• Nejvýše postavenou vlajkovou lodí Viva je model X90 Pro+
• V Česku se musíme spokojit s níže postaveným modelem X90 Pro
• A právě tuto variantu jsme pro vás měli možnost vyzkoušet!

Otestovali jsme Vivo X90 Pro | foto: vlastní

Vivo představilo svou vlajkovou řadu X90 v listopadu loňského roku a model X90 Pro+ se stal prvním telefonem na světě, který dostal do vínku procesor Snapdragon 8 Gen 2. Čínský výrobce k nám bohužel tento vrcholný kousek neposlal a musíme se spokojit s níže postaveným provedením X90 Pro, nicméně i to rozhodně stojí za zmínku. Jeho ozdobou je hlavně fotoaparát Zeiss, který se pyšní obřím, palcovým snímače. A ten umí opravdu kouzla.

Vivo X90 Pro: specifikace

3× sláva, v balení nic nechybí

Vivo se naštěstí drží starších zvyklostí a i nadále dodává na trh telefony s kompletním balením. Platí to také pro model X90 Pro, jehož balení zahrnuje, kromě telefonu samotného, i další doplňky v podobě silikonového pouzdra, USB kabelu a nabíjecího adaptéru. Samozřejmostí jsou i nezbytné prvky v podobě poučné literatury a jehly na otevření šuplíčku se SIM kartou, takže v balení opravdu nic nechybí a to je pochopitelně dobře.

Obsah balení

• telefon Vivo X90 Pro
• jehla na SIM
• USB-C / USB-C kabel
• 120W nabíjecí adaptér
• silikonový kryt
• technická brožurka a základní průvodce

Obsah balení je kompletní | foto: vlastní

Industriální krasavec v koženkovém saku

V oblasti designu navazuje model X90 Pro na předchozí řadu X80, takže adoptoval po stranách zahnutý displej a jeden z nejvýraznějších fotomodulů současnosti. Ten je vyvedený ve formě opravdu enormně velkého kruhu, který ne že vystupuje z šasi, on z něj přímo trčí, a tak výrazně z telefonu čnící se fotomodul jsem snad ještě ani neviděl. Ne každému to samozřejmě bude po chuti, nicméně telefon se, díky tomu, že samotný fotomodul je opravdu velký, po položení na stůl nijak zásadně nekolébá a vystupující fotoaparát má vlastně i jednu velkou výhodu.

Fotomodul je přímo gigantický | foto: vlastní

Vivo X90 Pro je velký telefon, nicméně fotomodul je umístěný tak, že si o něj lze při běžném držení či telefonování zapřít prsty, takže tato vlajka se ve finále drží až překvapivě pohodlně. Ani přes velikost si na ergonomii vyloženě stěžovat nemůžu a úchop je překvapivě pohodlný. Boční rámeček, jenž je mimochodem vyrobený z hliníku, je kvůli zaoblenému displeji i zádům tenký, ale do dlaně neřeže a záda jsou ošetřena umělou kůží. Povrch má hrubou texturu, takže telefon nijak zásadně neklouže a matná úprava skvěle odolává ulpívání otisků prst.

V ruce se drží pohodlně | foto: vlastní

Zpracování bez chyby, včetně zvýšené odolnosti

V tomto ohledu si není na co stěžovat, ačkoliv mě osobně umělá kůže na zádech moc nevyhovovala, protože mi na dotyk připomínala spíše papír a mnohem raději bych v tomto případě uvítal matné sklo. Celkový dojem z telefonu je ale výborný, zpracování je precizní a design je vyvedený v lehce industriálním hávu. Detaily, jako logo Zeiss vyvedené v sytě modrém odstínu či lesklý, dekorační pásek pod fotomodulem, který vychází z rámu, pak design příjemně oživují a Vivo X90 Pro svým vzezřením rozhodně umí zaujmout.

Za zmínku pak rozhodně stojí také zvýšená odolnost IP68 a v oblasti konstrukce tedy tato novinka splňuje ta nejpřísnější kritéria vlajkové kategorie. Co ale naopak zamrzí, je ústupek výrobce v oblasti čtečky otisků prstů. Předchozí Vivo X80 Pro mělo jednu z nejlepších (možná i nejlepší) čtečku otisků prstů, a sice ultrasonickou 3D Sonic Max od Qualcommu. Tu v modelu X90 Pro již nenajdete a namísto toho je tu víceméně tradiční, optická čtečka, která je prostě horší. Není tak přesná a je výrazně pomalejší.

