Recenze Honor 9X Lite: třikrát převařená voda

Honor 9X Lite přichází jako další inkarnace stávající řady X a svůj původ odvozuje pochopitelně od 9X. Specifikací se mnoho nezměnilo a přívlastek Lite je tu vážně hlavně okrasou. Esteticky je zpracována zadní strana telefonu, která hází pěkná barevná prasátka. Za slušnou cenu tu máme model, který ale nepřináší mnoho inovací. Co může Honor nabídnout, aby přivábil klientelu?

Honor 9X Lite: specifikace

Konstrukce	sklo-plast a kov, 160,4 × 76,6 × 7,8 mm, 188 g
Displej	6,5″, IPS LCD, 2340 × 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 397 ppi
Operační systém	Android 9 Pie + EMUI 9.1
Čipset	8jádrový, 2,2 GHz, Kirin 710
Paměť	4 GB RAM, úložiště 128 GB + MicroSD slot (až do 512 GB)
Fotoaparát	dvojitý (48 Mpx hlavní + 2 Mpx doplňkový), clona f/1.8 + f/2.4, LED blesk; přední 8 Mpx, clona f/2.0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz, LTE-A Cat6 (300/50 Mb/s)
Technologie	Hybridní Dual SIM, Bluetooth 4.2 LE, Wi-Fi 5, GPS, NFC, microUSB, 3,5mm jack, čtečka otisků, FM rádio
Baterie	3 750 mAh, nabíjení 10 W
Cena a dostupnost	5 190 Kč, květen 2020

Zářivý a křehký smaragdový plášť

Vyvedení boků krabičky v zelenomodré dává tušit, jaká bude vizáž našeho mazlíka. Ještě než přejdu k telefonu, tak stručně k prodejnímu balení: je pravděpodobné, že jsme neměli české balení, byly v něm totiž jen stručné manuály v mnoha jazycích, ale ne česky. V balení najdeme jehlu na sloty karet, microUSB kabel, slabší 10W nabíječku a laciná pecková sluchátka.

Samotný telefon působí z přední strany víceméně nenápadně, snad jen modře lakované boky dávají tušit. Po otočení již vykoukne estetická barevná úprava. Testovaná varianta „Emerald Green“ se leskne v základu smaragdově zelenou, která při otáčení přechází přes namodralou až do nachové.

Efektu se první dny nemůžete nabažit. Konstrukce je sendvičová, obě strany jsou skleněné, boky jsou z lakovaného kovu (nejspíš hliníku), na bocích a dole přerušeny plastovými částmi a mezi kovem a displejem je taktéž plast.

S odolností je dost na štíru, víc než je u skla obvyklé. Honor hned v balení přibalil gumový kryt (z vnější strany hladký, vevnitř hrubý) a na displeji je nalepena z výroby ochranná folie. Hlavně zadní sklo bez krytu trpí a už po 2 týdnech testování si na nich pod světlem šlo všimnout menších šrámů. Nejhůř je na tom ale batoh na zadní straně s moduly fotoaparátu, ten vystupuje asi 2 mm nad povrch a je zranitelným místem. Stačil banální pád z kapsy při sezení (30 cm na dlažbu) a sklíčko v jednom místě prasklo.

Pozor, klouže

Tím se dostávám k další věci – ergonomie. 9X Lite oproti předešlým Honorům prošel hubnutím a „není za co chytit“. Když si přidáme kluzký, naprosto rovný povrch celého telefonu a velký půdorys, máme smrtící koktejl, jehož výsledkem je riziko častých pádů. Např. z kapsy kalhot vypadává pro mě až děsivě jednoduše. Řešením je opatřit telefon krytem – třeba tím přibaleným, ale pochopitelně estetika utrpí.

Na horní straně kromě mikrofonu nenalezneme nic, tak jdeme dál. Vpravo je nad sebou dvojtlačítko hlasitosti a vypínací tlačítko, které je docela titěrné. Dole je nacpaná mřížka reproduktoru, microUSB konektor, mikrofon a 3,5mm jack – za ten palec nahoru.

Za nasazení microUSB ale hned dodávám palec dolů a nerozumím tomu, zvlášť když předchozí Honor 9X (recenze) měl již USB typu C. Na levé straně už zbývá jen slot na microSD a dvě nanoSIM karty, je šikovné, že jsou sloty oddělené.

Po zapnutí vás po odsouhlasení nutných smluv uvítá přenos dat ze starého telefonu. Přenesení pomocí Phone Clone proběhlo přes Wi-Fi Direct za asi 12 minut, což je slušné. Pochopitelně, ne všechno lze přenést a váš úspěch bude ve velkém záviset na tom, z jaké verze Androidu a od jaké značky přecházíte. Mnoho aplikací jsem stejně musel doinstalovat ručně.

Hlavně pohodu očím

Displej o velikosti 6,5 palce je hodně masivní a ani tak se nevlezl ke krajům čelního skla. Na dolní straně má brada cca 5 mm, na horní 3 mm, ale je vykousnutá kvůli umístění čidla jasu, kameře a reproduktoru. Výřez je poměrně velký, na šířku je to asi 1/3 displeje.

