Recenze Motorola One: hezky navoněný průměr

Motorola do svého portfolia přibrala další model s čistým Androidem. A jak už jsme zmiňovali v samotném představení Motoroly One, mělo by jít o nejkompaktnější telefon roku 2018 vyrovnávající se špičkovým vlajkovým lodím. Je tomu ale opravdu tak? To se dozvíte v dnešní recenzi.

Vždycky, když se řeklo slovo Motorola, asociovalo mi to pouze a jedno jediné slovo – originalita. Měla jsem ji zařazenou ve stejné škatulce, jako mám zařazené třeba BlackBerry. I přes to, že se kontroverznější design předchozích Motorol nemusel zamlouvat úplně každému, tak měl něco do sebe. Něco, co na vás úplně dýchne příběhem a syrovostí. Vždycky jsem tuto značku vnímala jako tu, která nemusí pro inspiraci chodit k sousedům a kráčí svou vlastní osobitou cestou. Nyní však Motorola vykročila do velkého neznáma a začala trochu více naslouchat trendům v mobilním rybníčku. Začala se zkrátka a dobře podřizovat a nebojím se říct, že to působí až trochu vlezle, jak moc se snaží zalíbit. Samozřejmě, že pokrok je třeba, ale i tak si prostě nemůžu pomoct a trochu mě to mrzí. Co více nám nová Motorola One nabídne si rozebereme v následujících řádcích.

Motorola One: specifikace

Konstrukce	kov a sklo, 149 x 72 x 7,9 mm, 162 g
Displej	5,9″, IPS LCD, 1520 x 720 px, 2,5D sklo, poměr stran 19:9, jemnost 287 ppi
Operační systém	Android 8.1 Oreo, Android One
Procesor	8 jádrový, 2,0 GHz, Qualcomm Snapdragon 625
Paměť	4 GB RAM, úložiště 64 GB, microSD karty (až 256 GB)
Fotoaparát	duální (13 + 2 Mpx), f/2,0 a f/2,4, LED blesk + přední 8 Mpx, f/2,2
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Bluetooth 5, USB-C, NFC, Wi-Fi, GPS, dual SIM, čtečka otisků
Baterie	3000 mAh, rychlonabíjení
Cena a dostupnost	5 999 Kč, říjen 2018

Design a zpracování: ve šlépějích současných trendů

Už od 1. třídy základní školy mi bylo vtloukáváno do hlavy, že se za žádných okolností neopisuje od souseda. Do uší všem školákům z úst učitelky znělo pořád jen to samé: „Neopisuj, můžeš to také od souseda špatně přečíst a opsat s chybou!“ Ptáte se, kam mou nostalgickou vzpomínkou na ještě šťastná školní léta směřuji? Je to prosté, přijde mi, jako kdyby Motorola byla ten nezbedný žák, který se mermomocí snaží od souseda opsat co jen jde, jenže to stejně neopíše tak dobře a soused bude mít pořád trochu navrch. Berte mé přirovnání samozřejmě trochu s nadsázkou a také vezměte v potaz, že se zaměřuji čistě na samotný design a rozhodně nechci v recenzi porovnávat neporovnatelné. Zkrátka chci jen zmínit, že trend, který Apple nastolil s přelomovým iPhonem X (recenze) se prostě a jednoduše stal inspirací pro nespočet mobilních značek. Já ale spíše ocením originalitu, než ostře nalinkovaný trend.

Rozeberme si tedy celkový vzhled trochu detailněji. Zadní strana telefonu je pokrytá sklem, které, jak je známo, mocně přitahuje uživatelovy otisky prstů. Ale to povětšinou není nic nového, jen konstatuji holý fakt. Motorola pro velmi úzkostlivé majitele k smartphonu navíc přibalila jednoduchý plastový kryt, který před nechtěným ohmatáním ochrání skleněná záda a stříbřitě se lesknoucí rámečky. Sláva! Dále se vzadu vyjímá duální a opravdu jen lehce vystouplý fotoaparát a o centimetr níže uprostřed pak najdeme čtečku prstů – klasika, té není co vytknout.

