Recenze Huawei Watch GT: hodinky, které skoro nejsou chytré

Nositelné elektronice jsem nikdy neholdoval. V době, kdy jí spousta výrobců propagovalo jako typ zařízení, které vytlačí mobily, jsem si při prezentaci každých nových chytrých hodinek a fitness náramků říkal: „Proč?!“ Bral jsem to z vlastní zkušenosti: kroky a vzdálenost mi změří mobil, kdybych chtěl. Z hodinek si nezavolám, nepošlu mail, nic – takže s sebou telefon zase musím tahat. Ani poslední záchytný bod, že mám přehled v upozorněních, mě nikdy nezaujal. Když mi někdo napíše, chci mu i odpovědět. Když mi někdo volá, chci to zvednout. A z Facebooku jsem už vyrostl, abych se pravidelně koukal, kdo lajkuje naši Lajku.

Zkrátka jsem se netajil názorem, že chytré hodinky jsou zbytečné. A přece se mi jedny dostaly na ruku. Stalo se tak kvůli sportu, což nezní nijak překvapivě. Zkrátka jsem si chtěl vyzkoušet zařízení, které by zabránilo tomu, abych při každém pípnutí smartphonu musel lézt z kola, sundávat batoh a rukavice a stejný postup opakovat v opačném pořadí poté, co zjistím, že mi z Google píšou, že moje fotka v Mapách má úspěch.

Huawei se nabídnl jako první, testovací vlaštovka přiletěla v podobě modelu Watch GT. Tento výrobce mě zaujal hodinkami Watch 2: měly slot na SIM kartu, NFC, Android Wear… A vydržely všeho všudy jeden den. Recenzované Huawei Watch GT tak nejsou právoplatným nástupcem, spíš levobočkem. Android je nepohání, funkcí mají podstatně méně, zato výdrž se hodně prodloužila. Jaké jsou?

Design: robustní elegance

Na test se k nám dostala varianta Huawei Watch GT Sport, tedy kombinace černého pouzdra s gumovým náramkem stejné barvy. Jedná se o poměrně masivní hodinky, rozměry 46,5 x 46,5 mm se neztratí ani na pánské tlapě, na něžné dámské ručce pak budou působit přinejmenším zvláštně – ostatně ani výška 10,6 mm není vyloženě málo, což se projevuje občasným zachytáváním za rukávy nebo popruhy batohu. Naštěstí je konstrukce dostatečně masivní, aby takové zacházení ustála, a teoreticky vám nic nebrání ani v nošení ciferníkem k ruce po vzoru vojáků. A to i z pohledu ergonomie – gesto rozsvícení displeje otočením ruky funguje v obou případech.

Z ocelového těla vystupují jen dvě tlačítka na boku. Až při sejmutí hodinek zjistíte, že spodní strana je plastová – je to však nutnost, aby se zabránilo elektrickým kontaktům na nesprávných místech. Plast je to však tvrzený s poměrně příjemnou povrchovou úpravou. Pevnosti navíc pomáhá i jeho přišroubování namísto lepení. Ze spodní strany z něj vystupuje jen kulatá ploška o průměru cca centimetru a půl, ve které jsou umístěny senzory pro optické snímání tepové frekvence a dva kontakty pro dobíjení ze speciálního stojánku s magnetem a konektorem USB-C.

Jak vidno, na hodinkách není žádný šuplíček na SIM kartu, žádná korunka, žádný fotoaparát a ani praktická LED svítilna. Jediným okrasným a pro někoho praktickým prvkem je luneta rozdělená na 60 dílků, kterou však využijete jen při použití ciferníku s ručičkami.

Řemínek se připevňuje klasickými vyjímatelnými hřídelkami. Je na místě ho vyměnit? Myslím, že by to pohodlí prospělo. Ani ne tolik kvůli tomu, že se pod řemínkem potí ruka, ale spíš je podivně elastický, takže pokaždé, když si hodinky nasazujete, máte pocit, že ho musíte přetrhnout. A ty zvuky, jaké vydává, když ho utahujete! Naproti tomu po funkční stránce tah funguje, hodinky nepadají, nekloužou po ruce a ztráta nehrozí, přezka drží dobře.

Displej: kde jsou moje ciferníky?

