Fitness náramky jsem vždy považoval za přestupní stanici na cestě za chytrými hodinkami. Jenže Xiaomi Mi Band je tak zvučné jméno, že i skeptik jako já musí přemýšlet, jestli nepotkal výjimku potvrzující pravidlo.
Začít musím ze široka: Mi Band jsem nikdy nepoužíval. Do rukou se mi dostala snad třetí generace, ale tu jsem poslal dál do rodiny, protože jsem nositelné elektronice nefandil. Obrat v názoru udělaly Huawei Watch GT a hlavně hodinky Galaxy Watch od Samsungu. O prvních jsem kdysi prohlásil, že je to vlastně jen náramek, ty druhé fungovaly fantasticky, ale zase nevydržely několik týdnů na nabití.
Těmito hodinkami jsem si vytvořil stupnici, kde na jedné straně je obyčejný kus plastu se senzorem srdečního tepu a akcelerometrem, na druhém hodinky, ze kterých můžu i volat a psát. Xiaomi Mi Band vypadá jako zástupce první kategorie, ale klame tělem. Bez uzardění můžu říct, že si šestý Mi Band dokážu představit jako svůj primární fitness tracker i ve srovnání s výše uvedenými konkurenty.
Proč si koupit náramek místo hodinek? Argumentem může být nižší cena i menší rozměry. Není nic příjemného zachytávat se ciferníkem za popruhy batohu nebo po obyčejném zakopnutí koukat na střepy padající z hodinek za deset tisíc.
Z tohoto pohledu je Xiaomi Mi Band perfektní doplněk, na kterém se prakticky nemá co pokazit. Veškeré ovládání probíhá přes dotykový displej, na těle dokonce nenajdete ani žádná tlačítka! Jak se tedy náramek zapíná? Nijak. Pokud má energii, je zapnutý, pokud se vybije, je vypnutý, nic mezi tím.
Elektřinu čerpá Mi Band skrz magnetickou nabíječku, která se připojí k zadnímu krytu, aniž byste museli odepínat řemínek. Zároveň je však škoda, že nabíječka v balení končí konektorem USB-A. Můžete tak sice nabíjet v autě nebo z notebooku, ale z telefonu šťávu nedoplníte. Je to maličkost, ale udělala by mi větší radost, než přidání rovněž chybějícího bezdrátové nabíjení.
Stejně tak vidím potenciál k vylepšení v řemínku. Na rozdíl od klasických hodinek totiž Xiaomi nezvolilo zapínání na sponu, ale jakýsi druk nebo knoflík. Zatímco klasické hodinky tak na zápěstí hravě utáhnete, na Mi Bandu si vyzkoušíte postup podobný měření obvodu ruky bez pomocníka. Netuším, proč do Asie ještě nedorazil lifehack v podobě ráčny nebo nějaké zvratné spony místo provlékacího kroužku.
Tím ale ergonomická negativa končí. Přestože je Band lehoučký jen 24 gramů, vešel se na něj displej o úhlopříčce 1,56 palce. Vzhledem k protáhlé úhlopříčce je to relativní údaj, ale rozlišení 152 × 486 pixelů už napoví – jedná se bezmála o stejný prostor, jako mají běžně hodinky. To vše ale při nižších rozměrech a vlastně i jednodušším ovládání, k němuž se ještě dostaneme.
Samotné provedení je vcelku klasické. Cca pět centimetrů dlouhé tělo má zaoblené rohy, nikde netlačí, ale tloušťka 12,7 milimetru je přece jen více, než je běžné. Díky zapuštění do řemínku ale nikde nic nevystupuje a tím pádem se ani nezachytává. Určitě je ale pohodlnější a kvůli senzorům i přesnější nosit Mi Band na vrchu ruky, než na vnitřku zápěstí po vojenském způsobu. Samotný optický snímač tepové frekvence a oxymetr pak z dna náramku jemně vystupují, aby měly optimální přítlak.
Asi nepřekvapí, že Xiaomi nevypustilo odolnost vůči vodě. Mi Band 6 splňuje certifikaci pro hloubku 50 metrů, v praxi tak nevadí ani sprchování, ani plavání, ale do sauny už byste měli náramek sundat a potápět byste se s ním taky neměli. I to ale stačí pro to, abyste mohli náramek nosit nonstop.
Když jsem prvně Mi Band zapínal, byl jsem velmi skeptický, jak si ergonomie poradí s nudlovitým displejem. Skepse brzy přešla, ale bojím se, že pokud potřebujete brýle na čtení, souhlasit se mnou nebudete.
