• Nejmenší nový iPhone 13 Mini mezi novinkami tak trochu zapadl
• Prodeje asi nebudou nijak oslnivé, přesto jistojistě spoustě zákazníků tato velikost bude vyhovovat
• Jak moc kompromisní je to volba? To se dozvíte v naší dnešní recenzi

Apple iPhone 13 Mini v kombinaci s elektromobilem Mustang

Apple iPhone 13 Mini: specifikace

Za zapůjčení děkujeme obchodu iWant, kde můžete smartphone zakoupit!

Obsah balení

• telefon iPhone 13 Mini
• jehla na SIM kartu
• USB-C / Lightning kabel
• technická brožurka a základní průvodce
• 1× samolepka Apple

První, co člověka při rozbalování iPhonu 13 Mini zaujme, je kompaktnost balení, respektive jeho minimalismus. Bohatý a slovutný Apple se bije v prsa, že je to kvůli tomu, aby se jich na paletu, potažmo do kamionu vešlo víc, to absolutně chápu. Ten samý argument používá i na otázku absence napájecího adaptéru. Zde opět tleskám a smekám za uvědomělost.

Jenže všechna tahle zeleno-modrá aura se rozplyne v okamžiku, kdy se člověk začne zabývat třeba tím, jak hodně nesnadné je opravit většinu applích produktů. Najednou je aura ekologie pryč a je znát, že na prvním místě jsou a vždycky budou peníze. Apple vás donutí koupit si nabíječku zvlášť, zabalí to do hezkých slov o ekologii, ale rozhodně toto přemýšlení není tak konzistentní, aby zatím nešla rozeznat primárně snaha o vyšší zisky.

Roztomile malý iPhone

Jakmile jsem telefon (tedy spíše telefonek) chytil do ruky, bylo mi jasné, že tohle mi z rukou padat rozhodně nebude. Ta velikost je fakt něco! Skvěle se to drží, ruka všude dosáhne, v kapse kalhot se tak trochu ztrácí a v autě je na něj všude dost místa. Kdo hledá především kompaktní zařízení, je tady doma. Jaký je to rozdíl oproti těm velkým pádlům!

Jinak je to vlastně pořád iPhone jak má být. Boky obíhá rámeček z chladivého kovu přetnutý na několika místech plastovými předěly pro antény, dole repráček a Lightning konektor, na jednom boku zamykací tlačítko, na druhém dvě tlačítka hlasitosti a přepínač tichého/hlasitého režimu. Vše samozřejmě bezchybně zpracováno, tak jak je pro Apple typické. Spínače poskytují zvláštním způsobem uspokojivý dojem ze sepnutí, ale to je asi tak všechno.

Apple iPhone 13 Mini | foto: Mobilizujeme.cz

Přední strana je samozřejmě kryta sklem displeje, zadní také, ale tam si našel své místo i modul fotoaparátu, jehož objektivy na tom malém půdorysu vypadají až nepatřičně velké. Jinak nic extra po pravdě.

Ano, když jsem měl v ruce jiné kousky, tak třeba modrá barva je skvělá, v tomhle jsou v Cupertinu fakt mistři – i přihlouplý parametr jako barva zpracují tak, že to člověka zaujme a říká si, že vlastně asi nešel vybrat lepší odstín. Po počátečním nadšení z roztomilosti nastoupí ten chladný pocit – jo, je to iPhone, je to opět špičkově zpracovaný telefon, ale už to začíná být trochu nuda, sakra…

Nabíjecí port je stále Lightning, USB-C zase ne…

Óda na displej

Tady se popravdě nekoná nic objevného, ale počkejte si! Můj předchozí smartphone, který mám mimochodem stále doma, je iPhone 11. První co mě tedy praštilo do očí, byl kontrast a hlavně ta černá! Nemám v tomhle směru nikterak vytrénované oči, ale tohle mě fakt zaskočilo, takový rozdíl jsem nečekal. Rozlišení 1080 × 2340 pixelů je asi dostatečné, tady nemám moc co komentovat.

Měl jsem tu čest s pár 4K displeji, ale ty mají skutečně smysl jen na větších úhlopříčkách, na 5,4palcový zobrazovač by to byl absolutní nesmysl (ale samozřejmě dobře vím, že to jednou přijde). Cením přítomnost HDR, kterou jsem sice poznal, ale není to pro mě rozhodující parametr. A to píšu jako člověk, který se i na tom malém iPhonu klidně koukne na něco na Netflixu.

