2015: rok mobilní nudy. Zavedené výrobce už brzy zadupe Čína

Žijeme v přelomovém roce. Vývoj špičkových přístrojů stagnuje, ceny rostou, inovace se nekonají a společnosti, které jsme byli zvyklí vnímat jako tahouny mobilního průmyslu, dobrovolně vyklízejí pole svým nástupcům. Za pár let možná po HTC nebo Sony neštěkne ani pes a všichni budeme telefonovat přístroji navrženými v Číně. Je to fikce, nebo realita nadcházejících několika měsíců?

Ten den nejspíš v centrále společnosti Huawei v zóně Šen-Čen padlo mnoho lahví šampaňského. Na konci března letošního roku se čínskému gigantovi dostalo satisfakce, na kterou jeho šéfové po létech ústrků a obviňování čekali jak na živou vodu. Britské úřady oficiálně připustily, že produkty značky Huawei nepředstavují riziko pro státní bezpečnost.

V Britské anabázi nešlo ani tak o telefony, jako o síťovou infrastrukturu. Podobně jako u nás, také ve Spojeném království patří čínský obr mezi několik málo firem, s jejichž výrobky stojí a padá pokrytí území signálem LTE. S typickým anglickým distinguovaným odstupem zpráva o prověřování bezpečnosti produktů Huawei konstatuje, že obavy byly „dostatečně zmírněny“.

Ještě před dvěma lety přitom například česká kontrarozvědka vyslala mezi zákazníky překvapivé varování. Výrobky společností Huawei a ZTE podle špionů mohou obsahovat „zadní vrátka“, kterými se do nich mohou nabourat neautorizované osoby. BIS neopomíná ve své každoroční zprávě připomenout, že Huawei čelí podezřením, že coby soukromá firma spolupracuje s čínskou vládou a armádou. Ostatně, zakladatel Huawei Ren Čeng-Fej se svým někdejším povoláním inženýra Čínské lidové armády nikdy netajil. Všechna podobná podezření však zatím vedení čínské společnosti odmítalo jako neopodstatněná. Někdy dokonce s možná až příliš nadsazenými slovy o tom, že o soukromá data uživatelů přeci nikdo nemá zájem.

Money talk

Jen pár týdnů po „britském očištění“ uvádí Huawei na trh model P8. Představení je méně pompézní, než keynotes společnosti Apple nebo konference jihokorejského Samsungu. Recenzenti zachovávají střízlivou zdrženlivost a svorně píší o tom, že nová vlajková loď čínské společnosti sice překvapí cenou, ale „pocit z kovového těla nedosahuje kvalit Samsungu Galaxy S6“ a „vlajková loď by si určitě zasloužila displej s rozlišením 2K.“ Téměř nikdo si ale nevšiml tiché změny, která se odehrála pod pokličkou filosofie čínské společnosti. Huawei přestal kopírovat. Začal inovovat.

Inovace jako motor vývoje

Technologické inovace oddělují zrno od plev. Dlouhá léta jsme byli zvyklí čekat, s jakou novou funkcí přijde některá ze společností mobilního byznysu – čím své zákazníky ohromí. Pamětníci si možná vybaví, s jakou chutí odkrývali v někdejších Nokiích možnosti zvukových profilů. S jakou nedůvěrou hleděla média na Ericssony vybavené technologií Bluetooth (téměř rok pak tvrdila, že nikdy nenajde praktické využití, protože o ní jiné společnosti nejeví zájem). Jak mobilní nadšenci porovnávali počet barev na displejích Ericssonu T68 a Nokie 7650 (pokud už před tím nevlastnili Siemens S10). Nebo jak majitelé prvních symbianových telefonů prováděli evangelizační činnost mezi svými kamarády a vysvětlovali jim, jaké to je mít najednou otevřených v telefonu několik aplikací a kopírovat mezi nimi obsah.

Přeskočme však zpět do současnosti. Samsung – největší výrobce mobilních telefonů světa, uvádí svou vlajkovou loď. Oproti předchůdci jí chybí hned několik důležitých funkcí a její hlavní devíza je kovový povrch a silnější hardware. Tchajwanské HTC svým top modelem inovovalo natolik odvážně, že nezměnilo ani design, přidalo do katalogu jednu barvu povrchu navíc a slícovalo o něco lépe kovové části k sobě. Nový vrcholný model japonského Sony, Xperii Z3+, pak od předchůdce nerozezná už vůbec nikdo. Celý trh netrpělivě čeká na nové LG G4 a vkládá do něj inovační naděje doufajíc, že se neomezí pouze na zadní kryt vyvedený v kůži a zase o něco lepší displej.

