Recenze Huawei P40 Lite: „hloupý“ telefon s Androidem

Situaci, do jaké se dostal Huawei, všichni známe. Chybějící Google služby mobily této značky hendikepují, otázkou je jak moc a jestli existuje klientela, která nad všemi komplikacemi mávne rukou. Nic nebývá černobílé. Jaký je Huawei P40 Lite, který má hrát v portfoliu značky toho „cenově dostupného“?

Napadají mě dva způsoby, jakými přistupovat k zařízení bez Google Play, YouTube, Map a dalších služeb. První je pro nenáročné uživatele – ti chtějí telefonovat, psát SMS a fotit. Z telefonu dostanou snímky do počítače přes kabel, zprávy si čtou ve webovém prohlížeči a na přehrávání hudby používají to, co do smartphonu nahrál výrobce. A stačí jim to.

Druhý způsob je pro pokročilé – ti o absenci Googlu vědí, ale počítají s tím, že navázání přátelství s P40 Lite bude těžší, ale berou ho jen jako hardware, který dříve či později naučí, co potřebují, byť by sahali po metodách, které Huawei nedoporučuje.

Huawei P40 Lite: specifikace

Konstrukce	plast, 159,2 x 76,3 x 8,7 mm, 183 g
Displej	6,4″, LTPS LCD, 2340 x 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 402 ppi
Operační systém	Android 10 (bez GMS) + EMUI 10
Procesor	8jádrový, 2,27 GHz, Kirin 810
Paměť	6 GB RAM, úložiště 128 GB, NM Card slot (až 256 GB)
Fotoaparát	čtyři (48 Mpx hlavní + 8 Mpx širokoúhlý 120° + 2 Mpx hloubkový + 2 Mpx makro), clona f/1.8 + f/2.4 + f/2.4 + f/2.4, umělá inteligence, LED blesk; přední 16 Mpx, clona f/2.0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	hybridní Dual SIM, Bluetooth 5.0, USB-C, Wi-Fi, GPS, čtečka otisků na boku, čtečka tváře, 3,5mm jack
Baterie	4 200 mAh, rychlonabíjení (40 W)
Cena a dostupnost	6 499 Kč, březen 2020

Obsah balení

• telefon Huawei P40 Lite
• jehla na SIM
• 40W adaptér pro nabíjení
• USB-A a USB-C kabel
• bílá pecková sluchátka s USB-C zakončením
• technická brožurka a základní průvodce

Stará známá písnička

Vzhled a konstrukce bude rozhodně důležitější pro prvně jmenovanou skupinu. Atraktivní design dokáže přemluvit ke koupi, nějaký ten promyšlený detail zvýší prestiž a postaví tak mantinel, o který se zastaví i případná kritika.

Zároveň proti nějaké extravaganci a grandióznímu stylu stojí cena. 6 a půl tisíce je na hranici akceptovatelnosti pro základní použití. Myslím si proto, že by Huawei P40 Lite měl poskytnout něco víc, než běžné parametry. Nějakou drobnost, třeba i bez přidané hodnoty, zkrátka něco neokoukaného. Jenže takový detail telefonu chybí.

Z přední strany vypadá P40 stejně jako Honor View 20 (recenze), Honor 20 Pro (recenze), Huawei Nova 5T (recenze) a další. Říkáte si, co je na tom divného? Že Huawei a Honor jen sjednocují grafický jazyk značky? Je to věc vkusu a estetického cítění, ale mě osobně vadí, že na pohled nejen, že nepoznáte rozdíl mezi vlajkovým modelem a low-endem, ale vlastně vás ani nenapadne odlišnosti hledat.

Prostě jen černé rámečky, které jsou u všech modelů plus mínus stejně široké ve všech cenových třídách, stejné zakřivení rohů, stejně nepravidelně oblé boční hrany…

Při bližším průzkumu si všimnete detailů, ale míchá se v nich několik stylů. Senzory přiblížení nebo okolního osvětlení telefon skrývá tak, že je odhalíte jen podle výřezu v nalepené fólii, ale reproduktor sluchátka už je zvýrazněný jemnou kovovou mřížkou. Ovládání hlasitosti na pravém boku je lehce vypouklé a vystupuje z boku, tlačítko vypínání je ale ploché (byť z dobrého důvodu), ale zase si vyžádalo svou osobní prohlubeň.

Výsledek nedělá v zásadě nic špatně, jen dohromady tvoří nesourodý pel-mel. Ostatně i displej zapadá do plastové vaničky, která se dělí na mléčně matné boky a lesklá záda.