Pro ostatní případy je ovládání jednoduché, intuitivní a funkční. Zvednutím ruky nebo dotykem rozsvítíte pohotovostní obrazovku. Stejně jako na většině hodinek, i Mi Band 6 podporuje různé ciferníky, které si můžete i stáhnout přes aplikaci Mi Fit. Výběr není vyloženě široký, circa polovinu tvoří styly, které možná hezky vypadají, ale vyčíst z nich nějaké údaje je nemožné. Svého favorita si však najde každý a ani předinstalovaná grafika není špatná.
Tahem nahoru či dolů se dostanete do nabídky aplikací, kde kolují položky jako Hudba, Notifikace, Workout History atd. Je jich poměrně dost, ale stačí věnovat chvilku customizaci v aplikaci a hravě se mezi nimi vyznáte – systém totiž umožňuje nevyužívané ikonky schovat do kontejneru na zbytky, aby se nepletly.
Pohybem do stran na pohotovostní obrazovce pak listujete jakýmsi ekvivalentem widgetů z telefonu. Nejčastěji jsem tímto způsobem ovládal přehrávač hudby a sportovní statistiky. Xiaomi má tuhle část systému parádně vymyšlenou. Většina hodinek a náramků tak nějak počítá, že se vždycky rozsvítí na domácí obrazovce, případně že budou ukazovat informace k probíhajícímu tréninku.
Mi Band 6 při sportu zobrazuje widget, který jste používali naposled. Náramek vás minimálně při tréninku nenutí koukat na tepovku, pokud během tréninku potřebujete primárně přepínat písničky, abyste se dostali do tempa. A pokud chcete ovládat přehrávání, nenutí vás hledat někde nějakou notifikaci. Zkrátka uživatel je pán a ať už Mi Band budete používat jakkoli, nebude vám vnucovat své představy.
I samotné funkce chytře využívají tvaru displeje. Třeba právě u přehrávače nejsou tlačítka pro přesun mezi skladbami vedle sebe, jak je běžnou praxí. Místo nich jsou na horním a dolním okraji obrazovky, takže je nahmatáte i poslepu. Tohle hodinky tak dobře neumí.
Fitness tracker už z názvu slouží k měření kondice. Xiaomi Mi Band 6 samozřejmě není výjimkou, měří běhání, chození, cyklistiku, spánek, badminton, gymnastiku, tanec, jógu… Počet podporovaných aktivit je nová modla výrobců, takže v seznamu najdete i zumbu nebo švihadlo. Proč ne, ničemu to neškodí, opět totiž můžete vytáhnout nahoru sporty, které provozujete, a ostatní skrýt.
Co jsem viděl u wearables poprvé a pokládám to za geniální vynález, je automatické (volitelné) pauzování aktivity. Osud tomu chtěl, že sporty, které provozuji, většinou nejsou kontinuální. Kousek popojedu, vydýchám se, pokračuju. Ať už na dráze pro kola, nebo ve skateparku. Vždycky mě ale zajímalo, jakou část vyjížďky se skutečně hýbu a kolik času stojím. Mi Band 6 tohle umí odlišit, takže s trochou snahy se dají dopočítat i ujetá kolečka.
Bohužel chytré nastavení sportovních aktivit má pár nedostatků. Tím prvním je absence GPS v náramku samotném. Nemůžete tedy vyrazit bez telefonu, start aktivity je odložený o dobu, než si náramek načte polohu z telefonu a automatická detekce aktivit, kterou Mi Band zvládá, mívá zpoždění.
Vzdálenosti seděly, tepové frekvence rovněž, rychlosti stejně tak, ale zatímco Huawei např. naměřil převýšení 378 metrů a výdaj 881 kcal, Xiaomi můj výkon ohodnotili jako 256 nastoupaných metrů a 1644 spálených kalorií. S Amazfit se Mi Band shodoval, zároveň v historii mi Huawei naměřil stejná čísla, jako Samsung, Fitbit nebo Fossil.
Odnáším si z toho, že nevím, komu věřit a klidně je možné, že mě Huawei plete. Pořád ale platí, že absence GPS této váhavosti nepřidává a náramek můžu doporučit spíš pro porovnání jen vlastních výkonů, což zároveň beru jako hlavní úkol nositelné elektroniky obecně.
Neznám moc důvodů, proč fitness tracker nenosit mimo samotný sport. Asi už jsem podlehl nutkání mít přehled o notifikacích, abych je mohl v klidu ignorovat. I v této činnosti Xiaomi Mi Band 6 obstál.
