Recenze Huawei Ascend D2: vstupenka mezi elitu?

5“ Full HD displej, čtyřjádro, Android 4.1 Jelly Bean, 13 Mpx fotoaparát a další. Také čínský výrobce Huawei má svůj super smartphone. Zařadí se s ním mezi elitu? Nejen o tom bude dnešní recenze, která má tímto dnem navíc i světovou premiéru.

Letošní vlajková loď od čínské společnosti Huawei, Ascend D2, navazuje na loňský velmi očekávaný model Ascend D Quad, který byl coby černý kůň loňského kongresu MWC 2012 velmi očekávaným zbožím. To však nakonec nejen v Čechách nenávratně prohospodařilo svojí dobrou pozici. Výrobce s ním zažil doslova fiasko, když jej ani po roce nezařadil do nabídky nejen na českém trhu. Jaká bude situace u druhé generace tohoto smartphonu?

Vzhledem k nedávnému oznámení českého zastoupení výrobce Huawei o zahájení prodeje modelu Ascend D2 na našem trhu od 6. května může být loňská situace předchůdce zapomenuta. Výrobce se poučil a od lednového veletrhu CES 2013, kde byla novinka Huawei Ascend D2 představena, uběhly do startu prodeje „jen“ 4 měsíce. A tak nyní, v době zahájení prodeje konkurenčních top smartphonů, jako je Samsung Galaxy S4, HTC One, Sony Xperia Z a další, už má zákazník šanci sáhnout po alternativně, která bude cenově dostupnější a třeba i v některých ohledech zajímavější. Ale to teprve uvidíme. Je tu podrobná recenze očekávané vlajkové lodi Huawei Ascend D2.

Jak je už z nadpisu a podtitulku patrné, Huawei to začíná rozjíždět ve velkém, a to doslova. Letošní vlajková loď D2 má větší rozměry podobně jako konkurenční Galaxy S4, HTC One či Xperia Z. Do výbavy dostala 5“ Full HD displej s extra vysokou jemností 443 ppi, dále čtyřjádrový 1,5 GHz procesor vlastní výroby, Android 4.1 Jelly Bean se svojí firemní nadstavbou Emotion UI, 13 Mpx fotoaparát s autofocusem a LED bleskem, natáčení Full HD videí či baterii s větší kapacitou 3.000 mAh předvídající delší výdrž. Tělo se navíc může pochlubit zvýšenou odolností. Dokáže se zařadit po bok elitní konkurenci?

Základní parametry – Huawei Ascend D2

Rozměry	140 x 71 x 9,4 mm
Hmotnost	170 g
Displej	dotykový (kapacitní, multi-touch), IPS+ LCD, rozlišení Full HD (1920 x 1080 px), 16 milionů barev, úhlopříčka 5“, jemnost 443 ppi
Procesor a paměť	čtyřjádrový 1,5 GHz čipset Huawei K3V2, grafika Immersion 16 2 GB RAM, vnitřní paměť 32 GB (bez slotu na karty microSD)
Operační systém	Android 4.1 Jelly Bean + Huawei Emotion UI (verze 1.5)
Fotoaparát	13 Mpx (4032 x 3224 px), autofocus, LED blesk, nahrávání Full HD 1080p videa
Obsah balení	krátký návod, adaptér k nabíječce, datový USB kabel, stereo heaset s peckovými sluchátky, sponka pro vyjmutí SIM karty
Cena a dostupnost	13 490 Kč, květen 2013

Obsah balení: zajímavé zpestření

Kartonová krabička dnes typicky menších rozměrů v sobě skrývá mnohé. Kromě samotného telefonu jsme u našeho vzorku našli krátký návod v přihrádce, jejíž součástí je ve stylu Applu i sponka pro vyjmutí SIM karty. V nižších patrech krabičky nechybí adaptér k nabíječce a datový USB kabel, které dohromady tvoří klasickou nabíječku do zásuvky.

Novinkou je koncovka na klasické USB s druhým microUSB koncem. K čemu to je? Po připojení na dodávaný USB kabel získáme snadnou možnost přímého propojení například dvou telefonů a rychlého a snadného přesouvání dat mezi nimi. V balení pak ještě nechybí klasicky běžný stereo heaset s peckovými sluchátky.

Oficiální video:

https://www.youtube.com/watch?v=LRkL01Qe-KQ&list=PL8wcaOBMisz4uv9KjouhYXQboNwGe5A1w

Design a konstrukce: větší, těžší, odolnější

Při čelním pohledu na Ascend D2 se v plné kráse ukazuje, jak se dnes mobilní výrobci drží svého designového vzoru a příliš neexperimentují. V případě této vlajkové lodi sice nelze úplně mluvit o vlastním designu výrobce, když pohled na horní a spodní stranu odhalí podobnost se staršími iPhony 4 a 4S, co se týče „mřížkového“ prvku, ale jinak jako kdyby například nižšímu modelu Ascend G600 telefon z oka vypadl. Tedy až na ty větší rozměry, s trochou nadsázky.

