Další kopie iPhonu z Číny, kterých už jsme viděli desítky? Omyl. Xiaomi Mi A1 je pro mě jeden z nejzajímavějších telefonů poslední doby. Za cenovku nižší střední třídy přináší naprosto plynulé a bezproblémové fungování obvyklé jen u těch nejdražších telefonů. Kromě na svou kategorii velkoryse dimenzovaného hardware za tím stojí ještě jeden atribut: Android One.

Úvodem možná vysvětlení. Android One je program společnosti Google pro používání v mezích možností čistého Androidu na rozvojových trzích. Co si pod tím představit? Nejprve k oněm „emerging markets“. Vycházíme-li ze samotné dostupnost testovaného telefonu, patří mezi rozvojové země třeba Bangladéš, Uruguay anebo… Česká republika. V tomto případě to ovšem nepředstavuje jednovatos, ale výhodu. Patřit k zemím, kam se nové Xiaomi dováží, rozhodně není špatné.

A co rozumět pod programem Android One? V útrobách telefonů splňujících podmínky dané Googlem se nachází víceméně čistý Android, přizpůsobený však regionálním specifikům. Výrobce může třeba zasáhnout do podpory pro dvě SIM karty. Anebo ovladače pro paměťové karty. Nebo přidat regionálně oblíbenou aplikaci. Nad to ovšem nabídne vzhled i funkce čistého Androidu, Google Apps, Google Assistant a co možná nejrychlejší updaty. Bohužel, právě ve spojení” co možná nejrychlejší” se skrývá ten největší zádrhel. Ale nepředbíhejme.

Xiaomi Mi A1: specifikace

Za zapůjčení děkujeme eshopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design a zpracování: navrhováno přes průklepák

Popisoval-li jsem v úvodu nové Xiaomi jako zkopírovaný iPhone, ani o pár řádků níže nenacházím vhodnější výraz. Mi A1 prostě vypadá jako iPhone 7 Plus. Je stejně velké jako iPhone 7 Plus. Má i stejně rozměrný displej jako iPhone 7 Plus. Jen je nutné přiznat, že disciplínu “velký telefon se širokými rámečky” vyhrává Xiaomi na gramy. I když vede jen o čtyři. Shodné jsou dokonce i takové detaily, jako je umístění dvojité čočky fotoaparátu nebo tvar plastových vložek antény. Jen na obšlehnutí ikonického Home Buttonu si už v Číně netroufli. Čtečku otisků proto nalezneme na zádech přístroje a pod displejem se pak nacházejí klasické ovladače Androidu.

I když – až tak klasické také nejsou. Někomu může vadit „po Samsungovsku“ vpravo umístěné tlačítko Zpět a leckdo by se zase mohl podivovat nad symbolem „hamburgeru“ na levé straně. Ten nechává vzpomenout na doby, kdy toto tlačítko fungovalo nikoli k zobrazení naposledy spuštěných aplikací, ale k vyvolání rozšířených voleb. Vyvolává tak otázku, jaké je vlastně konstrukční stáří telefonu. Funguje však přesně tak jak má, a jedná se tedy čistě o estetickou otázku.

Drobnou odlišností oproti jablečnému vzoru je také leštěná hrana kovového rámu kolem displeje, která se ráda škrábe. Namísto portu Lightning pak nalezneme na spodní straně USB-C a oproti iPhonu 7 potěší také přítomnost konektoru na 3,5mm Jack. Další bonus se skrývá v šuplíčku na SIM, který má hybridní podobu. Zvládne buď dvě SIM karty, anebo SIMku a kartu paměťovou. A poslední překvapení na horní hraně: okénko infraportu. To ovšem nemá v základu přiřazenou žádnou ovládací aplikaci a zájemce o ovládání elektroniky telefonem tak čeká pátrání v Google Play.

Se svým jablečným předobrazem si Xiaomi nezadá ani v kvalitě zpracování. Když tlačítka na boku jsou trochu drobnější než na přístrojích z Cupertina, ovládají se dobře a nemají žádnou zbytečnou vůli. Stejně jako iPhone si pak můžete Xiaomi Mi A1 pořídit v několika barvách. Schází sice stříbrná, k dispozici je však černá, zlatá a námi testovaná, velice dámská růžová, s níž jsem pravidelně budil zaslouženou pozornost obou pohlaví.

