Recenze Xiaomi 11T Pro – Špičkové zařízení za rozumnou cenu

• Xiaomi znovu přichází s výkonným zařízením „za rozumnou cenu“ jménem 11T Pro
• Některé detaily byly osekány, jde však o velmi schopné zařízení
• Další čínští výrobci už ale přispěchali s podobnými telefony

Xiaomi 11T Pro: specifikace

Konstrukce	sklo a kov, 164,1 × 76,9 × 8,8 mm, 203 g
Displej	6,67″, AMOLED, 120 Hz, HDR10+, 2400 × 1080 px, poměr stran 20:9, jemnost 395 ppi
Operační systém	Android 11 + MIUI 12.5
Čipset	8jádrový, 2,84 GHz, Qualcomm Snapdragon 888
Paměť	8/12 GB RAM, 128/256 GB úložiště (UFS 3.1), bez slotu na MicroSD
Fotoaparát	trojitý (108 Mpx hlavní + 8 Mpx ultraširokoúhlý 120° + 5 Mpx makro), clona f/1.8 + f/2.2 + f/2.4, OIS, PDAF, 8K video, duální LED blesk; přední 16 Mpx, clona f/2.5
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Dual SIM, 5G, Bluetooth 5.2, NFC, Wi-Fi 6, GPS, infraport, USB-C, čtečka otisků na boku, čtečka tváře, stereo reproduktor
Baterie	5 000 mAh, rychlonabíjení 120 W
Cena a dostupnost	od 15 999 Kč, září 2021

Obsah balení

• telefon Xiaomi 11T Pro
• jehla na SIM
• USB-A / USB-C kabel
• 120W nabíječka
• gumový kryt

Nejplastovější sklo

Telefon jsme dostali v konzervativní tmavě šedé barvě. Přední strana není nijak zajímavá, tak pojďme na záda. Materiálem zad je sklo neznámého původu, ale na mě působí materiál dost lacině – jako sklo nevypadá a škrábe se. Pod ním je pak vrstva evokující kartáčovanou ocel, což bude pravděpodobně nějaké gravírování. Na zádech je protivný dvouschodový hrb, který vystupuje 2 mm ze zad a na stole se telefon holt viklá. Konstrukce telefonu je bez výhrad. Vzhledem k lesklým zádům ale rád padá z kapes.

Horní rámeček je plastový, zbytek má být z lakovaného kovu – opět to působí tak nějak plastově, takže nezbývá než věřit. Když se podíváme odshora, máme tu jeden z dvojice reproduktorů Harman Kardon, mikrofon a infraport. Ten funguje jako ovladač dobře – přesně, jak byste čekali.

Vlevo není nic k pozorování, vpravo máme vystouplé dvojtlačítko hlasitosti a spíš zapadlé vypínací tlačítko se čtečkou otisků prstů. Dole pak máme druhý reproduktor a mikrofon, slot na 2 SIM a USB-C port. Na 3,5mm jack se nedostalo a stejně tak do telefonu nenacpete paměťové karty, i kdybyste ho na hlavu postavili.

Dvojice reproduktorů po stranách patří hudebně k nadprůměru. Dokážou vyluzovat v ideální vzdálenosti stereo zvuk a kvalitou taktéž potěšily moje uši. Adaptér pro připojení sluchátek bohužel v balení není, takže musíte najít vlastní.

Displej jako obrázek

Předku telefonu vládne AMOLED displej s 6,67palcovou úhlopříčkou a rozlišením 2400 × 1080 px. Displej je nadupaný technologiemi – má vysokou obnovovací frekvenci 120 Hz, HDR a různá AI vylepšení obrazu. Zajímavá je technologie DC stmívání, která sníží napájecí napětí displeje místo obvyklejší PWM regulace, která v řádech milisekund pohasíná a rozsvěcí diody. DC regulace je oči citlivých osob příjemnější.

Xiaomi tvrdí, že vyřešilo problémy s tímto typem regulace, tedy že při snížení napájecího napětí AMOLEDu docházelo ke zkreslení barev. Většina lidí však rozdíl mezi plynulou a pulzní modulací nedokáže poznat. Tyto vylepšováky však nejsou kompatibilní se 120Hz rychlým módem. Naštěstí je nezávislá úroveň jasu, která jde šponovat hodně vysoko pro venkovní použití a displej nemá problém s čitelností.

