Finsko. Země s nejnižší hustotou osídlení v EU. Země skvělého rocku a metalu. Země, kde většina řidičů ovládá jízdu na sněhu s bravurou rallyového jezdce. Země, která jako jedna z mála dokázala vzdorovat brutální přesile Rudé armády. Země, kde je dům bez sauny neprodejná nemovitost. Země jedné z největších legend. Země Nokie.

Po trošku dramatickém úvodu se musím přiznat, že finská kultura je mi sympatická a zejména pro zmíněnou Nokii mám trošku slabost. Vnímám ji stále jako legendu své doby a tak nějak jsem vždycky doufal, že se jednou vrátí na výsluní a bude trápit ty nejlepší, respektive nejúspěšnější. Tak jako jsme sledovali pád tohoto výrobce, který platil za etalon kvality, tak teď můžeme sledovat opatrný návrat do byznysu a pokusy dodat slavnému jménu jeho zašlý lesk.

Ne vždy jsou to pokusy úspěšné. V nedávné recenzi jsem chtě nechtě musel trošku “sestřelit” Nokii 2 (recenze) a dostát své pověsti redakčního kata. Po této zkušenosti jsem tak trošku nad Nokií zlomil hůl a možná i malinko uvěřil, že tahle firma je ztracená. Že možná zářila ještě tak dekádu nazpět, ale časy se změnily a Finové zaspali.

A tak jsem s trochou nedůvěry přebíral od messengera balíček s telefonem Nokia 3.1, u kterého mě už dopředu děsila v parametrech položka “velikost paměti RAM”, kde se na mě usmívala číslice 2. Dvojka je číslice, kterou můj otec nerad vídával na vysvědčení v kolonce “chování” a podobné zneklidnění vyvolává i ve mně, protože pro dnešní Android mi to přijde jako dost hraniční hodnota. Vždy se ale nakonec řídím podle toho, jak se telefon používá, ne podle papírových parametrů, které občas dost klamou.

Nokia 3.1: specifikace

Design a zpracování: materiály solidní, provedení ne

Vybalení provázel zvláštní dojem solidnosti, ale zároveň jakési lehkosti. Hliník je poznat na první dobrou, ale zároveň bych od takhle velkého telefonu z takto hodnotného materiálu podvědomě čekal vyšší hmotnost. Není to však negativum. Co jsem ovšem při podrobnější prohlídce zaregistroval poměrně neomylně, bylo špatné slícování v levém horním rohu, respektive v prostoru, kde je mezi dvě části hliníkového rámu vložen plastový proužek. Výrobní proces se zjevně nepodařilo doladit k dokonalosti, protože i kamarádova naprosto stejná Nokia 3.1 měla stejný problém ve stejném místě.

Až na tento drobný nešvar je jinak provedení ucházející a odpovídající ceně. Pevnost celého telefonu ukazuje, že ty tam jsou časy, kdy levnější smartphony vydávaly i při mírném tlaku různé pazvuky a křupání, Nokia 3.1 i při silném ohýbání a kroucení drží “jak zaťatý Jano”. Hodnotnější materiál si ale vybral i svoji daň. Hliník rozvádí teplo lépe než plast, což znepříjemňuje hraní náročnějších her. Po hodině a půl v Pokémon GO bylo držení už dost nepříjemné z hlediska teplotního. Jedná se ale spíše o vlastnost, než negativum. Na druhou stranu, ani ze zpocené ruky telefon neměl tendence vyklouzávat, což je skvělé.

Ještě se krátce zastavím u odolnosti. Vzhledem k cenové kategorii jsem ani neočekával, že by Nokia 3.1 mohla být nějak odolná a logicky jsem tedy na konci testu hledal nějaké škrábance na displeji a celkově známky používání. Marně. Po vyleštění byl telefon skoro jako nový, bez známek používání. Za slovem “skoro” se skrývají dva, tenoučké, téměř neviditelné, asi tři milimetry dlouhé škrábanečky na samém okraji displeje, mimo jeho aktivní plochu. Tělo jako takové nebylo poznamenáno vůbec. Vzhledem k tomu, jak se při testech k telefonům chovám, mi nezbývá, než smeknout. Tohle jsem ještě neviděl a to ani u o hodně dražších smartphonů.

Jinak se design telefonu nevymyká zažitým standardům. Kolem 2,5 D displeje je přiznaný rámeček, nad i pod zobrazovačem je pak prostor, který dole není nijak využit, nahoře je klasicky reproduktor, přední kamerka a vpravo logo výrobce. Tlačítko zamykání je dobře přístupné a nad ním přepínač hlasitosti taktéž. Levá hrana potom ukrývá dva samostatné sloty. Jeden na dvě SIM karty a druhý na microSD paměťovou kartu. Na zádech se pak nic nového nekoná, uprostřed je fotoaparát s LED bleskem.

Displej, prostředí a baterie: škoda pár malých chyb

Zobrazovač jako takový dost klame v pozitivním slova smyslu. Rozhodně bych mu netipoval rozlišení HD+, spíše Full HD. Oproti Samsungu Galaxy J6 (recenze), který jsem recenzoval minule a který má jen o 0,6″ větší displej, je to neskutečný rozdíl. Smutné je, že v neprospěch téměř dvakrát dražšího Samsungu. Poměr stran je moderních 18:9 a k jeho kvalitě nemám výhrad. Snad jenom barvy mi připadaly malinko studené, což bohužel v nastavení nejde nijak změnit. Jas displeje byl dostatečný za každé situace a i čidlo jeho automatického nastavení fungovalo k mé plné spokojenosti a nemá problémy, který pozoruji u některých výrobců, a sice nadhodnocování úrovně okolního osvětlení.

