Teď už o tom není pochyb: Huawei figuruje na špici žebříčků prodejů právem. Jeho nová vlajková loď velmi plasticky vykresluje progres a až neuvěřitelné možnosti, které čínský průmysl v průběhu let získal. Cenou už se Mate 20 Pro nepodbízí. Nemá totiž proč. Dnešní recenze ukáže, v čem strčí stávající vlajkové lodi do kapsy.

Z kdysi vysmívaného “Hujahej” až na samý vrchol. Příměr s potravním řetězcem, kdy ten, kdo je na jeho špici, požírá všechny pod ním, jsem nezvolil náhodně. Zatímco předchozí vlajková loď P20 Pro (recenze) byla jakousi dělostřeleckou přípravou, Mate 20 Pro už znamená nepokrytý útok na všechna zavedená pravidla mobilního byznysu.

Čínský soukromý sektor nectí byznysové regule, často je propojen se státními strukturami a o tom, zda je primárním zájmem čínských firem generovat zisk silně pochybují i světové tajné služby. O tom všem si můžeme myslet, co chceme. Co však Číňané předvádějí směrem ke spotřebiteli, skutečně nemá obdoby. Zatímco ještě nedávno jsme telefony Huawei částečně přehlíželi se slovy, že “na skutečnou špičku jim toho ještě hodně schází”, dnes je všechno naopak.

Protože jsem souběžně s Mate 20 používal Samsung Galaxy Note 9 (recenze), můžu s čistým svědomím konstatovat: Huawei Mate 20 Pro umí všechno, co nejnovější modely Samsungu a Applu, umí to mnohdy srovnatelně nebo lépe, a ještě k tomu přidává leccos navíc. To všechno zvládá za použití inhouse firemních, nebo aspoň národních technologií. A je toho opravdu víc než dost.

Huawei Mate 20 Pro: specifikace

Design a zpracování: nejkrásnější asiatka

“To je hrůza, jak dnes všechny telefony vypadají jeden jako druhý,” povzdechl si můj táta, když už poněkolikáté vzal do ruky testovaný Huawei namísto svého Samsungu Galaxy S8. Měl pravdu. Čínská novinka skutečně vzbuzuje aspoň zepředu nadmíru “samsungovský” dojem. Na stranách zahnutý displej v černé ploše skrývá výřez, a tak mnoho prostoru k odlišení telefonů nedává.

Nápovědy ovšem na těle přeci jen nalezneme. Copak má některý Samsung šuplík na SIM na spodní straně? Nebo snad infračervený port na pomyslném temeni? Ani náhodou. Příslušnost k jiné než jihokorejské stáji prozradí i chybějící zdířka na jack. Po nadzvednutí těla telefonu vyfrézovaného z lesklého hliníkového rámu a dvou tvrzených skel musí být ale jasno už každému: tohle Samsung doopravdy není.

K utvrzení se stačí telefon obrátit čelem dolů. Barva, kterou Huawei nazývá Emerald Green, se sice v našich končinách alespoň z oficiální distribuce neobjeví, nicméně my jsme ji vzhledem ke zbarvení našeho magazínu dokázali při představení v Londýně sehnat a okamžitě jsme si ji oblíbili. Svým chameleonským efektem nám pamětníkům připomíná olejově-zelenkavo-tyrkysovou Nokii 7110. Stylově červeně zbarvené vypínací tlačítko pak v kombinaci s touto barvou vyvolává podobný dojem, jako červená cedulka na džínách Levis – stylová libůstka podtrhující dokonalý design.

A takových na těle nalezneme víc. Pod zadním krycím sklem se skrývá plocha ozvláštněná decentním úhlopříčným šrafováním. To pocitově doplňuje i zvrásnění samotné skleněné plochy podobné drážkám LP desky zpříjemňující dotyk zvyšující trakci v dlani. A můžeme pokračovat: nač hyzdit design telefonu mřížkou reproduktoru, když jej lze ukrýt do otvoru pro USB-C. Neptejte se měj, jak to funguje, ale je to tak. Pro stereoefekt (mimochodem dost povedený) pak přidává svou ruku k dílu i druhý repráček schovaný ve sluchátku.