MIUI se zase o kus posunulo

Xiaomi uvedlo telefon s Androidem 11 a osvěženou verzí MIUI 12, konkrétně v době dopsání 12.5.11 se zářijovou aktualizací. Nejprve jsem měl trochu trable se systémem, v telefonu byl nejspíš ještě předprodejní software, ale po updatu na aktuální MIUI již vše fungovalo standardně. Ještě než se dostanu k užitečným funkcím, musím zmínit balast. Naštěstí nejsou nepotřebné aplikace instalované napevno v systému, ale proč tam cpát TikTok, ExpressVPN a další „užitečnosti“?

Díky tomu, jak je MIUI charakteristické, jasně poznáte, které aplikace jsou z dílny Xiaomi, např. přehrávač, Mi Prohlížeč, poznámky nebo kalkulačka. Zajímavá je funkce tvorby výstřižků, dál jsou tu skener dokumentů, ultra spořič baterie, Mi Share a Mi Ovladač. Díky němu máte z mobilu jednoduše dálkové ovládání. I když třeba nenajdete váš typ spotřebiče, seznamy jsou obrovské a nějaký vám pravděpodobně zafunguje.

Duální telefon, duální život

Čtečka otisků prstů je umístěna v tlačítku na pravé straně, které ale není moc nápadné. Když už ho nahmátnete správně, je odemknutí rychlou záležitostí. Pro zvýšení bezpečnosti nebo třeba jen větší přehlednost je možné zakládat „duální“ aplikace, tedy vytvořit víc profilů pro danou aplikaci, přičemž činnost v jedné relaci nemá vliv na tu druhou. Vyšší úroveň představuje Druhý prostor, který vytvoří úplně paralelní účet v telefonu a případná citlivá data můžete umístit za zaheslovanou zeď.

Abych to shrnul, MIUI 12 ušlo od minulého roku kus cesty – i s problematickými překlady z čínštiny, které byly loni docela vtipné. Když se opraví pár bugů, budu s tím spokojený. Design je subjektivní a osobně mi MIUI připadalo vždycky jako designérský výstřelek, ale musím uznat, že si tady každý najde něco: u Xiaomi šli cestou nejmenšího odporu – vzali něco z Androidu, něco z One UI, něco z iOS a míchali, až z toho bylo MIUI.

Třeba nové oznamovací centrum je dost jako roleta z iOS. Radši jsem se ale vrátil ke starší verzi lišty, protože designové přepínače bez popisku jsou fajn, ale ne když jich je dvacet a víc a ztratíte přehled, jestli budete obrazovku sdílet nebo nahrávat.

Konektivita jde v duchu nejnovějších smartphonů – vyhozeny byly „zastaralé standardy“, jako je 3,5mm jack nebo SD karty, naopak zde máme Wi-Fi 6, Bluetooth 5.2, 5G, NFC a infraport, přičemž s ani jednou technologií nebyl problém. Poměrně zvláštně fungoval přenos dat přes USB. Macbook zvládl, Windows 10 taky, ale na Windows 11 se telefon odpojoval a nepřenášela se žádná data – a podle fóra jsem nebyl sám. Dosud netuším, kde byl problém.

Sprinter, ne vytrvalec

Výkonově je telefon na špici, protože mu dodává sílu čipset Snapdragon 888. Dále tu máme 8 GB RAM a 128 GB úložiště (prodává se i dvojnásobná varianta 256 GB – pozn. redakce).

Starší verze benchmarků už výkon ani nedokážou změřit, ale nějaká čísla nám vypadla, takže se můžete podívat. Stručně řečeno – wow. Neexistuje snad žádná hra ani aplikace, která by telefon přetížila, s jednou výjimkou.

Zátěžový test, což je zkouška, nakolik se telefon zahřeje po 20 minutách simulované hry, skončil propadákem – po 10 minutách telefon aplikaci ukončil, protože teplota se blížila nebezpečné hodnotě a nebudu přehánět, když řeknu, že o přední sklo by se dalo popálit. Kritickým místem ve výkonu je tak nezvládnuté chlazení.