Po ergonomické stránce všechno klape, prsty padají intuitivně na místa, kde je co mačkat. Do ruky padne P40 Lite jako ulitý, na stole se kýve jen minimálně, neklouže, jenom si Huawei nedokázal vybrat, jestli chce vyrobit minimalistický oblázek, pravidelný kvádr nebo extravagantní stylovku. Výsledek je, že je všechno a nic dohromady.

Nejzajímavějším prvkem jsou paradoxně záda, na kterých se současné trendy podepsaly nejčitelněji. Takže žádné tři foťáky v řadě, ale černý batůžek se čtyřmi objektivy. Nezapomínejte je však často leštit, jinak moc krásy neuvidíte.

IPS displej začíná být koulí na noze

Myslím, že doby rovnocennosti mezi IPS a OLED panely skončily. Těžko se porovnávají technologie usilující o totéž jiným způsobem, nikdy to není rovnocenné, ale když se vedle sebe oba typy položí, organické diody prostě vyhrávají.

Ano, je tu vcelku lidová cenovka, konkurence až na výjimky také nemá černou skutečně černou, ale je to argument, proč koukat jen o pár stovek výš. Bez přímého srovnání vás však bude trápit spíš chybějící always-on-display.

Starší Huaweie měly notifikační diodu, vyšší modely k zobrazení upozornění využívaly schopností OLED technologie, P40 Lite však nic z toho nemá. Jeho jedinou schopností je v launcheru umožňuje zobrazit puntík na ikoně, která si žádá vaši pozornost, ukázat ikonku na stavové liště s hodinami nebo rozsvítit obrazovku, když nějaká zpráva dorazí.

V tu chvíli na vás blikne panel o úhlopříčce o úhlopříčce 6,4 palců. S pobavením vzpomínám, že 6palcový Huawei Ascend Mate 7 mi s 6palcovým displejem před pár lety přišel gigantický. Doba se změnila… P40 Lite používá rozlišení 2310 x 1080 px, takže není problém dopočítat se k jemnosti 398 ppi. Určitě to stačí.

Odemknout poklepáním ale Huawei neumí. A právě tady vidím největší nedostatek zařízení, určeného ke komunikaci – uživatele upozorňuje jen zvukem a vibracemi. Reproduktory umí spustit pěkně nahlas, těžko je přeslechnete. Vezměte si ale, jak často vám leží telefon někde mimo dosah, jak často vypínáte zvuk, abyste nerušili kolegy v práci, nebo jak často chatujete. Jak pitomci musíte pokaždé telefon vzít do ruky, odemknout (čtečka otisků ve vypínači mimochodem funguje výborně), zkontrolovat notifikace a zase odložit.

To není věc ceny a z něj vyplývajícího hardware, ale nedostatku logiky – stačilo by třeba probliknutí obrazovky v nastavitelném intervalu, rychlé rozsvícení zvednutím, které detekuje akcelerometr, nebo aspoň to zapnutí displeje poklepáním. Jenže takové věci EMUI v tomto případě neumí.

Android 10 „udělej si sám“

Zařízení běží na Androidu 10, ale rozdíl oproti devítce poznáte jen v tom, že telefon umožňuje povolit přístup k GPS při spuštěné aplikaci. Jinak je vše zakryto nástavbou EMUI. Řešit její verzi je bezpředmětné, za poslední rok se nic nezměnilo. Výrazné barvičky, tmavý režim a minimum funkcí, které by měly jiný, než kosmetický význam. Personalizace končí u výměny tapety a schovávání průstřelu.

Když už jsme u toho, co telefon umí a neumí, nejde se vyhnout komentářům k nasazení Huawei Mobile Services jako náplasti na mokvající ránu po amputaci Google služeb. Stejně jako kolegové z redakce testují smartphony tak, jak zamýšlel výrobce. Alespoň takový byl plán.

Stav nabídky Huawei AppGallery, jak se rodící se konkurent Google Play jmenuje, mě ale donutil změnit názor. Říkal jsem si, že nějakou tu cestičku si najdu. A nenašel. Mé pokusy skončili na stavu, kdy Google služby necertifikovaly ochranu Play protect. Postup, co před pár dny fungoval, už dnes nepomůže. Třeba za pár dní zase ano, ale už jen taková nespolehlivost dokáže pocuchat nervy.