Displej, ovládání, baterie: „skoronexus“ v akci

Ještě, než přišel Pixel, měli jsme tu Nexus. Řadu telefonů s razítkem od Google, které se pyšnily čistým operačním systémem odladěným přesně na míru hardware. Zatímco současný Pixel rád sám sebe definuje jako špičkový fotomobil, Nexusy na sobě nesly punc stroje, který měl zaujmout technologické nadšence. Ti byli ochotni obětovat některé pokročilé funkce nadstaveb výrobců za nekompromisní a ničím nekaženou plynulost ovládání. Právě Nexusy proto Xiaomi Mi A1připomíná asi nejvíce.

Tím největším důkazem budiž naprosto jeho bezproblémový chod za všech okolností. A to je překvapení. Mé zkušenosti s chipsetem Qualcomm Snapdragon 625, použitým i v Mi A1, totiž nejsou právě nejlepší. Například ve strojích BlackBerry se pravidelně projevují jeho výkonové rezervy, které brání v plynulém používání nápaditých tweaků v BlackBerry Launcheru. Ne tak v Xiaomi. I přes průměrné AnTuTu skóre 62 000 bodů si na plynulost a odladěnost nebudete stěžovat nikdy.

Chybějící výkon možná pocítí hardcore hráči, ti ale mezi cílovou skupinu Mi A1 rozhodně nepatří. Ti ostatní naopak ocení energetickou úspornost použitého hardwaru, který zajišťuje naprosto bezproblémový jednodenní provoz i při velkém vytížení zahrnujícím čtyřhodinový provoz displeje, ale třeba i hodinu datových přenosů pomocí Wi-Fi hotspotu a dvou hodin autonavigace bez nabíječky. Zamrzet by snad někoho mohla absence bezdrátového nabíjení i jakéhokoli rychlého nabíjecího standardu. Ten ale předpokládám nikdo v cenové relaci často nepřesahující 6000 Kč ani neočekává. Dosti nečekané jsou mimochodem v této kategorii i hardwarové parametry. 4GB RAM a 64GB úložiště rozšiřitelné o karty rozhodně v této cenové relaci nejsou ničím standardním, ba ani obvyklým.

Dostačující je také Full HD 5,5palcový LCD displej. Bohužel, na lepší než „dostačující“ ohodnocení nedosáhne. Dražším přístrojům konkurovat nemůže, už jen kvůli poměrně malým pozorovacím úhlům obrazovky. Ta při pohledu z rovného úhlu úplně zčerná. Situaci moc nepomůže ani poměrně pomalá překreslovací frekvence, kdy se například text při rychlém pohybu po webové stránce začne decentně rozmazávat. Nemnoho nadšení ve mně vyvolala také omezená funkčnost snímače intenzity okolního jasu. Zejména při přechodu ze světla do tmy jsem občas nabýval dojmu, že nefunguje vůbec a intenzitu osvětlení raději reguloval ručně. Tyto dojmy ovšem berte prosím spíše jako postesknutí člověka zvyklého na dražší přístroje. V dané cenové relaci rozhodně nejde o nic neobvyklého, co by vám snad mělo zkazit dojem z jinak odladěného přístroje.

Je tu ale ještě jeden zádrhel, který kalí pověst Androidu One jako celku. Xiaomi Mi A1 totiž vstupuje na trh s teď už poněkud vousatým Androidem Nougat 7.1.2. Ten se vizuálně od nejnovějšího Orea nijak výrazně neodlišuje, ale postrádá některé užitečné vlastnosti, jako například notifikace nepřečtených událostí přímo na ikonách aplikace. Největší předpokládaná výhoda čistého operačního sytému, tedy rychlá aktualizace, proto poněkud zaostává za předpoklady. Ptáte se proč? Je to právě kvůli tomu, že operační systém uvnitř přístroje zase až tak čistý není. Uvnitř nalezneme mírně pozměněnou fotoaplikaci, a také zástupce vzdálené podpory společnosti Xiaomi. Stojí tyto změny vážně za to, aby se aktualizace na nejnovější OS zpozdila téměř o rok? To ať posoudí každý sám za sebe.