Kam až jde zajít s rychlonabíjením?

Xiaomi 11T Pro má akumulátor s kapacitou 5 000 mAh. To zní slušně, nicméně vlivem poměrně žravých komponent nějakou zázračnou výdrž nečekejte. Počíná si slušně, ale na druhý den v zápřahu bych si netroufl. To však kompenzuje někde jinde.

Ne, neupsal jsem se s nulou. Xiaomi 11T Pro přichází s nabíjecím výkonem 120 W, což je skoro dvakrát víc, než zvládnou běžné notebooky. Kombinace vysokého napětí (20 V) i proudu (6 A) je schopná prázdný telefon dobít do 20 minut – nevídané! Aby baterie takový výkon vůbec zvládla, je dvoučlánková a Li-ion články jsou zapojené do série, takže dává napětí necelých 9 V. I tak proud baterií přesahuje 12 A, což je hodnota běžná spíš pro akumulátory v domácí elektrárně.

Pochopitelně to má i odvrácenou stránku – po nabíjení takovým výkonem telefon doslova žhne, teplota baterie přesahuje 45 °C a to je na hraně technických možností. Xiaomi každopádně tvrdí, že by baterie měla vydržet počet cyklů, který je pro telefon běžný (odhadem 800).

Fotoaparát hází čísly, ale…

Fotoaparát je další věc, která na telefonu hýří obrovskými čísly – 108 Mpx, 8K video, zpomalení na 960 sn./s. Kdo z vás to má? Tři fotoaparáty jsou umístěny ve vysokém hrbu a ten hlavní zaujme opravdu obřím snímačem velkým 1,7 cm (1/1,52″). Pod ním je výrazně skromnější dvojice makro + teleobjektiv.

Fotografická aplikace má v horní části šest ikon pro rychlé možnosti a vstup do menu. V dolní části jsou čtyři režimy (Pro, Video, Fotografie, Portrét), zbytek se skrývá vpravo pod záložkou Více, kde najdeme další režimy, které lze i stahovat ze Xiaomi. Poměrně vtipná je grafika – prvních šest ikon lze odhadnout i bez popisku, další jsou už pak čiré abstrakce, kde snad designéři na něčem jeli. Telefon dokáže třeba zmrazit pozadí, nahrávat současně oběma kamerami nebo klonovat pohyb, tj. vložit do snímku pohybující se osobu vícekrát.

Plné rozlišení hlavního snímače si musíte vyžádat, jinak je využito devět pixelů k poskládání jednoho, takže mají běžné fotky 12 Mpx. Širokoúhlé pak mají 8 Mpx a makro 5 Mpx. Nicméně fotoaparát není opticky stabilizovaný a jedná se o stejný model, jako už jsme viděli nejen v levnějším 11T, ale i Redmi Note 10 Pro, které jsou o čtyři a víc tisíc levnější. Slušné je makro, od kterého jsem neměl nějak zázračné očekávání, širokoúhlý fotoaparát potřebuje hodně světla a hlavní fotoaparát nepatří ke špičce, ale ostudu rozhodně nedělá.

Jak fotí Xiaomi 11T Pro?

Ukázka: širokoúhlé

Ukázka: plné rozlišení

Ukázka: makro

Špičkový vlajkový telefon za velmi dobrou cenu

Resumé? Jak ukázalo testování, je to opravdu žhavý kousek, i když se zrovna nepřehřívá. Má výkon špičkových telefonů, ale Xiaomi za to chce výrazně méně než konkurence. Na druhou stranu je nutné dodat, že ke špičce ještě něco chybí.

Paradoxně si Xiaomi může dost konkurovat levnějším 11T, které až na lehce slabší čipset Dimensity 1200 nabídne většinu výbavy shodnou. Velmi podobná herní děla jsou také Realme GT 5G a OnePlus 9.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
displej	materiály
cena	průměrná výdrž
stereo zvuk	místy fotoaparát
výkon	přehřívání
rychlé nabíjení	nepodporuje SD karty
pokrok v MIUI	problematické USB