Recenze Google Pixel 4a – Mobil, který těší a bolí zároveň

Google Pixel 4a je telefon vyšší-střední třídy, někde mezi Pixelem 4 a 5
Nabízí všechny benefity Pixelů od Googlu, ale i všechny nevýhody
Má v dnešních dnech „levný“ Pixel vůbec smysl, nebo je převálcován konkurencí?

Historie telefonů od Googlu je hodně spletitá. První generace Nexusů byly ukázkou pro výrobce, jak se to má dělat. Konec Nexusů byl ve znamení zařízení pro entuziasty. První Pixely byly vlajkovky drahé až běda. Současné Pixely změnily strategii a dobývají spíše vyšší střední třídu.

Jenže mezitím se mění i pověst Googlu – z původního „don’t be evil“ se stala s trochou přehánění farma na peníze, která spíš pohlcuje nápady konkurence. V této recenzi proto kouknu na to, komu je vlastně Google Pixel 4a určený a jestli vůbec ještě má cenu hledět na čistý Android jako svatý obrázek. Pojďme na to!

Google Pixel 4a LTE: specifikace

Konstrukce	plast, 144 × 69,4 × 8,2 mm, 143 g
Displej	5,81″, OLED, 2340 × 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 443 ppi
Operační systém	Android 10
Čipset	8jádrový, 2,2 GHz, Qualcomm Snapdragon 730G
Paměť	6 GB RAM, 128 GB úložiště (UFS 2.1), nemá MicroSD slot
Fotoaparát	12,2 Mpx hlavní, clona f/1.7, OIS, EIS, LED blesk; přední 8 Mpx 84°, clona f/2.0
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	hybridní Dual SIM (nanoSIM + eSIM), Bluetooth 5.1, USB-C, Wi-Fi, GPS, NFC, 3,5mm audiojack, čtečka otisků, čtečka tváře, stereo reproduktory
Baterie	3 140 mAh, rychlonabíjení 18 W
Cena a dostupnost	11 490 Kč, listopad 2020

Za zapůjčení děkujeme Alza.cz, kde můžete smartphone zakoupit!

Obsah balení

telefon Google Pixel 4a
jehla na SIM
18W adaptér na nabíjení
USB-C / USB-C kabel
redukce USB-C (samec) a USB-A (samička)
technická brožurka a základní průvodce

Design Google Pixelu 4a definuje kapesní retrofuturismus

U mnoha telefonů jsem se ptal, jestli je ještě možné vymyslet originální vzhled. Placku se zahnutými rohy a hrbem na zádech dělá kde kdo. S podobným despektem jsem přistupoval i k Pixelu, jenže při první prohlídce jsem si začal klást otázky úplně jiné. Je to retro? Něco mi uniklo? Neviděli jsme se už někde? Aspoň náznakem se už na první kontakt dá udělat rozhodnutí, jestli se telefon líbí, nebo ne. U Pixelu prostě nevím.

Čelní strana mi připomíná Galaxy S10e (recenze). Telefon je totiž na dnešní poměry velmi kompaktní, úhlopříčka má jen 5,81 palce. Svůj podíl na efektu trpaslíka má i váha. Nenápadně jsme si zvykli na kousky vážící 200 gramů a tenhle “drobeček” má jen 143 gramů. Podobu se Samsungem posiluje i umístění čelní kamery do jediného průstřelu posunutého do rohu. Nejedná se o nijak unikátní řešení, ale ač symetrie trpí, praxe jásá – na malém displeji by šířka notifikační lišty nemusela stačit, takto je v jednolitém obdélníku bez předělu více místa.

S menší velikostí se musela popasovat i boční tlačítka s poměrně tvrdým stiskem. Z černého plastového povrchu nejvíc vyčnívá bílé vypínání na pravém boku. Google tentokrát nezkouší zaujmout oranžovou, i tak ale kontrast trochu tahá za oči. Níže najdete kolébku pro regulaci hlasitosti.

Zatímco na vypínač dosáhnete snadno, pánská tlapa už musí trochu cvičit, aby palec obsloužil obě tlačítka. Preferoval bych však volume výše, protože zapínání můžete nahradit zvednutím telefonu, čtečkou otisků na zádech nebo poklepáním na obrazovku.

Jack i hrb pro jednu kameru

S prohlídkou můžeme pokračovat na vrchu zařízení. Hurá, odlehčená verze Pixelu umožňuje připojit klasická sluchátka s jackem! A to není jediný retro prvek na zařízení. Na zádech se objevuje i tradiční kapacitní čtečka otisků, která je spolehlivější, než optická, ale na stole si s ní telefon neodemknete. Velmi tradiční je i modul fotoaparátu.