Displej patří rozhodně na špičku

Na čelní straně Viva X90 Pro se nachází AMOLED displej s úhlopříčkou 6,78 palce, frekvencí 120 Hz, zahnutými boky a vysokým rozlišením 2800 × 1260 pixelů při poměru stran 20:9, což znamená výtečnou jemnost čítající 453 ppi. Tento povedený panel, jenž dále disponuje 10bitovými barvami a certifikací HDR10+, má na svědomí společnost BOE a ta ukazuje, že pro špičkový AMOLED displej není nutné chodit vždy jen k Samsungu. Maximální jas čítající 1 300 nitů je sice o něco menší než u jihokorejských displejů, ale čitelnost je bezproblémová i na přímém slunci.

Displej je jak jinak než krásný | foto: vlastní

Obnovovací frekvenci lze nastavit ve třech režimech – je možné nechat toto nastavení na telefonu či zvolit pevnou frekvenci 60 nebo 120 Hz. Když ale zvolíte automatiku, nejedná se o dynamické nastavení frekvence dle obsahu, protože panel nemá LTPO technologii a telefon jen přepíná mezi hodnotami 60, 90 a 120 Hz podle toho, co se na displeji děje.

Kromě frekvence je možné vybrat si také rozlišení displeje a přepínat lze mezi klasickým FullHD+ rozlišením (2400 × 1080 pixelů) a jemnějším, již zmíněným rozlišením 2800 × 1260 pixelů. Rozdíl to ale není nijak dramatický a museli byste mít opravdu velmi citlivý zrak, abyste odlišnosti v ostrosti poznali.

Upravte si barvy k obrazu svému

Co se barev týče, tak v základním nastavení zobrazuje osazený AMOLED displej krásně syté a výrazné barvy přesně tak, jak jsme u této technologie zvyklí. Barevné podání je ale pochopitelně možné nastavovat dle svých preferencí, a to rovnou pomocí čtyř přednastavených režimů s označením Standard, Pro, Jasný a Přirozená barva Zeiss. U prvních třech je pak možné ještě manuální korekce teploty barev, takže pokud jsou na vás odstíny v základním nastavení moc syté, lze to snadno a rychle napravit.

Barvy displeje lze snadno upravit | foto: vlastní

Za zmínku pak určitě stojí i funkce vylepšení obrazu s označením Vizuální vylepšení, která optimalizuje barvy a kontrast v kompatibilních aplikacích pro streamování videa, výsledkem čeho je živější obraz. Tato funkce je kompatibilní například s aplikacemi YouTube a Netflix. Displej se obecně povedl, a byť nedosahuje tak vysokého maximálního jasu, jako některé panely u konkurence, je opravdu skvělý a zkrátka je na něj radost pohledět.

Systém Funtouch 13

Tato vlajková novinka z dílen Viva běží na systému Funtouch 13, který je postavený na Androidu 13. Jedná se o poměrně robustní nadstavbu, která je ale vlastně docela příjemná a velmi rychle se na ni dá zvyknout. Stejně jako většina ostatních čínských systémů, i tento nabízí snad až nekonečné možnosti co se přizpůsobení týče a upravit si lze opravdu takřka skoro vše.

Přizpůsobit si můžete téměř vše | foto: vlastní

Systém nabízí množství animací pro odemčení otiskem prstu, rozpoznání obličeje a lze si přizpůsobit i rozvržení ovládacích prvků, stejně tak jako sáhnout po ovládání prostřednictvím gest. Možnost úpravy velikosti písma, velikosti zobrazení, stylu použitých ikon či barevného rozhraní je samozřejmostí.

V systému jdou také snadno vypnout animace, což je ale víceméně zbytečné, protože telefon je prakticky dokonale plynulý za všech možných i nemožných situacích. Na jakékoliv, byť sebemenší zaškobrtnutí, jsem v průběhu testu nenarazil ani jednou a všechno běží zkrátka jako na drátkách. Docela se mi zalíbil styl stahovací rolety a potěšilo mě i to, že ji lze stáhnout odkudkoliv z displeje.

Bloatware si Vivo neodpustilo

Systém nabízí podobně praktických prvků více – umí například provozovat miniaplikace, nabízí možnost spustit dvě aplikace na rozpůlené obrazovce a další prvky, jako je například rozsvícení svítilny zatřepáním s telefonem či upozornění na hovor prostřednictvím LED blesku. To ale nebude potřeba, protože notifikace jsou velmi slušné a Vivo X90 Pro nabízí jak povedený Always-On displej s rozsáhlými možnostmi nastavení, tak světelné efekty, které při příchozí události krásně rozsvítí zahnuté hrany displeje.