Co se týče přední strany telefonu, nelahodí mi, jak zbytečně velká brada telefonu, tak notch, na který začínám už i tak být lehce alergická, ale když se ještě navíc spojí s tím podivně velkým podbradkem, začínám už z toho být lehce nervózní a div do svých roztřesených rukou nejímám Zlaté stránky, abych vyhledala nejbližší pomoc. A aby toho nebylo málo – na zmiňované větší bradě najdeme také nápis „Motorola“, který se nám nedostatek snaží neustále připomínat. Ruku v ruce s větší bradou jdou i tlustší rámečky. Pokud tedy ten zbytečný, nevyužitý prostor sečteme, vyjde nám, že samotný displej zabírá v poměru obrazovky na dnešní poměry jen 80,52 %.

Naštěstí hned několik důvodů k radosti nastane po shlédnutí sličných, lesk chytajících boků. Na pravé straně se tradičně sešlo jak tlačítko hlasitosti, tak i tlačítko vypínací. Na straně druhé, tedy levé, pak najdeme slot pro dvě nanoSIM karty a paměťovku, která dokáže paměť telefonu rozšířit až o dalších 256 GB . V dolní části se pak mezi reproduktory nachází USB-C konektor a na hlavičce smartphonu se našlo místo i pro audiojack. Po takových pozitivních zprávách srdce poskočí snad každému.

Displej, prostředí a baterie: podívaná jak za krále Klacka

Pokud bych měla říct jednu věc, která mě na Motorole nejvíc zklamala, pak bych neváhala a bez dlouhého rozmýšlení bych zmínila displej. Ten disponuje úhlopříčkou 5,9″ a LCD IPS panelem, který má rozlišení jen a pouze 1520 x 720 px, což je i na tak poměrně malém displeji dosti málo a rozhodně to Motorolu nepřipraví na vyčerpávající boj s konkurencí, která ve stejné cenové relaci dokáže uživateli poskytnout daleko příjemnější a lepší podívanou. U Motoroly One stačí jeden jediný pohled na podivně rozostřenou tapetu hlavní obrazovky a už se v slzném kanálku líhne jedna velká slza. Zmínila bych tady v souvislosti s tím mou jinak neoblíbenou hlášku, která říká, že vnější krása není všechno a důležitá je hlavně krása vnitřní. To přesně vystihuje mé pocity. Přece jenom člověk čeká po shlédnutí docela líbivého, v rámci možností a při vypnutém displeji elegantně vyznívajícího designu trochu víc než jen HD rozlišení. Další kritiku budu muset mířit proti trochu prachem pokrytému Snapdragonu 625, který už má svá slavná léta za sebou a dle mého názoru by si i smartphone s cenovkou 6 000 korun zaslouží něco trochu novějšího.

A ještě další, tentokrát o něco lehčí kritiku, nebo lépe řečeno hodně subjektivní poznámku, budu muset mířit proti prokletému výřezu, se kterým mohla Motorola občas lépe pracovat, například při vysouvání horní lišty, kdy by bylo docela pěkné nechat splynout výřez v jednolitou černou barvu. To už je ale docela opravdu velká podrobnost a jiné Android smartphony s notchem pracují ještě o něco hůř, to se musí nechat.

 

Co ale naopak musím vychválit, je téměř čistý Android One netknutý zbytečně velkými nadstavbami, který ve výsledku celý stroj akorát zbytečně zpomalují. Systém je obohacený jen o několik málo vylepšení, jako jsou klasické Moto Experiences. Pod tímto tajemným názvem se schovávají různá gesta, kterými zapnete foťák nebo baterku. Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem dvakrát zatřásla Motorolou, abych si posvítila na cestu, rozhodně by mi nestačily prsty na dvou rukách, natož na jedné. Opravdu i taková zdánlivá hloupost, jako zapnutí svítilny jen dvojitým zatřesením, velmi poslouží a potěší. Zato druhé gesto, kdy dvakrát otočíte mobilem pro spuštění fotoaparátu, jsem moc nevyužila, jelikož jsem na takovou možnost popravdě dost zapomínala, to však nemění nic na tom, že takové vychytávky se leckdy opravdu hodí.

