plné zajímavých legislativních informací na dlouhé večery, a to rovnou v pěti jazycích. Pak mi došlo, že ve vzniklém chaosu úplně chybí návod pro použití, jen pár obrázků se slovy Začínáme. Nokia nejspíš prokoukla, že ho nikdo nečte a ušetřila za papír. Konkrétní testovaný model je TA-1157, v zahraničí se pod stejným názvem mohou prodávat jiné modely s menší pamětí. Navzdory označení Nokia 4.2 nenavazuje na žádnou čtyřkovou Nokii, jedná se o novou řadu. A to je podstatné.

Nokia 4.2: specifikace

Černá, černá a… otisky

Nokia už na první pohled u telefonu vsadila na naprosto hladký design, neobyčejně zaoblený tvar a kromě několika málo prvků čistě černou barvu. Telefon se drží v ruce příjemně, jen při zapření malíčku o hranu trochu škrábe dolní plastový rámeček. Díky přiměřeným rámečkům kolem displeje a použití zaobleného skla se design pozvolna roztéká ke stranám. Dokud displej nerozsvítíte, ani si nevšimnete výřezu ve tvaru kapky nahoře. Zvláštní pocit mám jen ze zadní strany, která sice je skleněná, ale na omak působí jaksi igelitově. Pořád jsem měl pocit, že je na ní nějaká vrstva navíc. Osobně si myslím, že Nokia ušetřila a použila levnější druh skla, čemuž napovídá i extrémní sklon k upatlání otisky prstů. Na konci testování se také projevilo nošení bez obalu několika menšími škrábanci, tak pozor na to.

Nahoře najdeme 3,5mm jack (palec nahoru), vlevo oddělený slot na dvě nanoSIM a jednu microSD kartu, které lze měnit i za chodu (další palec nahoru), tlačítko pro spuštění Google Asistenta, dole microUSB konektor, mikrofon a reproduktor, za který dávám palec dolů. Ale o něm až později. Vpravo pak najdeme kolébkovou regulaci hlasitosti a vypínací tlačítko, ve kterém je chytře zabudovaná notifikační LED, což dodává telefonu šmrnc.

Na zadní straně vystupuje modul se dvěma fotoaparáty a LED bleskem. Pod ním najdeme čtečku otisků prstů, ale ta je umístěna kvůli modulu fotoaparátu až nesmyslně dole, takže intuitivně budete matlat čočku fotoaparátu. Čtečka umožňuje probuzení telefonu a reaguje spolehlivě a rychle i s lehce zpocenými prsty. Celkový dojem z konstrukce je slušný, životnost rámečku je otázkou, jinak se však jedná o bytelný kus.

Když chcete přidat jas, ale není kam

Na přední straně najdeme 5,71″ IPS LCD displej s rozlišením 1520 x 720 pixelů. Viditelný rastr by s ohledem na kategorii telefonu nevadil. Horší je to s maximálním jasem a viditelností, navzdory použití IPS technologie totiž jsou problémem pozorovací úhly. Displeji pravděpodobně chybí antireflexní úprava, protože už při mírném náklonu na světle se leskne jako dokonalé zrcadlo. A vzhledem k nízkému maximálnímu jasu si prostě na sluníčku nepočtete. Problém umocňuje i automatika, která bez ohledu na nastavení trvá na nízkém jasu. Vyblité barvy s podivnými červenými nádechy na stranách opravdu nebyly očekáváním od pojmu IPS.

Systém bude jednou z hlavních předností Nokie. Patří totiž do rodiny Android One, a tak na zařízení běží téměř neupravený Android 9 Pie. Příslibem jsou 3 roky bezpečnostních aktualizací a 2 roky aktuální verze Androidu. Po prvním zapnutí a odsouhlasení nutných podmínek HMD Global (informací o aktivaci zařízení) se vám kromě typického launcheru zobrazí také nabídka, jestli chcete nainstalovat některé běžně používané aplikace. Zde by se mohly nadstavby inspirovat a ubrat na povinném bloatwaru.