Čínské systémy většinou přichází s větším než malým množstvím bloatwaru, tedy nevyžádaných aplikací, a tento prvek se nevyhnul ani Funtouch 13. Množství předinstalovaných aplikací sice není nijak závratné, ale jsou tu a ihned po spuštění telefonu na vás vybafne Netflix, TikTok, Booking, aplikace Vivo, LinkedIn a několik dalších, systémových aplikací (Alba nebo EasyShare pro sdílení dat). Tak jako tak, až na systémové aplikace můžete tyto nevyžádané návštěvníky v pohodě odinstalovat, takže v tomto směru je vše v pořádku.

Bloatware zde bohužel je | foto: vlastní

Jak si stojí druhý nejvýkonnější procesor dneška?

V nitru Viva X90 Pro se nenachází Snapdragon 8 Gen 2, tedy čipset, který pohání drtivou většinu vlajkových telefonů dneška, ale jeho protivník v podobě osmijádra Dimensity 9200 od konkurenčního MediaTeku. A je mu naprosto vyrovnaným soupeřem, a to prakticky po všech stránkách. Výkonnostně se jedná o naprostou špičku a potvrzuje to i benchmark AnTuTu, ve kterém tato čipová sada, vyráběná 4nm litografií, dosáhla na skóre 1,23 milionu bodů. Takto vysokému výkonu napomohly určitě i rychlé paměti LPDDR5X a bleskové úložiště typu UFS 4.0.

Vivo X90 Pro | foto: vlastní

Již tak štědrá operační paměť 12 GB RAM je ještě virtuálně rozšířena o dalších 8 GB, takže Vivo X90 Pro se pyšní 20 GB RAM. Kolem a kolem, Dimensity 9200 v této novince je, čistě v rámci AnTuTu, výkonnější než zakázkový Snapdragon 8 Gen 2 v Samsungu Galaxy S23 Ultra. V bechmarku Geekbench ale ukázal o něco lepší čísla naopak procesor od Qualcommu, takže každý si najde to své. Jak známo, vrcholné procesory produkují poměrně dost tepla a toto osmijádro z dílen MediaTeku není výjimkou.

V rámci normálního používání a vlastně i při AnTuTu jsem zaznamenal víceméně normální, standardní produkci tepla, která je srovnatelná s konkurencí. Když jsem ale spustil zátěžový test v rámci benchmarku 3DMark, telefon tento test zhruba po 10 minutách s hláškou, že je jeho teplota příliš vysoká, ukončil. Jedná se ale o vskutku extrémní záležitost a při běžném používání se tak dramatického zahřívání nedočkáte, a to ani při hraní náročnějších her. Na druhou stranu, Snapdragon 8 Gen 2 v Samsung Galaxy S23 Ultra tento zátěžový test zvládl.

Výdrž a nabíjení

Vivo X90 Pro se opírá o akumulátor s kapacitou 4 870 mAh a nabízí poměrně solidní výdrž, která se ale v rámci této třídy nijak nevymyká. Počítejte s tím, že jeden den dáte víceméně vždy, přičemž když nebudete telefon nijak extrémně ždímat, dostanete se i na den a půl. Baterie je rozdělena na dva články a mnohem zajímavější, než celková výdrž, je nabíjení o výkonu 120 W. To je totiž opravdu bleskově rychlé, takže i když se vám stane, že telefon extrémně zatížíte tak, že by se nemusel dožít konce dne, připojíte ho na pár minut na nabíječku a máte zase dostatek energie.

A těch pár minut myslím doslova, protože po necelých 4 minutách bude baterie ukazovat 25 % a na polovinu kapacity se nabije za méně než 10 minut. Přesné měření je k dispozici níže a právě nabíjení je jednou z nejlepších disciplín této novinky. A potěší i bezdrátové nabíjení o výkonu 50 W, které taktéž vykazuje skvělá čísla. Měl jsem možnost vyzkoušet originální bezdrátové nabíjení přímo od Viva a ve výsledku se jedná o jedno z mála bezdrátových nabíjení, které je opravdu použitelné a není v telefonu jen tak, aby se neřeklo.