Ale co, máme tu přeci v záloze alternativní tržiště s aplikacemi XDA Labs, říkal jsem si. Jenže kliknutí na tlačítko stáhnout a instalovat jen spustilo animaci, tím však jeho práce skončila.

Takže zbývala instalace appek z instalačních souborů. V tu chvíli vám dojde, kolik jich do telefonu musíte naládovat. Pokud by vám mohli dát nálepku BFU (Běžný Franta Uživatel, ale existují i jiné významy), třeba to zvládnete. Jednou si dáte tu námahu, abyste do telefonu dostali Instagram, Facebook, pár kecálků a dvě tři hry a wi-fi už budete na věky používat jen na aktualizaci statusů.

Fungovat to může, ale limity jsou stále obrovské, opakovaně budete muset řešit věci, které jste naposled zažili při odchodu z prvních Nokií s Windows Phone, které neuměly ani poslat soubor přes Bluetooth. Jak dostat do telefonu kontakty? Co se mi všechno zálohuje? A kam? Ani Huawei AppGallery vás nezachrání, naopak přidá další spousty otázek: Jaké cloudové úložiště používat, když nefunguje Google Drive, OneDrive ani Dropbox? A jaký webový prohlížeč? Půjde najít přes internet můj telefon? A kdy to všechno kvůli otravné nutnosti občasných aktualizací přestane fungovat?

Už jsem vzniklou situaci přirovnával k Windows Phone, současný Huawei je na tom však ještě hůř. Na Windows bylo aplikací víc, ale lidi chtěli větší výběr. U Huaweie není výběr žádný. Možná za rok, za dva se to zlepší. Zatím se ale bojím, že ani instalace přes APK balíčky nikomu dlouho nevydrží a frustrace bude narůstat. Představa, že bych s bezmála hloupým telefonem vydržel déle, než měsíc, padá do šuplíku inspirace pro pana Lovecrafta, Kinga nebo Kariky. Není to jen o aplikacích, ale o jejich synergii, která u Huaweie zatím chybí a nikdy nevíte, kdy se vám to vymstí.

Výkon postačí na to nejnutnější

V kontextu výše uvedeného se otázka na výkon a výdrž přesouvá do teoretické roviny. AnTuTu benchmark se s pravidly Googlu nedávno potýkal, takže není zas tak překvapivé, že na AppGallery k instalaci byl (hned vedle AiTuTu mimochodem). Telefon se v něm zahlásil jako Huawei Nova 7i a prozradil něco o svém původu.

Jeho mozek tvoří osmijádrový Kirin 810, složený ze šesti úsporných jader Cortex-A55 na taktu 1,88 GHz a dvou výkonných jader Cortex-A76 na 2,27 GHz za podpory grafického akcelerátoru Mali-G52 MP6. Vyroben je 7nm litografií, doplňuje ho 6 GB RAM a interní úložiště nabízí prostor papírových 128 GB, ze kterých je 102 GB volných pro uživatele.

S pamětí jsme na tom dobře, zvlášť když vezmu v potaz, kolik aplikací asi do telefonu dostanete. A AnTuTu to potvrzuje, v porovnání pamětí Huawei P40 Lite porazil 56 % oponentů. S výkonem je to slabší, CPU stačila na 42 % testovaných zařízení a GPU dokonce jen na 35 %.

Jistě, průměrný majitel třeba ani neví, co to benchmark je, takže laťka bude položená výše, než by odpovídalo realitě, ale tušíte, kam tím mířím – pro základní použití hardware stačí, čemuž odpovídá i výsledné skóre 299 983. Pro srovnání, špička se pohybuje kolem 600 000, o dvě generace starší Huawei P20 Lite (recenze) dokázal získat 111 tisíc.

Co se týče baterie, telefon Huawei P40 Lite na tom je slušně. 4 200 mAh je relativně dost, zvlášť v kombinaci se 40W rychlonabíjením, které nevyžaduje jinou nabíječku než tu, kterou dostanete v balení. Výsledek stačí cca na dva dny, v reálu se ale můžete dostat i na víc. Víte proč, že? Správně, mobil není k čemu použít.

Fotoaparát: Matematický paradox

Navyšování počtu objektivů je neoddiskutovatelný trend. Celou dekádu jsme si vystačili s jedním a najednou máme čtyři i u telefonu střední třídy. Na první pohled paráda, co na druhý? Ovládání fotoaparátu frčí na tradičním rozmístění – pod jedním palcem máte spoušť a střídání režimů, druhý palec se může postarat o diodový blesk, grafické efekty nebo výpomoc od umělé inteligence.