Telefon si rozměrově nezadá s konkurenčními vlajkovými loděmi, které mají taktéž obří povětšinou 5“ displej. Při přímém srovnání vychází ze souboje s modely Galaxy S4, HTC One a Xperia Z tento model od Huawei jako největší a nejtěžší. Ascend D2 měří 140 x 71 x 9,4 mm při hmotnosti 170 gramů. Díky proporcím však větší hmotnost tolik nevadí. Také se nesmí zapomínat, že pod nevyjímatelným zadním krytem je ukryta baterie s vyšší kapacitou 3.000 mAh, od které se čeká zajištění delší výdrže, než dnes mají právě konkurenti s mnohem nižší hmotnosti a výrazně menší hodnotou v tloušťce telefonu.

Ascend D2 je zpracován převážně z lesklého plastu (celá zadní strana), což pod určitými úhly pohledu přináší odhalení veškerých otisků prstů zachycených na povrchu zadního krytu. Do jisté míry to ale vynahrazuje hliníkový rám táhnoucí se po celém obvodu (bocích) telefonu. Působí pevným dojmem a dodává jistou celistvost celému tělu. Když si ale vezmu Ascend D2 do ruky, ani tento hliníkový rám nezachrání horší dojem, co se hodnoty použitých materiálů týče. Telefon zkrátka nepůsobí jako top smartphone současnosti. A přitom by stačilo docela málo, alespoň přidat na plastová záda nějaký vzor, aby nebyl v rukou cítit laciný klouzavý plast. Celý telefon se vyrábí v bílém a modrém barevném provedení, v Česku podle prvních informací jde do prodeje zatím jen luxusnější bílá varianta.

Co ale naopak dokáže potěšit, je zvýšená odolnost těla. Huawei Ascend D2 disponuje odolností dle normy IP54, která deklaruje odolnost telefonu proti vodě a prachu, konkrétněji první číslo (5) znamená částečné krytí proti vniknutí prachu a druhá číslice (4) pak ochranu proti stříkající vodě, kdy voda může stříkat ve všech úhlech na přístroj. Jinými slovy řečeno, můžeme na telefon rozlít vodu, ale nemůžeme se s ním sprchovat nebo jej dokonce někde koupat. To zaručují až certifikace s vyššími čísly. V rámci testu jsme samozřejmě slibovanou odolnost vyzkoušeli, telefon přestál bez újmy.

Tolik k celkovému designu, nyní se můžeme podívat na to, co vše na telefonu najdeme. Horní část nad obřím displejem tradičně patří reproduktoru, senzoru vzdálenosti a 1,3 Mpx kamerce, která zvládá i natáčení 720p videí. A to není vše, i když by se tak na první pohled mohlo zdát. Bezprostředně napravo od reproduktoru je ještě barevná indikační LED dioda, která zeleně informuje o nové události, oranžově pak při nabíjení apod. Intenzitu svícení diody výrobce naštěstí nepřehnal, jak se mnohdy stává. Pod displejem je zcela prázdno, jako po boji. Dříve hardwarová ovládací tlačítka i v tomto případě získal pod svou nadvládu samotný Android a jeho prostředí.

 

Když přejdeme dále, na pravém boku najdeme vypínací klávesu, která krásně dosedá na palec pravé ruky. Naprosto stejně má umístění této klávesy řešený konkurenční Samsung už několik let a nutno říci, že vzhledem k reakcím uživatelů je tohle umístění správnou cestou. Vedle vypínací klávesy se nachází dvojice kláves pro redukci hlasitosti. Možná vás napadne, proč na pravém boku telefonu? Výrobce jimi tak trochu supluje absenci klasické hardwarové spouště fotoaparátu, také s těmito klávesami (resp. tedy jen s klávesou pro přidání hlasitosti) primárně určenými měnit hlasitost můžeme pořídit snímek. Levý bok tím pádem zůstává naprosto prázdný.

Horní strana telefonu přináší zdířku pro microUSB konektor a slot pro microSIM kartu spolu s malou dírkou, na kterou když zatlačíme sponkou dodávanou v balení nebo i jiným ostrým předmětem, vyjede celý šuplík pro vložení microSIM. Na spodní straně nechybí hlavní reproduktor pro distribuci nejen z hudebního přehrávače a dalších multimédií, ale také u vyzvánění. Vedle reproduktoru se nachází 3,5 mm Jack a po krajích spodní strany pak ještě dvojice mikrofonů, což dnes rozhodně nebývá zvykem. Díky tomu, že jsou dva a že by měly být kvalitnější, výrobce udává, že není problém s telefonem uskutečňovat hlasité hovory a přitom na telefon mluvit třeba ze vzdálenosti 1,5 metru.Využití je ale i jinde, kde jsem také mikrofon prozkoušel – diktafon. Záznam ukazuje, že dvojice mikrofonů skutečně dokáže přinést zlepšení.

A na závěr popisu konstrukce zbývá už jen zadní strana. Jak už bylo řečeno, zadní kryt se nedá sundat, některé informace o identifikaci telefonu tak najdeme ve spodní části přímo na zadním krytu. Zbytek informací, respektive IMEI telefonu, výrobce dodává na samolepce v balení s telefonem. Pokud chcete mít IMEI telefonu s sebou, můžete si samolepku klidně nalepit na smartphone. Stejné řešení jsme viděli už dříve u konkurence.