Hlavní doménou hodinek je kulatý dotykový AMOLED displej s rozlišením 454 x 454 pixelů a o průměru 1,39″. Na zobrazení základních informací to bohatě stačí, jak demonstrují předpřipravené ciferníky. Bohužel jich není mnoho a další nemůžete ani doinstalovat, ani si je navrhnout sami. Na výběr jsou proto dvě imitace klasických ručičkových hodinek, jedna kombinace doplněná digitálním krokoměrem, spálenými kaloriemi, informacemi o nabití, srdečním tepu a atmosférického tlaku. Další tzv. watch faces přidávají některé informace o počasí či nadmořské výšce. A to je všechno. Bohužel výběr je dosti omezený, protože některé styly se dost podobají a jiné jsou relativně nepřehledné. V podstatě tak máte tyto možnosti: imitaci klasických hodinek, fitness náramku, outdoorových hodinek, počasí a monitoru srdečního tepu. Pravděpodobně tedy budete chvíli ciferníky střídat, nakonec chtě nechtě skončíte u nejmenšího zla.

Jak se hodinky ovládají? Displej rozsvítíte zvednutím hodinek před oči nebo zmáčknutím některého z tlačítek – záleží, jak si chování nastavíte v aplikaci Huawei Zdraví. Detekce pohybu samotného funguje dobře za standardních podmínek, tzn. když máte ruku spuštěnou podél těla a předpisově ji ohnete a natočíte. Odchylky Huawei Watch GT zvládají taky, ale musíte počítat s nižší úspěšností. V zásadě to nevadí, během vteřiny získáte informace, které potřebujete. Jakmile se displej rozsvítí, můžete dotykem listovat do stran, čímž přeskakujete mezi ciferníkem s grafem srdečního tepu, plněním sportovních cílů a počasím. Tahem z horního kraje displeje přistupujete k režimu nerušit, zapnutí displeje na 5 minut, vyhledání spárovaného telefonu podle zvuku, zámku hodinek a nastavením. Tahem zespodu odkryjete přijatá upozornění.

A právě v nich spočívají největší výhody či nevýhody. Upozornění chodí, ale pouze textovou formou. Když vám někdo pošle smajlíka, neuvidíte z něj nic, to samé platí pro obrázky. Na nějaká animoji nebo nálepky rovnou zapomeňte. To by sice byla maličkost, horší je, že si notifikace můžete přečíst, ale není, jak na ně reagovat. To samé platí i pro příchozí hovory – z hodinek je můžete odmítnout, ale ne přijmout. Vibrace vás upozorní, že se něco děje, ale pokud byste chtěli alespoň poslat předdefinovanou SMS, že zavoláte později, nemáte šanci.

Umí tedy hodinky něco, čím by tento hendikep, nebo spíš vlastnost nahradili? V menu se skrývá pár dalších funkcí, jako je kompas, stopky, tréninkový deníček, svítilnu (bíle svítící displej) – v zásadě se ale jedná jen o jiný způsob znázornění čísel, která na vás mohou svítit i na základním ciferníku. Hodně jsem si ale oblíbil budík, který vás ráno probere vibracemi; a ještě víc si ho oblíbil zbytek osazenstva ložnice, který nemusí vstávat tak brzo, jako já…

Výkon a výdrž: ultramaraton na jedno nabití

Hodinky neznají moc sportů. Změří vám chůzi, běh, jízdu na kole a plavání. Drží se však vytrvalostního pojetí těchto disciplín. V aplikaci sice najdete užitečné tipy, jak si měřit výkonnost (třeba doba kontaktu nohy se zemí nebo vytočení chodidel při běhu určuje efektivitu pohybu), ale jelikož mě na kole lákají spíš gravity disciplíny, informací z hodinek získám relativně málo, pokud se neopírám do pedálů. Ani to však není chyba hodinek, spíše konstatování faktu, že Huawei Watch GT nejsou hodinky, které vám změří tanec, skákání přes švihadlo nebo zvedání činek, stejně jako si moc neporadí s prsty v rukavicích. A vlastně i při měření běžného pohybu nelze na hodinky spoléhat bezvýhradně: třeba ruka tlačící kočárek neudělá tolik kroků, jako kdyby visela podél těla. Tato omezení vyplývají z technologií a nelze je brát jako chybu, zarazí spíš, že aplikace pak hlásí jiná čísla, než hodinky, ale neshodnou se na konečných hodnotách.

