Recenze Xiaomi Mi 9 Lite: černý kůň střední třídy
Čínské Xiaomi zhruba před měsícem ve Španělsku představilo svého nejnovějšího zástupce střední třídy – Xiaomi Mi 9 Lite. Jeho hlavním marketingovým lákadlem je 48Mpx fotoaparát, AMOLED displej a třeba i rychlá optická čtečka otisků prstů v displeji. Jak telefon obstojí v současné hodně nabité konkurenci vám prozradí naše recenze!
Že je ve střední třídě hodně nabito, nemá asi smysl opakovat. I když přední výrobci vsází hlavně na své vlajkové telefony, jejich oči se upínají k méně výkonným modelům čím dál tím víc. Vždyť třeba trojitý fotoaparát už dávno není jen výsadou nejlepších smartphonů a pomalu a jistě se stává zlatým standardem i v nižších patrech. Mimoto existuje poměrně velká skupina uživatelů, kteří za telefon nechtějí utrácet horentní sumy, ale přesto chtějí vlastnit zařízení, které bude mít skvělý design, vynikající fotoaparát atd. Xiaomi Mi 9 Lite toto všechno nabízí, a já jen můžu potvrdit, že navzdory tvrdé konkurenci je to povedený telefon.
Xiaomi Mi 9 Lite: specifikace
Konstrukce | sklo a kov, 156,8 x 74,5 x 8,67 mm, 179 g |
---|---|
Displej | 6,39″, Super AMOLED, HDR, 2280 x 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 403 ppi |
Operační systém | Android 9 Pie + MIUI 10 |
Procesor | 8jádrový, 2,2 GHz, Qualcomm Snapdragon 710 |
Paměť | 6 GB RAM, úložiště 64/128, microSD slot (až 256 GB) |
Fotoaparát | trojitý (48 Mpx hlavní + 8 Mpx širokoúhlý + 2 Mpx teleobjektiv), clona f/1.79 + f/2.2 + f/2.4, LED blesk; přední 32 Mpx, clona f/2.0 |
LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
Technologie | hybridní Dual SIM, Bluetooth 5.0, USB-C, Wi-Fi, GPS, NFC, infraport, 3,5mm jack, čtečka otisků v displeji, čtečka tváře |
Baterie | 4 030 mAh, rychlonabíjení Quick Charge 3.0 (18 W) |
Cena a dostupnost | od 7 990 Kč, říjen 2019 |
Za zapůjčení děkujeme e-shopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.
Zepředu fádní, zezadu nablýskaný
Po vybalení z krabičky na vás vykoukne větší a nutno říct nenápadná placka. Mi 9 Lite totiž jakoby z oka vypadl vlajkovému a nadupanějšímu sourozenci. Přední a zadní stranu, které jsou ze skla, drží pohromadě kovový rám, prostě standard dnešních dní. Zpracování je pochopitelně špičkové. Ty tam jsou časy, kdy jsme byli rádi, že telefon střední třídy „jen“ drží pohromadě. V krabičce se dále nachází jehla na SIM kartu, nabíječka s podporou Quick Charge 3.0 a datový kabel. A také nesmím zapomenout na průsvitný silikonový obal, za což Xiaomi chválím. U něj se na okamžik zastavím. Díky tomu, že je telefon oproti Mi 9 asi o necelá dva milimetry tlustší, tak vystouplá zadní kamera s obalem dokonale lícuje a nevzhledný hrb fotoaparátu je rázem pryč. Jako věčný estét jsem najednou mnohem klidnější.