Baterie a výdrž: větší kapacita a rychlejší dobíjení

Huawei se již u mnoha svých modelů snaží velmi aktivně dělat vše pro to, aby se u jejich smartphonů prodloužila výdrž oproti konkurenčním zařízením. A ani vlajková loď Ascend D2 není výjimkou. Disponuje baterií s vyšší kapacitou 3.000 mAh a úspornými technologiemi Quick Power Control (QPC) a Automated Discontinuous Reception (ADRX), které mají zajišťovat efektivní využívání baterie. Jaké ale budou reálné výsledky s výdrží na jedno nabití?

S intenzivnějším využívání telefonu stále není problém jej vybít i během jednoho dne. Zejména obří 5“ dotykový displej a výkonný procesor si berou své. Pokud budu mluvit o výdrži, je ještě nutné zmínit, že má uživatel na výběr mezi několika režimy: šetřič baterie, vyvážený a výkon. Tento správce napájení však spíše řeší prodloužení výdrže přes zkrácení intervalů pro aktualizaci přenesených dat. Výkon se očividně nijak nemění.

Většina uživatelů bude zřejmě telefon využívat méně, než během našeho intenzivního testování. V tom případě se dá počítat s výdrží dosahující hranice 2 dnů. Při tomto běžném používání jsem denně měl na telefonu neustále zapnutá mobilní data, přes Wi-Fi jsem brouzdal na internetu zhruba půl hodiny, vyřídil jsem hovory o celkové délce kolem 15 minut, půl hodiny poslouchal hudbu z přehrávače a vyfotil pár snímků. Pokud bych využíval ještě GPS či pustil si nějaký večerní film, rozhodně bych 2 celých dnů nedosáhl.

Vzhledem k vyšší kapacitě baterie by se dalo očekávat, že budeme Ascend D2 nabíjet celé hodiny. Díky rychlonabíjení tomu tak ale není. Spolu s dodávanou rychlonabíječkou můžeme telefon nabít podle slov výrobce z 0 na 100 % během 140 minut. Na test jsme dostali nabíječku, která není pro zásuvku mimo jiné používanou i v ČR, takže jsme se prakticky o rychlém nabíjení nepřesvědčili. Podle hodnot na nabíječce je ale zřejmé, že místo klasických zhruba 0,75 A bude dávat až 2 A, čímž bude proces nabíjení značně urychlen. Samotný Huawei uvádí, že při stejných podmínkách to je asi o 25 % rychleji, než u konkurence bez rychlonabíječky a telefonu, který rychlonabíjení používá. A pokud bychom rychlonabíječku neměli po ruce, i tak není nabíjení nějak výrazně pomalé. V testu jsem dosáhl za prvních 20 minut nabití z 0 na 18%, za 50 minut už jsem byl na 40%. Celé nabíjení pak ale bez rychlonabíječky trvalo déle než uváděných 140 minut, bylo to zhruba 180 minut.

Displej a ovládání: je tu další Retina .. Super Retina

Vezměme displej tentokrát z druhého konce. Huawei ve svých materiálech o vlajkové lodi Ascend D2 mluví o Super Retina displeji, neboť dosahuje extra vysoké jemnosti nad 440 ppi. Řadí se tak k dalším modelům s takto vysokou jemností, jako například Sony Xperia Z či HTC Butterfly. A překonává tím mimochodem původní marketingové označení Retina displej od Applu (jemnost 326 ppi), zřejmě proto označení Super Retina. Jenže, jak jsme psali v nedávném pohledu redaktora, neustálé navyšování jemnosti už povětšinou lidské oko ani nerozpozná a jde tak jen o marketingový tahák. To ale neubírá na tom, že zobrazení je skutečně velmi detailní a ostré. Jednotlivé pixely jsou okem ztěží rozpoznatelné.

Jemnost, kterou udává rozlišení na dané úhlopříčce (v tomto případě Full HD, tedy 1920 x 1080 px, a úhlopříčka 5“), ale není vše. Hodně také dokáže udělat typ displeje. Výrobce zvolil u vlajkové lodi Ascend D2 vylepšenou technologii IPS+ LCD, která slibuje kvalitní podání barev, vyšší hodnotu jasu než jiné technologie a postačující zobrazení černé barvy. A je tomu tak i v reálu. Zobrazovací úhly jsou také velmi dobré. Displej je v rámci možností při maximální hodnotě jasu dobře čitelný i venku na slunci, rozhodně lépe, než většina TFT a Super AMOLED displejů. Výrazný prostor pro zlepšení však i nadále zůstává.

Obří 5“ dotykový displej, celý krytý odolnějším sklem Gorilla Glass 2, u smartphonu Huawei Ascend D2 zabírá poměrně velkou část přední strany telefonu, konkrétně 69% celé přední plochy, což je více, než u loňských telefonů. Oproti například nové Xperii Z od Sony se 75% je ale stále o něco pozadu. Pro ovládání jsou připraveny klávesy, které jsou součástí prostředí Androidu, čímž v základním stavu obírají na celkové velikosti displeje a pro ten je pak k dispozici místo plné plochy s rozlišením 1920 x 1080 px „pouze“ část s 1776 x 1080 px, tedy o proužek o výšce 144 px menší. Huawei zde ale má své řešení. Pruh pro ovládání si můžeme kdykoliv schovat (po aktivaci o schovávání navigační lišty v nastavení) a potažením odspodu obrazovky směrem nahorů opět zobrazit. Chytré řešení.

