Trvalo téměř rok, než k nám dorazila dvojice telefonů od značky, která u nás proslula spíše síťovými prvky. Údajně proto, aby se doladil český firmware založený na nejnovějším Androidu Nougat. Optimalizace se povedla, telefony dostaly vražedně nízkou cenovku a mně nezbývá než konstatovat, že s takto vydřenými neznačkovými telefony jsem se už dlouho nesetkal.

Shodou okolností je to právě rok, kdy jsem v redakci Mobilizujeme.cz prosil o to, abych už nemusel testovat čínské „noname“ telefony. Každý z nich mě rozčílil nějakým fatálním nedodělkem, nenabízely nic nového a já nabyl přesvědčení, že ani přes lidovou cenu se nevyplatí je uživatelům doporučovat natož investovat čas do jejich testování.

Před pár dny ale zvítězila zvědavost. Do redakce dorazily dva TP-Linky (Neffosy) a já si uvědomil, že je na čase zjistit, jak dlouhou cestu Číňané ve svém vlastním vývoji urazili za těch 12 měsíců, co jsem se s žádným z jejich výrobků nesetkal. Nečekal jsem žádný zázrak. A popravdě: ten se také skutečně nedostavil. Přesto můžu říct s čistým svědomím: z telefonů čínské OEM provenience, jež jsem kdy držel v ruce, jsou telefony Neffos jediné, které mohu s čistým svědomím doporučit. Zde jsou důvody.

TP-Link Neffos X1: specifikace

TP-Link Neffos X1 Max: specifikace

Design a zpracování: pevní a kompaktní

Už od pohledu na necelých 8 mm tenké tělo je jasné, že si nové telefony Neffos X1 a X1 Max nekladou malé ambice. I když design je trochu demodé – leštěné kovové hrany, které se snadno škrábou, a hlavně tlačí do rukou, opustili ostatní výrobci už někdy s první generací Samsungů řady A – nelze mu upřít snahu. Pochvalu si zaslouží kovový matný, a tím pádem i neklouzavý zadní kryt. Na horní a spodní hraně jej sice doplňují velkoplošné plastové záslepky skrývající antény, které tak trochu nelícují, ale co byste za 4 tisíce nechtěli. Pravda – velcí výrobci průchody signálu už i v nižších třídách řeší jen tenkými plastovými proužky.

Cenovou relaci, v níž se s TP-Linky pohybujeme, prozradí také mírně vystupující fotoaparát a zejména teď už poněkud obstarožní microUSB konektor. Zato však nechybí hodně hlasitý reproduktor na spodní straně nebo 3,5mm konektor na audio jack. Tlačítka ovládání mají drobnou a odpustitelnou vůli. Tím spíš, že těm klasickým dělá společnost jedno už dlouho nevídané – jezdec na horní hraně, kterým lze jedním pohybem snadno ztlumit všechny notifikace tak, jako třeba na iPhonech.

Sledování moderních trendů tak začíná až na čelní straně. Kryje ji Gorilla Glass 4 ve své 2,5D podobě se zaoblenými hranami, což zejména v bílé variantě působí velmi efektně. Toto barevné provedení s sebou ovšem nese také jednu zradu. Na první pohled disponuje dle diktátu doby extrémně tenkými rámečky kolem displeje. Zdání ovšem klame. To, co se jeví jako obrazovka, je ve skutečnosti ještě jeden, cca milimetr tenký rámeček černé barvy a teprve za ním začíná skutečný displej. S progresivitou konstrukce to tedy v Číně ještě zdaleka není tak daleko, jak by se mohlo zdát.

Jedná se však jen o úsměvný detail. Daleko větší problémy mohou uživatelům způsobit nepodsvícené kontextové klávesy pod displejem, a to zejména v černé verzi, kdy jsou kvůli své černé barvě (sic!) zcela neviditelné. Málokdo bude asi také nadšený z hlučných vibrací telefonu vydávajících chroustavý zvuk, jako když mezi prsty drtíte spoustu malých broučků. Přeci jen je zde ale jeden atribut, který tyto drobné bolístky odpovídající cenovce zcela vynahradí.