Určitě si všimnete i horizontálního posuvníku sahajícího od ultra-širokoúhlého záběru přes klasický po šestinásobný zoom. Hodí se, že dvojitým stiskem vypínání nemusíte jen spustit fotoaparát, ale i rovnou fotit. Na váš povel čeká i sledování objektu či ovládání zvukem, nepotěší naopak, že do nabídky podporovaných formátů se dostal jen poměr stran 4:3.

V něm můžete použít tři stupně kvality: doporučených 12 Mpx, maximálních 48 Mpx a stejné rozlišení s “ultra ostrým obrazem s pomocí umělé inteligence”. Rozdíl je v tom, že v posledním jmenovaném snímá telefon několik vteřin scénu a pak se z ní snaží sestavit kvalitnější obrázek.

Dívám-li se na výsledky, jsem na vážkách, jestli jsme si navýšením počtu objektivů v tomto případě pomohli. Snímač by sice měl zvládnout 48 megapixelů, takže zoom dělá výřez z celkového záběru a klasická fotografie skládá čtyři sousední pixely do jednoho.

Jenže výsledek? Jen to, co byste čekali u telefonu za šest tisíc. Občas je to lepší, občas horší, záleží na světle a scéně. Nutně ale počítejte s tím, že půlka všech těch inovací je jen pozlátko. Umělá inteligence? Pozor na ni, umí přesytit barvy jak reklama na Samsung v dobách před osmi lety. Zoom? Ani ten dvojnásobný nevypadá dobře.

K čemu teda všechny ty čočky a objektivy slouží? Kromě hlavního snímače Huawei integroval 8Mpx ultra-širokoúhlý objektiv, který úspěšně bojuje s efektem rybího oka. Zbývající dvojice se skládá z 2Mpx hloubkového snímače a makroobjektivu se stejným rozlišením. I ten se občas hodí, ale fixní zaostření na 4 centimetry spolu s nízkým rozlišením nedovoluje příliš popustit uzdu fantazii. Je to takový matematický paradox, že dva pořádné foťáky by byly víc, než čtyři nanicovaté.

Jak fotí Huawei P40 Lite?

Ukázka: klasický (vlevo) a 2x optický (vpravo) zoom

Ukázka: klasický (vlevo) a širokoúhlý (vpravo) režim

Ukázka: noční režim

Ukázka: Video, Full HD, 30 FPS

Zhodnocení: Necháte se opít rohlíkem?

Jsme na konci, už i já si odbyl svou premiéru s telefonem bez Google služeb. Čekal jsem leccos, jen ne to, že mi strategie značky Huawei zůstane i nadále utajená. Na to, aby si nabídkou aplikací srovnal síly s hegemonem, nestačí. S komunitou čínský gigant nikdy nespolupracoval (s výjimkou iniciativy OpenKirin), takže nejde P40 Lite chápat ani jako hardware, na kterém rozběhnete LineageOS, Resurrection Remix nebo kteroukoliv jinou ROMku, ke které byste mohli flashnout GMS.

Pokud si i navzdory této recenzi půjdete Huawei koupit, pořídíte si drahý příslib věcí příštích. Prázdnou parcelu, na které, budete-li se hodně snažit, vyroste dům, který snad půjde i obývat. Jen bláhový by však doufal, že se dočká i kolaudace.

Pochopil bych, kdyby si své novinky Huawei cenil na 5 tisíc – pak by to byl kus, který by stál za trochu práce, vyjadřovalo by to vůli vyjít vstříc, uvědomit si svou těžkou situaci. Ale Huawei si říká o 6 a půl tisíce. A to je na demoverzi chytrého zařízení dost, když uvážím, že za 5 tisíc můžu mít třeba Samsung Galaxy A40 (recenze).

Menší paměť nahradí microSD karta za pár stovek a ještě dostanu fajn nástavbu. Že má méně objektivů? Ničemu to nevadí. Skvěle poslouží třeba i Moto G8 Plus (recenze) či několik modelů od Xiaomi, jmenovitě třeba Mi 9 Lite (recenze) nebo Redmi Note 8 Pro (recenze). I tomu Realme 5 Pro bez NFC bych přisoudil větší šance, než P40 Lite. Pokud tedy nechcete Huawei dotovat a stát se sponzorem, nevidím důvod, proč Huawei P40 Lite kupovat.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
ergonomie	absence aplikací (Google Play + služby Google)
rychlé nabíjení	fotoaparát měl být lepší
dlouhá výdrž	nepřiměřená cena