Prostředí telefonu: kříženec Androidu s iOS

Huawei se vydává podobnou cestou jako například tchaiwanské HTC u letošního vlajkového modelu One. Nad operačním systémem Android si přidává uživatelskou nadstavbu, která velmi razantně mění některé základní součásti tohoto systému. Ostatní výrobci, jako Samsung, LG či Sony, se naopak drží narýsované základní podoby systému a k ní pak přidávají navrch funkce a vlastnosti. U smartphonů Huawei a nadstavby nazývané Emotion UI se tak ne každý uživatel ze začátku naplno zorientuje. Ale třeba právě oné odlišnosti budou pro vás tím pravým.

 

 

Testovaný Ascend D2 využívá Android ve verzi 4.1.2 Jelly Bean a uživatelské prostředí Huawei Emotion UI pak verze 1.5. Oproti konkurenci přinese přes 100 motivů, která dokáží kompletně změnit tvář telefonu. A když říkám kompletně, myslím tím nejen úvodní plochy a styl ikonek, ale také změnu odemykací obrazovky apod. V základu je na výběr z trojice předvybraných motivů, další se mi do telefonu nepodařilo (zatím) stáhnout. Jednotlivé vlastnosti z motivů lze mezi sebou nakombinovat, mohu použít odemykací obrazovku z jednoho motivu a z druhého pak sadu ikonek. Zajímavé.

 

 

Bez ohledu na sadu motivů, odemykací obrazovka má jako jednu z podob klasický mechanismus potažení zámku pro odemknutí telefonu. Přetažením některé z ikonek na zamykací obrazovce se dostaneme přímo do dané aplikace. Nic nového pod sluncem. Kompletně změněný byl ale v prostředí Emotion UI pohled na fungování ploch s widgety a menu s aplikacemi. Huawei vše sjednotil na plochy, kde tedy kromě widgetů najdeme i obrazovku se všemi nainstalovanými aplikacemi v podobě ikonek ala klasické menu. Do menu se tedy již nijak nedostaneme, zde jako takové neexistuje.

 

 

Co ale výrobce neměnil, jen vylepšoval, je spodní lišta s navigací v prostředí. Jak už jsem uvedl v kapitole s displejem, dá se v nastavení zapnout možnost, abychom ji gestem schovali a následně potom i zobrazili. Díky tomu můžeme využívat v prostředí celý 5“ displej, což konkurence takto neumí. Dalším vylepšením je přidání rychlých přepínačů do rozbalovací horní lišty s notifikacemi. Z celkem 14 přepínačů, jako je Wi-Fi, Bluetooth, GPS, profily, jas displeje a mnoho dalších, si vybereme 9 takových, které budou v liště zobrazené. Můžeme si jednotlivé přepínače libovolně přesunout na přední pozice, aby byly v liště lépe přístupné.

 

 

Vylepšení v nadstavbě Emotion UI není sice tolik, jako u takového Samsungu nebo LG, ale rozhodně uživateli pomohou. Co se však výrobci nepovedlo, je neodladěnost celé nadstavby. Pokud stisknu tlačítko probuzení, trvá o vteřinu déle oproti konkurenci, než se displej aktivuje a mohu zařízení odemknout. V prostředí se pak často zbytečně znovu načítají widgety na plochách po odchodu z aplikace na domovskou obrazovku .. prostředí se někdy mírně, někdy i více, zasekává .. a třeba při sledování videa se mi telefon po 17 minutách dokonce celý zasekl. Velká škoda. Hardwarově má totiž rozhodně Ascend D2 na to, aby vše probíhalo jako po másle. Jenže neodladěnost je stejně katastrofická, jako u konkurenčního Samsungu Galaxy S4. Kam na to ti výrobci chodí? Ještě naštěstí, že tu máme různé launchery, které dokáží z telefonů získat mnohem více, a kompletně změní tvář a dojem z celého telefonu i o 180 stupňů. U modelu Huawei Ascend D2 pomohl přechod na Nova launcher jen trochu.

  

 

Hardware a výkon: telefon se musí červenat

Huawei vybavilo svůj vlajkový model Ascend D2 čipsetem vlastní výroby, jedná se o čtyřjádrový 1,5 GHz procesor Hi-Silicon K3V2 (postavený na 40nm architektuře s jádry ARM Cortex-A9) s grafikou Immersion 16 (celkem má 16 jader). Takže, není to podle jmen nějaká hardwarová plejáda, ale vyšší počet jader i takt slibují, že by si mohl telefon stát ve srovnávacím testu dobře. Navíc, telefon má 2 GB operační paměti RAM, reálně to je pak o něco méně, a to přesně 1636 MB, z nichž si asi polovinu bere systém a na spuštění aplikací je uživateli dostupná druhá polovina.

