Nástupce pro někoho možná nejzajímavějších telefonů poslední doby z pera LG splňuje veškeré požadavky na našlapanou stylovku, kterou by jen kdo mohl mít. I když se na v30 nedostatky hledají jen velmi těžko, nedokážu se coby člověk, který nedávno testoval oficiální vlajkovou loď LG G6, ubránit otázce: proč telefon tak podobný jiné modelové řadě stejného výrobce vlastně vznikl.

Na předchozí modely „divné“ řady LG V si možná vzpomenete. V10 a V20 zaujaly stále aktivním sekundárním OLED displejem, ale třeba také výměnnou baterií. Ačkoli se v Česku těžko sháněly, představovaly zajímavou a trochu praštěnou alternativu vlajkovým lodím ostatních výrobců.

LG V30 na to jde trochu jinak. Když vedle sebe položíte jeho parametry a to, co nabízí loňský vlajková loď LG G6, snadno zjistíte, že by „vé třicítce“ možná spíš slušelo označení G6,5. Sympatické ujetosti z předchozích generací jsou ty tam a před námi leží telefon, který vlastně jen rozvíjí schopnosti svého stašího bratra. A to i přesto, že možná už za pár týdnů má spatřit světlo světa LG G7. Má takové jednání vůbec smysl? Pojďme to společně zjistit.

LG V30: specifikace

Design a zpracování: iPhone X po korejsku

Snad mi čtenář odpustí zprofanované srovnání – tentokrát skutečně nejde o laciné nahánění prokliků nesmyslným použitím slova „iPhone“. Kdyby LG V30 mělo onen pověstný výřez v displeji, nebylo by vůbec těžké oba telefony zaměnit. A opět za to může zdánlivý detail, který jsem před časem právě u bezrámečkového jablka vychvaloval – leštěná ocel na bocích. Za odstartování tohoto trendu Applu nikdy nepřestanu být vděčný. LG V30 tak působí jako skutečně luxusní zboží (což ostatně potvrzovala také zaváděcí cena atakující 24 000 Kč). Stejně jako u iPhonu X (recenze) změna materiálu přinesla trochu kovářské zpracování některých detailů – například ostřejší přechod do plastových proužků antén nebo hrany šuplíčku na SIM. Stejně jako iPhonu to ale i LG pro jinak dokonalý výsledný dojem odpustíte.

Do ocelových bočnic totiž čelo i záda z tvrzených skel páté generace z dílny Corningu přecházejí harmonicky 2,5D zaoblením na bocích a telefon se tak velmi příjemně drží. Mimochodem – když jsem v materiálech četl o přítomnosti šestipalcového displeje, nemohl jsem tomu věřit. Takhle skladně přeci šestipalcový telefon nevypadá. O překlep se však nejednalo. Onen kompaktní dojem způsobuje dost možná v poslední době populární poměr stran 18:9. Nabízí se proto srovnání s průkopníky širokoúhlých displejů od Samsungu. Například Note 8 (recenze) se v přímé konfrontaci drží ještě o něco lépe. Zde se zásluhu může připsat zejména zakřivení na stranách. To ale zase způsobuje časté překlepy, a proto body přičítám na stranu LG. Ať už je to ale jak chce, takhle vypadá budoucnost. Ani lidé s menšíma rukama se v době, kdy displej tvoří více než 80 % čelní plochy telefonů (v případě V30 je to přesně 81,2 %), že by neobsáhli celou plochu zobrazovače.

S každou dobrou zprávou ale většinou přichází nějaká špatná. Když většinu plochy telefonu tvoří displej, zmenšuje se prostor pro designérské kreace a všechny telefony jsou si tak nějak podobné. Nejinak je to v případě LG. Kreativita jeho tvůrců se tak omezila na zajímavě působící stříbrná záda telefonu, která ovšem, jak je nepsaným pravidlem, budou většinu času i u toho nejčistotnějšího uživatele beznadějně opatlaná. Už jen proto, že se na nich nachází čtečka otisků prstů kombinovaná v duchu té nejlepší tradice LG s fyzickým tlačítkem zamykání telefonu. Na toto souručenství je potřeba si chvilku zvykat: dotyk odemyká, stisk zamyká. Znalce proto spíše než čtečka nebo dnes už nevzrušivý počet dvou čoček fotoaparátu zaujme logo výrobce reproduktorů a sluchátek Bang & Olufsen. Tento příslib nezůstává nevyslyšen – o tom ale však až dále.

