Recenze Honor 20 Pro: po klinické smrti zpátky na výsluní

Pamatujete si, co se dělo na konci letošního května? Všichni čekali, co řekne Huawei ke konfliktu s Googlem. Nakonec se situace vyklidnila a přinesla nám dva svědomité kousky Honor 20 a Honor 20 Pro. Telefon si svou premiéru odbyl v Číně a nyní je připraven uchvátit davy; a to ať už svým výkonem, designem či velmi lákavou cenou.

Honor 20 Pro je jeden z mála smartphonů, které je třeba vnímat v kontextu. Představení v Británii vzbuzovalo očekávání, že výrobce ukáže levnější, ale pořád špičkovou variantu sesterského Huawei P30 Pro (recenze). Podobná jména, podobný brand, podobná sázka na fantastický fotoaparát…

Možná proto tolik šokuje cena okolo 13 tisíc, když P30 Pro je o sedm tisíc dražší. Je to daň za opožděný start? Pokus o vlichocení se? Nebo je Honor Pro spíš Huawei Lite?

Honor 20 Pro: specifikace

Konstrukce	sklo a kov, 154,6 x 74 x 8,4 mm, 182 g
Displej	6,26″, IPS LCD, 2340 x 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 412 ppi
Operační systém	Android 9 Pie + Magic UI 2.1
Procesor	8 jádrový, 2,6 GHz, Kirin 980
Paměť	8 GB RAM, úložiště 256 GB, nemá microSD slot
Fotoaparát	čtyři (48 Mpx hlavní + 16 Mpx širokoúhlý + 8 Mpx teleobjektiv + 2 Mpx makro), clona f/1.4 + f/2.2 + f/2.4 + f/2.4, OIS, EIS, umělá inteligence, 3x optický zoom, duální LED blesk + přední 32 Mpx, clona f/2.0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Dual SIM, Bluetooth 5.0, USB-C, Wi-Fi, GPS, NFC, čtečka otisků na boku, čtečka tváře
Baterie	4 000 mAh, rychlonabíjení (22,5 W)
Cena a dostupnost	12 990 Kč, srpen 2019

Velmi moderní a přece tuctový

Honor nezůstane inkognito dlouho. Gradient na zádech se sice drží decentnějších odstínů a nevytváří obrazce připomínající perleť, celkově ale telefon vypadá povedeně. Svým dílem k tomu přispěl i výběr barev, kdy Honor 20 Pro seženeme v tmavě fialové anebo tyrkysově modré; konzervativnější černá se u nás neprodává.

Recenzované novince možná chybí trošku toho absolutního minimalismus. Čtečka ve vypínacím tlačítku je sice snad na nejlepším možném místě, ale zasazená je do drobné prohlubně. Vedle ní se naopak zvedají tlačítka hlasitosti – to však není nic, co bychom nemohli přejít. Honor 20 Pro se pokusil využít nových aspektů (jako třeba čtečka na boku, kamera svisle), za což si zaslouží palec nahoru. Každopádně, takový designový skvost, jakým byl pro nás před půl rokem Honor View 20 (recenze), to novinka není.

Rozhodně mu ale nechybí ergonomie. Tlačítka jsou hned pod palcem, na bleskurychlou čtečku padne prst automaticky a smartphone navíc dostal rozměry, které počítají s ovládáním jednou rukou. Proto snad ani nechybí probuzení poklepáním, klopýtnutím je jen vystouplý modul fotoaparátu. Za prvé ho rámuje poměrně ostrá hrana, za druhé kvůli němu telefon při položení na stůl pěkně tancuje, čemuž nepřidá ani kluzká zadní strana. I tato vystouplá kamera je však jakýsi trend (už tedy přetrvává pár slušných let), který chtě nechtě musíme respektovat.

Pokud byste u novinky čekali sluchátkový jack, budete zklamaní. Drobnou útěchou však může být notifikační dioda schovaná v prakticky neviditelném sluchátku nebo slot na dvě SIM karty, který však nepodporuje paměťové karty. Na horní hraně naleznete i něco, co vypadá jako infračervený port k ovládání domácí elektroniky, ve skutečnosti se však jedná o netradičně umístěný senzor přiblížení.