A tímto detailem je čtečka otisků prstů. TP-Link se v propagačních materiálech chlubí její rychlostí dosahující 0,2s k přečtení daktyloskopické informace. Nemám sice tak rychlý palec na stopkách, ale nemám důvod tomuto údaji nevěřit. Odemykání je zkrátka bleskurychlé, čtečka se málokdy splete a pokud by s každým odemknutím nepřišel o život další pomyslný brouk, byla by vážně radost ji používat. Stoprocentně to ovšem platí jen o větším X1 Max. Menší z telefonů je díky své 5palcové úhlopříčce opravdový kolibřík a to názorně ukazuje na fakt, že pro takové střízlíky je zcela nevhodné umístění čtečky pod objektivem fotoaparátu. Ukazováček, který by měl telefon přirozeně odemknout, totiž míří při normálním držení výrazně nad ni a pokaždé je potřeba telefon přehmátnout výše do dlaně, čímž se rychle vytrácí jistota úchopu.

Displej, prostředí, baterie: vybírejte obezřetně!

Stejně jako velikost obou testovaných kousků, liší se také úhlopříčky jejich obrazovky a k tomu také i rozlišení. Už ze samotného faktu, že větší 5,5palcová varianta disponuje Full HD rozlišením, zatímco jen o něco menší pětipalcový model nabídne pouze HD displej, je jasné, po kterém sáhnout. Na chabých 294 pixelů na palec na menším z obou bratrů se sice dá dívat, ale v přímém srovnání je rozdíl v kvalitě a jemnosti opravdu propastný. A to není vše: každý z obou pokrevních bratrů má také trochu jinou charakteristiku barev. Spektrum u menšího modelu tíhne spíše k teplejšímu zobrazení a na něj se v běžném denním režimu nekouká tak příjemně, jako na chladnější zobrazení modelu Max.

Zbytek parametrů ovšem zůstává stejný. Na přímém slunci by oběma telefonům výrazně pomohlo větší množství jasu. Něco vidět je, ale není toho mnoho. Ještě větší problémy však nastanou, když se snažíte na displej dívat i z jiného úhlu než jen přímo. Po dlouhé době jsem opět viděl zkreslení barevného podání, kterému se teď už snaží vyhnout zavedení výrobci i u nižších tříd. Pokud se však na telefon díváme přímo, pozorujeme ne zcela věrné podání barev. Černá jde spíš do šeda a barvy se celkově jeví oproti srovnatelným telefonům zavedených značek poněkud vymyté.

To, co na se na displeji po většinu času díváme, ale zaslouží pochvalu. V TP-Linku sáhli sice po vlastním, ale jen lehce upraveném launcheru. Hlavní změnu oproti čistému prostředí Androidu představuje absence šuplíku s aplikacemi a vlastní, na „Čínu“ relativně pohledná schémata. A také dobré nápady. Potáhnutím prstu nahoru se spouští Google Assistant, potáhnutím kdekoli dolů se pak stahuje notifikační lišta, takže není potřeba telefon jakkoli přehazovat v ruce a natahovat prsty. Aspoň něco, chtělo by se říci, když už přizpůsobení pro ovládání jednou rukou chybí. Launcher zároveň nepřekrývá žádné funkce, které přináší Android Nougat a něco dokonce přidává: třeba pohodlné přesouvání více položek najedou z plochy na plochu – což je zdánlivá banalita, která ovšem zejména při prvotní instalaci výrazně usnadní práci a spousta zavedených značek to není s to pochopit.

Jinak ovšem od obou TP-Linků žádné velké inovace neočekávejte. Telefony umí vše základní a nějaké fígle v podobě zabezpečeného prostředí, zdvojování aplikací pro použití s více účty nebo nedej bože odolnosti proti vodě a prachu za tuto cenu ani nečekáme. Odměnou za nízké očekávání nechť se uživateli stane bezproblémový a ničím nerušený provoz.

Je tu ovšem háček: v tomto smyslu se dá opět hovořit jen o větším modelu. Jestliže ještě před pár měsíci stačilo zájemci o nový telefon sledovat, zda má vytoužený přístroj aspoň 2GB operační paměti, dnes už to bohužel nestačí. A právě hodnota operační paměti je to, co oba dva TP-Linky v poměru 3:2 odlišuje v mých očích nejvíce. Zatímco s X1 Max se pracuje jedna báseň, vše běhá jako po másle a bez sebemenšího zaškobrtnutí, menší z obou blíženců umí dát svému majiteli pořádně zatopit. Některé procesy startují tak pomalu, že když už se konečně nastartují, přeruší běh jiné aplikace, kterou jste se v domnění, že už se nic nespustí, rozhodli otevřít místo nich. Klávesnice občas vyjíždí i po několika vteřinách po klepnutí na řádek. A tak dále a tak podobně. Ani jeden z telefonů totiž s pamětí neumí úplně dobře hospodařit a jen každodenní běh telefonu pravidelně zabírá téměř celé 2GB – není proto divu, že menší z dvojice už poté nemá kde brát. V kombinaci s o něco slabším taktem chipsetu Mediatek Helio P10 se jedná o smrtící kombo.