Jako první test přichází na řadu Vellamo přímo od Qualcommu, který obsahuje výbornou část testů zaměřenou na práci s HTML5, včetně testů načítání stránek, práce s Javascriptem, přehráváním videa v rámci webových stránek, zoomování či posun stránek. Tento test tedy bude vypovídající o schopnosti zařízení pracovat s webem jako takovým a jeho výsledky budou důležité pro ty z vás, kteří chcete své zařízení používat prioritně pro práci s internetem. Je záhodno poznamenat, že tyto testy se zaměřují na procesor daného zařízení, můžeme si poté tedy udělat obrázek o optimalizaci  CPU části, jelikož je test poměrně komplexní.

Sony Xperia SP	2492 b
HTC One	2408 b
Sony Xperia Z	2167 b
Samsung Galaxy S4	1935 b
Sony Xperia T	1910 b
Sony Xperia V	1904 b
LG Optimus G	1791 b
Samsung Galaxy S III	1706 b
Samsung Galaxy S II	1552 b
Huawei Ascend D2	1426 b
LG Nexus 4	1280 b

Druhý test, tedy GPU Mark od Silicon Studios, který je rozdělen na dvě části, se zaměřuje na grafický výkon. Ta první sestává z tří po sobě jdoucích testů, kdy je každý zaměřený na jinou část grafického zpracování obrazu a vždy bude každý test proveden 3x, a to na nastavení High, Medium a Low. V nastavení vysokých detailů (HIGH) každý test využívá vyhlazování hran, rozlišení 1280×720, maximální nastavení pro detailnost textu a má zapnuté veškeré post procesy. Na střední (MID) nastavení klesne rozlišení na 800×450, vyhlazování je vypnuté, klesá ostrost textur. Nízké nastavení (LOW) využívá základní rozlišení 420×234, vyhlazování je vypnuté, textury mají nízké rozlišení.

 

Všimněte si chyb na obrazovce testu GPU Mark (RigidGems). Více jak polovina obrazovky je černá, v té části, která je vykreslená, chybí pozadí, tak jako veškeré post-process efekty. U žádného jiného přístroje, který jsme takto testovali, se nám toto nikdy nestalo. Že by špatná optimalizace GPU části?

První test, RigidGems se zaměřuje na zpracování odlesků, kolizi předmětů, vyhlazování hran, práce s průhlednými texturami. Druhý test, Dead Park, který je náročnější, pracuje s hloubkou ostrosti, s více modely najednou na scéně a světelnými zdroji. Třetí, nejnáročnější test, NaturBone, se zaměřuje na antialiasing pomocí MSAA technologie, odlesky, rozmazání pozadí při pohybu, tzv Motion Blur, vysoký dynamický rozsah, neboli HDR a v neposlední řadě též dynamické nasvětlení scény. Každý z těchto testů tedy zatíží grafický čip jiným způsobem. Níže přikládám tabulku, která zobrazuje snímkovou frekvenci v rámci jednotlivých testů a jejich nastavení. Pod tabulkou naleznete graf, který zobrazuje průměr všech tří testů. Nutno podotknout, že hrana plynulosti, kde už lidské oko vnímá pohyb bez trhání, se považuje minimálně 25 snímků za vteřinu.

Ani na nejnižší detaily se Ascend D2 není schopen přiblížit hranici 25 snímku za vteřinu a tam kde HTC One a Samsung Galaxy S4 dosahují bezmála 35 fps, si musí Ascend D2 vystačit s 13-ti snímky za vteřinu. V tento moment dosahuje 60% výkonu Xperie Z, kterou v nízkém rozlišení brzdí procesor. Při vysokém rozlišení již Huawei Ascend D2 disponuje pouze 37% výkonu Xperie Z a propadá se na 6 snímku za vteřinu. A i když na vysoké detaily nezvládá plynule test ani jeden ze zúčastněných, propad je u Ascend D2 přeci jenom až moc markantní.

Třetí test, tzv. YEBIS test, využívá všechny zmíněné efekty výše, pouze mění rozlišení, bez změny detailů, či post procesů. Tento test ukazuje schopnost přístroje pracovat s 3D grafikou v různém rozlišení.

Při rostoucím rozlišení je patrné, že Huawei Ascend D2 ztrácí výkon rychleji jak konkurence. Při nízkém rozlišení se ještě drží na dohled Xperii Z a HTC One, při středním rozlišení se ale propadne podstatně níže a konkurenty ztrácí. Tam kde se Xperia Z propadne o 7 snímků a HTC One pouze o 3 snímky za vteřinu, tam Huawei Ascend D2 ztratí rovných 17 snímků za vteřinu a dostává se již pod magickou hodnotu 25 fps, které potřebujeme ke vnímání plynulého pohybu. Vysoké rozlišení je již pouze smutnou ukázkou nedostačujícího výkonu Huawei Ascend D2

3D Mark je letitá klasika z PC scény, která se konečně dostala nejenom na Android. Výsledek v rámci testu Ice Storm, který jako jediný je přístupný i na ARM procesory, je přímo porovnatelný s výsledkem, který vám dá váš stolní počítač / notebook. Zkuste si tedy tento test na svém počítači a zjistíte, o kolik že je vlastně Samsung Galaxy S4, případně váš mobil, méně výkonný než klasické PC které vlastníte. Testy provádíme v obou možnostech testu. Ice Storm renderuje veškerou grafiku v rozlišení 1280×720, používá normální kvalitu textur a normální post-processing. Extreme verze renderuje grafiku v rozlišení 1920×1080, textury používá ve vysokém rozlišení a taktéž je zde použité vysoké nastavení post-processingu.

