Cenově nejdostupnější chytré telefony možná v posledních letech urazily pěkný kus cesty, nicméně stále u nich platí zlaté pravidlo – nekupujte ty úplně nejlevnější a radši si připlaťte pár tisíc za střední třídu, která bude mnohem lepší. Své bych o tom mohl říct po dvou týdnech redakčního testování smartphonu Nokia 2. Více prozradí následující odstavce recenze.

Nokii vnímám v poslední době jako značku, která se snaží dostat zpět na výsluní. Tam, kde byla na konci minulého milénia a začátku toho současného. Opravdu bych této legendě přál, aby se mohla prát s největšími rybami v tomto tvrdém byznyse. Bohužel test Nokie 2 mne přesvědčil o tom, že tudy cesta opravdu nevede.

Možná bych měl na tomto místě vysvětlit, jak u mě probíhá standardní test zařízení, které se mi dostane do ruky. Předně ho používám tak, jak jsem zvyklý používat svůj primární telefon. To znamená, že se mnou je celý den a dělám na něm běžné rutinní činnosti. To zahrnuje WhatsApp, Facebook, YouTube, emaily, nějaké ty hovory, navigaci, hraní her, prohlížení webu a sem tam něco málo vyfotím. Omluvte moji hrubost, ale při testech naprosto a dokonale dlabu na hardwarové parametry typu počet jader procesoru, jejich frekvence nebo velikost operační paměti. Hodnotím především pocit, jaký ve mě dennodenní práce s telefonem zanechá. Proč to zde vysvětluji, k tomu se dostanu později, ale předpokládám, že minimálně modří už vědí…

Nokia 2: specifikace

Design a zpracování: tady se nešetřilo

Po vybalení ze sympaticky malé krabičky se mi dostal do ruky uniformně, ale od prvního doteku solidně působící telefon. Černou bezfantazijnost úspěšně rozbíjí linka hliníkového rámečku, jejíž šedohnědá barva dodává Nokii 2 jistou dávku elegance. Velký prostor nad i pod displejem je v této cenové kategorii v podstatě standardem, takže to nelze výrobci nijak vyčítat. Z hlediska funkčního však využita zůstala pouze vrchní část, kde je klasicky selfie fotoaparát, reproduktor a označení výrobce. To samé označení je i uprostřed zadní strany a nahoře je pak modul fotoaparátu s bleskem. Zde chválím za zachování kompaktnosti – žádná vystouplá čočka se nekoná.

Zajímavé je umístění reproduktoru hlasitého odposlechu, který je ve spodním rohu na zadní straně. To se samozřejmě projeví na zkreslení zvuku při položení telefonu na stůl, zády dolů. Čtečku prstů byste hledali marně, u Nokie 2 se nekoná, což je ale cenově ospravedlnitelné a v této kategorii to nevidím jako negativum.

Telefon padne dobře do dlaně a nemá tendence z ní nijak vypadávat ani při ovládání jednou rukou. Ani při silnějším promačkání a kroucení se neozvalo žádné praskání, lupání ani jiné pazvuky, tělo je díky přítomnosti hliníkového rámečku krásně pevné. Pravý bok potom ukrývá tradiční kolébkový přepínač hlasitosti a pod ním zamykací tlačítko, obojí umístěné podle mého názoru ideálně.

Displej, prostředí a baterie: jako na houpačce

Konzervativní poměr stran 16:9 mi nijak nevadil, displej hodnotím jako slušný i přes relativně nízké rozlišení jsem neměl pocit, že by tím Nokia 2 nijak zásadně trpěla. Barvy jsou věrné, hodnota maximálního jasu dostatečná, akorát jeho automatická regulace by mohla fungovat lépe, klidně o něco agresivněji. Ve tmavé místnosti jsem měl občas pocit, že displej svítí zbytečně, občas až nepříjemně moc. Ano, vím, toto se dá samozřejmě do značné míry ovlivnit snížením výchozí hodnoty jasu, ale to bych zase neviděl nic venku, na přímém slunečním světle.