Má své mouchy, které tušíte už z ceny náramku. Na hlasitý reproduktor nedošlo, takže kvůli telefonování pořád budete muset lovit mobil z kapsy a odkládat helmu. Kvůli maličkému fontu též náramek nezvládá emoji, unicode smajlíky a podobné objekty v upozorněních, ale pokud jste v komunikaci nepřešli čistě na hieroglyfy, určitě se dorozumíte.
Tím máme kritiku vesměs shrnutou a je čas na chválu. Mi Band upozorňuje i při probíhajícím tréninku. Zní to jako drobnost, ale je to zásadní funkce. Příchozí text je navíc perfektně čitelný, malé písmo stlačí i delší zprávy na jedinou obrazovku. K notifikacím se můžete i vracet, což je opět bod, u kterého si musím zaklepat na čelo a ptát se, proč to ještě někoho nenapadlo?
V denním provozu oceníte i relativně dlouhou výdrž. Giganti typu Honor Watch GS sice vydrží víc, ale funkcí mají méně a na ruce už je jejich váha znát. Mi Band 6 tak pro mě splňuje optimum pro nenáročné použití s maximem funkcí. Vydržet týden se dá hravě, lenoch s minimem sportu zvládne i dva.
Xiaomi Mi Band 6 mě velmi mile překvapil. Čekal jsem zařízení levné cenou, provedením i funkcemi, živené fanklubem Xiaomi a amatéry, co na ruce nic lepšího neměli a proto ani nechápou, oč přichází. Tuto mou sociální bublinu propíchlo množství funkcí, které náramek zvládá za cenu vůči hodinkám čtvrtinovou. GPS chybí víc, než bych tušil, líbila by se mi možnost reakcí na zprávy, placení přes NFC (speciální verze s NFC už je v prodeji – pozn. redakce) a hlasité handsfree, ale za cenu oscilující okolo tisícovky tuhle daň zaplatím rád.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
ovládání systému | absence GPS |
výdrž | nejde odpovídat na zprávy |
cena | špatné zapínání řemínku |
displej | |
hmotnost | |
NFC varianta |
Co na nový náramek Xiaomi Mi Band 6 říkáte? Nám se líbí, ale v konkurenci s Honorem 50 to bude mít na trhu opravdu hodně těžké…
Fitness náramky jsem vždy považoval za přestupní stanici na cestě za chytrými hodinkami. Jenže Xiaomi Mi Band je tak zvučné jméno, že i skeptik jako já musí přemýšlet, jestli nepotkal výjimku potvrzující pravidlo.
Začít musím ze široka: Mi Band jsem nikdy nepoužíval. Do rukou se mi dostala snad třetí generace, ale tu jsem poslal dál do rodiny, protože jsem nositelné elektronice nefandil. Obrat v názoru udělaly Huawei Watch GT a hlavně hodinky Galaxy Watch od Samsungu. O prvních jsem kdysi prohlásil, že je to vlastně jen náramek, ty druhé fungovaly fantasticky, ale zase nevydržely několik týdnů na nabití.
Těmito hodinkami jsem si vytvořil stupnici, kde na jedné straně je obyčejný kus plastu se senzorem srdečního tepu a akcelerometrem, na druhém hodinky, ze kterých můžu i volat a psát. Xiaomi Mi Band vypadá jako zástupce první kategorie, ale klame tělem. Bez uzardění můžu říct, že si šestý Mi Band dokážu představit jako svůj primární fitness tracker i ve srovnání s výše uvedenými konkurenty.
Proč si koupit náramek místo hodinek? Argumentem může být nižší cena i menší rozměry. Není nic příjemného zachytávat se ciferníkem za popruhy batohu nebo po obyčejném zakopnutí koukat na střepy padající z hodinek za deset tisíc.
Z tohoto pohledu je Xiaomi Mi Band perfektní doplněk, na kterém se prakticky nemá co pokazit. Veškeré ovládání probíhá přes dotykový displej, na těle dokonce nenajdete ani žádná tlačítka! Jak se tedy náramek zapíná? Nijak. Pokud má energii, je zapnutý, pokud se vybije, je vypnutý, nic mezi tím.
Elektřinu čerpá Mi Band skrz magnetickou nabíječku, která se připojí k zadnímu krytu, aniž byste museli odepínat řemínek. Zároveň je však škoda, že nabíječka v balení končí konektorem USB-A. Můžete tak sice nabíjet v autě nebo z notebooku, ale z telefonu šťávu nedoplníte. Je to maličkost, ale udělala by mi větší radost, než přidání rovněž chybějícího bezdrátové nabíjení.