Veškerá ovládací tlačítka jsou umístěna v horní pravé polovině rámu zařízení. Mně, pravákovi, takové rozložení maximálně vyhovuje, ale leváci s tím mohou mít problém. Nejníže je tlačítko pro zapnutí/vypnutí, hned kousek nad ním pak najdete ovládání hlasitosti. Líbí se mi jejich dobrý zdvih a pevnost. Na levé straně se nachází šuplíček na SIM a MicroSD kartu. Na můj vkus jde samotné vytažení trošku ztuha. Rád bych upozornil na jednu věc. Pokud jej budete vracet zpátky, dbejte zvýšené opatrnosti. Je totiž kvůli slotu na paměťovou kartu delší a pokud jej zasunete zpět, možná si povšimnete menšího odporu. Pokud byste byli příliš rychlí, mohl by se šuplík prohnout a zlomit se.
Že telefon cílí zejména na mladší uživatele, kteří chtějí být vidět, si uvědomíte jakmile telefon otočíte na záda. Ta jsou skleněná a naprosto precizně se přelévají do kovového rámu. Díky speciální technice gradientních úprav pak zadní sklo vytváří neuvěřitelné odlesky. Musím říct, že to vypadá opravdu famózně, a pro modrou variantu, kterou jsem měl k dispozici, to platí dvojnásob. Na spodní straně nalezneme pouze mřížky reproduktorů, které nejsou stereo, a čím dál oblíbenější nabíjecí USB-C konektor .
Sprinter i maratonec
Na první pohled vás u novinky zaujme velký 6,39palcový Full HD+ Super AMOLED displej s výkrojem na selfie kamerku. Při dané úhlopříčce je tak i výsledná jemnost 403 ppi naprosto v pohodě a opravdu plně dostačující. Rámečky jsou tak akorát. Jen ta spodní brada nepůsobí symetricky, ale těžko to Xiaomi vyčítat. Navíc takového trendu se drží nejeden výrobce. Díky displeji se můžete těšit na velmi pěknou barevnou podívanou.
Kritici možná namítnou, že na takovém panelu jsou to spíše jen barvičky, a navíc přesaturované, které ani nejsou věrné, ale vypadá to zkrátka dobře. Barvy jsou syté, na sluníčku jasné a téměř bez znatelného rastru, kterého si všimne jen opravdu velmi pečlivý pozorovatel. V menu Nastavení si pak můžete vybrat ze tří profilů kontrastu – automatický, standardní nebo vyšší.
Selfie kamerka pak poslouží nejen k focení, ale má i oblíbenou funkci odemykání obličejem. To je vcelku spolehlivé, ale jako jediný způsob zabezpečení bych ho nedoporučoval. O nějakém pokročilém algoritmu skenování nemůže být vůbec řeč. Zato čtečka otisků prstů umístěná v displeji je velmi svižná a poměrně přesná. Menší problém nastane jen tehdy, pokud máte prsty hodně ušpiněné nebo mokré. Jinak všechna čest. Co do rychlosti se může téměř poměřovat s těmi konvenčními.
Mi 9 Lite běží na Androidu ve verzi 9 Pie se zářijovými bezpečnostními záplatami (telefon obdržel systémovou aktualizaci ihned po vybalení) a vlastní nadstavbou MIUI 10.3.6. Uživatelé zvyklí na výrobky Xiaomi si budou připadat jako ryba ve vodě. Ostatní v tom budou ze začátku možná trošku „plavat“, protože některé věci jsou prostě jinak.
Nejprve se pozastavím u ovládání telefonu. Máte na výběr ze dvou možností. Buď zvolíte klasický navigační panel s piktogramy, anebo si vyberete gesta. Ta jsou opravdu hodně návyková a dalo by se říct, že vychází z těch na iPhonu, kdy například stačí potáhnout prstem ze strany displeje do středu pro krok zpět nebo táhnout prstem zespodu směrem ke středu pro návrat na domovskou obrazovku. Samozřejmostí jsou ale i další gesta, třeba že otočením displeje během vyzvánění se zařízení ztiší apod.
