Zase mi na stole skončila červená krabička s Xiaomi. Nejsem žádný fanda ani odborník na tuhle ambiciózní značku, ale po testu Redmi Note 5 si získala mé sympatie. O to víc jsem se těšil na Redmi 6, který je přeci jen o malinko blíže mému osobnímu vkusu. Mám totiž rád menší displeje. Ne, že bych musel jít za každou cenu proti proudu, ale mým potřebám zkrátka vyhovují spíše kompaktnější zařízení.

Ale ještě k Xiaomi jako značce. Líbí se mi jejich poměrně prozákaznický přístup. Věděli jste například, že přímo na svém webu nabízí náhradní díly na své telefony? To je panečku jiná muzika než třeba u Applu. Chceš si, zákazníku, vyměnit baterku sám? Rozbil sis displej? No, jestli si na to věříš, tak tu máš díly a nic ti nebrání. Xiaomi je mi zkrátka čím dál sympatičtější a i když nemá takové prodeje, jako třeba Huawei, tak se mi jejich přístup líbí ze všech současných výrobců nejvíc. Nepředražuje telefony, nesnaží se zákazníkům prodávat výrobní salám a vydávat ho za vybranou delikatesu, jako to dělá v poslední době jeden nejmenovaný, ale taktéž asijský výrobce. Nicméně, sympatie stranou, když jde o recenzi, musí nastoupit objektivita. Nelze jen chválit, je třeba i kritizovat, pokud je tedy co.

Xiaomi Redmi 6: specifikace

Za zapůjčení děkujeme eshopu XM.cz, u kterého telefon zakoupíte.

Design a zpracování: plast prostě neschováš

První úchop provází dojem plastovosti. Pokud jste doteď měli telefon s hliníkovým rámečkem nebo i zády, tak u Redmi 6 zkrátka poznáte, že na prémiové materiály prostě v rozpočtu nezbylo. Ale on ten plast vlastně není zase tak špatný. Na rozdíl od některých konkurenčních plasťáků (a toto pojmenování není myšleno nijak hanlivě) se záda telefonu neprohýbají, celé zařízení je hezky pevné a působí monoliticky.

A vzhledově Redmi 6 připomíná svého většího brášku, kterého jsem nedávno také recenzoval a to Redmi Note 5 (recenze). Obě zařízení jsou zepředu bílá a záda mají velice sympatický odstín modré. Na fotografiích to až tolik nevynikne, ale je to taková “letně svěží” kombinace, která se jen tak neokouká. Telefon tak v záplavě tmavých a nudných placek na sebe na veřejnosti i trošku poutá pozornost. Stejně jako u Redmi Note 5 si myslím, že tahle barevná kombinace má šanci především u mladších uživatelů.

Slícování je příkladné a oceňuji, že displej není, jak je teď v módě, 2,5D. Připadá mi to praktičtější a ne tak “na ráně”. Rámečky jsou sice vcelku tenké, ale jsou znatelné. Nad i pod displejem je pak zhruba centimetr místa. Dole zůstal prostor bez využití, nahoře je pak klasicky reproduktor, fotoaparát, senzor okolního světla a notifikační dioda. Ta má bílou barvu a její světlo je poměrně decentní, nijak ostré, ale dostatečně informativní. Rozpaky vzbuzovala spíše regulace jasu displeje. Její práci bych označil jedním slovem za zmatečnou. Na světle by si občas jas zasloužil zvýšit na použitelnou úroveň a někdy naopak ve tmě displej do očí pálil až zbytečně moc. Je to ovšem věc, která se pravděpodobně dá řešit softwarovým updatem.

Záda pak obsadila skvěle fungující čtečka otisků a duální fotoaparát. Skoro dole je potom hlasitý reproduktor. Na pravém bohu je pak klasicky zamykací tlačítko a dvojtlačítko hlasitosti. Mají sice trošku tužší, ale velice jasný a jistý stisk. A na protějším, tedy levém boku, nebo chcete-li hraně telefonu, jsou dva šuplíčky na nanoSIM karty a paměťovou microSD kartu.