Menšího bratra model Max z logiky věci deklasuje i na poli výdrže baterie. Ne snad, že by se u něj jednalo o nějak mimořádná čísla. Náročný den se čtyřmi hodinami zapnutého displeje, dvěma hodinami volání a asi půl hodinou provozu mobilního hotspotu končí pro 3000 mAh akumulátor TP-Link X1 Max po devatenácti hodinách. V klidovém režimu se dostanete přibližně na dva dny provozu. Model X1 s 2250 mAh baterií v podobné zátěži vydržel asi o pět hodin méně. A je to bohužel navíc jen X1 Max, který se může pochlubit rychlonabíjením.

Fotoaparát a multimédia: raději jen telefonovat!

Jednu věc si řekněme předem: Neffos nejsou mobily pro fotografy. A teď nemluvím jen o kvalitě fotek. Nikoho, kdo to s fotografií myslí vážně, by asi nenadchnula fotoaplikace, kde se nedá nastavit ani rozlišení snímku, natož jakékoli jeho atributy. K dispozici je zkrátka jen plně automatický režim a osoba držící telefon může jen zvolit množství vyhlazení vrásek nebo zapnout a vypnout HDR. Ne snad, že by to s výsledným snímkem něco udělalo. Mile může překvapit snad jen Full HD záznam videa – to ovšem jen v případě, že nevíte, jak vypadá Full HD video natočené jakýmkoli dražším telefonem. Pokud to netušíte, raději nebudu prozrazovat, že se netrhá ve švenkování a zpravidla ani nekostičkuje.

A podobně se to má i s fotkami. Je sice hezké, že se dá foťák spustit snadno a velmi rychle dvojím klikem na tlačítko hlasitosti (bohužel zároveň pořídí nezaostřený snímek a tato možnost nejde vypnout). Samotná kvalita fotografií je ovšem dosti otřesná i přes slibné parametry optické soustavy počínající světelností objektivu f/2.0 a konče čipem od Sony o rozlišení 13 Mpx. Za celou dobu soužití s oběma telefony se mi nepodařilo pořídit žádnou fotografii, která by byla správně zaostřená, světelně vyvážená, netrpěla by na přepálené světlé plochy nebo na ní aspoň figurovaly přirozené barvy. Lépe promluví přiložené fotografie. Všechny do jedné ovšem do světa křičí: pokud je na TP-Linku něco špatně, je to právě fotoaparát.

Jak fotí telefony TP-Link Neffos X1 a X1 Max?

Závěr

Tak tedy předně: oba dva telefony nestojí ani deset, ani pět, ba v případě modelu X1 ani čtyři tisíce. A to už je argument, který umožní leckterý nedostatek odpustit. Hovořím teď především o modelu TP-Link Neffos X1 Max. Kombinace ceny a bezproblémového chodu v relativně vysokém rozlišení nebo kovového těla s úzkým pasem se opravdu nehledá lehko a v mých očích se jedná o nejlepší možný základ, pokud nechcete utrácet majlant a hledáte spolehlivý smartphone.

S menším z dvojice mám ovšem trošku problém a netuším, proč vlastně vznikl. Ani nízká cena pod 4000,- nedokáže obhájit kompromisy v používání tohoto přístroje jako smartphonu. Pokud však někde na světě existuje uživatel, co chce jen telefonovat a psát a zároveň se občas podívat na Twitter (na Facebook z důvodu nízké kapacity RAM už raději ne), pak tedy prosím, zde je kandidát na dokonalý telefon. Ostatním ovšem radím připlatit dva tisíce za větší z modelů.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
nízká cena	zastaralý displej
kvalitní zpracování	nízká kapacita RAM (u menšího z modelů)
plynulý a překvapivě bezproblémový provoz (u většího z modelů)