Google Pixel 4a, recenze

Google Pixel 4a, recenze

Ne však vzhledem, který se podobá “módním” batůžkům, ale počtem objektivů. Ten je na Pixelu 4a jen jeden. Ano, hledal jsem pořádně. Ne, Google nepoužívá žádnou kamufláž, aby ostatní objektivy schoval. Prostě jich víc není.

Zbývá okomentovat levý bok a spodek. Bude to stručné, vlevo je slot na jednu nano SIM kartu, neb u Googlu se dual SIM nenosí, vespod je konektor pro USB-C 3.1, který po obou stranách rámují otvory reproduktorů. Zvuk však vyluzuje jen ten pravý. Přesto se nemusíte obávat o stereozvuk, při sledování videa či poslechu hraje nahlas i uzoučké sluchátko nad displejem.

Google Pixel 4a, recenze

Google Pixel 4a, recenze

Kvalita zpracování je průměrně dobrá. Standard je vysoko, při troše násilí se sem tam zavrzání ozve, ale to až ve chvíli, kdy telefon v podstatě mučíte. Vyzdvihnout naopak musím minimum míst, ve kterých by se zachytával prach. Škoda jen, že nedošlo na zvýšenou odolnost proti vodě, aspoň nějaké to IP67 by Pixelu slušelo.

Displej Pixelu je plný pixelů…

… a moc víc o něm se říct nedá. Rozlišení je tradičních 2340 × 1080 pixelů, tedy prodloužené Full HD s poměrem stran 19,5:9. Pozoruhodná je jen úhlopříčka, která se vešla pod 6palcovou hranici, a z ní vyplývající jemnost obrazovky.

Na displej se hezky kouká, syté odstíny OLED panelu vyčarují duhu i pochmurné fotky. Obojí je na výběr, protože s podáním umí Pixel adaptivně pracovat. Volit lze mezi sytým, přirozeným a automatickým režimem podporovaným umělou inteligencí. Samozřejmě nechybí automatická regulace jasu, z technologie organických diod těží i always-on displej.

Líbí se mi, že Android na Pixelu zvládá drobné, ale užitečné funkce, jako zvýšenou citlivost pro ovládání v rukavicích nebo přes sklo, novinkou pro mě bylo i sledování přední kamerou pro kontrolu, jestli se smí vypnout podsvícení. Zároveň je mi záhadou, proč s podporou jednoručního režimu čeká systém až na Android 12. Ne, že by to na tomto telefonu bylo potřeba, ale je to zkrátka místo v tabulce schopností, které musíte označit červeným křížkem.

Android 11 myslí za vás, stačí kývat

Po shlédnutí uniklých screenshotů Androidu 12 se nemůžu zbavit dojmu, že Android čím dál více plýtvá místem. Notifikačních ikon ubývá, ovládací prvky se zvětšují a přicházíme čím dál víc i o možnosti úprav. Některé tyto prvky jsou evidentní i v jedenácté verzi, která pohání Google Pixel 4a.

Launcher Androidu 11 řídí zobrazení ikon na obrazovkách, ale i přepínač aplikací nebo navigaci systémem. V tomto ohledu se nic zásadního nezměnilo: domácí obrazovka obsahuje matice ikon, vyhledávací widget, seznamu aplikací otevřete swipem zezdola. Potažení z horní strany otevře notifikace a rychlé přepínače, ani tady se situace nemění. Klasika.

Jen se více plýtvá místem a estetika vyhrává nad ergonomií. Na příklad pro rychlé přepínače máte 6 pozic, jejich rozbalením se jich ale zobrazí rovněž 6, jen ve dvou řádcích a jediným novým prvkem je slider pro jas. Zamykací obrazovka se odemyká tahem zespodu, jenže rohy jsou vyhrazené asistentovi. Oba. Fotoaparát sice lze spustit dvojklikem vypínače, ale pokud byste chtěli volit např. mezi dvěma aplikacemi, máte smůlu.

Kde je logika, Androide 11?

Samotný hlasový asistent sice dokáže mnoho, pokud vládnete angličtinou, ale zároveň se musíte držet v jeho kolejích. Chcete přehrát hudbu? Fajn, raději YouTube nebo Spotify? Dalších pět nainstalovaných appek pro přehrávání asistent ignoruje. A v těch dvou si zase neporadí, pokud nejste přihlášení, ani pro přehrávání offline souborů.

Podobně rozpolceně přistupuje Android 11 i ke grafickým tématům. Nápad na editaci barev přímo v systému je geniální, zvlášť když vám nástroj zabrání udělat přešlapy, jako je černé písmo na černém pozadí. Jenže s touto myšlenkou končí Pixel v půli cesty.