Prostředí je líbivé, ale jak jsem už zmínil, pro nováčky možná trošku komplikované. Položky v nastavení telefonu jsou oproti čistému Androidu úplně jinak řazeny a mohou mít i několik podskupin. Ale dá se na to poměrně rychle zvyknout a za den nebo za dva už budete vědět. Určitě vám doporučuji vyzkoušet tmavý režim, který MIUI umí výborně. Vypadá opravdu dobře. Škoda jen, že nepodporuje aplikace třetích stran, kde si jej v drtivé většině musíte zapnout sami, pokud to daná appka umožňuje.
K systému mám několik připomínek. Tou první je nutnost manuálně zadat aktuální lokaci v aplikaci Počasí. Já vím, že to tak MIUI prostě má, ale proč musím zadávat svoji pozici ručně, i když mám zapnutou vysokou přesnost? Mnohem větší problém však vidím v zobrazování příchozích notifikací. Ty se objeví jen na chvíli a poté je potřeba buď stáhnout notifikační lištu, nebo se orientovat podle ikon. Přitom díky relativně malému výřezu je místa pro upozornění dost.
Mnou testovaná modrá verze má 6 GB operační paměti a 128GB vnitřní úložiště. Telefon pohání Qualcomm Snapdragon 710 a musím hned zkraje podotknout, že tento čipset rozhodně není žádný „chudáček“. Fanoušky benchmarků určitě potěší například výsledek v AnTuTu, kdy telefon dosáhl skóre bezmála 174 tisíc bodů. To přibližně odpovídá výkonu předloňského vlajkového procesoru Snapdragon 835. A nevedl si vyloženě špatně ani v Geekbenchi. Mi 9 Lite bez problémů zvládne na maximálních detailech i náročnější hry typu Call of Duty nebo Mobile Legends. Pokud se teplota procesoru v klidovém režimu pohybuje na hranici 30 stupňů Celsia, tak při hraní opravdu jen nepatrně vzroste a v ruce to ani nepoznáte.
U zmíněného Call of Duty jsem po půl hodině hraní naměřil 36 stupňů Celsia, a i po delší době se teplota nedostane o moc výš. Čeho jsem jsem si ale čas od času všiml, bylo pár menších záškubů při rychlých sekvencích. Vyřešil jsem to vypnutím pokročilého vyhlazování v nastavení hry. Překvapilo mě, že i když novinka není vyloženě herní telefon, tak disponuje herním módem. Ten se aktivuje jen u vámi vybraných her. Mimo to, že smartphone díky němu „létá jako z praku“, tak tento mód také nabízí další dílčí nastavení, jako je intenzita vibrací, odezva displeje apod. Jako bývalý majitel výkonnější vlajky Mi 9 (recenze) jsem neměl ke svému překvapení pocit, že bych byl v tomto případě o cokoliv ochuzen. Opravdu ne.
Baterka je „držák“, zvuk průměrný, NFC potěší
Baterie s velmi slušnou kapacitou 4 030 mAh vám zajistí bezproblémový dvoudenní provoz při menším a středně náročném zatížení. Pokud ovšem denně trávíte hodně času na cestách se zapnutou GPS, do toho posloucháte Spotify a pak si ještě zahrajete nějakou hru, tak počítejte, že vám do večera zůstane nějakých 30 %. Díky rychlonabíjení s podporou Quick Charge 3.0 zabere dobití z 0 na 100 necelé dvě hodiny.
Zvukový výstup telefonu je dobrý a solidně ozvučí menší místnost. Středy jsou v pohodě, ale basy a výšky – hlavně při velké hlasitosti – mají k dokonalosti opravdu hodně daleko. Na druhou stranu nejde o telefon pro audiofily a dá se to odpustit. Zvuk při volání je čistý a hlasitý, a to samé platí i pro druhou stranu. Pokud vás zajímá, jestli funguje VoLTE nebo VoWifi, tak defaultně ne. Zkušení uživatelé si možná vzpomenou, že na zprovoznění obvykle stačí vytočit v aplikaci Telefon dva kódy, kdy následně dojde k zobrazení obou voleb v nastavení SIM. Na testovací kartě od T-Mobile se mi VoLTE zobrazilo na stavové liště, ale bohužel službu nemám u operátora aktivní. Na druhé Vodafone SIM službu aktivní mám, ale tam mi pro změnu nefungovala vůbec.