Ještě před tím se hodí připomenout, že výše zmíněná čtečka nepředstavuje jediný způsob, jak se do telefonu dostat. Jak už tomu ale bývá u jakéhokoli jiného telefonu než u iPhonu X, je to cesta nejrychlejší a nejspolehlivější. Čtení obličeje dobou nutnou pro zapamatování tváře slibuje zajímavé výsledky a subjektivně je skutečně rychlejší než třeba u Samsungu. Protože však zapojuje do skenování jen viditelné spektrum světla, ve tmě se s tímto systémem odemykání raději rozlučte, i když se LG skutečně snaží do poslední chvíle, a třeba na ulici osvětlené běžnými lampami se V30 odemkne bez větších problémů. Experimentátoři pak dozajista rádi zkusí doposud málokdy vyzkoušené odemykání hlasem. Pro něj platí v zásadě to samé jako pro odemykání obličejem: funguje spolehlivě, dokud není kolem vás větší hluk. A tím myslím třeba i hlasitější hudbu z pokojové hi-fi soustavy. Jinými slovy: prostou dokonalost odemykání otiskem prstu ani v LG nepřekonali, i když se hodně snažili.

Displej, prostředí, baterie: léčba starých nemocí

Jestliže jsem LG V30 definoval jako myšlenkového pokračovatele loňské „gé šestky“, v otázce displeje definuje pro svou mateřskou značku úplně nové standardy. Už se zde totiž nesetkáme s IPS technologií – LG se coby leader ve výrobě displejů plně soustřeďuje na AMOLED technologii. Nebo chcete-li P-OLED – i na shluk písmen totiž platí ochranná známka konkurence. Ať už se ale to, co nám svítí do očí, jmenuje jakkoli, výsledek je stále stejný a nebojím se říci téměř dokonalý. Dle mé subjektivní zkušenosti kalibrované přímým srovnáním s Note 8 se jedná o dost možná nejlepší displej na trhu. Oproti Samsungům disponuje LG o něco přirozenějšími barvami (byť i to se dá nastavit) a hlavně subjektivně vyšší hodnotou jasu. Proč stále opakuji onu „subjektivní“ mantru? Na papíře se totiž všechno má tak trochu jinak: 800 nitů Samsungu proti 600 nitů u LG. Osobní zkušenost však hovoří jinak. Samsung naopak dle mého vede v nejnižším nastavitelném jasu. Ale nic naplat, prvenství v obrazových kvalitách bych zde přiřkl Quad HD displeji LG.

Je velká škoda, že fyzické vlastnosti displeje trochu sráží to, co se kolem něj děje. Mám na mysli především nepřesné senzory všech kategorií. Jako první v řadě stojí senzor snímání okolního světla, který snižuje hladinu jasu v malých skocích a displej proto po odemknutí obrazovky ošklivě poblikává. Hned za něj se připojuje příliš citlivý senzor otáčení, který rotuje zobrazením při sebemenším náznaku pohybu a do přirozené polohy je nutné jej vrátit necitlivým klepnutím. To nespraví ani mimořádně efektní zakulacené rohy obrazovky, které sice také nalezneme na iPhonu X, v případě tohoto prvku ale patří prvenství LG, jmenovitě modelu G6.

LG nikdy nevynikalo propracovaností grafické nadstavby nad operačním systémem, jak se ale zdá, ledy začínají pukat. Design sice stále odkazuje na prastaré vzory, které mi nikdy nepřišly nijak esteticky působivé, funkčnost ale pokročila o míle dál. A to dokonce i ve srovnání s loňským modelem G6. Dost možná za to může právě zkušenost se dvěma displeji předchozích generací „véček“. U V30 sice nacházíme pouze jednu obrazovku, roli té druhé převzal proužek, který vyjíždí z okraje obrazovky (jakoby náhodou dosti podobně jako Edge Panel u Samsungu) a na něj můžete naskládat své oblíbené aplikace, kontakty, ovládání přehrávače, nebo třeba přímé příkazy typu „Napiš poznámku“ nebo „Vytvoř událost v kalendáři“. Ne snad, že by se jednalo o bůhví jak revoluční počin. Naopak. LG v30 ochuzením o sekundární displej pro někoho může přijít o značnou část svého kouzla. V některých situacích se však další prostor na obrazovce hodí.