Čistý Android 7.1.1 Nougat je asi to nejlepší, co může tato kategorie telefonů nabídnout. Jakékoliv nadstavby a parádičky by užíraly z už tak obvykle bídné porce dostupného výkonu. Brzy by měl i tento telefon dostat aktualizaci na Oreo.

Teď se vrátím k úvodu této recenze – když mi šéfredaktor psal, ať si přijedu pro Nokii 2, po ničem jsem nepátral, nic jsem nestudoval, jen jsem se těšil na další, nový test. Těšil jsem se na novou zkušenost, tentokrát s low-end zařízením a bral jsem to i trochu jako výzvu. A samozřejmě jsem byl zvědav i na to, jaký ve mě zanechá tenhle telefon dojem. Na rovinu – je to neštěstí. V této jediné, ale extrémně důležité disciplíně Nokia 2 selhává na plné čáře. Otevírání aplikací, rychlost odezvy na to, co po ní chcete nebo dokonce přepínání mezi již běžícími aplikacemi – to všechno ukáže bídu, kterou ukrývá skvělé tělo.

Většina rutinních činností, jako třeba otevření mailu a zkopírování části textu, otevření jiné aplikace a překopírování textu do ní, jsou úkoly, které podezřívám z odpovědnosti za první šedé vlasy, které se mi objevily na hlavě. Vše je neskutečně pomalé, aplikace často padají a moje nejnovější závislost Pokémon GO byla prakticky nehratelná. Když už hra nespadla, tak mi v průběhu lovu na pokémony někdo zavolal a já nebyl schopen ani zvednout telefon, ani aplikaci ukončit, prostě nic. Ano, není to telefon na hry, ale to se bohužel stávalo i při používání jiných, neherních aplikací. Když jsem pak pátral po příčině, našel jsem hlavního viníka v pouhém 1GB RAM. To je hodnota, která společně s pomalým procesorem stojí za mizerným dojmem z reálného používání telefonu.

Naproti tomu výdrží dělá telefon Nokia 2 výrobci čest. Dva dny intenzivnějšího používání nejsou problém, pokud ho budete šetřit, dostanete se na čtyři. Akorát vzhledem k ceně není přítomno rychlé nabíjení, takže si počkáte, než velkou 4 100 mAh baterii plně dobijete.

Fotoaparát: průměr kategorie

Přiznám se, že vzhledem k ceně jsem nečekal od fotoaparátu mnoho a tak jsem nebyl překvapen nižší kvalitou jeho výstupu. Ale opět, viděno optikou zákazníka, který chce nový telefon a cenově by se “rád vešel do trojky”, je to naprosto v pořádku. Na nějaké rychlé momentky za dobrého světla to stačí. Ale prezentovat výsledky na displeji většího formátu by mohlo být ošidné.

Barvy jsou sice poměrně v pořádku, ale detaily se dost slévají. Podle očekávání pak nedostatek světla vyústí ve výsledek plný šumu a fotky pak postrádají ostrost. Přední kamerka je… řekněme dostačující na videohovory, ale na Instagramu se svými selfíčky moc parády neuděláte.

Jak fotí Nokia 2?

Závěr

Jak jsem se na tohle na první pohled nadějně působící zařízení těšil, tak jsem byl hořce zklamán. Perfektní tělo, ucházející displej i, na poměry kategorie, průměrný fotoaparát totálně potápí až děsivá pomalost systému. Chápu, že ne všichni chtějí po svém telefonu primárně okamžité reakce a svižný pohyb mezi aplikacemi, ale tohle je opravdu hodně velká bída. Jako potenciálního zákazníka bych viděl především někoho, kdo nepotřebuje výkonný chytrý telefon. Bohužel v dané cenové kategorii se dá vybrat i mnohem lépe.

Nokii 2 může konkurovat třeba Xiaomi Redmi Note 5A, který konkuruje především větší operační pamětí. A pokud bych vybíral telefon třeba pro babičku, tak bych možná raději zašel do bazaru a vzal třeba starou dobrou Nokii 5110 nebo zkrátka nějaký takový ten klasický telefon, jehož používání není o nervy.