Zase ten výřez…

Pak je tu jiný notch, tedy ten “výkus”, se kterým Apple přišel jako první a odejde z něj jako poslední. Na první pohled jsem poznal, že je odlišný, holt když dva roky koukáte na nějaký displej a pak začnete koukat na jiný, všimnete si až neuvěřitelně malých rozdílů. Takže ano, zaregistroval jsem, že je nějaký užší a taky že o malinko víc zasahuje do zobrazovací plochy. Kdyby tam nebyl, bylo by to lepší, ale přínos Face ID jako zabezpečení, je obří.

Uživatelsky absolutně pohodlné, po stránce software i hardware perfektně zvládnuté. Oproti iPhonu 11 jsem mimochodem zaznamenal zlepšení už tak bleskového odemčení pomocí této technologie. Jako konzervativní člověk mám radši něco, co je vyladěné k dokonalosti, než každý rok jinou fíčuru, která má mezery. Za mě jednoznačně palec hore!

Dole je rámeček velmi titěrný, oproti konkurenci ale značný

Drobnou výtku bych měl asi u displeje jen k funkci True Tone. Ta zajišťuje, že barvy budou akurátní podle okolního světla. Vysvětlím to na bílé – do té buď přimíchá trochu žluté nebo trochu modré, vylepší její parametr, kterému fotografové říkají “teplota bílé”. Tohle se dotkne všech zobrazovaných barev a zajišťuje to to, že odpovídají okolnímu osvětlení, kterému se přizpůsobují.

Nějak se mi pořád zdálo, že iPhone 13 Mini má to barevné spektrum víc do žluta, tedy že odstíny jsou teplejší. Vzal jsem tedy iPhone 11 a dal je hošany hezky vedle sebe. Nepletl jsem se, jedenáctka opravdu byla výrazně akurátnější a její barvy podle mě lépe odpovídaly právě okolnímu osvětlení. Není to zásadní chyba, předpokládám, že jeden, dva softwarové updaty to vyřeší, ale všiml jsem si toho, takže to zmínit musím.

iOS 15 v plné parádě

Prostředí je starý známý, letá vylepšovaný a více v průběhu času sem tam více či méně kritizovaný iOS. V iPhonu 13 Mini je samozřejmě po vybalení iOS 15, který se mi po pár dnech testování updatoval na verzi 15.0.1. Nově je možné si upravit notifikace, které lze při nastavení třeba režimu soustředění odložit a nechat si pak zobrazit, co se stalo, když jste neměli chuť být obtěžováni. Mimochodem s těmi různými režimy si lze celkem dobře pohrát a hodně důsledně oddělit práci od volného času.

Obrazovka je maličká, kompaktní a příjemně ji obsáhnete jednou rukou

Čímž Apple docela trefil hřebíček na hlavičku – spoustě lidí to na home office trochu splývá v jedno a nikdy nejsou ani úplně v práci, ani úplně s rodinou. Dál to asi opravdu nemá moc smysl pitvat, prostě novinek i hovadin je přehršel a lépe to spíš vyjádří samostatný text k tomuto účelu sepsaný.

A některý vylepšení mají teprve přijít – třeba hovory Face Time, kde má být možné odclonit okolní kravál a otravnější jedinci mohou sdílet třeba hudbu, kterou poslouchají, se svými přáteli. Prostě si společně zajucháte na dechovku i uprostřed lockdownu, což je boží, ne? Jinak se popravdě nic velkého nekoná, iOS 15 bych určitě neoznačil za přelomový nebo dokonce významný.

Dovolím si ještě osobní postřeh – už to není tak jednoduché, jako to bývalo. Menu nastavení začíná být trochu chaotické a množství nejrůznějších funkcí může uživatele nováčka zahltit. Pokud se váš život netočí kolem smartphonu, přes který vyřizujete drtivou většinu věcí, asi zdaleka nevyužijete všech možností, které systém nabízí.

