Většina velkých technologických a IT gigantů, jako Microsoft, Google nebo Apple, vznikala dost punkově. Často to bylo v garáži, na studentských kolejích nebo zkrátka kde se dalo. A mladí Gatesové, Jobsové, Brinové a podobní asi neměli tucha, kam až to jednou dotáhnou. A s tím, jak tato generace odchází (ať už do důchodu nebo na věčnost) se na jejich místa dostávají lidé, kteří nejsou povahou tak úplně charismatičtí nadšenci a vizionáři.

On totiž takový manažer obvykle nemá k firmě vztah, jaký měl jeho předchůdce. Nemusel si protrpět ta léta, kdy se firma rozvíjela prakticky z ničeho, ani nebyl zodpovědný za důležitá rozhodnutí, která mohla firmu totálně potopit. A zároveň nový CEO asi nikdy nezapadne do nastavené firemní kultury a hierarchie tak dokonale, jako jeho předchůdce, který obojí dlouhá léta budoval.

Přeorientovaný Apple

Ne, tohle skutečně není narážka na sexuální orientaci Tima Cooka. “Přeorientací” je myšleno, že Apple se zkrátka přestal zaměřovat na inovace a kouká spíše na zisky. Za Jobse jste si iPhone, iPad nebo MacBook koupili, protože to bylo něco výjimečného.

iPhony udávaly směr a nastavovaly trendy, které se ostatní výrobci snažili následovat. Byly to telefony, které byly geniálně jednoduché na ovládání a možná toho neuměly tolik, co konkurenční smartphony, ale to co uměly, to obvykle zvládaly rychle a elegantně. Hodnoty jako rychlost a počet procesorů nebo megapixely fotoaparátů byly u iPhonů vždy podřadné, primární byl celkový dojem z používání.

Dnes jsme se dostali do bodu, kdy konkurenční Android začíná iOS velice rychle dotahovat jak svižností, tak i celkovým dojem z používání. Při poslední koupi telefonu jsem i já, jako dlouholetý uživatel iPhonu, regulérně zvažoval některý z vyšších modelů od Samsungu, případně Huawei. Nakonec jsem opět skončil u jablka, ale mám obavy, že příště už to tak opravdu dopadnout nemusí.

iPady ukázaly, že konzumace obsahu na internetu může být pohodlná a svižná i přesto, že tablet je zařízení, které toho popravdě zase tolik neumí. Jedná se ale o ideální zařízení do postele, když je člověk nemocný, případně na “takovéto nedělní gaučové posedávání”. A na rychlé přečtení zpráv nebo kontrolu emailů neexistuje nic lepšího. Počítač se musí nejdřív zapnout a telefon má zase malý displej.

Apple se však rozhodl, že iPad “zprofesionalizuje”, a tak vymyslel neskutečně předražený iPad Pro, ke kterému si můžete koupit ještě předraženější Apple Pencil. Samozřejmě je to celé prezentováno jako pracovní nástroj, zvláště pak vhodný pro designéry a umělce. Nevím, do jaké míry mezi nimi iPad Pro uspěl, ale zatím ho v rukou uživatelů moc nevídám.

Když se podíváme za hranice zaměření tohoto serveru, tak MacBook se v posledních letech změnil z dokonale utilitárního pracovního nástroje v zařízení pro daleko užší skupinu uživatelů, než dříve. Ještě před pár lety byl MacBook skutečně skvělý produkt. I když jste měli tu nejslabší konfiguraci, tak vám aplikace běhaly o několik řádů lépe, než na identickém zařízení s Windows. Také konstrukčně byly MacBooky dost odlišně řešené, než jakékoliv jiné laptopy.

Dnes máte možnost vybrat si zařízení s Windows, které sice nebude na celou kavárnu hlásat, že máte na MacBook, ale za to bude mít víc než jedno USB a třeba i čtečku paměťových karet. A pokud náhodou vaše sójové latté skončí v klávesnici, tak kvůli zaplacení opravy nemusíte prodávat ledvinu.

Tim Cook je zkrátka úplně jiný, než Jobs. Není to autoritativní, ale navýsost respektovaný vládce schopný vyhodit někoho během jedné cesty výtahem. Působí spíše jako sympatický, uhlazený manažer, kterého zajímají primárně čísla. Usměvavý sympaťák, který nikdy nebude směrovat Apple do nejistých vod, za nimiž je buď ráj nebo ztroskotání. Tam kde by se Jobs řídil čistě podle sebe a místo diskuse by rozdával příkazy, Cook bez emocí rozhoduje podle grafů a tabulek a vydává se tou cestou, která přinese největší zisky.