Baterie telefonu | foto: vlastní

Naměřené časy nabíjení

• 0 až 25 % – 03:37
• 0 až 50 % – 09:05
• 0 až 75 % – 15:31
• 0 až 100 % – 25:56

Naměřené časy bezdrátového nabíjení

• 0 až 25 % – 11:44
• 0 až 50 % – 29:41
• 0 až 75 % – 49:35
• 0 až 100 % – ?

Otazník u hodnoty 100 % při bezdrátovém nabíjení znamená, že naplno jsem telefon bezdrátově nenabil. Nabíjení totiž po překročení hranice 75 % z nějakého důvodu neuvěřitelně zpomalí a zbývajících 25 % pokračuje šnečím tempem. Čas potřebný k bezdrátovému nabití na 75 % je ale každopádně impresivní. Jen mějte na paměti, že rychlé nabití musíte manuálně aktivovat, protože je v základním nastavení telefonu vypnuté. Vivo X90 Pro nakonec ještě pochválím i za přítomnost reverzního bezdrátového nabíjení.

Palcový fotočip jde do akce

Hlavní hvězdou této žhavé novinky je kombinace fotočipu Sony IMX989 o velikosti jednoho palce s optikou doplněnou o povlak Zeiss T* a Quad-Bayer RGB barevný filtr. Primární snímač nabízí rozlišení 50,3 Mpx, pixely o velikosti 1.6µm, ekvivalentní ohniskovou vzdálenost 23 mm a pochopitelně optickou stabilizaci obrazu či laserové ostření. Přítomnost největšího fotočipu v mobilním světě dává naděje na to, že fotoaparát bude opravdu špičkový a marně nevypadá ani zbytek soustavy. Ostatně, posuďte sami.

• Primární snímač: 50,3 Mpx, f/1.75, 23 mm, 1″, 1,6µm pixely, OIS, Laser AF, PDAF
• Teleobjektiv: 50 Mpx, f/1.6, 50 mm, 1/2,4″, 0,7µm pixely, OIS, automatické ostření, 2× optický zoom
• Ultra-širokoúhlý objektiv: 12 Mpx, f/2.0, 16 mm, záběr 108˚, 1,22µm pixely, automatické ostření
• Selfie kamerka: 32 Mpx, f/2.5, 24 mm, 1/2,8″, 0.8µm pixely

Selfíčka také nejsou žádný problém | foto: vlastní

A jak si primární fotoaparát osazený senzorem o velikosti jednoho palce vede? Pokud očekáváte excelentní fotografie, tak očekáváte zcela správně. Palcový fotočip odvádí vskutku fantastickou práci a produkuje fotografie, které patří mezi nejlepší v branži. Snímky jsou krásně vykreslené, s minimem šumu, jsou velmi bohaté na detaily mají přirozenou hloubku. A to nejenom v ideálních světelných podmínkách, čip zvládne pojmout poměrně dost světla i za šera a produkuje parádní snímky i když se stmívá nebo je například pod mrakem.

Podání barev je poměrně přirozené, nicméně pokud budete chtít zachytit opravdu to, co se před objektivem nachází, tak můžete zvolit režim Zeiss. Ten si zakládá na reálném podání odstínů a rozdíl mezi standardním a tímto režimem je většinou velmi dobře patrný. Mě osobně však více vyhovovalo podání při standardním nastavení. Co se nočních fotografií týče, tak velký fotočip exceluje jak s nočním režimem, tak bez něj. Když ho zapnete, dočkáte se o něco detailnějších snímků, ale zase s výraznějším zabarvením do žluta. Bez nočního režimu bude vše působit reálněji.

Focení s Vivo X90 Pro | foto: vlastní

Zoom zvládá konkurence lépe

Ostření je bleskové, nicméně v tomto směru mám jednu výtku. Primární fotoaparát ostří až od nějakých 20 centimetrů, což mi, v porovnání s ostatními telefony, přijde poměrně hodně. Jinak ale ostření funguje skvěle a je možné ho uzamknout na pohybující se objekt, což je neocenitelné například když fotíte děti. Teleobjektiv s rozlišením 50 Mpx nabízí 2× optický a 40× digitální zoom, nicméně v případě optického si nejsem úplně jistý, zda se opravdu jedná o naprosto bezztrátové přiblížení. Ne, že by kvalita byla špatná, ale konkurence většinou umí ze svého teleobjektivu vymáčknout víc.