Stejně tak vidím potenciál k vylepšení v řemínku. Na rozdíl od klasických hodinek totiž Xiaomi nezvolilo zapínání na sponu, ale jakýsi druk nebo knoflík. Zatímco klasické hodinky tak na zápěstí hravě utáhnete, na Mi Bandu si vyzkoušíte postup podobný měření obvodu ruky bez pomocníka. Netuším, proč do Asie ještě nedorazil lifehack v podobě ráčny nebo nějaké zvratné spony místo provlékacího kroužku.
Tím ale ergonomická negativa končí. Přestože je Band lehoučký jen 24 gramů, vešel se na něj displej o úhlopříčce 1,56 palce. Vzhledem k protáhlé úhlopříčce je to relativní údaj, ale rozlišení 152 × 486 pixelů už napoví – jedná se bezmála o stejný prostor, jako mají běžně hodinky. To vše ale při nižších rozměrech a vlastně i jednodušším ovládání, k němuž se ještě dostaneme.
Samotné provedení je vcelku klasické. Cca pět centimetrů dlouhé tělo má zaoblené rohy, nikde netlačí, ale tloušťka 12,7 milimetru je přece jen více, než je běžné. Díky zapuštění do řemínku ale nikde nic nevystupuje a tím pádem se ani nezachytává. Určitě je ale pohodlnější a kvůli senzorům i přesnější nosit Mi Band na vrchu ruky, než na vnitřku zápěstí po vojenském způsobu. Samotný optický snímač tepové frekvence a oxymetr pak z dna náramku jemně vystupují, aby měly optimální přítlak.
Asi nepřekvapí, že Xiaomi nevypustilo odolnost vůči vodě. Mi Band 6 splňuje certifikaci pro hloubku 50 metrů, v praxi tak nevadí ani sprchování, ani plavání, ale do sauny už byste měli náramek sundat a potápět byste se s ním taky neměli. I to ale stačí pro to, abyste mohli náramek nosit nonstop.
Když jsem prvně Mi Band zapínal, byl jsem velmi skeptický, jak si ergonomie poradí s nudlovitým displejem. Skepse brzy přešla, ale bojím se, že pokud potřebujete brýle na čtení, souhlasit se mnou nebudete.
Pro ostatní případy je ovládání jednoduché, intuitivní a funkční. Zvednutím ruky nebo dotykem rozsvítíte pohotovostní obrazovku. Stejně jako na většině hodinek, i Mi Band 6 podporuje různé ciferníky, které si můžete i stáhnout přes aplikaci Mi Fit. Výběr není vyloženě široký, circa polovinu tvoří styly, které možná hezky vypadají, ale vyčíst z nich nějaké údaje je nemožné. Svého favorita si však najde každý a ani předinstalovaná grafika není špatná.
Tahem nahoru či dolů se dostanete do nabídky aplikací, kde kolují položky jako Hudba, Notifikace, Workout History atd. Je jich poměrně dost, ale stačí věnovat chvilku customizaci v aplikaci a hravě se mezi nimi vyznáte – systém totiž umožňuje nevyužívané ikonky schovat do kontejneru na zbytky, aby se nepletly.
Pohybem do stran na pohotovostní obrazovce pak listujete jakýmsi ekvivalentem widgetů z telefonu. Nejčastěji jsem tímto způsobem ovládal přehrávač hudby a sportovní statistiky. Xiaomi má tuhle část systému parádně vymyšlenou. Většina hodinek a náramků tak nějak počítá, že se vždycky rozsvítí na domácí obrazovce, případně že budou ukazovat informace k probíhajícímu tréninku.
Mi Band 6 při sportu zobrazuje widget, který jste používali naposled. Náramek vás minimálně při tréninku nenutí koukat na tepovku, pokud během tréninku potřebujete primárně přepínat písničky, abyste se dostali do tempa. A pokud chcete ovládat přehrávání, nenutí vás hledat někde nějakou notifikaci. Zkrátka uživatel je pán a ať už Mi Band budete používat jakkoli, nebude vám vnucovat své představy.
I samotné funkce chytře využívají tvaru displeje. Třeba právě u přehrávače nejsou tlačítka pro přesun mezi skladbami vedle sebe, jak je běžnou praxí. Místo nich jsou na horním a dolním okraji obrazovky, takže je nahmatáte i poslepu. Tohle hodinky tak dobře neumí.