Typově se jedná o IPS LCD s Full HD+ rozlišením, číselně pak 2340 × 1080 pixelů. Pozorovací úhly jsou slušné, barevné podání hodně závisí na nastavení. Můžete zvolit Normální nebo Živý režim a ty dále dotónovat podle potřeby. Vizuální dojem je docela průměrný, i živý režim vypadá spíš po smrti. Displej se chlubí certifikátem TÜV, že nevyzařuje nadměrné množství modré barevné složky.

K dispozici je automatická regulace jasu, ale trochu mi u ní chyběla možnost doladění. Někdy je docela svéhlavá a dělá s jasem rodeo. Dále mi přišlo, že manuální rozsah minima a maxima klidně mohl být větší, ale nejsou to věci, za které bych v této ceně sekal ruce.

Zařízne běžící aplikace, ať chcete nebo ne

Systémem je stárnoucí Android 9. Samozřejmě Honor a mateřský Huawei mají problémy s úřady, ale to pro mě jakožto uživatele není důvod. Problémem totiž je i neaktuální zabezpečení z 1. února a vize budoucích aktualizací zní jako hezká pohádka.

Nad systémem bdí úprava EMUI 9.1, která se odlišuje v základu např. absencí menu aplikací. Pokud byste raději menu měli, není nic jednoduššího než si prostředí přizpůsobit, variabilitu má. Chcete tlačítka nebo gesta? Tuto androidovou volbu máte i tady.

Honor k telefonu dodává sadu předinstalovaných aplikací a mnoho dalších je ke stažení ve vlastním obchodě AppGallery. Namátkou se jedná o prohlížeč, který je nicméně k nerozeznání od Google Chrome, aplikací Zdraví pro sledování vaší kondice a Správce, který se stará o správný chod telefonu.

K tomu bych měl jednu výtku. Osobně jsem zvyklý trochu „na hulváta“ nechávat na pozadí spuštěné aplikace. Zde ale reaguje velmi rychle integrovaný task killer a nemilosrdně všechno po pár minutách ukončuje, což vede někdy k dost nepříjemným překvapením, zvlášť když jste měli něco rozdělaného nebo jste spustili zpracování úlohy na pozadí a aplikaci jste minimalizovali. Nezbývá než si požadované aplikace jednu po jedné ručně odblokovat.

Výkon telefonu zajišťuje již obstarožní čipset Kirin 710, který měla minulá, ale i předminulá edice Honorů. Důvod je jednoduchý: jde na něm oficiálně spouštět všechny služby Googlu. Při procházení systému jsem se nesetkal se závažnými problémy, ale s menšími již ano, občas šlo cítit zaškobrtnutí a sekundové přemýšlení mozkových závitů telefonu.

Je tedy jasné, že benchmarky netrhá. V 3DMarku dosáhl 1 008 bodů, v AnTuTu 177 144 bodů a v Geekbenchi má jedno jádro 332 bodů, všechna 1 388. Vtipné je, že testy detekují Honor 9X Lite jako starší 8X (recenze); jsou si natolik podobné, že je aplikace nepoznávají.

Nejen systém je recyklát

Konektivita nabízí takový slušný standard. Wi-Fi 5 (ac), již postarší Bluetooth 4.2 a naštěstí nebylo opominuto ani NFC, které má svou anténu v horní části telefonu a placení probíhalo v pořádku. GPS má rychlý fix i za studena a v odlehlých končinách se může hodit FM rádio, které využije sluchátka jako anténu. Mobilní sítě jsou podporované až do LTE Cat6. Zdá se to všechno vyvážené a fungující, ale…

Při testování jsem se téměř každý den potýkal s výpadky Wi-Fi, a to i tam, kde se jiná zařízení neodpojují. Občas se Wi-Fi odpojí a hned zase během sekundy připojí, a to i při plném signálu. Když jsem vyšel na terasu, kde ostatní měli ještě čtvrtinový signál, Honor připojení začínal bojkotovat, protože ho vyhodnotil jako nedostatečné a zobrazil hlášku zlá kvalita připojení. Když připojení nebude zlé, můžete používat sdílecí službu Huawei Share.

Integrovaná kapacita baterie je deklarovaná 3 750 mAh, v testovacím programu AccuBattery jsem naměřil asi 3 610 mAh. Podle informací výrobce se jedná o Li-pol článek. Nabíjení probíhá přes microUSB. Ano, už jsem to jednou zmiňoval, návrat ke staršímu konektoru v roce 2020 prostě nechápu. Dodaná nabíječka dodává napětí 5 V, proud 2 A a nabíjení je tudíž pomalejší. Zde trvá asi 2 hodiny 40 minut.

Výdrž baterie je slušná, i když samozřejmě obří displej ukousne poměrně velký kus. Kvůli snaze Honoru ušetřit baterii zavíráním aplikací třetích stran byly najednou ty předinstalované prásknuty manažerem baterie jako nejvíc žravé. Při jisté skromnosti se jde dostat na dva dny používání s cca 5 hodinami zapnutého displeje.