Obligátní maximalismus

V téhle části, která se týká výkonu samotného zařízení, asi nebude nic překvapivého nebo objevného. Kdo někdy iPhone měl, ten dobře ví, že když si koupíte skutečně aktuální zařízení, dostanete prakticky top výkonovou třídu. Nový čip A15 Bionic není žádnou revolucí, ale důstojným následovníkem čipu A14. Má šest jader, z toho o dvou Apple tvrdí, že jsou “výkonnostní” a zbytek jsou jádra úsporná.

Jak to funguje uvnitř, jaké jsou takty jader je irelevantní, přesto zmíním, že ta výkonná sahají až na 3,22 GHz, takt úsporných se zatím zjistit nepodařilo. Ale vzhledem k tomu, že loňský čip je měl na 1,8 GHz a byl vyráběný stejnou, tedy 5nm technologií, bych tipoval, že se je povedlo vyladit možná na 2,0 GHz. Dost možná je Apple nechal frekvenčně tam kde byla, aby uspořil energii. Těžko říct, jejich procesorovým architektům pod ruce nevidíme, ale z oblasti stolních i mobilních počítačů dobře víme, že vědí co dělají.

Výkonu je tedy v jakýkoliv okamžik přehršel a je to znát. Opět si neodpustím srovnání s dva roky starou jedenáctkou – i ve srovnání s ní jsem ten výkonový skok kupředu pocítil. Prostě to švihá jak urvaný! Jakkoliv mám rád i Android a vyzkoušel jsem v poslední době pár top modelů s tímto operačním systémem, tak iOS to má opravdu plynulejší a nezaznamenáte absolutně žádné zaváhání.

Trochu lišácky si cupertinští počínají s grafikou. Základní řady, tedy 13 Mini a 13, dostaly “jen” čtyři grafická jádra, modely s přídomkem “Pro” jich mají pět. Tady je jednoznačně vidět, kam tím výrobce míří – 60Hz displeje ve hrách více jak 60 snímků za vteřinu nevyužijí, takže je zbytečné, aby měly grafiku, která zvládne stabilních 120 FPS. Musím potvrdit, že není absolutně problém spustit a plynule hrát jakoukoliv hru i na “miníkovi”. Osobně tedy telefon k těmto kratochvílím úplně netíhnu, ale kdyby někdo ty tendence měl… není to velký problém.

Rozhodně jsem u letošních iPhonů uvítal navýšení paměti základních modelů na 128 GB. Ne že by mi 64 GB nestačilo, ale s dvojnásobkem se holt dá stáhnout do telefonu třeba několik řad seriálu a koukat na ně offline. Není třeba se zásadně omezovat při natáčení videí ve vysokém rozlišení, natož pak ve focení. Kdo si navrch platí iCloud, ten má prakticky vyřešeno – v telefonu zůstanou jen náhledy a průběžně se stahují, až když je to třeba. Ve spojení s 5G sítí nebo na rychlé WiFi to pak člověk skoro ani nepozná.

Výdrž nic extra teda

Akumulátor telefonu má kapacitu 2 406 mAh, což věru není mnoho. Na druhou stranu umí Apple velmi dobře optimalizovat chod systému, což to částečně kompenzuje. Je ale třeba mít na paměti fakt, že čím menší akumulátor, tím dřív začne člověku vadit postupný úbytek kapacity, který za dva roky může být u iPhonu klidně přes 15 %. Ale abych to teda konečně vyklopil – není to tak strašné. S malou třináctkou se dá bez problémů existovat a zvládne celý den pracovního nasazení. Záměrně píši pracovního, protože jakmile spustíte náročnější hru nebo začnete koukat na videa, baterie mizí solidním tempem. Když jsem ale telefon večer nabil, ráno si s ním vyřídil pár hovorů odpověděl sem tam na zprávu a asi půl hodiny používal navigaci, ukazoval v osm večer, že mu ještě 30 % zbývá.

Apple iPhone 13 Mini (vpravo) v porovnání s iPhonem 13 Pro (vlevo)

Chápu ale, že když do toho někdo čumí celý den, asi se miníkovi obloukem vyhne, protože by brzy zjistil, že musí dobíjet častěji než je mu milé. Ohledně toho dobíjení – kdo chce opravdu nabíjet nějakou rozumnou rychlostí, musí holt investovat do výkonnějšího adaptéru. Já jsem se spokojil s bezdrátovou nabíječkou na stole, kde to sice trvá, ale potom, co dorazím domů, mi to už je prakticky jedno.