Maximální, 40násobné přiblížení je pak kvalitou samozřejmě na chvostu, fotografie jsou poznamenány masivním postprocessingem a jsou to vlastně jen softwarové mazanice. Kvalitativně je na tom 40× digitální přiblížení ještě o chlup hůř než 100× přiblížení u Samsungu S23 Ultra, který jsem měl možnost otestovat nedávno. To jasně ukazuje, že jihokorejská vlajka je v tomto ohledu opravdu na špici. Makro fotografie, které Vivo X90 Pro pořizuje prostřednictvím ultra-širokoúhlého objektivu, jsou naopak velmi kvalitní a nabízí solidní míru detailů i živé barvy.

Focení s Vivo X90 Pro | foto: vlastní

Skvělé portréty i videa

Ultra-širokoúhlý snímač pořizuje celkově velmi kvalitní fotografie, které jsou hezky prokreslené, detailní a ostré. Žádné výraznější rozostření po stranách se nekoná (jen velmi decentní) a chválím také kvalitní portrétní fotografie s dobrým bokeh efektem. Fotoaparát umí krásně vytáhnout požadovaný objekt a rozostření pozadí nepůsobí uměle, naopak je velmi přirozené a tak, jak by to mělo vypadat. Portréty je možné pořizovat jak hlavním, tak teleobjektivem a výsledky jsou v obou případech výborné (asi ale nepřekvapí, že kvalitativně je na tom lépe primární fotočip).

Co se videí týče, tak maximem, co z fotoaparátu Viva X90 Pro vymáčknete, jsou 8K videa při 24 fps, což umí, zcela dle očekávání, hlavní fotoaparát. Zbývající dva fotoaparáty, tedy teleobjektiv a ultra-širokoúhlý snímač, zvládnou maximálně 4K záznamy při 60, respektive 30 fps. Při pořizování záznamů vám podá pomocnou ruku elektronická stabilizace obrazu, která odvádí velmi dobrou práci a výsledné snímky jsou kvalitativně skvělé. Zcela jistě patří na špičku, a to jak mírou detailů, tak minimálním šumem a také přirozeným podáním barev. Tak to má vypadat.

Jak fotí Vivo X90 Pro?

Ukázka: noční snímky (noční režim zapnutý / vypnutý)

Ukázka: ultra-širokoúhlé snímky

Ukázka: zoom 2×

Ukázka: zoom 10×

Ukázka: zoom 40×

Ukázka: makro snímky

Ukázka: režim Zeiss (zapnuto/vypnuto)

Závěr recenze Vivo X90 Pro

Vivo X90 Pro je bezesporu skvělým vlajkovým telefonem, který vyniká hned v několika ohledech. Nabízí poměrně originální, industriální pojetí designu, je špičkově zpracovaný a má záda oděná do fešné, falešné kůže. Navíc se pyšní zvýšenou odolností IP68, takže v tomto ohledu si není na co stěžovat. Pochvalu si dále zaslouží perfektní displej, brutální výkon a naprosto špičkový hlavní fotoaparát, který odvádí takřka bezchybnou práci. Nebylo vlastně moc věcí, které by mě na Vivu X90 Pro vyloženě štvaly.

Trochu mi vadilo ostření až od poměrně značné vzdálenosti a také schopnosti přiblížení, ve kterých Vivo na hlavní konkurenci úplně nemá. No a pak tu máme přímé srovnání s loňskou verzí X80 Pro, která nabízela displej s vyšším rozlišením a technologií LTPO, výrazně lepší přiblížení, o třídu lepší snímač otisků prstů a stabilizaci typu gimbal. Pravdou je, že aktuální model X90 Pro není úplně plnotučnou vlajkou, jako loňské provedení X80 Pro, protože Vivo se letos vytasilo ještě s variantou Pro+, která stojí o stupínek výš a která je ekvivalentem právě loňské specifikace X80 Pro.

Tyto drobné ústupky tedy lehce zamrzí, ale vzhledem k příchodu výše postavené verze Pro+ jsou logické a spíše je škoda, že k nám Vivo neposlalo i toto vrcholné provedení. Své fanoušky by si totiž určitě našlo.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
design, zpracování a odolnost IP68	primární snímač ostří od větší vzdálenosti
fantastický hlavní fotoaparát	konkurence nabízí lepší zoom
vysoký výkon	přehřívání v extrémní zátěži
bleskové drátové i bezdrátové nabíjení	oproti loňsku mírné ústupky (dáno příchodem Pro+)
skvělý displej