Co potěší, je přítomnost NFC, takže bezkontaktní platby nebudou problém. Rád bych zde zmínil dvě věci. Zaprvé, pokud si službu Google Pay nenastavíte jako výchozí, bude se vás telefon při každém přiložení k terminálu dotazovat, jak chcete provést bezkontaktní transakci. V nastavení „Platby dotyku telefonem“ doporučuji nastavit jako výchozí. A zadruhé, v „Pozici bezpečnostních prvků“ zvolte možnost použít peněženku HCE. Defaultně je nastavená peněženka SIM a z vlastních zkušeností vím, že s tím byly v minulosti problémy.
Fotoaparát na střední třídu vynikající
Nejprve se zastavím u samotné aplikace Fotoaparát. Ta je jednoduchá a přehledná. Pokud patříte mezi fanoušky manuálního fotografování, kteří si libují v nejrůznějších nastaveních, tak vás zklamu. V horní listě pouze najdete nutný základ, tj. zapnutí/vypnutí HDR, blesku, AI a menu s nastavením; ať už jde o kvalitu výstupu nebo poměru stran. V dolním menu si pak můžete vybrat z několika režimů: zpomalení, krátké video, klasika, fotoaparát, portét, noc a nakonec i panorama. Trošku mi chybí profil pro makro, protože bez něj se musíte spolehnout více na sebe; ať už jde o přiblížení nebo cit pro detail. Pokud máte aktivní režim Fotografie, tažením horní lišty se vám zpřístupní další podkategorie jako je nastavení, formát, časovač nebo možnost fotit v plném rozlišení 48 megapixelů.
Fotoaparáty jsou u novinky obecně velkým lákadlem. Výše zmíněná selfie kamerka se senzorem od Samsungu se může pochlubit 32 megapixely a dobrou světelností f/2.0, takže je jasné, že takové zařízení ocení hlavně milovníci selfíček. Foťák nabízí spoustu zkrášlovacích filtrů a drobných vylepšení pro krásné autoportréty. Ovšem pokud si budete hrát s úpravami příliš, může se stát, že docílíte až „krabicového“ vzhledu obličeje, a to opravdu nevypadá přirozeně.
Největším tahákem tohoto telefonu je nepochybně hlavní fotoaparát. Papírové hodnoty jsou hodně dobré, ale jak je na tom doopravdy? Nebudu vám lhát. Fotí skvěle. S hlavní kamerou, která využívá pixel binning, pořídíte defaultně 12Mpx snímky. Z mého pohledu jsou fotky detailní, věrné a mají téměř excelentní kontrast. Připomínku mám jen k tomu, že AI režim má občas tendence vytahovat a také u kontrastu místy zbytečně tlačí na pilu. Přesto musím říct – dobrá práce Xiaomi. Fotit v režimu 48 Mpx nedoporučuji. Snad jedině za ideálních světelných podmínek při pokusu o makrofotografii s následným ořezem. Jinak jsou fotky s takovým rozlišením zbytečně velké, s občasným šumem či artefakty.
S širokoúhlým fotoaparátem také pořídíte pěkné fotky. Jsou také detailní s dobrým kontrastem, ale například u oblohy počítejte s přepalem. Barvy mají tendence trošku utíkat nebo se slévat do šedé a bílé. Trošku horší je to večer nebo v noci. A teď se obloučkem vracím k hlavnímu snímači. Xiaomi má totiž svůj noční režim a tady je to – aspoň v mém případě – tak trošku hop nebo trop. Výsledná fotka je sice prosvětlená, ale pokud si ji přiblížíte, tak zrnitost je dost citelná. A to nemluvím o tom, že AI postprocessing má občas tendence „boostovat“ barvy a dělat z fotografií omalovánky. Stejný problém jsem měl ale i na vlajkovém Mi 9. Občas se mi podařilo postavit se tak, aby mi ve tmě pomohlo nějaké okolní světlo, anebo raději použil blesk. Ale někdy jsem byl naopak hodně příjemně překvapený.