Redmondské faily

Možná si vzpomínáte, jak Gates v roce 2000 předal funkci CEO v Microsoftu Stevu Ballmerovi a přešel na funkci, která byla spíše poradní. O 13 let později pak akcionáři Microsoft žádali, ať se Gatese zbaví úplně – prý bránil nástupu nových technologií. V únoru 2014 pak Ballmera nahradil Satya Nadella, který vede firmu doteď. Když se však podíváte na graf hodnoty akcií a dáte si věci do souvislostí, uvidíte, že kritika Gatese nebyla zrovna na místě.

Steve Ballmer se v tom totiž tak trochu plácal. Dodnes ho mám zafixovaného spíše jako pošuka, který se zapsal do historie především tím, že dokázal poprskat první tři řady na jednom ze setkání se zaměstnanci firmy.

A potom taky nepochopením iPhonu, respektive absolutním nepochopením toho, o co tehdy Applu šlo.

Balmer měl ten problém, že chtěl dohánět ostatní. Chtěl, aby si Microsoft ukousl svůj podíl tam, kde už byli zákazníci do značné míry rozebráni konkurencí. To stálo firmu obrovské množství peněz a následky vidíme dodnes.

Když chtěl v roce 2006 Microsoft odpovědět na iPod, představil Zune. Byl to přehrávač s nerozšiřitelnou pamětí, proprietárním konektorem a softwarem, který byl navázán na službu, přes kterou se dala kupovat hudba. Model Applu zkrátka okopírovali hezky, úspěch se ovšem nedostavil a chudák Zune upadl v zapomění.

V roce 2010 se potom v Redmondu pokusili naskočit na vlnu stále populárnějších sociálních sítí. Chtěli, aby jejich zákazníci mohli neustále sdílet svoje zážitky odkudkoliv a kdykoliv. A to skrze jejich zařízení, kterým měl být smartphone Kin. Respektive zařízení měla být dvě, aby uživatelé měli možnost si vybrat. Kin One ani Kin Two ale neuspěly a v Microsoftu se dodnes snaží na tuto smutnou kapitolu zapomenout.

Neúspěchu se ovšem nezalekli a v roce 2012 vtrhli zpět na bitevní pole s Windows Phone 8. Jak to dopadlo, asi víme všichni…

Pak tu máme třeba Skype, se kterým to jde dost z kopce, co ho Microsoft koupil. Nebo Music Groove – tuto hudební službu podle mě Microsoft nějak zapomněl zpropagovat. Jak jinak si vysvětlit, že spousta lidí ani nemá tušení, že něco takového existuje nebo spíše existovalo (služba ke konci letošního roku končí)?

Nejsem si jistý, proč se Microsoftu tolik nedaří pokaždé, když se pokusí proniknout mimo své teritorium tvořené Windows pro PC, Office a herní konzoli Xbox. Všechny ty neúspěšné projekty mi nepřipadají nijak špatné.

Zune jsem měl v ruce jen jednou a rozhodně to není špatný přehrávač. Telefony s Windows Phone jsou vcelku použitelné, systém je svižný, jednoduchý a přehledný. Uvidíme, jak nakonec dopadne Surface Pro, ačkoliv jeho předchůdci byli dost neúspěšní.

Nerad se zase opírám do Ballmera, ale mám takové tušení, že projekty, do kterých už nezasáhl, budou mnohem úspěšnější, než ty, na které stihl mít vliv.

Google, který přerostl všechny

Ano, portfolio služeb poskytovaných tímto molochem je skutečně úctyhodné a stále roste. To je na jednu stranu děsivé, ale z mého pohledu se Google drží a “krize identity” se mu zatím vyhýbají. Vnímám ho jako svého druhu “holku pro všechno”. Mají obstojný webový prohlížeč, slušnou emailovou službu, skvělou navigaci a Android považuji za skvělý operační systém. Navíc se Google snaží neustále inovovat. A když jim něco dlouhodobě nevydělává nebo to nepřinese očekávaný úspěch, tak to prostě včas zaříznou a hotovo.

Tento trvalý růst a úspěch vidím hlavně v tom, že ve firmě mají stále důležitou roli její původní zakladatelé. Těžko říct, co se stane, až se Google opustí, ale pokud se stane to samé, co v případě Applu nebo Microsoftu, tak se jen potvrdí má teorie o tom, že firmy, které inovují na poli moderních technologií rostou, žijí a umírají s tím, jak se daří udržet původní myšlenky a směr, který jim udali ti, co je zakládali.