Recenze Samsung Galaxy A40: je dobrý, ale bude to mít těžké

Jestli jste si poslední roky stěžovali, že hledáte malý telefon a na trhu jsou jen 6″ placky, jste zachráněni. Samsung připravil telefon, se kterým by před lety kraloval: je malý, levný a stylový. Tehdy čínská konkurence neexistovala, dnes má přesilu – dokáže s ní Galaxy A40 bojovat?

Samsung Galaxy A40: specifikace

Konstrukce	plast a sklo, 144,3 x 69 x 7,9 mm, 140 g
Displej	5,9″, Super AMOLED Infinity-U, 2220 x 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 418 ppi
Operační systém	Android 9 Pie + One UI
Procesor	8 jádrový, 1,8 GHz, Exynos 7885
Paměť	4 GB RAM, úložiště 64 GB + microSD karty (až 512 GB)
Fotoaparát	duální (16 + 5 Mpx), clona f/2.0 a f/2.2, LED blesk + přední 25 Mpx
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Bluetooth 4.2, Wi-Fi, GPS, NFC, USB-C, 3,5mm audiojack, čtečka otisků
Baterie	3 100 mAh, rychlonabíjení (15 W)
Cena a dostupnost	6 499 Kč, duben 2019

Design a konstrukce: rohy mají zákaz

Je docela zajímavé sledovat aktuální vývoj. Ještě loni to vypadalo, že notch bude povinný a hle, o rok později už se ho Android snaží redukovat nebo úplně odstranit. A dva roky staré mobily? Ty se teprve snažily o tenké rámečky. Najednou je na první pohled vidět, jestli koukáte na novinku, nebo starší kousek stejné cenové kategorie. Na to by mohli zákazníci slyšet! Možná si to uvědomil i Samsung a s modelem A40 představil esenci moderního designu: zakřivené rohy, kapkovitý výřez, AMOLED displej a spoustu barev na výběr. Zároveň se však zbavuje toho, čím řada Galaxy A překvapila v první generaci: levnou voděodolností.

První, co budete u A40 vnímat, jsou jeho rozměry. Je malý, tenký, dalo by se říci roztomilý. Kdysi Samsung tvrdil, že své telefony navrhoval inspirován oblázky vyhlazenými vodou a snad ani legendární S3 tyto tvary neaplikuje tolik, jako A40. Jen základní linie jsou pravidelně rovnoběžné a kolmé, ale kdekoli jinde potkáte jen oblouky a křivky – v rozích těla i displeje, okolo výřezu, okolo čtečky otisků i okolo duálního fotoaparátu. Nikde proto nic netlačí a díky tloušťce jen 7,9 mm se „čtyřicítka“ skvěle drží. Problémy nebudou mít ani slečny.

Jim by se navíc mohly líbit i barvy. Kromě tradiční černé a bílé se A40 prodává i v modré a (námi testované) oranžové. Na ni jsem se hodně těšil, oranžových telefonů je málo a občas člověk zkrátka chce vystoupit z davu. I proto mě trochu mrzí, že Samsung nezvolil nějaký unisex odstín, v jeho podání má oranžová nádech do růžova, což zdůrazňují i zlaté boky. Pozor tedy, na katalogových fotkách to moc není vidět.

Zpracování nemá slabších míst. Díly perfektně lícují, nikde nic nevrže, nepraská, neprohýbá se. Zkrátka kvalita. Velmi citlivě jsou do těla zakomponovaná i ovládací tlačítka na pravém boku – jakékoli rozměrnější klávesy by rušily a vyčnívaly, Samsung proto sáhnl po uzoučkých tlačítkách a udělal dobře. Jejich stisk doprovází cvaknutí a z těla vystupují dost na to, abyste je našli i poslepu. Dosáhnout se na ně dá rovněž snadno.

Jinak ani není co po vzhledové stránce popisovat, levá a horní hrana je na první pohled prázdná, na druhý pohled si všimnete jen otvoru pro mikrofon a šuplíku na SIMky a kartu. Najednou, žádný hybridní slot. Na spodní stranu se pak musel vejít reproduktor, konektor USB-C (díky!) a sluchátkový jack (velké díky!).

Displej, prostředí a baterie: One UI je hlavní zbraní

Displeje už nejsou typem součástky, nad kterou bychom se rozplývali. Je hezké mít podporu HDR a pokrývat pět barevných prostorů, ale takové detaily ocení jen fajnšmekři, kteří si Samsung Galaxy A40 nekoupí. Přesto musím upozornit na pokrok, který je u levných mobilů inovativní. Tím je 5,9″ OLED displej. Na přehnanou sytost jeho barev můžete nadávat, ale výhody v jeho použití převažují. A „čtyřicítka“ z nich maximálně těží.