Systém chránil horšímu hardwaru záda

Zapnutí provází oslnivá bílá záře displeje a notoricky známá znělka Nokia. Náběh systému je rychlý, po uvítacím logu se již do deseti vteřin objeví přihlašovací obrazovka. Odezva systému je při procházení velmi rychlá, ale pokud najednou uděláte moc akcí najednou, nebude se to Nokii cca 2 vteřiny úplně líbit. Důvodem je použití slabšího čipsetu Snapdragon 439. Ten nabídne osm úsporných jader Cortex-A53, dvě z nich jsou přetaktovaná na vyšší frekvenci. Pokud se spokojíte se středními detaily, zahrajete si i novější hry. Například Real Racing 3 dokonce automaticky nastavil vyšší detaily a hra běžela plynule.

Vzhledem k použití čistého Androidu zde není důvod hledat špatnou optimalizaci, všechno šlape podle očekávání. Úsporný čipset má i tu výhodu, že se zahřívá jen přiměřeně a navíc se díky konstrukci teplo rozvede po horní polovině zad. Po třech týdnech testování a používání desítek aplikací se systém mírně zpomalil, ale ne tak, že bych u používání chytal nervy.

Prostředí občas nabídne roztomilé šotky. Někde vykoukne slovenština, na základní obrazovce nabádá k hledání tlačítka aplikací zelený robůtek z dob Androidu Gingerbread a v režimu multitaskingu zase písmo ignoruje anti-aliasing. Ale to už je spíš rýpání, jako celek vše funguje díky kontrole Googlu nad systémem. Nokia dostala povolení jen na vlastní aplikaci ke správě telefonu.

Po prvním zapnutí vám zbývá zhruba 23 GB místa, po instalaci základních aplikací a aktualizaci nainstalovaných cca 21 GB. Prostor lze rozšířit i microSD kartami, které se mají chovat jako vnitřní paměť. Zvládne až 400 GB a tak jsem sebevědomě nakrmil Nokii 128GB, tedy největší kartou, která byla po ruce. Nokia mou snahu začala statečně bojkotovat a zažádala o zformátování. Menší karty zvládla přečíst i bez formátování.

Vítejte o pár let zpátky

Konektivita Nokie obecně nabízí několik zbytečných kompromisů. Nokia nabídne kvůli čipsetu LTE kategorie 4, nezvládne tedy připojení k nové generaci sítí LTE-A a rychlost bude v praxi o něco nižší. Wi-Fi zvládá jen pásmo 2,4 GHz a tedy již zastaralý standard 4 (n). Bluetooth nabídne ve verzi 4.2. Ano, na to se neumírá, ale cena těch antén navíc je možná pár dolarů. Naopak chválím, že signál nevypadává a je dostatečně silný. Nokia nezaváhala při lokalizaci přes GPS a GLONASS, která je vážně blesková, během pár vteřin máte fix a viditelných je běžně až 40 satelitů z obou systémů, na cestách jsem nezaznamenal jedinou závadu. Po připojení sluchátek je dostupné i FM rádio, placení nebo párování telefonů zajistí NFC.

Senzorová výbava odpovídá třídě telefonu. Standard je akcelerometr, senzor přiblížení a jasu. Potěší detektor kroků, který mohou využít fitness aplikace. Na další vymoženosti jako gyroskop, magnetický senzor nebo barometr musíte přejít do vyšší třídy. Nedostalo se ani na kompas, což komplikuje orientaci v terénu, pokud nechcete mít stále zapnutou GPS.