A k tomu všemu trojice fotoaparátů s brandem Leica. Spolu s bleskem tvoří na zádech jednolitou plochu na drobném schůdku, uspořádanou do čtverce. Už žádná asymetrie a kývání na rovných podložkách jako u P20 Pro, už žádné řezající hrany. Výsledek je nadmíru působivý, ale co víc – skvěle se používá. I když disponuje téměř totožnou úhlopříčkou jako Galaxy Note 9, drží se Mate 20 Pro výrazně lépe, a dokonce se na něm dá psát jednou rukou. Šířka 7,2 cm je akorát, i když skoro 16 cm výška determinovaná displejem 19,5:9 je přeci jen trochu příliš.

Jenže abyste na telefonu mohli něco psát, musíte se do něj nejprve dostat. Možnosti, jak toho dosáhnout, nabízí Huawei hned dvě: otiskem prstu a skenem obličeje. Jedna technologie je u Mate 20 Pro revolučnější než druhá. Podobně jako nové iPhony umí Huawei skenovat obličej ve třech rozměrech za pomoci 30 000 bodů. A podobně, jako minulá generace řady Mate v designovém provedení Porsche Design pak novinka zvládne odemykat telefon pomocí světelné čtečky prstu skryté ve skle displeje. Ovšem, světe div se, ani jedna z možností nepředstavuje ideál.

Ano, čtete správně. Jestli se Číňanům něco nepovedlo, je to odemykání telefonu. Začněme u obličeje. Čekáte-li podobnou rychlost a přesnost jako u národního konkurenta Xiaomi s jeho IR snímači, budete v některých případech zklamáni. I když si ve většině situací na rychlost nelze stěžovat, a dokonce i v naprosté tmě Huawei málokdy zaváhá, najdou se výjimky. I několikrát denně telefon odmítal můj obličej rozpoznat, nebo jeho sken trval kolem dvou vteřin. S novým firmwarem si navíc Mate Pro ani nebyl s to zapamatovat, zda má odemykat rovnou po stisku zamykacího tlačítka, nebo vyžadovat navíc ještě potvrzení posunutím prstu po displeji. Jednu výhodu skener obličeje přesto má: jako zatím jediný androidový telefon dokáže odemknutí skenem tváře používat i uvnitř operačního systému – například pro přístup k zašifrovaným aplikacím, podobně jako iPhone.

Čtečka v displeji na tom není o mnoho lépe. Je mnohdy ještě pomalejší než-li první generace Touch ID v iPhone 5s. Prsty nestačí na displej jen položit, ale je třeba je přitlačit silou. To ale pouze v případě, že víte kam. Čtečka se nachází na jednom konkrétním místě, který je někdy označen daktyloskopickým piktogramem. Tento však někdy zcela zmizí (to v případě, že telefon vyhodnotí svou polohu tak, že jej nikdo odemykat nehodlá) a nezbývá než jeho polohu odhadovat, což se ne vždy povede. Odemykání telefonu tak leckdy představuje trýznivý zážitek a pokud chce Huawei své telefony i nadále prodávat za 25 tisíc, měl by na tom zapracovat. Není to však nic, co by nespravila jedna větší aktualizace.

Displej, prostředí, baterie: kvalita made in China

To musí vyrábět Samsung, napadlo mě ihned poté, co jsem spatřil na okrajích zahnutou OLED obrazovku. Veškeré parametry by tomu napovídaly: úhlopříčka téměř 6,4 palce, rozlišení 1440 x 3120 pixelů a výsledná hustota 538 ppi – to nejsou parametry, které by zvládnul každý na světě. A k tomu HDR, barevný gamut DCI-P3, automatické přizpůsobování barev a vyvážení bílé okolnímu prostředí.

Jenže chyba lávky – v tomto Korejci prsty nemají. Stačila krátká rešerše a výrobce panelu se odhalil jako společnost Boe. Že vám to nic neříká? A přitom se jedná o největšího čínského výrobce obrazovek, který se netají ambicí sesadit Samsung z trůnu největšího výrobce zobrazovacích panelů, a ještě nedávno se mluvilo o tom, že displej pro nové Galaxy Watch má dodávat právě Boe. Jak krásně to zapadá do celkových ambicí čínských výrobců.