Trošku zarážející je i podpora plavání. Hodinky jsou vodotěsné do tlaku 5 atmosfér, což se dá přeložit jako vodotěsnost do 50 metrů hloubky. Zařízení s touto vlastností se však na plavání nedoporučují, z pohledu hodinářského značení WR50 stačí leda na sprchování a mytí rukou. Bohužel jsem si neměl, kde zaplavat, nemohu proto tuto hypotézu na konkrétním modelu vyvrátit, ani potvrdit, sprchování a mytí rukou však na hodinkách nenechalo žádné následky. Kdyby vás zajímal hardware schovaný v hodinkách, můžete se dočíst o vnitřní paměti 128 MB a RAMce 16 MB. Ve skutečnosti je to úplně jedno, operační systém Lite OS si stačí s naprostým minimem.

Mnohem zajímavější je sledovat výdrž. Do hodinek se vešel jen 420mAh akumulátor. Na první pohled tristní velikost ve skutečnosti bohatě stačí. Přestože mají hodinky vlastní GPS a pár dalších senzorů (akcelerometr, gyroskop, magnetometr, barometr, čidlo okolního osvětlení a již zmiňovaný měřič tepu), po třech dnech permanentního provozu z baterky ubylo jen 20 %. Huawei se chlubí dvoutýdenní výdrží a i když tomu trojčlenka nenapovídá, nemám důvod o tomto odhadu pochybovat, protože po celé tři dny jsem měl zapnuté kontinuální měření tepové frekvence, na jehož větší spotřebu vás aplikace v telefonu upozorní.

Konektivita: kamarádství jen s jedním telefonem

Kromě možností, které vám dávají hodinky samotné, můžete pár jejich vlastností změnit i v aplikaci Huawei Zdraví. Párování probíhá jednoduše – po prvním spuštění hodinek na vás blikne QR kód, který vás odkáže na Google Play na tu správnou aplikaci. Na to, že byste z hodinek posílali data rovnou na Endomondo nebo Stravu, zapomeňte. Aplikace však obchází i tradiční párovací proces Bluetooth na Androidu. Zda-li je to výhoda či ne, nechám na vás. Za sebe se přiznám, že mě trošku mátlo, že hodinky byly připojené, ale na telefonu to nikde kromě aplikace vidět nebylo, ani ikonka na stavové liště nesvítila.

 

Možná i to je příčina, proč se mi nepodařilo připojit hodinky ke dvěma telefonům zároveň. Ano, je to recenzentský rozmar, používat dva mobily zároveň, ale myslete na to, až se budete chtít proběhnout, aniž byste s sebou brali mobil za 15 tisíc… Aplikace Zdraví se nestará jen o párování a přenosy dat, ale i aktualizace. Zde se projevuje slabina v absenci Wi-Fi. Updaty sice mají jen pár megabajtů, ale přes Bluetooth se přenáší každá klidně pět minut. Jinak je ale appka na nastavení hodinek víceméně zbytečná. Slouží hlavně k zobrazování statistik, spánkových režimů, sledování výkonů v delším časovém období apod. Hodinky nenasbírají kvanta dat, proto i jejich třídění v aplikaci je snadno pochopitelné a přehledné.

Zhodnocení

Přiznám se, že na exkurzi do nového segmentu elektroniky jsem se těšil. Nadšení se nakonec nekoná, nicméně test neskončil ani fiaskem. Zjistil jsem, že jednoduché chytré hodinky v podání Huawei mají smysl. Jedná se vlastně o obyčejný fitness náramek (chcete-li krokoměr), který si v některých ohledech víc vystačí bez telefonu (díky přítomnosti GPS) a o kousek překonává schopnosti náramků (místo ikonek vidíte i text upozornění). Naproti tomu jsem si potvrdil, že nestačí jen vědět, co se děje, ale mít možnost i reagovat. Kolikrát mi chybělo, že hodinky nedovolí nadiktovat odpověď, sloužit jako hlasité handsfree nebo přehrávat hudbu či aspoň listovat playlistem.

Máme tady proto dva extrémy: chytré hodinky s Wear OS (dokud si Google zase nerozmyslí jméno pro svůj Android pro wearables), které jsou nabité funkcemi, umožňují nastavovat kde co nebo instalaci aplikací, jen vydrží stejně, co mobil. Jejich protipólem jsou Watch GT. Umí dost málo, ale dlouho vydrží. Co je lepší? Své optimum bych hledal uprostřed, možná blíž k Wear OS, ale nenechte se zviklat – věřím, že tyhle hodinky Huawei udělají radost těm, co nedají dopustit na klasické náramkové hodinky, později si zvykli na fitness tracker, a teď chtějí obě zařízení spojit do jednoho kusu bez větších kompromisů. Takové zadání Huawei Watch GT splní výborně.