Telefon se dobře drží, jeho zaoblené tvary dobře padnou do ruky a neměl jsem problém s nějakým vyklouzáváním nebo nejistotou při používání. Oceňuji, že záda jsou odolná jak proti škrábancům, tak proti upatlání upocenou rukou. Zepředu už to bohužel taková sláva není. Škrábanečky se sice po cca deseti dnech používání nějaké objevily, ale co bylo horší, byla neustálá upatlanost zobrazovací plochy. Pot a mastnota ulpí na každém displeji, ale obvykle to jde vyřešit za tři vteřiny přejetím po rukávu trička. Ne tak u Redmi 6, tam jsem musel vyloženě cíleně čistit a to i na několikrát, než jsem byl s výsledkem spokojen. Kupujícím bych tedy doporučil nějakou kvalitnější fólii či krycí sklo, které tento problém pomůže vyřešit.

Displej, prostředí a baterie: občas rozpačité

Jak už jsem naznačil v úvodu, tak úhlopříčka “necelých pět a půl” je na mě sice pořád vcelku velká, ale alespoň už se to blíží rozměru mně vyhovujícímu. I přestože zobrazovač není Full HD, je displej vcelku jemný a rozhodně jsem nepozoroval, že by rozlišení “jenom” 1440 x 720 nějak kazilo dojem z používání. S podáním barev jsem byl také spokojen, případné doladění je v systému možné. Nadšení ale kazil jeden otravný nešvar, se kterým jsem se nedokázal vypořádat. I přesto, že jsem prolezl všechna možná nastavení, nebyl jsem schopen zabránit tomu, aby se rozsvítil displej, kdykoliv jsem Redmi 6 zvedl ze stolu. Ono se to nezdá jako problém, ale ve chvíli, kdy posloucháte hudbu a potřebujete odejít, zvednete se, automaticky uchopíte telefon a nečekáte, že si při tom přepnete prstem písničku. A po čase to začne vcelku lézt na nervy. Další a poslední výtka směrem k softwaru směřuje k nadstavbě MIUI 9. Na můj vkus je nastavení malinko chaotické a často jsem se v něm, zejména ze začátku, ztrácel. Stěžoval jsem si na to samé i u většího příbuzného Redmi Note 5. Doufám, že v MIUI 10 dojde ke zjednodušení, nebo alespoň pochopitelnějšímu pojmenování jednotlivých voleb v menu nastavení.

To jsou všechna negativa, která jsem ohledně systému zaznamenal. A věřím, že pro většinu uživatelů nebudou nijak zásadní. Co bylo naopak absolutně super, je rychlost, svižnost a lehkost, s jakou se telefon používá. Téměř žádné záškuby, záseky, plynulost animací perfektní, zkrátka byla radost Redmi 6 používat. A to se pohybujeme v cenové kategorii “telefon za čtyřku”! Ani ve hrách jsem nebyl nijak zvlášť zklamán. Ano, v těch náročnějších občas grafickému čipu dochází dech, ale není to zkrátka herní stroj a je třeba s tím při koupi počítat. Nicméně jsem nenarazil na žádnou hru, která by byla vyloženě nehratelná.

Využil jsem i bez výhrad fungující Zámek aplikací pro uzamčení některých aplikací pod heslo, které je třeba zadat, i když je telefon odemčen. Stejně dobře fungovala možnost Duální aplikace, kterou jsem využíval zejména pro správu firemních účtů na sociálních sítích. V těchto ohledech tedy musím naopak MIUI pochválit, protože přináší skutečně užitečné funkce a vylepšení. Směrem k baterii taktéž nemohu mít výtky. Díky relativně slabé hodnotě 3000 mAh jsem očekával, že běžný pracovní den tak tak překlepu do večera. Jak jsem se mýlil, jsem zjistil, když jsem šel do postele s 39 % někdy kolem půlnoci. Ani při skutečně náročném provozu jsem neměl problém vydržet úplně v pohodě nějakých 18 hodin. A když jsem zapomněl přes noc připojit Redmi 6 na nabíječku a ráno jsem zjistil, že jsem na 27 %, stačilo zapnout v nastavení úsporný režim a do dvou odpoledne jsem pohodlně vydržel.