Jak fotí Xiaomi Mi 9 Lite?
Režimy: portrét, širokoúhlý a klasický
Jak natáčí video Xiaomi Mi 9 Lite?
Pokud má tento telefon nějakou Achillovu patu, pak je to video. Novinka je schopna natáčet ve 4K rozlišení při 30 FPS nebo v režimu Full HD při 30, potažmo 60 snímcích za vteřinu. Na první pohled by se mohlo zdát, že toto nastavení funguje pro obě kamery, ale můžu říct, že u širokoúhlé se dostanete jen na 30 FPS ve Full HD, a je jedno, jaké rozlišení si nastavíte. Oblíbené „slow-mo“ video pořídíte ve Full HD se 120 FPS nebo v HD rozlišení s 960 FPS.
Ať už nahráváte ve 4K nebo Full HD rozlišení, výsledek je výborný. Snímky mají věrné barvy, opravdu vynikající kontrast a téměř neznatelný šum. Problém je, že oba senzory mají jen elektronickou stabilizaci obrazu. Pokud stojíte, video je plynulé, a to i v momentech, kdy se snažíte o širší záběr scény. Jakmile ale natáčíte při chůzi, výsledek už tak pěkný není, zejména kvůli kolébání, které EIS prostě nevyrovná. Z vlastní zkušenosti nedoporučuji natáčet v režimu Full HD při 60 FPS. Místy totiž dochází až k rozpixelování a trhání obrazu. Přesto – navzdory zmíněným výtkám – hodnotím video velmi kladně.
Stojí za to si telefon pořídit?
Z mého pohledu ano. Pokud překousnete výkroj v displeji a fakt, že telefon není kompaktní, plus pár výše zmíněných ústupků, tak si svou cenu bez problémů obhájí. Navíc nabízí dobrou výdrž, líbivý Super AMOLED a výborný fotoaparát. Pokud se na novinku dívám optikou střední třídy, tak tento smartphone opravdu nemá výraznou slabinu. Problém spíš vidím v tom, že konkurence je v této cenové hladině obrovská, a to i ve vlastních řadách, kdy si Xiaomi tak trošku „kálí do vlastního hnízda“.
Ani konkurence nespí
V silnější konfiguraci s 6 GB RAM a 128GB úložištěm je Mi 9 Lite u nás k mání za 8 990 korun. A s takto nastavenou cenovkou Xiaomi bohužel bude bojovat hlavně samo se sebou. S menším příplatkem totiž přichází v úvahu například model Mi 9T (recenze), který má sice jen 64GB úložiště, ale zato atraktivní bezrámečkový displej s vysunovací kamerkou.
A to už se ani nebavím o dceřiném Redmi Note 8 Pro (recenze). Ten má sice „jen“ IPS displej a je o něco větší, ale zase má 64Mpx fotoaparát a srovnatelný, ba dokonce vyšší výkon. A navíc stojí ve stejné konfiguraci bratru 7 499 korun. Dalším konkurentem je Honor 20 (recenze), který se dá momentálně oficiálně pořídit za 8 999 korun, a v přímé konfrontaci vychází dokonce o něco lépe. To samé platí i pro Samsung Galaxy A50 (recenze), ale ten pro změnu hlavně ve fotkách trošku ztrácí. Abyste mi rozuměli, Xiaomi Mi 9 Lite je dobrý, hodně dobrý telefon. A ač jasně nedominuje, ve své třídě patří právem k nejužší špičce.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
![]() | ![]() |
![]() | ![]() |
![]() | ![]() |
![]() |