Černá díra do světa díru neudělá

Obrazovka je součástka, která bohužel příliš pozornosti nebudí. Dokud ukazuje barvy v trochu slušném rozlišení, obyčejné zákazníky vlastně ani moc nezajímá. A to je škoda, Honor 20 Pro totiž sice opět nepřináší AMOLED displej (kdy už se dočkáme?!), ale na druhou jeho klasické LCD vypadá více než dobře. Úhlopříčka 6,26″ nijak z řady nevybočuje a rozlišení protaženého Full HD, konkrétně 2340 x 1080 px, už taky nepřekvapí. Jemnost 412 pixelů na palec je průměrná, možná lehce nadprůměrná, záleží, nač jste zvyklí. Displej si z celkové plochy zabral 84,1 %, když však nebudeme počítat i plochu výřezu, dostaneme se na číslo 91,7 %, což je ještě o něco lepší.

Přesto Honor udělal něco, co se často nevidí: průstřel do IPS displeje. Údajně mu to umožňuje technologie přenosu pixelů, díky které dokáže zmenšit velikost samotného průstřelu displeje. Tolik teorie, praxe se liší. Otvor není malý podle mého názoru rozhodně neruší méně, než běžnější kapkovitý notch. Bude to asi otázka vkusu, ale otvor v obrazovce tahá za oči víc, když je ze všech stran obklopen svítícím displejem.

Menší problém se s kamerkou v rohu může objevit při sledování videí či hraní her. Většina fullscreen aplikací a her má v rohu nějakou tu minimapu nebo virtuální tlačítko. A asi byste nechtěli, aby vám na joysticku chyběl jeden směr jen proto, že jste chtěli stylový displej. Nezbývá tedy než obrazovku oříznout černými pruhy po stranách. Nutno však dodat, že při většině běžného použití černá díra zabírá jen kousek stavové lišty a její přítomnost v systému není problém. Mimochodem, použitý IPS panel má parádně široký rozsah jasu, dokonce tak, že filtr modrého světla nazvaný Komfortní čtení prakticky není potřeba.

Honor ze své cesty neuhne

Od zahájení Project Treble už aktuální verze Androidu Pie není nic vzácného. Oddělení nástavby od jádra operačního systému funguje i v případě Honoru 20 Pro, bát se nemusíte ani o update na Android Q. Akorát na nástavbu EMUI už trochu sedá prach. Stále se drží pestrých barev a stále ignoruje fakt, že Android už dokáže spoustu věcí vyřešit jednoduše, takže se stává železnou koulí na noze. Originalita za každou cenu telefon spíš brzdí.

Je libo příklady? Honor chápe tmavý režim prostředí jen jako nástroj k prodloužení výdrže. Takže zatímco na P30 si zapnete černé prostředí, na Honoru 20 Pro ne, protože nemá OLED displej. Nebo populární gesta klouby prstů, myslíte, že je Honor umí? Kdepak! Dalším příkladem budiž grafická témata. Ta umí změnit pozadí na ploše, styl ikonek, ale grafiku systému neovlivní. Bohužel.

Huawei, a tedy i Honor, by se měl po vzoru Samsungu sebrat a celou svou nadstavbu překopat, což by mohlo zákazníky ke značce připoutat ještě o něco víc. Navíc, pokud jste kutil, ani vás nepotěší, že už rok Huawei/Honor neumožňuje odemknutí bootloaderu a tím pádem rootnutí telefonu. Alespoň, že integrovaný firewall zůstal.

Na druhou stranu je ale velmi dobré, že telefon dostal královskou porci paměti. 8 GB RAM a 256 GB vnitřního úložiště, to je velmi slušná paměť. Trochu to na mě ale působí tak, že Honor 20 Pro se snaží ohromit specifikacemi, ale finální dojem je trošičku jiný.

Hardwarovou výbavu ale můžete hodnotit i naprosto kladně: v telefonu získáte brutálně výkonnou herní sestavu vedenou osmijádrovým procesorem HiSilicon Kirin 980, skládajícím se ze čtyř jader výkonné architektury Cortex-A76 (2,6 a 1,92 GHz) a čtveřice úsporných jader A55 (1,8 GHz). Jedná se o stejný čipset, který pohání dvojnásobek stojící Huawei P30 Pro! Kolik telefonů s podobnou výbavou najdete ve stejné cenové třídě?

Dokonce i baterka je slušná, 4 000 mAh dává dost energie na přežití dlouhého dne. Na celý víkend to sice stačit bude jen s velkým sebezapřením, ale je fajn, že i po letech používání nebudete už od pozdního odpoledne sledovat ikonku baterie s obavami. A kdyby snad energie docházela, Honor podporuje i rychlé (byť ne bezdrátové) nabíjení o výkonu 22,5 W se zrychlením z nuly na 50 % za 30 minut.