Fotoaparát a multimédia: dvojitý neznamená kvalitní

Čtenáře už to snad ani nepřekvapí: také fotoaparát Xiaomi Mi A1 přináší do své cenové kategorie prvenství. A to hned dvojí – zdvojený objektiv a také „optický“, respektive bezztrátový zoom. To jsou devizy, které jsme doteď nacházeli jen u těch nejdražších přístrojů na trhu. Zní to hezky, jenže už krátký pohled do detailních specifikací čínského fotoaparátu prozradí, že do kvalit dvouokých mobilů, které už na trhu jsou, má Xiaomi daleko.

Jeden z objektivů totiž disponuje světelností f/2.2, teleobjektiv pak tuto hodnotu ještě  o něco ponižuje na f/2.6. Když uvážíme, že naprostá špička v kategorii už dnes dosahuje světelnosti f/1.7, snadno odhalíme největší slabinu nového Xiaomi. Ne snad, že by s ním nešly pořizovat kvalitní snímky. Budete k tomu ale potřebovat především pevnou ruku. Ona magická hodnota světelnosti znamená, kolik světla na snímač objektiv propustí. V praxi si to lze redukovat napředstavu, jak moc bude vaše fotografie rozmazaná – nedostatky v objektivu se totiž pokouší v automatickém režimu kompenzovat čas otevření závěrky. A jsme u toho. Připravte se na to, že s Xiaomi není možné pořídit ostrou fotografii často ani v exteriéru, pokud je byť jen pod mrakem. Ještě o něco větší problém je to v interiérech a s noční fotografií se pro jistotu rozlučte rovnou.

Jak fotí Xiaomi Mi A1?

Problematické je i podání barev. Světlé tóny se často slévají a bílá patří mezi ty přepálenější v segmentu. Obrazové nedostatky se pak snaží v Xiaomi dohnat funkční výbavou, které schází snad jen automatické HDR. Kromě „čínské klasiky“ jako je například vyhlazující efekt, panoramatická selfies, nebo lineární rozostření, stojí za zmínku zejména velmi přirozeně působící efekt hloubky ostrosti. Také k němu se ovšem vážou hned dva zádrhely. Xiaomi je poměrně vybíravé na to, kdy fotografii dovolí pořídit – tvrdošíjně totiž trvá na přesné vzdálenosti od objektu. K tomu se také váže nekompromisní navázání funkce bokeh na teleobjektiv, což jednak nemusí každému vyhovovat a jednak, jak je psáno výše, je to ta parametrově horší optická soustava, kterou telefon disponuje.

Ještě jednou však musím pro jistotu zopakovat: i se všemi výše popsanými handicapy je možné vyfotit s Xiaomi hezký obrázek a některé snímky v galerii to dokazují. Jen to chce trochu šikovnosti a čekání na kvalitní podmínky. Otázkou pro výrobce zůstává, zda nepočkat, až budou komponenty pro kvalitní dvojitý objektiv dostupný i v nižších cenových kategoriích. Pro příště bych doporučil spokojit se s jednoduchým a kvalitnějším fotoaparátem. Že to možné je, ještě nedávno dokazovaly levné i drahé Samsungy.

Závěr a konkurence

Z výše vypsaných negativ by leckdo mohl možná nabýt dojmu, že Xiaomi Mi A1 je špatný telefon. Právě naopak – je to dost možná to nejlepší, co můžete za šest tisíc koupit, a vše, co píšu, nejsou chyby, ale jen kompromisy vyplývající z příjemné cenovky. Stačí jen letmý pohled do jakéhokoli cenového srovnávače na telefony ve stejné kategorii srovnatelných parametrů. Kromě Mi A1 zde nalezneme už jen pochybné telefony od Doogee, Leagoo a podobných OEM výrobců, se kterými jsem nikdy neudělal jakoukoli pozitivnější zkušenost.

Bezproblémovostí ovládání, čistým Androidem a ostatně ani funkční výbavou se nemohou s novým Mi A1 měřit. Pokud by v Xiaomi přidali v oblasti displeje a zejména fotoaparátu, jednalo by se takřka o dokonalý přístroj a běžný uživatel by neměl důvod kupovat cokoli dražšího. To už by ale nejspíš nepřipustili ani v samotném Xiaomi.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
téměř čistý Android	ne zcela čistý Android a tedy pomalejší aktualizace
příjemná cena	průměrný fotoaparát
hladký chod operačního systému