Pokud mobilní novináři nahlédnou do svého svědomí, musejí všichni chtě nechtě uznat, že skáčou na marketingové fígle výrobců a dělají z komára redesignů a přidaných GB RAM velblouda revolučních novinek. V roce 2015 se zastavil vývoj mobilních telefonů. A to natolik, že i společnost Apple coby největší praktickou inovaci vymyslela u posledního iPhonu 6 a 6 Plus zvětšení displeje, aby přesto stále nedosáhla parametrů svých konkurentů.

Už i běžný nadšenec, který by ještě před pár lety pro nové funkce špičkových přístrojů obětovat velkou část svého platu, teď váhá. Výrobci telefonů se systémem Android jako by zapomněli, že ne všichni mohou být Apple a požadovat za své (byť kvalitně zpracované) přístroje horentní sumy. Zatímco před pouhými třemi lety startoval Samsung Galaxy S III po uvedení na český trh na částce 15 tisíc, dnes si za jeho inovovanou verzi musíme ještě třetinu připlatit. Z technologických novinek pak obyčejný uživatel pozná rozdíl tří let maximálně ve čtečce otisků prstů a lepším displeji. Fanoušek, který přeci jen nechá svou rodinu měsíc hladovět a S6 si pořídí, dostane se občas do nepříjemné situace. Musí totiž ostatním odpovídat na otázku „co všechno to za tu cenu umí?“ Přistihne se tak občas při dlouhém mlčení. Nezbude mu totiž říct nic jiného než: „Je to doopravdy rychlé.“ A to je doopravdy málo.

Ťukání budoucnosti

V tom všem humbuku vysokých rozlišení a vysokých výkonů téměř zanikla drobná noticka uprostřed některých (a rozhodně ne všech) recenzí nového Huawei P8. Vlajková loď čínského technologického „zázraku“ přináší novou funkci, kterou žádný z konkurentů nenabízí. Jeho displej pozná, kdy se jej dotýkáte bříšky prstů, a kdy kloubky. Podle toho se zachová.

Ani dnes nechci dělat z komára velblouda. P8 těchto „kloubkových“ akcí nenabízí nijak moc a celý systém vlastně zatím ani nefunguje příliš spolehlivě. Kdo však někdy měl tu čest s telefony Huawei, tuší, že by se mohlo jednat o událost, která možná předznamenává budoucnost celého mobilního odvětví. Je to jako drobná kapka, která dokáže rozbořit skálu, pokud na ni dopadá dostatečně často. Jedná se totiž o technologickou inovaci, která by mohla změnit způsob, jak nahlížíme na ovládání dotykových displejů. Přinést širší škálu funkcí přístupných okamžitě, pomoci zlepšit zabezpečení telefonu.

To vše v telefonu, který disponuje in house hardwarem srovnatelným s firmami, které se mobilní branži věnují už desítky let. V telefonu, který jako by se neznal ke svým rozvrzaným předchůdcům, jež Huawei produkoval ještě před několika měsíci. V přístroji, který má povrchovou úpravu odpuzující vodu, špičkový zvuk, poslední verzi operačního systému a design, který je tak dobrý, že se ani snobi nebudou stydět za čínské logo na zádech. Na tento přístroj už posměšné „hujahej“ nikdo nezavolá.

Měsíce, nebo roky?

„Není to proto, že vyrábíme levně, ale že děláme kvalitní věci,“ dešifruje v roce 2012 úspěch Huawei Ron Raffensperger, Američan, který pracuje coby seniorní inženýr v Šen-čenské centrále firmy. Tehdy by s podobnými slovy možná uspěl v některém ze stand-up comedy podniků. Dnes je všechno jinak. Sony se poohlíží, komu nejlépe prodat svou mobilní divizi, prodeje Samsungu zachraňuje exkluzivní (a do značné míry inovativní) Galaxy S6 Edge a HTC se pomalu stává značkou pro fajnšmekry ze staré školy. Začala doba čínská. A záleží jen na společnostech západního civilizačního okruhu, jak se s nástupem společností, které ještě nedávno posměšně nazývaly „kopírkami“, vyrovnají. Jejich největší devízu – inovace – už v zemi draka umějí také. A mnoho dalšího zavedeným značkám skutečně nezbylo.