V 3D Marku se Ascend D2 moc nepředvedl a jeho výkon je v nižším nastavení pouze o něco málo vyšší jak u Samsungu Galaxy SIII (2769 bodů, není zahrnutý v grafu), který dnes již svým výkonem patří do podprůměru. Na to, aby mohl pohlédnout do očí současným vlajkovým lodím konkurence, bohužel nemá. Při verzi testu Extreme, který se renderuje ve FullHD a používá detailnější textury, se propadá o vysokých 55 procent oproti nižšímu nastavení. Přitom třeba Xperia Z ztratila v extrémním nastavení pouze 35 procent výkonu, Samsung GalaxyS4 40 procent a HTC One 45 procent. Z vlajkových lodí měl tedy Ascend D2 největší propad už při tak mizerném výkonu. 

Výkon celého Huawei Ascend D2 skončil hodně za očekáváním. Tím, že Huawei použilo vlastní procesor K3V2 a grafický čip Immersion 16, mohlo jak získat, tak ztratit. Rozhodně zde došlo ke ztrátě a to minimálně z pohledu zákazníka, který má pocit, že by na telefonu za 13 tisíc mohl hrát i nějakou tu hru. Ano mohl, ale výkonově je Ascend D2 s bídou na úrovni Galaxy S III, což je z dnešního pohledu přeci jenom rok starý model, navíc s podstatně vyšší popularitou a nižší cenovkou. Z tohoto pohledu to bude mít tedy Ascend D2 velmi těžké. Je ale též zcela zřejmé, že ne každý používá mobil na editaci obrázků, nebo hraní 3D her, těmto zákazníkům by mohl Ascend D2 sloužit dobře.

Telefonování a zprávy: staré dobré profily

Návrat do minulosti. Huawei Ascend D2 jako jeden z mála smartphonů s Androidem přináší propracovanější vyzváněcí profily a na výběr není jen z trojice základních „androidovských“. Přednastavené máme 4 profily, ale další můžeme libovolně přidávat a všelijak je pak nastavovat k obrazu svému. U profilu můžeme měnit hlasitost (média, vyzvánění, budík), jas, režim spánku (dobu, po které se vypne displej) a nechat aktivované či deaktivované některé služby jako jsou mobilní data, Wi-Fi, Bluetooth a synchronizace. V reálu to pak bude fungovat asi následovně. Přijdete do práce a přepnete si profil na Práci, který automaticky spustí vyzvánění, Wi-Fi a synchronizaci. Když z práce odejdete, přepnete se na jiný režim a ten vám třeba vypne Wi-Fi a synchronizace a ušetříte tak baterii.

 

 

Telefonní seznam je při starém. Stejně jako u jiných Androidů máme záložky: skupiny, kontakty a oblíbené, plus odděleně ještě zmeškané hovory. Mezi kontakty můžeme vyhledávat postupným zadáváním nebo pomocí postranní lišty s abecedou. Ke kontaktu se dá klasicky přidat kromě telefonního čísla i obrázek, vyzváněcí tón, email, adresu a mnoho dalšího. Vlastní upozornění na zprávu si ale k jednotlivým kontaktům nepřidáme.

 

 

Pro SMS a MMS zprávy je připravena jedna aplikace dohromady. Telefon třídí vše do konverzací, vidíme tak u každého kontaktu i předchozí vzájemnou konverzaci. Pro psaní je připravena plnohodnotná QWERTY klávesnice, a to v režimu na výšku i na šířku displeje. Můžeme využít i jednodušší alfanumerickou klávesnici společně s prediktivním zadáváním T9.

 

 

Na QWERTY se mi nepsalo úplně nejlépe, zejména kvůli větší šířce telefonu a mezerám mezi klávesami jsem se častokrát překlepl. Co se mi ale líbí, Ascend D2 odpočítává znaky z celkového počtu pro SMS hned od prvního znaku, takže má člověk neustále přehled, kolik toho ještě může napsat. Hezké jsou i grafické smajlíci, nechybí ani doručenky a emailový klient.

Hudební a video přehrávač: multimediální obr

Ascend D2 disponuje dvojicí hudebních přehrávačů: standardním a hudbou Play od Googlu, chybí naopak FM rádio. Oba přehrávače dokáží přehrávat audio soubory nejpoužívanějších formátů, tedy MP3/eAAC+/WMA/WAV, a skladby nám pak řadí podle ID3 tagů do různých kategorií: interpreti, alba, skladby, žánry, playlisty apod. V našich končinách však vzhledem k absenci nakupování skladeb pro hudební službu od Googlu budeme využívat asi spíše hudební přehrávač od Huawei. Ten totiž navíc přidává ekvalizér Dolby Digital Plus. V nastavení telefonu si můžeme vybrat z více než 15 přednastavených režimů pro hudbu, vlastní nastavení možné není. A ještě jedna podstatná věc, ekvalizér je přístupný pouze s připojenými sluchátky.