 

Co se týče baterie, je jasné, že kapacita 3000 mAh není žádná velká hitparáda. Ale pro mě bylo důležité, že se mnou mobil přežil 24 hodin a až pak se hlásil o potřebné občerstvení. Statečně se mnou vydržel i nekonečně se táhnoucí pondělky, kdy jsem na mobilu prostě pořád a ždímám z něj energii tak moc, až je mi ho skoro líto. K večeru se mobil díky rychlonabíjení nabil zhruba za 1h 20min a táhl to se mnou zase do večera následujícího dne. Za mě dostačující.

Fotoaparát: ve škatulce průměrnosti

Motorola One určitě nedisponuje žádným skvělým a špičkovým fotoaparátem, avšak na druhou stranu to není úplně tragické a občas se dokonce zadaří. Největším kamenem úrazu je dle mě ne úplné věrné podání barev. Horší výstup také můžete očekávat při pořizování snímků za ne zcela dobrých světelných podmínek, kdy ostření není úplně ideální. Přední fotoaparát s 8 Mpx zapadne také do škatulky průměrnosti, ale jak  říkám, pořád lepší než vidličkou do oka a střední třída to myslím ještě docela dobře snese.

Co ale na foťáku určitě ocením je to, jak si s ním můžete skvěle vyhrát. Myslím, že každého hračičku bude bavit režim přímé barvy a CinemaGraph. V tom prvním případě, tedy v režimu přímé barvy, si při focení vyberete jen barvy, které chcete ponechat a ostatní část obrazu se stane černobílou- a výsledek ? Ten je vcelku pěkný. Při režimu CinemaGraph si zase vyberete část nebo části fotografie, které chcete, aby byly rozpohybované. Nevybrané části fotografie pak budou statické a celkově to vytvoří velice zajímavý výsledek. Další super věcí, kterou najdeme v režimu fotografování, je už známé Google Lens, které se ve střední třídě této cenovky nevidí zas tak moc často. Google Lens by mělo umět rozpoznat budovy, různé rasy psů anebo zkopírovat text- a to vše v reálném čase.

Jak fotí Motorola One?

Zhodnocení

Musím říct, že se závěrem a konečným zhodnocením jsem byla docela na pochybách. Nemůžu říct, že by ten telefon byl úplně špatný, ale rozhodně také nemůžu říct, že je kdovíjakou bombou střední třídy. Je to takový šedý průměr, který leckoho hlavně zaujme svým neoriginálním, ale za to moderním designem. Vnitřek je už pak trošku slabší a kácí se na tvrdém bitevním poli, kde panuje nelítostný konkurenční boj. A pokud mám chladně a bez skrupulí vypálit všechny náboje, tak další kritiku musím mířit i proti ne zrovna nejnovějšímu CPU, které konkurence ve stejné cenové relaci umí nabídnout novější. Samozřejmě světlem v pochmurném tunelu je pak Android téměř čistý jako lilie s chytrými Moto Experiences a tím u mě Motorola zase dostává malé a ne úplně bezvýznamné plus a to ještě spolu s rychlonabíjením. Otázkou ale je, zda to bude vybíravému zákazníkovi stačit.

Je vcelku jasné, že největším konkurentem se stane oblíbené čínské Xiaomi, a to hlavně to nejnovější ze střední třídy – tedy Xiaomi Mi A2 (recenze), které má tabulkově trochu navrch – hlavně v rozlišení a výkonu. A navíc je taktéž pro milovníky čistých Androidů a na druhou stranu pro nemilovníky moderních notchů. Boj to bude lítý, to je jasné už teď.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
Android One	tuctový design
rychlonabíjení	slabší fotky, hlavně za šera
dostačující výdrž	nízké rozlišení displeje