Volíte ze sedmi fontů. Proč sedmi? Protože Google řekl. Následně si můžete zvolit grafiku ikon pro přepínače. Opět ze sedmi. V předposledním kroku volíte barvy tentokrát ze 14 odstínů. Mezi nimi je pár odstínů modré a šedé, tři varianty fialové a čtyři odstíny oscilující mezi zelenou a hnědou. Chtěli byste bílou? Žlutou? Sytě oranžovou? Smůla!

Posledním krokem je výběr tvaru ikon aplikací, mezi kterými chybí tak obyčejná věc, jako čtverec s ostrými rohy – zřejmě proto, aby ikonky ladily s okraji obrazovky. Je to maličkost, ale cítíte, že vybíráte nejmenší zlo, nikoli to, co by se vám líbilo. V čem je problém nechat tyto volby otevřené, ať už pro aplikace, nebo pro výběr barev z konkrétní palety a použití vlastních obrázků coby masky pro tlačítka systému?

Podobně nejsem moc chytrý ani z nástrojů, kterými telefon pečuje (nebo tvrdí, že pečuje) o mé blaho. Vypnout upozornění šlo vždycky režimem Nerušit. Pak vzniknul režim Prioritní, který část upozornění propustil. Teď umí Android režim soustředění, kdy všechno propouští a vy nastavíte, co propouštět nemá. Logika obrácená, efekt stejný.

Režim večerky není rovněž nic nového. Je zapnutí filtru modrého světla, čtecího režimu, odložení upozornění a budíku. Jenže doteď nám zřejmě tyto funkce nic dobrého nepřinesly, ale takto v balíku nám umožní se dobře vyspinkat.

Historie oznámení se sem tam hodit může, prakticky vypadají bubliny chatu, alespoň do chvíle, kdy zjistíte, že je stejně musí aplikace podporovat a v tom případě duplikují klasické notifikace. K režimu plovoucích oken to má ještě hodně daleko, i aplikace Taskbar udělá větší službu.

To není kritika Androidu jako takového, v něm se změn zase tolik neudálo. Jen tím demonstruji, jak se Google soustředí na pozlátko, které však nepřináší nic nového. Vlastně je to taková paralela k realitě, kde je tak těžké udržet si kritické myšlení, že přijímání cizích názorů bez výhrad je nejčastější strategií k tomu, aby se člověk nezbláznil.

Hezky to dokládá i změna hesla Googlu. Původní “Don’t be evil.” nechávalo svobodu volby, lidově “dělejte si věci po svém, když to nikomu neublíží”. Aktuální motto zní “Do the right thing”. Najednou je to tvrdý imperativ, co máte dělat. Jenže co je dobré pro jednoho, druhému škodí…

Sečteno podtrženo, největší devízou čistého Androidu, respektive telefonu od Googlu, tak zůstávají jen přednostní aktualizace a záplaty. A ani tam už to není takové terno, když výměna systému pod povrchem už není nutně vázaná i na update grafické nástavby.

Chybí tomu šťáva

Telefon Google Pixel 4a pohání čipset Qualcomm Snapdragon 730G v kombinaci se 6 GB operační paměti. Na provoz telefonu to bohatě stačí, optimalizace je (tradičně) výborná a nikde nestraší žádný balast, který by výkon brzdil.

Špatné je, že takový výkon najdete i v telefonech do šesti tisíc. Krásně je tak vidět, že se levný Pixel prezentuje jako demonstrátor moci cloudu, jako reklama na svět, kde telefon je jen zobrazovadlo, ale veškerá práce se děje kdesi na serveru.

Třeba sázka na tenkého klienta vyjde, mnoha lidem ukládání všeho online vyhovuje, jenže neustálé přenosy dat zase dávají zabrat baterii. Jenže ani v této disciplíně není Pixel 4a žádný přeborník, 3 140 mAh už dnes beru jako podprůměr.

Výsledky z praxe to potvrzují. Situace se dá zlepšit, zvlášť když vypnete ambientní/always-on displej, zapnete úsporný režim, nenecháte Google Asistenta poslouchat, jaké písně znějí v okolí. Tím se ale opět dostáváme k otázce, jestli se v tomto režimu dá pořád mluvit o chytrém zařízení.

Rychlost nabíjení odpovídá ceně procesoru. 18 W je průměr, který stačí na nabití telefonu za hodinu a půl bez pár minut. Budete k tomu však potřebovat kabel, na vizionářství v podobě bezdrátového nabíjení nedošlo.

Fotoaparát Pixelu 4a je kyklop s nočním viděním

Smartphony Google Pixel v minulosti dokázaly svými foto-schopnostmi hodně překvapit. Nehonily se za velkými počty megapixelů nebo objektivů. Jejich tajnou zbraní bylo softwarové zpracování, které dokázalo vykouzlit krásné snímky i tam, kde všechny objektivní faktory mluvily proti. Ne nadarmo je Google Camera jednou z nejčastěji portovaných aplikací.