Ale zpět k displeji samotnému – příležitost porovnat přímo vedle sebe obrazovky Huawei a Samsungu Galaxy Note 9 jsem si nemohl nechat ujít. Bez světelné sondy, bez měřicích přístrojů, prostě tak, jak telefon používáme každý den. A subjektivní výsledky překvapily. Poté, co jsem vypnul všechna vylepšovadla a nastavil souměřitelné barevné vyjádření displej Mate 20 Pro vykazoval mírně vyšší jas, lepší dynamický rozsah, kdy od sebe rozlišil na Note mnohdy splývající se odstíny bílé a na první pohled zobrazení působilo ostřeji. Zcela souměřitelné byly výsledky sledování na přímém slunci. Podotýkám ale pro jistotu ještě jednou, že se jedná o subjektivní dojmy nikterak nepodložené jakýmkoli exaktním měřením.

Existují naopak oblasti, kde Samsung Huawei zcela deklasuje. Tou nejviditelnější je zcela určitě Always-On-Display. Zatímco Samsung umožňuje na vypnutí obrazovce zobrazit nejen hodiny, popřípadě kalendář nebo hudební ovládání, prim hrají notifikace. Huawei totiž zvládne upozornit pouze na výstrahy systémových aplikací a pro ostatní musíte telefon odemknout.

Jinak se ale v otázce softwarové výbavy, která se displeje týče, v Huawei činili. Nové funkce potěší zejména ty, kterým není jedno, jak dlouho kvůli civění do telefonu ignorují okolní svět, ale sami s tím nedovedou nic udělat. Mate 20 Pro umožňuje neustále v notifikační liště zobrazovat čas, po který je displej zapnutý a odpočítávat z předem navoleného limitu. Časovou hranici lze nastavit také pro používání jednotlivých aplikací. V určitou hodinu si navíc lze displej nechat přepnout do černobílého zobrazení. A mohu potvrdit: jen máloco dokáže znechutit noční surfování po internetu víc než právě černobílá obrazovka.

Kromě toho lze celé prostředí Androidu 9 s typickou nadstavbou EMUI přebarvit do tmavých odstínů a šetřit tím nejen oči, ale i baterii. Tedy – ne snad že by to potřebovala. Akumulátor o kapacitě 4200 mAh naprosto bez problémů dokáže s pěti hodinami běžící obrazovky vydržet na příjmu 24 hodin. Mezi současnými smartphony jde o výrazný nadprůměr – je to přibližně o třetinu víc, než zvládne už několikrát zmiňovaný Galaxy Note 9.

A aby toho nebylo málo, přidali Čínané také 15W bezdrátové nabíjení, a dokonce jeho reverzní mód. Na Huawei stačí položit jakýkoli přístroj podporující standard Qi a telefon ho začne nabíjet – funguje to bez jakýchkoli potíží. K tomu všemu ještě připočtěme obří 40W nabíječku už v balení. Telefon dovede nabíjet rychlostí 70% za půl hodiny, což je hodnota skutečně dosažitelná v praxi a její výkon postačí i k dobíjení laptopu. Pokud máte rádi telefon, na který se v oblasti energy managementu lze 100% spolehnout, jste tady na správné adrese.

Svou zásluhu na tom nese určitě i nejnovější čipset Kirin 980 vyrobený vůbec poprvé 7nm technologií. I když v hrubém výkonu najdeme i silnější čipy, co se týče efektivity nakládání s baterií, konkurenci hledá jen těžko. Pro focení je důležitý nový Image Signal procesor umožňující zpracovávat větší množství dat z vícera fotoaparátů. Podpora nejrychlejšího LTE, Bluetooth a pásma GSM L5 se pak už zdá jako samozřejmost.