Kapacita baterie rovných 3000 mAh patří do průměru, ale výsledná výdrž je dobrá. Úsporný procesor i displej nepředstavují velkou zátěž a displej vydrží zapnutý při brouzdání na střední jas přes devět hodin. LCD displeji je na rozdíl od AMOLED jedno, co zobrazujete, takže web je pro Nokii jako stvořený. Pokud se tedy nebudete snažit Nokii ždímat, a to se v cílové skupině nepředpokládá, dva dny vidím reálně. Průšvih přichází ve chvíli, kdy se Nokia vybije. Starší typ konektoru microUSB budiž, ale nabíjení maximálně proudem 1 A (tj. 5 W, pozn. redakce) bych zodpovědnému inženýrovi omlátil o hlavu. Nabití na plnou kapacitu totiž trvá 3 hodiny a 25 minut, takže pokud si ráno vzpomenete na vybitý telefon, smůla.

Reproduktor s dýchacími problémy

Zvukové podání hlavního reproduktoru bylo dalším nežádaným překvapením. Popírá totiž základní principy reprodukce zvuku, jakžtakž slušně hraje jen tehdy, když pořádně osolíte hlasitost. Při nižší hlasitosti totiž začíná nepříjemně kuckat a na nejnižší hlasitost už to připomíná astmatický záchvat. Problémem je i porozumění mluvenému slovu např. na YouTube, pokud hraje podkladová hudba, často prská do té míry, že se slévají jednotlivá slova.

Lépe snad hraje i reproduktor ve sluchátku. Alespoň volání Nokii šlo, protistrana rozuměla na jiných telefonech bez problémů. Nokia nabídne do budoucna i podporu VoWiFi, ale operátoři zatím povolili Wi-Fi volání jen u některých modelů, takže na vyzkoušení nedošlo.

Oblačno až zataženo? Jdeme fotit!

Fotoaparát mě hned při spuštění zaujal průvodcem s režimem Profi. Asi se nečeká, že by si tento model koupili fotící nadšenci, ale tento režim nabídne manuální nastavení závěrky (1/2 až 1/500 s), ISO, zaostřování a dokonce i ukládání fotek v RAW (.dng).

Dále bych vypíchnul funkci bokehu, která využívá přídavný fotoaparát a kde si můžete nastavit rozsah rozmazání. Na efekt funguje skvěle, samozřejmě výsledek závisí na skutečné vzdálenosti focené scény. Telefon umí z dat zpětně fotky podle dálky rozostřit, software většinou zpracuje okraje citlivě.

Bohužel mají fotky na slunci problém s přepálením. I když má Nokia automatický HDR režim, nefunguje moc dobře. Většinou pokusy skončily světlou omalovánkou. Skoro to vypadá, že Nokii vyhovuje pochmurnější počasí, ale jen pokud si dáte pozor na rozmazání, protože nemá stabilizaci obrazu. To se poté projeví při natáčení videa, které je při chůzi neskutečně trhané. Abych uzavřel hodnocení, zbývá přední kamera. Na selfíčka na sítě stačí, víc od ní nečekejte, buď na fotce budete vidět vy, nebo pozadí.

Jak fotí Nokia 4.2?

Jak natáčí Nokia 4.2?

Zhodnocení

Nokia 4.2 je telefon, který se tak trochu minul v čase. Vypadá jako zaseknutý někde v minulosti, ať už konektivitou, nabíjením nebo displejem. Mezi čtyřmi a pěti tisíci korun existují i lepší koupě.

Namátkou pár letošních modelů. Motorola One (recenze) boduje o třídu vyšším čipsetem a rychlým nabíjením, jinak je vše téměř přes kopírák včetně trumfu Android One. Samsung Galaxy A20e nabídne specifické prostředí One UI, lepší čipset a konektivitu. Xiaomi Redmi 7 (recenze) má v nejvyšší variantě 64 GB paměti, výkonnější čipset a větší baterii. A pokud budeme chtít být nefér, v doprodeji se dají sehnat loňské kousky, které nabídnou i víc. V současné konstelaci se důvody pro koupi Nokie 4.2 budou hledat těžko.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Android One	jednoznačně špatný displej
slušná výdrž	absence USB-C a tudíž i rychlonabíjení
ukládání fotek do RAW	neodolný materiál
	nesmyslný poměr ceny a výkonu