Fitness tracker už z názvu slouží k měření kondice. Xiaomi Mi Band 6 samozřejmě není výjimkou, měří běhání, chození, cyklistiku, spánek, badminton, gymnastiku, tanec, jógu… Počet podporovaných aktivit je nová modla výrobců, takže v seznamu najdete i zumbu nebo švihadlo. Proč ne, ničemu to neškodí, opět totiž můžete vytáhnout nahoru sporty, které provozujete, a ostatní skrýt.
Co jsem viděl u wearables poprvé a pokládám to za geniální vynález, je automatické (volitelné) pauzování aktivity. Osud tomu chtěl, že sporty, které provozuji, většinou nejsou kontinuální. Kousek popojedu, vydýchám se, pokračuju. Ať už na dráze pro kola, nebo ve skateparku. Vždycky mě ale zajímalo, jakou část vyjížďky se skutečně hýbu a kolik času stojím. Mi Band 6 tohle umí odlišit, takže s trochou snahy se dají dopočítat i ujetá kolečka.
Bohužel chytré nastavení sportovních aktivit má pár nedostatků. Tím prvním je absence GPS v náramku samotném. Nemůžete tedy vyrazit bez telefonu, start aktivity je odložený o dobu, než si náramek načte polohu z telefonu a automatická detekce aktivit, kterou Mi Band zvládá, mívá zpoždění.
Vzdálenosti seděly, tepové frekvence rovněž, rychlosti stejně tak, ale zatímco Huawei např. naměřil převýšení 378 metrů a výdaj 881 kcal, Xiaomi můj výkon ohodnotili jako 256 nastoupaných metrů a 1644 spálených kalorií. S Amazfit se Mi Band shodoval, zároveň v historii mi Huawei naměřil stejná čísla, jako Samsung, Fitbit nebo Fossil.
Odnáším si z toho, že nevím, komu věřit a klidně je možné, že mě Huawei plete. Pořád ale platí, že absence GPS této váhavosti nepřidává a náramek můžu doporučit spíš pro porovnání jen vlastních výkonů, což zároveň beru jako hlavní úkol nositelné elektroniky obecně.
Neznám moc důvodů, proč fitness tracker nenosit mimo samotný sport. Asi už jsem podlehl nutkání mít přehled o notifikacích, abych je mohl v klidu ignorovat. I v této činnosti Xiaomi Mi Band 6 obstál.
Má své mouchy, které tušíte už z ceny náramku. Na hlasitý reproduktor nedošlo, takže kvůli telefonování pořád budete muset lovit mobil z kapsy a odkládat helmu. Kvůli maličkému fontu též náramek nezvládá emoji, unicode smajlíky a podobné objekty v upozorněních, ale pokud jste v komunikaci nepřešli čistě na hieroglyfy, určitě se dorozumíte.
Tím máme kritiku vesměs shrnutou a je čas na chválu. Mi Band upozorňuje i při probíhajícím tréninku. Zní to jako drobnost, ale je to zásadní funkce. Příchozí text je navíc perfektně čitelný, malé písmo stlačí i delší zprávy na jedinou obrazovku. K notifikacím se můžete i vracet, což je opět bod, u kterého si musím zaklepat na čelo a ptát se, proč to ještě někoho nenapadlo?
V denním provozu oceníte i relativně dlouhou výdrž. Giganti typu Honor Watch GS sice vydrží víc, ale funkcí mají méně a na ruce už je jejich váha znát. Mi Band 6 tak pro mě splňuje optimum pro nenáročné použití s maximem funkcí. Vydržet týden se dá hravě, lenoch s minimem sportu zvládne i dva.
Xiaomi Mi Band 6 mě velmi mile překvapil. Čekal jsem zařízení levné cenou, provedením i funkcemi, živené fanklubem Xiaomi a amatéry, co na ruce nic lepšího neměli a proto ani nechápou, oč přichází. Tuto mou sociální bublinu propíchlo množství funkcí, které náramek zvládá za cenu vůči hodinkám čtvrtinovou. GPS chybí víc, než bych tušil, líbila by se mi možnost reakcí na zprávy, placení přes NFC (speciální verze s NFC už je v prodeji – pozn. redakce) a hlasité handsfree, ale za cenu oscilující okolo tisícovky tuhle daň zaplatím rád.
Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
ovládání systému | absence GPS |
výdrž | nejde odpovídat na zprávy |
cena | špatné zapínání řemínku |
displej | |
hmotnost | |
NFC varianta |
Co na nový náramek Xiaomi Mi Band 6 říkáte? Nám se líbí, ale v konkurenci s Honorem 50 to bude mít na trhu opravdu hodně těžké…