Dovedu si ale představit, že ovládání telefonu naopak každého nadchnout nemusí. Grafická nadstavba EMUI přináší mnoho praktického, ale také řadu nedotahů. Do kategorie příjemných vylepšení jednoznačně patří implementace ovládání systému gesty podobnými těm na nových iPhonech. Tento způsob umožňuje naplno využít možností displeje, který zabírá víc než 88% čelní plochy telefonu. Trochu to ale kazí zaoblené boky obrazovky. Pro návrat o krok zpět je totiž nutné potáhnout prst od rámu směrem ke středu přístroje, a to se kvůli zaoblení ne vždy povede. Dojem z prostředí mi kazila i drobnost, která někomu může připadat banální: v době kdy už výrobci běžně pro vstup do seznamu aplikací používají gesta, je zbytečné mu přiřazovat zvláštní ikonku, jen to plýtvá místem pro zástupce aplikací.

To jsou ale detaily. Jako celek je prostředí a zejména funkci EMUI ve verzi 9 dotažené do maxima. Dokonce ani přeinstalované aplikace nelze vnímat jako bloatware. Jedna z nich umožňuje ovládat elektroniku IR portem, další offline zálohovat celý telefon do počítače – to už se dnes v době cloudů moc nevidí. Na svém místě je dokonce aplikace ke správě telefonu s předinstalovaným antivirem od Avastu, správou vyskakovacích oken nebo blokátorem příchozích hovorů. Komu by to všechno bylo málo, nalezne tu nedávno ještě čistě samsungovskou možnost instalace dvou instancí jedné aplikacem, anebo rovnou dvou samostatných na sobě nezávislých prostředí telefonu. Stejně tak je k dispozici sejf pro citlivé dokumenty – taktéž na androidu unikátně s možností odemykat jej skenem obličeje.

Fotoaparát a multimédia: nejlepší na světě?

U Huawei snad více než kde jinde musíme začít v popisu fotoaparátu technickými daty. Podobně jako model P20 Pro (recenze) i nový Huawei Mate 20 Pro dosahuje skvělých obrazových výsledků sofistikovaným kombinováním dat ze tří objektivů, a pro lepší pochopení jeho fungování je třeba vědět, co má k dispozici.

Primárně jde o trojici optických soustav: hlavní se 40Mpx snímačem a světelností f/1,8, druhá plnící roli 80mm teleobjektivu f/2,4 s optickou stabilizací a nakonec třetí, který hraje doplňkovou roli. Zatímco Huawei P20 Pro se kvůli nedostatečnému stavu technického pokroku v oblasti procesorů muselo spokojit s monochromatickým senzorem dodávajícím do fotky doplňková data o světle, Mate 20 Pro už mohl na tento přívažek rezignovat a uvolněné místo využit pro širokoúhlý 16mm f/2,2 objektiv s 20Mpx čipem.

Jenže tím novinky nekončí. Pokud jsem nepřehlédl nějakého skrytého premianta, je to tak, že Mate 20 Pro přináší aktuálně největší, 1/1,7palcový fotočip na trhu. To je základ jeho skvělých výkonů v tmavém prostředí: větší plocha zachytí víc světla, jakkoli hodnoty světelnosti optických soustav patří dnes v nejvyšší třídě spíše mezi průměrné. Podobně jako P20 Pro také Mate 20 Pro nabízí prvek zvaný Quad Bayerova maska. Vysvětlení jejího fungování bohužel přesahuje možnosti tohoto textu, a proto pro detailní popis odkazuji na odborné články. Právě tento prvek využívající nestandardní rozložení subpixelů ovšem stojí za tím, proč 40Mpx snímač produkuje 10Mpx fotky. Spoluprací obou hlavních objektivů je pak možné docílit buď trojnásobného optického nebo až pětinásobného hybridního zoomu bez ztráty kvality.

To všechno doplňuje ještě zbrusu nový systém umělé inteligence, který by měl rozpoznat až 1500 scén, oddělit od sebe jednotlivé objekty v obrazu, pro ně individuálně najít nejlepší možné nastavení a spojit je opět v jeden celek. Výsledky působení AI už nejsou tak umělé a pastelové, jako byly u P20 Pro a dokonce jsem asistenta nechával průběžně zapnutého. Ne snad, že bych jeho působení bůhvíjak preferoval, ale zkrátka proto, že se pro zapnutí a vypnutí „Mistra inteligence“, jak se funkce v kostrbatém překladu nazývá, musí uživatel pokaždé vypravit až do hloubi menu.