Za prvé je jednoduché integrovat do tohoto typu výřez. I tento Samsung patří mezi kyklopy s kapkovitým výřezem, ale na atraktivitě mu to neubírá. Naopak se za notch výrobce nestydí a zahrnuje ho do animací systému. Za druhé nemá OLED panel problémy s ambientním displejem, respektive Always-on displejem (jen čistě technicky, prakticky zatím model Galaxy A40 nemá funkci Always-on), či odemykáním poklepáním. Jde hlavně o finální efekt a synergii: zaťukáte na obrazovku, prohlédnete si upozornění a animace okolo výřezu rovnou signalizuje, jestli váš obličej mobil rozpoznal. Víte to nejdůležitější a vlastně jste telefon ani neodemkli. Mimochodem, pokud je v okolí aspoň trochu světla, rozpoznání tváře je rychlé dost na to, abyste ho vůbec nevnímali.

Po odemknutí displeje vyniknou nejen barvy a rozlišení 2340 x 1080 pixelů, ale výrazně zaoblené rohy. Ty sice korespondují s oblinami prostředí One UI, ale nemůžu si pomoct, telefon díky nim vypadá, jako by patřil do rukou snad dětem. Jde jen o drobné detaily, jako je ikona baterie nacpaná do rohu nebo pocit, že se do stavové lišty skoro nevejdou hodiny, ale dojem to nezmění – móda zvítězila nad ergonomií. S opačným výsledkem skončila bitva mezi vzhledem a přínosem prostředí. Když poprvé uvidíte One UI, budete si ťukat na čelo, proč Samsung tak trestuhodně plýtvá místem, když si dovolí půlku úvodního menu Nastavení věnovat jen nadpisu. U drobného zařízení, jakým Galaxy A40 je, to není tak markantní, ale pomáhá to.

Jednoduše aktivní plocha displeje je na dosah palce a informace, které přijímáte pasivně, jsou srovnané v horní polovině. Nevypadá to sice hezky, ale funguje to tak dobře, že není důvod zapínat režim pro jednu ruku. Největší překvapení si pro mě nachystal Samsung u multitaskingu. Čekal bych, že plovoucí okna si výrobce bude šetřit pro S10 a řadu Note, ale najdete je i u nižší-střední třídy. Jinými slovy funkce, kterou Huawei nenabízí ani u svých vlajkových lodí, najdete v základním Samsungu za 6 tisíc korun.

Funkce telefonu má výrobce vůbec vychytané. Pravda, implementace ovládání gesty trochu pokulhává, ale zase umí A40 všechny ty praktické drobnosti, jako je ztišení otočením, zdvojení aplikací, grafická témata, filtry modrého světla, ochrana proti náhodnému dotyku, gesta na čtečce otisků nebo zabránění vypnutí displeje, pokud na něj koukáte. Ne, nejsou to fíčury, kvůli kterým byste starý telefon zahodili, ale ilustruje to, že čínské telefony možná nabízí skvělý hardware, ale Korejci jsou zase napřed v softwaru.

Na samotném výkonu vlastně není nic pozoruhodného. Osmijádrový Exynos 7885 není nic, co by stálo za ovace. Jedná se o čipset postavený zejména na úsporu energie, ani dvě jádra Cortex A73 na 1,77 GHz, ani zbývajících 6 jader A53 není optimalizováno pro výkon. Telefon jako takový funguje svižně a jen hnidopich by kritizoval, že občas je cítit váhání během multitaskingu. Opět se nabízí slovní spojení „levný základ“, byť 4 GB RAM a 64 GB interní paměti (volných je cca 48 GB) není vyloženě málo – zvlášť když si vzpomeneme, že stejná čísla najdeme ve specifikacích třeba Xperie XZ2 (recenze).

Celé to živí baterie s kapacitou 3 100 mAh. Což i na takového trpaslíka není moc. Bezdrátové nabíjení chybí, ale po kabelu zvládne A40 až 15 W. Galaxy S10 zvládá stejnou rychlost, což však neznamená, že je čím se chlubit. Pro srovnání, Huawei P30 Pro (recenze) už umí 40 W. Chci tím jen říct, že pocit rychlého nabíjení, jako znáte z OnePlus nebo jmenovaného Huawei, nezažijete. Připravte se na to, že telefon budete nabíjet i hodinu a půl.