Přesně podle očekávání

Kamera mobilního telefonu Honor 20 Pro vypadá impozantně. DxOMark udává 111 bodů a tedy druhé místo v současném žebříčku. Můžou za to čtyři kamery: 48Mpx hlavní kamera se světelností f/1.4, 16Mpx širokoúhlý objektiv o zorném poli 117°, 8Mpx teleobjektiv s trojnásobným přiblížením a 2Mpx makro; hlavní a teleobjektiv jsou opticky stabilizované. Největším rozdílem oproti vedoucí P30 Pro, když nepočítáme drobné změny v rozlišení, je absence Time of Flight senzoru.

Výsledky z telefonu rozhodně nejsou marné, naopak působí velmi jistě. Nemohu se však ubránit pocitu, že vzhledem ke skóre bych čekal lepší výsledky. V několika případech jsem se setkal s nehezkým rozostřením, velmi často telefon doporučoval, abych ho pevně držel. Jenže i když jsem se snažil jeho doporučení respektovat, nezadařilo se. Moc mě nepotěšilo ani zapnutí umělé inteligence, která fotky skutečně vylepšuje třeba v 10 % případů; to však není problém Huawei nebo Honor, ale celkově umělé inteligence ve fotoaparátech, kterou stejně zkušenější fotografové nepoužívají. Rozhodně zapůsobilo i makro, jestli jste fanoušci miniatur nebo focení přírody, budete jásat.

Jestliže kvalita fotek v pár případech zklamala – zejména taky kvůli prapodivné glazuře na objektivu, kterou najdeme snad u všech telefonů Huawei a Honor -, samotné možnosti jak a co fotit, se povedly. Trojnásobný zoom se občas hodí, ještě častěji jsem používal širokoúhlý záběr. Výběr rozlišení fotek je slabší, ale zase je chvályhodná podpora formátu RAW, kodeku H.265 nebo ovládání hlasem.

Video neurazí, ani nenadchne. Zamrzí, že 60 snímků se dá použít jen při Full HD, stropem je pak 4K při 30 snímcích za vteřinu. V nižším rozlišením 720p lze použít i efekt zkrášlení, který vám vyžehlí vrásky. Marketingově vděčné je i doplnění efektů (třeba rozmazaného pozadí) do videa v reálném čase. Bohužel zapnutí této funkce způsobí, že se dění v hledáčku, respektive na displeji, zpozdí za skutečností cca o vteřinu.

Jak fotí Honor 20 Pro?

Ukázka: normální (vlevo) a širokoúhlý režim (vpravo)

Ukázka: noční režim

Zhodnocení

Honor 20 Pro můžete chápat dvěma způsoby. Věřím, že oba jsou správné, byť si vzájemně odporují.

V prvním případě je to nadupaná mašina s výkonným hardwarem, pokročilými funkcemi fotoaparátu, bezednou pamětí a moderním vzhledem. Vždyť průstřel displeje se dlouho nepoužívá, 256 GB ve vnitřním úložišti nemají ani některé vlajkové lodi současné generace a ani čtverný fotoaparát není věc, kterou lze brát na lehkou váhu. Celek tak tvoří platformu, na které můžete hrát, koukat na videa, fotit, nechat se navigovat, co vás napadne…

V opačném případě je Honor 20 Pro jen nástroj, který argumentuje lákavými čísly. Ale funkce, které by skutečně znamenaly pohodlnější používání, chybí. Vychytávky, kterými se telefon chlubí, jde ve většině případů nahradit lépe fungující aplikací, naopak systémové funkce, které na Google Play nenajdete, výrobce neimplementoval. Chybí třeba oblíbený infraport, který nabízí konkurence, třebaže i v podobě telefonů Huawei.

Docela silnou konkurenci má dvacítka i u řádově levnějších telefonů. Žhavým kandidátem pro geeky by mohlo být OnePlus 6T (recenze), o které komunita pečuje s láskou a úctou. Zajímavou alternativou by mohl být i Asus Zenfone 5z. Fotografům bych zase doporučil Xiaomi Mi 9T (recenze) či loňský Huawei P20 Pro (recenze), oba podávají minimálně podobné výsledky, ale stojí méně. V práci by zase mohl bodovat Samsung Galaxy A70 (recenze), kombinace One UI a 4 500mAh baterie potěší i nejtěžší workoholiky.

Za nejsilnějšího soka bych nominoval OnePlus 7. Ne všemi čísly sice dokáže konkurovat, ale v denním provozu potěší víc – OxygenOS suverénně překonává EMUI jak ve funkcích, tak aktualizacích, se Snapdragonem se rovněž pracuje lépe, než s Kirinem a OLED obrazovka taky není věc, kterou bych bral jako komparativní nevýhodu.