Svébytně pojímá LG také umístění více aplikací na jedné obrazovce. Už z podstaty Androidu Oreo lze prostor rozdělit mezi dvě aplikace ve fullscreen módu. Stejně tak ale zůstávají v LG věrni svému systému QSlide, kdy se programy otevírají v malých okýnkách a pod nimi lze ještě sledovat další obsah. A není to jediný případ, kdy vidíme u LG originální přístup. Obecně platí, že množstvím nejrůznějších nastavení a personalizace jednotlivých aplikací od výrobce korejské telefony dokážou velmi mile překvapit a své konkurenty překonat. Jejich plný výčet přesahuje možnosti tohoto textu, za všechny se však sluší zmínit možnosti libovolně poskládat ovládací prvky na spodní liště a doplnit je třeba o stahování lišty notifikací nebo spouštění aplikací QSlide. V každé aplikaci zvlášť jde navíc nastavit, zda je chcete zobrazit nebo skrýt. Uživatelská nadstavba také disponuje velmi příjemným clipboardem ke kopírování textu a obrázků a po desktopovém vzoru také „košem“, kam se na 24h skrývají odinstalované aplikace včetně jejich nastavení, takže není žádný problém je zase rychle obnovit.

V úrovni funkční výbavy vůbec udělali v LG pořádný kus práce. Ještě loni jsem model G6 kritizoval za nekoherenci grafického prostředí nebo zcela chybějící elementární funkci – přizpůsobení ovládání držení v jedné ruce. Všechny tyto mouchy jsou vychytány. Za své naštěstí nevzalo ani rychle přístupné vyhledávání v celém obsahu telefonu, ani možnost vybrat si, zda budete používat launcher se zásobníkem aplikací, nebo si „po čínsku“ necháte všechny řadit na homescreen. Co se bohužel nezměnilo, jsou tzv. Smart settings – chytřejší, na lokalizaci založená představa LG o zvukových profilech. Jejich možnosti jsou ale stále značně limitované: omezují se vlastně jen na zapínání a vypínání bezdrátových modulů, spouštění vibrací a možnost spustit konkrétní aplikaci při použití sluchátek. Poslední jmenovaná možnost byla také jediná, kterou jsem skutečně využíval. Co je v prostředí skutečně „smart“, to je analýza telefonu. V LG nejen že bez zásahu uživatele probíhá diagnostika všech potenciálních problémů. Pokud se ale telefonu nezdá nějaké zdánlivě nelogické nastavení, neváhá na to upozornit. Modelově to mohou být situace jako bezděčné vypnutí mobilních dat, nebo nastavení režimu „Nerušit“ v nezvyklou dobu.

Všechny tyto vymoženosti krmí 3300 mAh akumulátor ve spojení s bezdrátovým nabíjením a „drátovým“ rychlonabíjením třetí generace. Tato kombinace dává dohromady velmi nadprůměrné výsledky. Pracovní dny náročnějšího charakteru se vstáváním v půl sedmé a následným usínáním v jednu ráno, přičemž mezitím se hodinu naviguje, displej svítí 4 hodiny a uskuteční se kolem dvou hodin hovorů, zvládá s grácií. Po ulehnutí do postele stále LG V30 hlásilo 20 % nabití. Vlastně se mi během testu nikdy nestalo, aby se telefon přepnul do úsporného režimu, a to jsem jej nijak nešetřil. Průměrná výdrž LG V30 se během testu pohybovala mezi 18 a 22 hodinami na jedno nabití.

Fotoaparát a multimédia: pomalu a v širokých úhlech

Asi nikdo nečeká, že by do nejvyšší třídy letos vstoupil jakýkoli telefon s méně než dvěma objektivy. Ani LG není výjimkou, jako vždy na to jde ovšem po svém. Jako jediný telefon na trhu totiž nabízí kromě standardního objektivu s (opět rekordní) světelností f/1.6 a 16 Mpx snímačem ještě 120stupňový širokoúhlý objektiv se světelností f/1.9. Kromě toho, že je možné mezi oběma soustavami přepínat, využít se dají také jako jakýsi „antizoom“ – ze standardního obrazu lze plynule záběr oddálit. LG se tedy chová přesně opačně, než většina fotomobilů na trhu. A má to své výhody: jen V30 můžete například vyfotit všechny své kumpány u jednoho stolu v restauraci, a to včetně těch, kteří sedí přímo vedle vás (byť za cenu okrajové deformace jejich hlav). Do záběru se vám ale vejdou i vysoké budovy, které budete moci fotit přímo od jejich paty.

Pravdou ovšem zůstává, že širokoúhlý objektiv má trochu jiné vlastnosti než ten standardní. Kromě už zmíněné nižší světelnosti má také tendence k přepalování bílé a v interiérech k nepřirozenému zachytávání světel a tvorbě nejrůznějších odlesků. Focení na obě dvě soustavy pak z neznámých důvodů poznamenává zřejmě softwarový bug – až nepřirozeně dlouhá reakční doba spouště. Někdy telefon skutečně exponuje, někdy jde o prachobyčejný zásek – to ve valné většině po prvotním spuštění fotoaparátu. Často se proto stává, že jako blázen ťukáte do spouště pod dojmem, že jste se snad netrefili. Telefon ale hezky počká třeba i dvě vteřiny a potom exponuje pět snímků po sobě. Je to otravné a telefonu té nejvyšší kategorie naprosto nehodné. Bohužel, i když máte to štěstí a tento neduh vás mine, i tak patří expoziční doba LG V30 v dané kategorii k těm delším a konkurentům z Apple nebo Samsungu se rovnat nemůže.