Mnoho možností, ale výsledek nezachrání

Prostředí fotoaparátu nabízí kromě základních androidových funkcí některé navíc. Vzhledem k přítomnosti senzoru hloubky je nalevo režim Clona, což možná není úplně intuitivní název, ale zkrátka nastavujete vzdálenost ostření. Ještě víc nalevo je Noc, kde dochází ke zvýšení času expozice a ISO čísla, popřípadě můžete tyto hodnoty nastavovat manuálně.

Čas je možné dát až na 32 sekund, kdy ale potřebujete zatraceně dobrý stativ, protože fotoaparát nemá optickou stabilizaci. Automatika nastavuje podle úrovně tmy časy kolem 1-4 s. Hláška „držte zařízení pevně“ je úsměvná, když mobil držíte v křeči a nedýcháte, abyste měli ten nejvíc super záběr na Instagram. I tak je to spíš pokus-omyl.

Přejetím doprava se dostáváme k dalším režimům. Těch je větší množství, takže postupně. AR dělá to, co u jiných výrobců, takže se můžete ocitnout v raketě, pod vodou nebo si místo obličeje dát roztomilé zvířátko a na hlavu duhu.

Časosběrný režim umožňuje 15x zrychlit chod času a vytvořit koláže např. rušné ulice. Zpomaleně asi nemusím vysvětlovat. Režim Pro poskytuje podrobnější nastavení expozice fotek. Malování světlem protáhne expozici a umožní dělat umělecké záběry. HDR je tu spíš do počtu, jeho efekt není zas tak výrazný a použijete ho jen v protisvětle, jinak nemá smysl. Nicméně je škoda, že aspoň to Honor nevystrčil ven, protože je skryté v chaosu dalších funkcí. Můžete si však vybrat ty nejpoužívanější a seskupit je.

Kvalita fotek je poměrně náladová. Obecně platí, že na dobrém světle jsou fotky ještě pěkné, za horšího světla nastává olejomalba a detaily jsou naprosto ztraceny v zrnění objektivu. Při focení osvětlených ploch je potřeba si dát pozor na odlesky v čočce, které tvoří kulaté závoje. Nejspíš se jedná o nekvalitní antireflexní úpravu.

Honor hodně spoléhá na automatické rozpoznání scény, které podle toho přizpůsobí nastavení. A při selfie můžete vyhladit nedokonalosti a softwarově fotku nasvítit. Nebo si nechat vyhledat přes internet, co právě máte v hledáčku. Pravda, u rostlin nečekejte biologický atlas.

Videa je možné natáčet ve Full HD a 60 snímcích za sekundu a pokud chcete ušetřit místo, můžete použít místo MPEG-4 novější kompresní formát H.265/HEVC, tedy stejný, jako se nedávno dostal do digitální televize. U videí to celkem funguje, bitrate vychází někde pod 20 Mb/s, zato fotky jsou i po kompresi obrovské. S ohledem na často mizerné detaily mě až překvapila velikost 4-7 MB při standardních 12 Mpx.

Jak fotí Honor 9X Lite?

Ukázka: noční režim

Ukázka: režim clona

Ukázka: režim malování světlem

Zhodnocení

Vydání Honoru 9X Lite mi přijde jako třetí napití z vody, která už nám začala zatuchávat. Od Honoru 8X (recenze) už tu totiž máme třetí model, který má podobný design a v zásadě stejné funkce a hardware.  Jenže letos bychom už chtěli vidět nějaké inovace.

Chápu, že je Honor a mateřská firma Huawei v krizi, ale takhle to asi nepůjde. Zastarávající procesor Kirin 710 a Android 9 bez možnosti aktualizace nejsou tím, co přitáhne do vod značky svěží vítr a další zákazníky, spíš je to takové střelení do nohy; ještě nevím jestli vlastní nebo cizí.

Starší model 9X (recenze) zůstává dle mého lepší volbou. Místo výřezu má vysouvací fotoaparát, navíc jeho fotografické schopnosti jsou bezesporu lepší. Dále má modernější Bluetooth, USB, větší baterii a je aktualizován na Android 10. Stojí v podstatě stejně jako 9X Lite. Z ostatních značek se nabízí Motorola Moto G8 Plus (recenze). Za podobnou cenu je to dobrá alternativa a v naší recenzi obstál výborně.

Na trh přichází za 6 tisíc také Redmi Note 9, který má mít o něco výkonnější čipset Helio G85, větší baterii a rychlé nabíjení. AMOLED displejem disponuje Samsung Galaxy M21, ale musíte přejít plastový design.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
pěkná barevná záda	kluzká záda
výdrž baterie	zastaralý hardware i systém
cena	bez inovací, kroky zpět (microUSB)
pro někoho EMUI	podprůměrný fotoaparát
	chraplavý zvuk
	pomalé nabíjení
	mizerná Wi-Fi