Dvouoká evoluce

Na představení nových iPhonů byly mohutně propagovány jejich fotografické a natáčecí schopnosti. U “ne Pro” modelů se opět musíme spokojit se dvěma čočkami, které jsou zároveň poznávacím znamením – jsou úhlopříčně umístěné. Oba mají shodně 12 Mpx, ale jeden umí zabrat úhel 120°. Pokud budete dělat běžné fotky tím hlavním snímačem, bude to taková ta klasika v podání Applu – silný nadprůměr, velmi věrné barvy a obecně asi bude problém na obrázcích najít nějakou slabinu. Jasně, dynamický rozsah je trochu průměrný, ale díky skvělé stabilizaci se snímky pořizují opravdu jedna radost.

I s dvěma fotoaparáty se dá tvořit solidní fotky a videa

Širokoúhláč měl být znamenitě vylepšený a čekal jsem, že mu hodně pomůže lepší světelnost, která je údajně o 47 % lepší, čemuž nemám problém věřit. Čekal jsem, že výsledky budou podobné, jako u hlavního objektivu a bohužel jsem byl lehce zklamán z podání detailů. Ty totiž nejsou zdaleka tak krásně prokreslené a fotografii cihlové zdi si stačí trochu přiblížit a ukáže se v celé nahotě, že vylepšení je spíše papírové. Možná tomu pomůže nějaký update, nevím, ale tento objektiv zkrátka nedává zdaleka tak skvělé výsledky, jako ten hlavní.

Ještě k portrétnímu režimu – zde nemohu mluvit o nějakém zklamání, ale hojně propagovaná umělá inteligence je tedy někdy trochu náladová. Jednou je výsledek prakticky bezchybný, podruhé to tak úplně skvělé není. Abych to ale uvedl na pravou míru – pořád se pohybujeme v silném nadprůměru, ale od cupertinské firmy jsem zkrátka čekal něco víc.

V nočním režimu fotoaparát potřebuje aspoň trochu světla – stačí pouliční lampa. Už v náhledu při pořizování snímků je vidět, že výsledek nebude tak tmavý jako realita. Jakmile je ale světelný zdroj slabý nebo prakticky žádný, stojí výsledek za prd. Ano, sice je na výsledné fotce vidět daleko víc, než kolik toho postřehne ve tmě lidské oko, ale prezentovatelné to není.

Jestli tedy u fotek byly mé dojmy sem tam trochu rozpačité, pak natáčení videa nemá chybu. Přeostřování je bleskurychlé a v rukou někoho, kdo opravdu ví jak na to, to bude nástroj na tvorbu opravdu zajímavých videí. Zde samozřejmě opět exceluje stabilizace, která dovolí točit i z jedné ruky, případně třeba za chůze.

Jak fotí iPhone 13 Mini?

Ukázka: video

Mini letos, Mini vloni

Víte, ono je to s miníkem takové zvláštní. Ve své kategorii by byl prakticky sám, nebýt Sony Xperie 5 III, která je ale cenovkou ještě o něco výš (cca 26 tisíc korun) a je to samozřejmě zařízení s Androidem. Fotografické schopnosti jsou ale do značné míry podobné. Největším konkurentem iPhonu 13 Mini tak paradoxně bude loňský kousek se stejným označením, ale pořadovým číslem 12. A nemám důvod to nijak tajit – nakonec jsem i já sám stál před rozhodnutím, jestli pořídit za 17 tisíc ten loňský, nebo za 20 ten letošní.

Apple iPhone 13 Mini | foto: Mobilizujeme.cz

Volba to nebyla snadná, ale zvítězila především vidina vyššího výkonu, delší výdrže a evolučního vylepšení fotosestavy. Čímž jsem vlastně i shrnul veškerá vylepšení. Jestli jsou to dostatečně přesvědčivé argumenty ke koupi, tak neváhejte. Pokud už ale máte dvanáctku, nevidím důvod proč měnit, radši si počkejte, až Apple vyrukuje ne s oprášeným, ale opravdu úplně novým iPhonem. Jestli ale toužíte po malém jablíčku a chcete tři tisíce ušetřit, klidně sáhněte po rok starém modelu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
ergonomie	málo inovací
displej	výdrž
fotoaparát	60Hz displej
výkon
Face ID