Fotoaparát a multimédia: nezklame, spíše překvapí

Ještě než se dostanu k fotoaparátu, zhodnotím hudební schopnosti Xiaomi Redmi 6. Ohledně hraní z reproduktoru si skutečně vzhledem k ceně nelze stěžovat. Asi málokdo by čekal více než jeden mono reproduktor. Ten se sice snaží, ale použitelný je tak cca do 70 % hlasitosti. Pak už to popravdě není žádná sláva. Horší je to s jackem. Ten podává rozhodně lepší výkon po stránce kvality, ale hlasitostí neoslní. Tišší songy byly v podzemních drahách metru neposlouchatelné, protože sluchátka zkrátka nebyla schopna překřičet okolní hluk. S jinými telefony to problém nebyl, ale s Redmi 6 jsem skutečně pociťoval nedostatek hlasitosti.

U fotoaparátu začnu netradičně natáčením videa. Díky přítomnosti elektronické stabilizace není výsledek příliš roztřesený. Barvy nejsou přepálené, ani vybledlé, ale ostření Redmi 6 dost trvá. A to skutečně třeba vteřinu a půl, než vůbec začne přeostřovat. Lze tomu pomoci uživatelsky – místo spoléhání na automatiku je lepší při natáčení ťukat na displeji na objekty, které mají být ostré. Výsledek je potom rozhodně koukatelnější. Škoda jen, že telefon zvládá maximálně Full HD při 30 snímcích za sekundu.

Fotky jsou pro Redmi 6 o něco silnější disciplína. S podáním barev nemá absolutně problém, stejně jako u videa – jsou tak nějak akurátní. Detaily se neslévají a překvapením pro mě bylo i jak se fotoaparát srovnal s kontrasty světla a stínu. Ani ne-zcela-optimální světelné podmínky nepřinesly vyloženě bídné výsledky. Ty se dostavily až ve chvíli, když už by rezignovala i spousta dražších telefonů. Dobře působí i režim portrétu. Bokeh efekt je skutečně efektní a ostrá je jen osoba v popředí. Selfie kamerka potom podává solidní výkony jen za skutečně optimálních světelných podmínek.

Jak fotí Xiaomi Redmi 6?

Zhodnocení a konkurence

Nakonec, i přestože jsem si na Redmi 6 našel pár nedostatků, mi nezbývá, než ho doporučit. Ničím zásadním se Xiaomi neprovinilo, naopak třeba svižností systému a výkonem fotoaparátu předčí mnohé soupeře stejné cenové relace. Plastové tělo sice nedělá takový dojem jako hliník, se kterým to zkusila minule recenzovaná Nokia 3.1 (recenze), ale to je zkrátka daň za to, že se přidalo zase jinde.

Kromě konkurence z Finska mu může ještě dýchat na záda třeba Huawei Y6 Prime (2018), jehož recenzi teprve chystáme. Neočekávám však, že by to měla být nějak výrazně lepší volba. Mohl bych srovnávat s dalšími ve stejné cenové kategorii, ale radši specifikuji, komu Redmi 6 asi tak nejlépe sedne. V recenzované barevné variantě bych viděl jako optimálního majitele studenta, který ocení svěží vzhled, svižný systém při kterém nepřijde o nervy a solidní fotoaparát. Nesmí to být ale nějaký hudební nadšenec, to by se mohlo dostavit zklamání z nedostatečně výkonného audiovýstupu.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
svižný systém	displej s chabou ochrannou vrstvou
solidní fotoaparát	slabší audiovýstup
dobrá výdrž na baterii