 

 

 

 

Co se velmi povedlo, je video přehrávač. Dokáže přehrát soubory ve formátech DivX, XviD, MP4, H.263, H.264 a WMV a problém mu nedělá ani větší rozlišení. Zkusil jsem několik videí ve Full HD 1080p (rozlišení 1920 x 1080 px) a na velkém 5“ displeji s taktéž Full HD rozlišením je to pastva pro oči. Video ani při vysokém rozlišení není trhané, Ascend D2 si se vším skvěle poradil. Přehrávač zvládá navíc i automaticky přehrávat titulky k videu, cizí mu není ani čeština s diakritikou. Zážitek ještě vylepšuje ekvalizér Dolby Digital Plus, který je nejen pro hudební přehrávač, ale také pro videa, kde nabízí jiné přednastavené režimy ušité přímo na míru tomu, na co se budete dívat. Je libo zvuk přeladit do sportovního duchu, do filmu, do komedie, muzikálu nebo dalších druhů?

 

Fotoaparát a kamera: milé i nemilé překvapení

Čím většinou trpí i ty nejlepší smartphony od výrobců, kteří nepatří do elitní společnosti? Horším fotoaparátem. Huawei ale dokazuje, že si chce své místo mezi smetánkou získat. Papírové parametry fotoaparátu na první pohled mnoho neřeknou: BSI senzor s maximálním rozlišením 13 Mpx (4032 x 3224 px), autofocus a LED blesk. Když ale vyrazíme do terénu a nafotíme hromadu fotek, jistě budete stejně jako my mile překvapeni.

Za dobrého osvětlení fotí Ascend D2 výborně, v některých scénách si nezadá s konkurenčními top smartphony. Jak na tom který bude, se už brzy dozvíte v našem třetím dílu velkého srovnávacího fototestu, ve kterém proti sobě postavíme Ascend D2, Galaxy S4, Xperia Z, HTC One, iPhone 5, Lumia 920 a další. Ale zpátky ke kvalitě snímků. Fotoaparát velmi dobře zachycuje detaily, drobnokresbou přímo oplývá. Podání barev je věrohodné, pouze v některých případech nám telefon zbytečně přepálil nebe. Ale v takových případech může pomoci HDR funkce, která telefonu není cizí. S focením tmavších scén si také Ascend D2 dobře poradil, na fotkách není zbytečně mnoho šumu. Co bylo ale překvapující, některé fotky mají v nejvyšším 13 Mpx rozlišení velikost i přes 10 MB. A to už je dost, více než u konkurence.

 

 

Fotit se dá jak hlavním 13 Mpx snímačem, tak přední kamerkou s 1,3 Mpx a nahráváním 720p videí. U přední kamerky můžete jednoduše nastavit časovač a na displeji sledovat, jak vás telefon z dálky zachytí. I když za cenu horší kvality, než u primárního fotoaparátu. S ním navíc lze fotit nejen dotykem, ale také pomocí tlačítka pro přidání hlasitosti na pravém boku telefonu, které supluje mechanickou spoušť fotoaparátu. A je tu ještě jedna zajímavá funkce od Huawei. Smartphone dokáže zaostřit dotykem na daný předmět a sledovat jej, i když s fotoaparátem hýbete, takže pak bude při vyfocení stále zaostřen.

Zkušební fotografie pořízené s Huawei Ascend D2

Ascend D2 dokáže natáčet i kvalitní videa, maximálně ve Full HD, přesněji s rozlišením 1920 x 1088 px. Během natáčení používá pro záznam zvuku oba vestavěné mikrofony, takže je pak zvuk ve stereu. Na kvality například Nokie N8 a její dvojici mikrofonů však stále značně ztrácí. Kvalitou obrazu a hlavně přechody ve videu patří Ascend D2 mezi lepší mobily pro natáčení videí. Ostření scény je možné i manuálně během natáčení dotykem kdekoliv na obrazovce. Navíc po Xperii Z jde teprve o druhý telefon, který umožňuje během natáčení videa používat funkci HDR.

Nemilé překvapení přišlo při zkoušce nadále s videem pracovat. Pokud chci přidat do předinstalované aplikace Movie Studio, určené pro střih videa a další editaci, natočené video ve Full HD 1080p, objeví se hláška: „videoklip do projektu nelze přidat“. Když natočím video v nižším HD 720p rozlišení, video přidat jde. Škoda.

Zkušební video natočené s Huawei Ascend D2

Organizační a datové funkce: téměř připraven na cestu do světa

Na rozdíl od některých jiných mobilních výrobců, v Huawei asi pracují lidé, kteří kalendář v mobilu skutečně využívají. Jak jinak si vysvětlit propracovanost kalendáře u Ascendu D2. K dispozici je denní, týdenní a měsíční náhled, přičemž použitelné jsou všechny tři, plus nechybí přehledná agenda událostí. V měsíčním náhledu vidíme barevně odlišené (dle kalendáře) jednotlivé události a přibližný prostor, který nám daný den zaberou. Žádné nepoužitelné jednobarevné čárky, které by u každého dne byly bez ohledu na délku události stejné.

 

 

Aplikace s hodinami nemá moc, co nového přinést. Nabízí tradičně budík, stopky a časovač. Dále v telefonu najdeme kalkulačku, poznámky, diktafon (díky dvojici mikrofonů má lepší využití), svítilnu (s možností jen zapnout/vypnout, tedy bez volby intenzity svícení) či prohlížeč Office dokumentů (Word, Excel, PowerPoint) a PDF. Tím ale organizační schopnosti telefonu zdaleka nekončí, další aplikace si uživatel může stáhnout z obchodu Google Play.