I tak ale fotografie pořízené LG V30 patří mezi špičku – byť pravda na její spodní konec. Na rozdíl od nejbližší konkurence v LG nenaskočili na vlnu vysoce kontrastních a efektních, leč přesto poněkud nepřirozených fotek. Barevné podání je velmi přirozené a tíhne do studeného spektra. Výhradu bych možná mohl mít ke struktuře detailů, kterou už jsem viděl i lepší, ale není to nic, kvůli čemu bych LG absolutně zatracoval. V exteriérech nemá problém s ostrým zachycením jakkoli rychlého pohybu, což se mění v interiérech, míra rozmazání ale koreluje s měřítky třídy.

Jak fotí LG V30?

Kde však LG oproti konkurenci vyniká, to je oblast audia. Nikoli prostřednictvím repráčku, který stále patří mezi ty tišší na trhu (a bohužel je doplněn také nepříliš výraznými vibracemi), po připojení sluchátek ale nastávají skutečné audio-orgie. Už jen samotná přítomnost sluchátkového jacku vytíná políček všem, kteří tvrdí, že jeho absence je trend, bez něhož bychom museli používat nepřiměřeně tlusté telefony. Je to lež: LG V30 je užší než iPhone 8 Plus i iPhone X – hlavní proponenti nového trendu.

Po připojení dostatečně kvalitních sluchátek se pak rozezní pravá zvuková symfonie. Někteří zahraniční recenzenti dokonce přirovnávají výkony LG V30 na poli audia k hi-res přehrávačům. Není divu, LG disponuje podporou streamování hudby v nejvyšší kvalitě MQA, k přehrávání slouží 32bit DAC převodník ESS Sabre ES9218P. V praxi to znamená bezkonkurenční oddělení jednotlivých nástrojů a čistotu a vzdušnost nahrávek ve vysokém rozlišení. A co víc – beze strachu lze sáhnout i po ekvalizaci, ale i do knihovny volitelných digitálních filtrů – zvuk to nikterak nepoškodí a při citlivém používání lze z nahrávek vytáhnout skutečné maximum. Při nastavování jen pozor na přílišné namáhání sluchu. Při necitlivé manipulaci zejména s basovou složkou si po nějakém čase lze způsobit i fyzickou bolest.

Nebyl by to telefon pro audiofily, kdyby nepřibalil do krabice také kvalitní sluchátka. Ty nesou už výše zmíněný rukopis B&O a na poměry „sluchátek zdarma“ jde skutečně o nevídaný kousek. Zvuk linoucí se z nich je neuvěřitelně vzdušný s pevným základem hutných, ale přesto velmi konkrétních basů. Osobně mi však vadilo středové pásmo, které se necitlivou kompresí dostává až do zvláštně umělé až chemické roviny a zážitek ze skladeb mi kazilo. Používám sluchátka s vyrovnanějším charakterem, a i když se mi po výškách a basech bude stýskat, kvůli těm u LG bych je neodložil.

Závěr

LG V30 toho má hodně co nabídnout, ale hodně si také bere. Audiofilové ať ani nepřemýšlejí a hned pro LG utíkají. Fotografové najdou rozhodně lepší telefony, a ti ostatní ať se rozmyslí, zda se chtějí konzervativně zařadit do Samsungovsko-Applovského davu, anebo zda ocení v mnoha směrech originální přístup LG k disciplíně pojmenované „špičkový telefon“. Jenže právě v názvu disciplíny je možná zakopaný pes. Zatímco Apple a Samsung (a v poslední době i Huawei) hrají bez zbytečného vzrušení perfektně každý úder, LG se soustředí spíše na opičky pro diváky a lecjaký míček mu proto uteče. Vše naštěstí trochu zachraňuje cenovka. Za 24 000 bych V30 doporučil málokomu. Za stávající cenu oscilující v intervalu 16-18 000 se pro leckoho může jednat o zajímavou alternativu aktuální špičce.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
vyvážený displej	ve své kategorii podprůměrný fotoaparát
fantastický zvuk	místy nedotažené ovládání
nezdolná baterie
možnosti personalizace