Citlivá data uživatelů, aneb zlatá žíla mobilní éry (glosa)

Čím dál častěji jsme svědky úniku citlivých dat. Jejich počet s každým rokem doslova roste geometrickou řadou. Po všech těch průšvizích to skoro vypadá, že jde vlastně o úplně normální věc. Jenže opak je pravdou.

TIP: Je bezpečnější Android nebo iOS? Odborníci mají jasno

Kauzy z nedávné minosti:

Orwellovský svět naruby

Dlouhé roky se živě diskutovalo, jestli se lidstvo skutečně dostane do takové fáze, jak ji vylíčil George Orwell ve svém přelomovém díle 1984. Román zachycující futuristickou vizi světa ovládaného třemi totalitními velmocemi se zdál být příliš děsivý na to, aby byl skutečný. Přesto jsme nyní možná svědky toho, že není tak daleko od pravdy.

Abych to uvedl na pravou míru. Byla by bezpochyby naprostá hloupost hledat nějakou paralelu mezi hierarchickou společností fungující na principu nevědomosti a bídy s realitou dnešních dní. Ale když to trošku obrátíte naruby, záhy vám docvakne, kam tím mířím.

TIP: Facebook vás sleduje, i když mu zakážete sledování polohy

Malá odbočka do minulosti

Píše se rok 2000 a já spolu s dalšími studenty sedím v posluchárně jedné nejmenované vysoké školy. Máme dvouhodinové sezení ohledně E-commerce a různých marketingových principů. Na konci přednášky se nás postarší profesor zeptá, jestli víme, co bude naprosto nejkradenější komoditou v nejbližší budoucnosti.

Odpovídali jsme různě: ropa, zemní plyn, zlato, kukuřice atd. Všechno bylo špatně. Chvíli nás nechal dusit a pak řekl, že to jsou informace, tedy data která v daném kontextu mají smysl a význam. Měl jsem ho tehdy za blázna, a to jsem nevěděl, jak moc jsem se mýlil.

Informace = velmi žádaná komodita

Jistě, nejde o nic nového. Bylo tomu tak vždy. Člověk má odjakživa touhu vědět všechno a o všem. Jenže to se výrazně změnilo s nástupem internetu, mobilních technologiích a všech těch nejnovějších vymožeností vůbec. Dneska je těch informací všude kolem nás tolik, že z toho až bolí hlava. A s tím přímo souvisí i naše citlivá data, která díky nepatrné chybě mnohdy dáváme všanc.

Když to zeštíhlím jen na mobilní (chytré) telefony, tak těch věcí, které o nás ví, je poměrně dost. Navíc je má drtivá většina z nás téměř pořád po ruce. Vkládáme tam svá hesla, datum narození, váhu, výšku, oblíbené činnosti, aktivity, aktuální místo pobytu, zájmy, koníčky nebo své nejbližší a jejich data. A pak to různě sdílíme a tak pořád dokola.

Když dochází k úniku dat

Zatímco v Orwellově světě vcelku zásadně chyběla informovanost, v tom našem jí je z výše uvedených důvodů nadbytek. Tak proč něco nekoupit nebo neprodat, že? Nebudu to zbytečně rozmazávat, protože se stačí podívat jen na kauzy v posledních několika letech: Facebook – gigantický únik dat, skandál Avastu zkraje roku, kdy měl prodávat citlivá data uživatelů, dále to byl „šmírák“ Google, průšvih Aptoide atd.

A to už se vůbec nebavím o vleklém sporu mezi čínským Huawei a Spojenými státy, kde se obě strany víc jak rok vzájemně vláčí tiskem, navzájem se osočují, zpochybňují, vyhrožují a obviňují. Ironií je, že USA taky nemají úplně čistý štít. Schválně se mrkněte na článek „Špión Huawei? Ani USA nezůstávají pozadu“, který jsme nedávno publikovali.

Je potřeba si dát pozor

Mít v dnešní době chytrý telefon a namlouvat si, že jsme neviditelní, je úsměvné. Uvedu příklad. Spousta z nás si koupí nový smartphone a při první spuštění veškeré smluvní podmínky a dodatky o ochraně dat jen v rychlosti přelétne. Je to chyba? Jasně, že je. A to platí i pro věci jako historie polohy, různá oprávnění v aplikacích apod.

Pokud jde o situaci, kdy to máme napsané černé na bílém a prostě jsme to opomenuli nebo si nevšimli (nehledě na to, že pořád funguje osvědčená finta, že nejmenší písmo někdy skrývá to nejdůležitější), tak je to jen náš problém. Proto je nezbytné si dávat pozor a tomu, co vlastně povolujeme, bychom měli věnovat trošku času.

TIP: Google čelí další žalobě. Tentokrát jde o miliardy

Když ani obezřetnost nepomůže

Když jako uživatel udělám pro ochranu svých dat maximum, pak už je to jen a pouze o tom, jak to mají nastavené velcí hráči. Na úrovni systémových platforem je to Apple za iOS a Google za Android. Dále je to zabezpečení oficiálních obchodů s aplikacemi, samotné appky, sociální sítě…

Ať mi někdo netvrdí, že Facebooku se několikrát „podařil“ miliardový únik důvěrných informací svých uživatelů a de facto jde život dál. A ti ostatní výše zmiňovaní? To je to samé v bleděmodrém. Nehledě na to, že jde o případy, kdy data byla uložena na naprosto pofidérně zabezpečených serverech.

Pokud za úniky nejsou peníze, tak co?

Nikdo nejsme neomylní, to je jasné. Ale jedna věc je ta, že o vás někdo do světa vytroubí, že máte levou nohu menší než pravou, a ta druhá, když o vás na internet utečou věci, které jsou například intimní povahy (pořád se divím, proč někteří sdílejí i tohle). A to už se nebavím ani o nejrůznějších společnostech, které vám xkrát v roce volají, že pro vás mají skvělou nabídku nebo vám udělají pojištění na míru apod.

Jak to, že mají moje telefonní číslo nebo znají mé jméno? Občas volají i konkurenční operátoři, protože pro mě mají skvělou nabídku, která je ve výsledku úplně na nic. Na přímou otázku, jak mě našli, většinou odpovídají něco o interní databázi nebo že jsem je v minulosti kontaktoval (lež). Někdy je to až bizarní, ale člověk si to nejspíš nesmí připouštět, co myslíte?