Když ale koukám na jedno mžourající oko kamery, začínám pochybovat. Optická stabilizace zní skvěle, světelnost f/1,7 taky nezní špatně a rozlišení 12,2 Mpx taky bohatě stačí, když pixel binning není taková výhra, jako se píše.

Jenže když si prohlížím fotky na počítači, frustrace z jediného objektivu graduje. Na makro snímky neumí optika zaostřit, podání barev je kolikrát studenější, než v realitě. Mezi klady bych zařadil detailní prokreslení snímků, byť i to v jejich okrajích klesá.

Relativně dobře dopadaly fotky z exteriérů, ale opatrnost je třeba už při zlaté hodině, ze které jsou fotky nejpůsobivější. Na Pixel už je toho šera moc, přestože pod pouličním osvětlením už zase dokáže pracovat obstojně.

Softwarový tuning se nejvíc dostává ke slovu u nočních fotek. Ty Pixel umí, to mu upřít nemůžu. Rozdíl oproti automatickému režimu je obrovský, i z černé fotky vylezou detaily až z pozadí. Pozadí foceného objektu myslím.

Video také nic moc

I video nabízí jen totální základ. Osminásobné zpomalení natáčí v HD, čtyřnásobné ve Full HD. Tečka. Nějaké superzpomalené záběry telefon neumí, 4K jen při 30 FPS, čtvrtinové rozlišení už jde při 60 snímcích za vteřinu. Jinak můžete ovládat prakticky jen poměr stran a použití přisvícení diodou.

Celkově bych fotoaparát shrnul jako technologicky nedostatečný, zároveň postprocessing je schopný většinu fotek vytáhnout na průměrnou úroveň. Výhodou je hlavně konzistence výsledků. Tam, kde konkurenci občas “ujede” ruka, Pixel se víceméně drží své cestičky, jen interiéry mu nejdou.

Jak fotí Google Pixel 4a?

Ukázka: noční snímky

Ukázka: video, Full HD, 30 FPS

Dva světy, dvě ceny, dvě hodnocení

Vždycky jsem si myslel, že každé zařízení má svého kupce, byť jich nemusí mít mnoho. Možná pro USA to platí, možná Google Assistent je ta funkce, kterou lidi chtějí a my ji jen bez češtiny nechápeme, možná je to demonstrátor technologií, které fungují až v rámci širšího ekosystému, který u nás ještě nefunguje.

Z mého českého pohledu se u Pixelu 4a a Androidu 11 (a 12. verze to podle preview nezachrání) Google motá v prázdných frázích. Že bude pečovat o naše dobro (tím, že nám staré funkce zaváže novou mašlí), že nám zjednoduší život (tím, že nás zbaví možnosti volby) a že konečně budeme zase telefony ovládat jednou rukou (poté, co jsme dospěli k velkým displejům, abychom na ně vměstnali hodně obsahu).

Chápu, že omezení a zjednodušení pro normální uživatele nejsou nijak frustrující, ale o to víc ocení zvýšenou odolnost, výkon, výdrž, bezdrátové nabíjení a hlavně kvalitní fotoaparát. Počet objektivů Pixelu je ale shodný s počtem prostředníčků, které Google ukazuje na naše potřeby.

Korunu tomuhle arogantnímu pokrytectví nasazuje česká cena. 11 490 korun s daní. Ne, nedostanete k tomu druhý telefon zdarma. Nedostanete k tomu ani true wireless sluchátka v ceně pěti tisíc. Možná nedostanete ani ty tři měsíce 100GB kapacity na Google One, protože nabídka platí do konce dubna.

Konkurence už brousí nože

Ránou z milosti už je výčet konkurence v ceně od cca 10 do 13 tisíc. Jako první mě napadlo cenově srovnatelné OnePlus 8 se Snapdragonem 865, trojitým fotoaparátem, větší baterkou, rychlejším nabíjením, podporou 5G. Pokud bych nutně hledal kompaktní telefon, stokrát radši bych pořídil vousatý, vráskami zbrázděný a prošedivělý Samsung Galaxy S10e (recenze), pořád je to lepší volba. Čím déle jsem nad konkurencí uvažoval, tím víc jsem si říkal, že místo Pixelu 4a bych vlastně bral cokoli. I to Xiaomi, které pravidelně kritizuji za software.

Zkrátka pokud chcete stejný hardware, u konkurence ušetříte. Pokud chcete stejnou cenu, u konkurence dostanete víc. Google Pixel 4a nebrat! Nebo si pro něj zajet do USA, kde se Pixel 4a prodává za 350 $, což podle současného kurzu dělá ani ne 8 000 Kč bez DPH. Kdyby se u nás prodával Pixel za tuhle cenu, asi byste četli úplně jinou recenzi…