Fotoaparát: ve dne huj, v noci fuj

Galaxy A40 je vybaven fantastickým duálním fotoaparátem, který využívá 16Mpx hlavní (clona f/1.7) a 5Mpx ultraširokoúhlý fotoaparát se 123° úhlem záběru. Díky tomu dokáže zachytit podobně rozsáhlou scénu jako lidské oko. Alespoň to tvrdí Samsung na svých webových stránkách. Celé tvrzení by si ale zasloužilo nějakou tu malou hvězdičku, která by uvedené informace uvedla na pravou míru.

Třeba ono „fantastický fotoaparát“ platí jen ve dne. Telefon sice rozpoznává focené scény, ale fyziku podvést nedokáže. Bez optické stabilizace je nemožné udržet záběr v klidu, což ústí v rozmazané snímky, za které by se ani malíři éry impresionismu nemusely stydět. Noční režim zkrátka moc nepomáhá. Už umělé osvětlení ale stačí, aby kvalita významně poskočila nahoru. V okolí zářivek a světel se samozřejmě objevují přepaly, ale celkové podání to kazí jen minimálně.

Naopak ve dne Galaxy A40 exceluje, radost pohledět. Živé, syté barvy jsou přesně ohraničené, kontrast je vyvážený, linie výrazné a detailní, fotoaparát dobře vnímá i vzdálenost focených objektů od objektivu, takže si umí zaostřit, kam potřebuje. Dejte si na to ale pozor, občas netuší, že bod vašeho zájmu neleží v geometrickém středu.Druhou hvězdičku si zaslouží širokoúhlý objektiv. Zaprvé má jen nízké rozlišení 5 Mpx, za druhé je kvalitativně o tři třídy horší, takže se dá využít jen sporadicky.

Více pozornosti si zaslouží rozlišení přední kamery 25 Mpx. Využijete ji na selfie a AR emoji, pokud máte úchylku v králičích uších a klaunských nosech. K dispozici je samospoušť a rozostření pozadí, nic dalšího nečekejte. Škoda, že Samsung zahodil potenciál telefonu i u videa. Spokojil se s Full HD rozlišením při 30 snímcích za sekundu, ostatní možnosti už jsou jen snížením nároků, protože ani změna na HD neumožní natáčení v 60 FPS nebo slow-motion. Časosběrné video sice Samsung Galaxy A40 natočí, ale zpomalené nikoli. Velká škoda!

Jak fotí Samsung Galaxy A40?

Zhodnocení a konkurence

Samsung se nikdy nebál říct si o peníze. Někdy oprávněně, jindy nikoli. U modelu Galaxy A40 je těžké zvolit jednoznačný verdikt. Moc se mi líbí prostředí One UI, které je praktické a svými funkcemi vyvyšuje tento low-end na schopnosti vlajkových lodí. Samsung software umí a nešetří si ho jen pro prémiové telefony. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby firmy A40 kupovaly pro své zaměstnance ve snaze ušetřit a zefektivnit komunikaci zároveň. Jenže A40 je určený vzhledem spíš pro mladé. Barvy nikoho neurazí, ale telefon má náturu teenagera. Potrpí si na vzhled, ale ještě si nezačal vážit tradic. Chce ukázat, co všechno umí, ale chybí mu výkon a trpělivost. A postrádá i cit – mlaďoch chce fotit za všech okolností a ne řešit, jestli má světla moc, nebo málo.

Za tento nesourodý mobil chce Samsung cca 6 500 korun. S přimhouřeným okem říkám, že to je adekvátní částka pro někoho, kdo si telefon vyzkoušel. Jenže když máte na seznámení s telefonem pět minut v prodejně, vypadá to přehnaně. Vždyť za sedm tisíc seženete Xiaomi Mi Mix 2 (recenze) nebo Honor Play (recenze). Pořád je to moc? V tom případě můžete volit Huawei Nova 3i s dvojnásobnou interní pamětí za 6 000 korun nebo Xiaomi Mi 8 Lite (recenze) za pět a půl tisíce. Proti takovým konkurentům se těžko bojuje. Objektivně vzato se Samsung Galaxy A40 povedl. Ale pokud nejste neplacený ambasador této značky, nepotřebujete multitasking nebo nepotřebujete trendy designovku, dojde vám, že jiné telefony se povedly ještě víc.