Fotoaplikace je vůbec kapitola sama pro sebe. Moc se mi líbí, jak vypadá. Grafické ztvárnění umělé kůže, které odkazuje na legendu Leica pod fotoaparátem podepsanou, je příjemné retro. Stejně jako simulace kruhového přepínače, která tažením přepíná mezi jednotlivými profily. Často se mi ale stávalo, že jsem mezi nimi omylem přepínal hranou ruky. Naopak se kvůli tomu přepínač na čelní kamerku přesunul do rohu a vzal na sebe podobu tlačítka. Přepínání fotoaparátu tažením mi přijde přirozenější.

V přehršli režimů je navíc občas obtížné se orientovat. Už jen proto, že Mate 20 Pro nabízí jak režim změny clony pro vytvoření bokeh efektu, tak i režim portrétu. Jedná se o slušné terminologické zmatení: pod pojmem Portrét totiž konkurence často rozumí právě změnu hloubky ostrosti. Ne však u Huawei. Portrét zde skrývá světelné efekty, které známe například z iPhonů řady 8 a X – tedy možnosti umělého nasvícení z různých úhlů, obličej vystupující z tmavé plochy nebo dokonce simulaci barevného osvětlení.

Tento režim jsem využíval naprosto minimálně, mám rád přirozené fotografie. To samé pak platí o bokeh režimu – ten totiž podobně jako 90% konkurence přepíná do rou hlavního fotoaparátů „zoomovací“ teleobjektiv a fotograf se tak musí přizpůsobit změně scény v hledáčku. Osobně přeferuji tvorbu umělé hloubky ostrosti, jak to známe třeba ze Samsungu S9 s jedním objektivem. Nedá se totiž říct, že by u podobně drahých a vyspělých telefonů kdokoli poznal rozdíl.

Jak fotí Huawei Mate 20 Pro?

Když už jsme u těch rozdílů: příležitost položit vedle sebe Huawei Mate 20 Pro a Samsung Galaxy Note 9 se nedala nevyužít. Je jasné, že obrázky z Huawei jsou skvělé, neřkuli jedny z nejlepších na trhu – jen přímé srovnání s konkurencí však dokáže odhalit jejich kvality nebo slabiny. A výsledky překvapily. Naplno se totiž projevily rozdíly v přístupu obou značek, a domnívám se i v radikalitě zásahů umělé inteligence. Měl-li bych svou zkušenost shrnout do jednoho slova: Samsung fotí přirozeně, Huawei efektně. Používá vyšší dynamický rozsah, jeho obrázky tíhnou spíše do moderních instagramových chladných odstínů a nebojí se pořádně přidat na kontrastu, což vede k líbivé černé. Často ale také ke slévání těch nejtmavších odstínů. Samsung mívá zase problémy na opačné straně světelného spektra, což ve srovnání vyvolává u Huawei dojem podexponovanosti.

Huawei si také v režimu umělé inteligence rád hraje s hloubkou ostrosti, i když ho k tomu nikdo nenutí. Často se mi stávalo, že Samsung dokonale proostřil celou scénu, zatímco Huawei v ní dokázal najít objekt zájmu, vytáhnout ho do popředí a zbytek přirozeně rozmáznout. Není to lepší, není to horší, je to zkrátka jiné.

Opravdický rozdíl se projevil ve focení makrofotografií. Huawei se pyšní tím, že se dají fotografie blízkých objektů pořizovat už ze vzdálenosti 2,5 cm v režimu supermakro. Nerad bych výrobci křivdil, možná jsem měl kolem sebe jen málo světla anebo mi chybějí ruce fotografa. Z této vzdálenosti se mi však nikdy zaostřit nepodařilo. Se Samsungem ovšem ano. U Huawei se mi srovnatelných výsledků podařilo dosáhnout jen s použitím optického zoomu. I Samsung ovšem za své schopnosti platí daň: na rozdíl od Huawei jsem se při focení makra často setkával s nedoostřenými okraji fotografií.