V telefonu pak běží Android 8.0 Oreo bez jakékoliv nadstavby nebo dokonce bloatwaru, což oceňuji. Systém jako takový nemá problémy s rychlostí, bohužel slabší hardware se trochu podepisuje na plynulosti systémových animací, případně náročnějších aplikací. Dá se na to zvyknout a pozitivní je, že se nejedná o žádné dlouhé záseky, ale spíše takové trhání a pocukávání. Není to ale nic, co by znepříjemňovalo práci s telefonem nějak výrazně a je třeba mít na paměti, že se jedná o zařízení za 3,5 tisíce korun.

Zaznamenal jsem problém s přesností GPS čipu. Ten bohužel nepodával zrovna ideální výkony. V místech, kde jiné telefony ukazují polohu bleskově a přesně se Nokia 3.1 lehce ztrácela. O žádnou katastrofu se nejednalo, navigace byla použitelná, ale v hustší zástavbě občas “přejela” odbočku nebo se naopak zpozdila. Rozpačitější jsem byl z toho, že mi při volání druhá strana pravidelně sdělovala, že nejsem moc dobře slyšet. A to jak klasicky “na ucho”, tak i na hlasitý odposlech. Může se ale jednat o vadu konkrétního kusu nebo je možné, že v jedné z dalších aktualizací bude toto opraveno.

Kde jsem byl spokojen maximálně, byla výdrž baterie. Na to, že disponuje kapacitou 2990 mAh, předváděla skvělé výkony. Úsporný režim je sice v nastavení dostupný, ale neměl jsem potřebu ho zapínat. Při klasickém zatížení v podobě pár hovorů, Instagramu, občasného odepisování na Facebook Messengeru a večerním raidu v Pokémon GO jsem bez problémů vydržel ještě do druhého dne dopoledne. Když jsem se krotil, nebyl problém nabíjet až za více, jak 48 hodin. Při zapnutém úsporném režimu tedy pravděpodobně nebude problém v pátek ráno odpojit telefon z nabíječky a zapojit ho zpět až po návratu v neděli v podvečer.

Fotoaparát a multimédia: s odřenýma ušima

Tady se bohužel dostávám k nejkomplikovanější disciplíně pro Nokii 3.1. Fotoaparát není vyloženě špatný, ale je znát, že zde už se šetřilo hodně. Barvy jsou přesaturované a přechody světla a stínu jsou dost problém. Fotoaparát jako by nevěděl, co s tím. Občas výsledek ujde, občas je to nepoužitelné. Za světla se to ale ještě dá, přítmí už představuje výzvu a obrázky i z uměle osvětlené ulice po setmění jsou nad síly telefonu. Nemá však problémy s ostřením, to je vždy rychlé a přesné.

Bohužel, příliš dobře si nevedl ani v oblasti natáčení videa. Tam naopak trochu chaoticky a prakticky neustále přeostřoval. Když už se ale rozhodl, že s tím dá pokoj, byl výsledek ucházející a poměrně ostrý. Sráží to ale absence stabilizace, takže buď budete točit staticky a z hodně pevné ruky, nebo vůbec. Maximální rozlišení, ve kterém Nokia 3.1 zvládne je Full HD při 30 FPS.

Jak fotí Nokia 3.1?

Zhodnocení a konkurence

Takže, jak si stojí Nokia 3.1 jako telefon za tři a půl Palackého? Rozhodně ne špatně. Sice je znát, že v rámci cenového boje s konkurencí musely přijít jisté kompromisy, ale žádný z nich není natolik zásadní, aby významně komplikoval uživatelskou přívětivost a použitelnost. Dost podobný zážitek nabízí Meizu M6. Koupíte ho o malinko levněji, ale dostanete starší Android a displej formátu 16:9, což ale nemusí nutně být na závadu. Podobně na tom budete i s Motorolou Moto E4 Plus. Když si připlatíte, můžete mít Xiaomi Redmi 5. No a když si připlatíte o jednoho Palackého víc, jste na Xiaomi Redmi Note 5, který je pro mě osobně favoritem v poměru cena/výkon a překonává i mnohem dražší telefony konkurence.

Ti, co s nostalgií vzpomínají na finskou nadvládu ale klidně mohou po Nokii 3.1 sáhnout. Dostanou solidní telefon, který bohužel sice trošku zapadl mezi konkurenci, ale to je dané i tím, že v této kategorii je opravdu nabito. Pro studenta, který ocení spíše výdrž, než výkon ve hrách, ale klidně i pro nenáročného uživatele, který zkrátka nechce dát za telefon více než je nutné, to bude investice, kterou naprosto schvaluji. I přes jisté výhrady ale držím Nokii palce a doufám, že příští recenze jejich produktů se ponesou minimálně v podobně pozitivním duchu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
slušná výdrž na baterii	horší fotoaparát
svižnější než se na papíře může zdát	provedení není perfektní
čistý Android bez bloatware	GPS má občas problémy