 

 

Z mobilních dat nic neobvyklého nečekejte. Nechybí tradiční sestava: GPRS/EDGE, 3G/HSPA (HSDPA až 42 Mb/s, HSUPA až 5,76 Mb/s), k plné polní výbavě schází jen LTE konektivita, nad kterou však zatím v Česku nemá smysl vzténat. Pro připojení na internet dále poslouží bezdrátové Wi-Fi (standardy a/b/g/n) a naopak pro vytvoření hotspotu z telefonu a připojení jiných zařízení můžeme využít nejen Wi-Fi tethering, ale také USB a Bluetooth tethering, čili sdílení mobilního připojení k internetu z telefonu na další zařízení v našem okolí. A aby byla datová výbava kompletní, nezapomnělo se ani na Bluetooth 4.0 a USB 2.0. Schází jen technologie NFC.

 

 

Ascend D2 je dalším smartphonem do party, který v základu nemá jen jediný webový prohlížeč. Díky Androidu 4.1 do něj výrobce rovnou předinstaloval novější prohlížeč Chrome, který můžeme jednoduše synchronizovat také s desktopovou verzí prohlížeče od Googlu a mít tak aktuální záložky a hesla na různých zařízeních, kde se přihlásíme se svým Google účtem. Chrome na mobilu je rychlý a snadno se ovládá, jenže stále jsou případy, kdy budeme rádi za přítomnost „staršího“ prohlížeče WebKit. S naším návodem totiž do něj můžeme dostat podporu webového Flash a mít tak na mobilu plnohodnotné stránky ve více případech.

Závěr recenze smartphonu Huawei Ascend D2

Huawei se snaží být s modelem Ascend D2 zajímavou alternativou pro vlajkové lodi zavedenějších výrobců, konkrétně mohu jmenovat Samsung Galaxy S4, Sony Xperia Z či HTC One. Ve stáji tohoto čínského výrobce však na první pohled nepřipravili nic převratného, kvůli čemu by měli zákazníci zavítat v obchodech právě pro top model od Huawei. Podívejme se na konkurenci, která se snaží vždy něco navíc přinést (Galaxy S4 a jeho chytré funkce a gesta, Xperia Z a zvýšená odolnost, HTC One a UltraPixel fotoaparát). Jenže Huawei nikdy nebojoval, nebojuje a zřejmě ani v nejbližší době nebude bojovat nějakými velkými inovacemi. Zůstává hlavně u nižší ceny a přínosu v podobě extra velké baterie než má konkurence, to mu má v první řadě pomoci v prosazení.

A ono by možná ani nevadilo, že se Huawei nepouští do leckdy marketingové války s ostatními výrobci, kde se snaží každý prosadit právě ty své technologie a funkce. Co je ale průšvih, výkonem je Ascend D2 v porovnání se svojí konkurencí na samém dně, a kdyby ono dno mělo trhlinu, už by ani tam nebylo. Výrobce zkrátka absolutně podcenil optimalizaci svého procesoru, a tak nejen, že prohrává ve srovnávacích testech, a to na plné čáře, ale také v praxi v celém prostředí Emotion UI je horší optimalizace znát. Povětšinou příliš nepomůže ani doinstalování launcheru. Tedy pokud máte srovnání s jinými telefony. Stejně je na tom překvapivě i Samsung Galaxy S4, který kvůli nadstavbě TouchWiz trpí trhaností a záseky v postředí. Ale většině lidem to zřejmě nepřijde. Co ale na plat, když u Samsungu tyto problémy vyřeší doinstalování launcheru, u Huawei Ascendu D2 (zatím) ne. Uvidíme, očekávám, že výrobce uvolní aktulizaci, která telefon posilní.

Kde se ale naopak Huawei vytáhlo, je fotoaparát. Ascend D2 velmi mile překvapil se svým 13 Mpx fotoaparátem, který stejně jako samotný výrobce zrovna nemá nějakou nálepku pro výrobu kvalitních fotoaparátů v mobilech. S telefonem se dají pořídit skutečně velmi pěkné snímky a pozadu nezůstal Ascend D2 ani s nahráváním Full HD videí. Když se k tomu přidá kvalitní přehrávač videí a hudby včetně ekvalizéru netradičně odděleného pro video a hudbu, obří 5“ displej s Full HD rozlišením jako dělaný pro sledování filmů a oblíbených seriálů, zmíněná vyšší baterie pro delší výdrž a hlavně nižší cena oproti konkurenci, může výrobce s tímto modelem ukázat, že mezi elitu patří. Porotci však zůstávají samotní zákazníci. Co oni na to?

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
5“ IPS displej s Full HD	vyšší hmotnost
„lehce“ zvýšená odolnost	chybí slot pro paměťové karty
skvělý přehrávač videí s ekvalizérem	nevyužitý potenciál výkonu
13 Mpx fotoaparát	neodladěné prostředí Emotion UI
kamera s Full HD
3.000 mAh baterie, delší výdrž
atraktivnější cena