Srovnání fotoaparátů Samsung (vlevo) a Huawei (vpravo)

Karta se však obrací, jakmile dojde na focení za zhoršených světelných podmínek. Huawei v interiérech ostří okamžitě, zatímco Samsung má problém obrázek rozeznat. V rychlosti expozice však vede Samsung se svou variabilní světelností objektivu, zde Huawei zřejmě trochu doplácí na množství zpracovávaných dat, a ne vždy se mu proto povede eliminovat chvění ruky a nezaostří. V interiérovém osvětlení proto vede Samsung, který si laťku udržel i po zhasnutí světel a spolehnutí se na úzký pruh světla v jinak ztmavené místnosti.

Nakonec ale přeci jen vítězí umělá inteligence Huawei – respektive jeho noční režim. Ten má v aplikaci vyhrazenu speciální položku, expozice trvá klidně i šest vteřin, kdy k 7nm procesoru Kirin proudí neuvěřitelné množství dat, ale výsledek stojí za to. U Huawei P20 Pro jsem tvrdil, že netuším, kde se bere v nočních fotografiích tolik světla a přisuzoval jsem to monochromatickému senzoru. Ten u Mate chybí. Je v tom tedy buď kouzlo, parta čínských výtvarníků schovaná uvnitř přístroje, anebo zkrátka a jednoduše technický pokrok. Telefon exponuje několikrát, pokud se nepletu, tak sedmkrát, a dohromady složí výsledný obraz. Poměrně dobře si poradí i s pohybujícími se objekty – rozmazání se objevilo jen když jsem zkoušel režim použít v jedoucím autě.

Nesmíme však zapomenout ani na poslední prvek, který dělá z Huawei Mate 20 Pro když ne nejlepší, tak určitě nejvariabilnější fotoaparát na mobilním trhu – a tím je širokoúhlý objektiv. Pokud rádi fotíte krajinky, architekturu nebo velké skupiny lidí, žádnou jinou funkci možná nebudete používat víc. A i když bych mohl mít výhrady proti chromatické aberaci v krajích (která se však u tohoto typu skel dá očekávat) a trochu horším výkonům ve zšeřelém prostředí, už jen možnost použít v telefonu všechny režimy od “ultrazoomu” po širokoúhlý záběr je k nezaplacení. Škoda jen, že se k použití tohoto objektivu člověk musí v aplikaci proklikat přes všechny dostupné možnosti zoomu. Zasloužil by si rychlejší přístup.

A ještě resumé závěrem: Pokud bych měl volit mezi dvěma dost možná nejlepšími fotomobily dneška, asi bych zejména kvůli líbivosti denních fotografií, dechberoucímu zážitku z nočního režimu, ale také dosud nevídané univerzalitě upřednostnil použití Huawei.

Závěr a konkurence

Psaní doslovu recenze jsem si záměrně nechal na den, kdy už Huawei bude pryč. Přendal jsem kartu do Samsungu Note 9 a čekal, jaké emoce se dostaví. Bude to radost z unikátního pera S-Pen? Bude to lebedění si v mé oblíbené grafické nadstavbě Samsung experience? Trochu ano, nakonec ale převážil jiný pocit. Stesk po neuvěřitelně ostrém displeji kombinovaném s příjemnými rozměry, vzpomínka na příjemná zvrásněná záda, co nekloužou a vědomí, že takhle hezky si Orloj za tmy už nevyfotím.

Nejsem ctitelem všeho čínského, a proto se mi následující slova nepíšou lehce. Huawei Mate 20 Pro je ale možná vážně nejlepší telefon na světě. Pokud to takhle půjde dál, brzy bude jediným negativem čínských telefonů jejich účinkování ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby, nebo “recenze” z úst šéfa Národního bezpečnostního úřadu, u nějž žádá Huawei o prověrku: „Já osobně bych raději používal technická zařízení ze zemí, se kterými jsme spojenci v rámci NATO nebo EU.“

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
ideální poměr velikosti a praktičnosti	chybějící jack
fotoaparát jen těžko hledá konkurenci jak v kvalitě tak v univerzálnosti	občas krkolomné ovládání
na špičce jen málo vídaná výdrž baterie
skutečné 40W rychlonabíjení