Nebudu řešit nějaké širší souvislosti, následky, důsledky, dopad na trh s daty uživatelů a podobně. To si nechám na nějaký jiný článek. Dnes se zaměřím na jednu konkrétní fíčuru, totiž Private Relay, jak ji firma nazvala. Aby bylo pochopení snazší, porovnáme si Private Relay s VPN.
Už samotný název trochu napoví – VPN (zkratka Virtual Private Network – pozn. redakce) je většinou placená služba, kterou nabízí poměrně velké množství firem. Není tak úplně levná, v přepočtu dáte za rok používání 1200 až 3000 korun. Na druhou stranu se dá říct, že VPN má velké množství benefitů, přičemž těmi hlavními jsou soukromí a možnost virtuálně přemístit svůj počítač do nejrůznějších zemí světa a požívat s tím spojené výhody.
Funguje to velmi jednoduše. Mezi vaším počítačem, telefonem nebo tabletem a VPN serverem se vytvoří jakýsi tunel. Ten je silně zašifrovaný algoritmem, který si obvykle můžete v aplikaci vybrat. Server data rozšifruje a pošle zcela běžným způsobem dál, tam kam mají doputovat. Vystupuje ale pod jinou než vaší IP adresou (unikátní identifikátor každého počítače, telefonu, chytré televize…).
Čtěte také: AirTagy jsou pomůcka pro stalkery, tvrdí WP. Apple musí zlepšit bezpečnost
Ta vaše IP adresa tak zůstává skryta a je známa pouze poskytovateli VPN. Zde je dobré si vybrat takovou VPN, která data svých uživatelů neukládá, respektive to dělat nemusí. V případě, že máte zájem, doporučuji pátrat po službách původem ve Švýcarsku. V EU, Kanadě, USA a většině západních zemí si musejí poskytovatelé VPN ukládat vše o tom, kdy jaká IP adresa VPN server využila a kam se připojovala. Na příkaz soudu musejí tato data poskytnout.
Tady už to bude malinko složitější, ale přesto se pokusím fungování iCloud Private Relay od společnosti Apple vysvětlit. Pomohu si k tomu vcelku názornou grafikou z prezentace Applu.
Před odesláním z klientova zařízení jsou data zašifrována. Projdou přes Wi-Fi nebo router a zamíří k serveru Applu, který funguje jako VPN a skryje klientovu IP adresu, respektive nahradí ji jinou, anonymní. Pak data putují dál, na jiný server, který nepatří Applu, ale nějaké jiné firmě. Tento server zjistí z dat webovou adresu, kam je má poslat a pošle je tam.
Kouzlo řešení je v tom, že první server, tedy ten Applu, ví klientovu IP adresu, ale skryje ji. Ten druhý, který už Applu nepatří, původní IP adresu nezná, ale ví, na jakou webovou adresu klient míří (což zase neví Apple). Tím, že Apple využije služby třetí strany, se mimo jiné i částečně chrání před soudními příkazy a podobnými věcmi, navíc je to teoreticky i bezpečnější než klasická VPN.
Zatím o službě Apple iCloud Private Relay není dostupných moc informací, ale bylo by zajímavé si pročíst nějakou alespoň stručnou dokumentaci k této službě. Očekáváme minimálně nějaký nový šifrovací algoritmus, který si firma pro potřeby tohoto specifického řešení vytvořila.
Nebudu řešit nějaké širší souvislosti, následky, důsledky, dopad na trh s daty uživatelů a podobně. To si nechám na nějaký jiný článek. Dnes se zaměřím na jednu konkrétní fíčuru, totiž Private Relay, jak ji firma nazvala. Aby bylo pochopení snazší, porovnáme si Private Relay s VPN.
Už samotný název trochu napoví – VPN (zkratka Virtual Private Network – pozn. redakce) je většinou placená služba, kterou nabízí poměrně velké množství firem. Není tak úplně levná, v přepočtu dáte za rok používání 1200 až 3000 korun. Na druhou stranu se dá říct, že VPN má velké množství benefitů, přičemž těmi hlavními jsou soukromí a možnost virtuálně přemístit svůj počítač do nejrůznějších zemí světa a požívat s tím spojené výhody.
Funguje to velmi jednoduše. Mezi vaším počítačem, telefonem nebo tabletem a VPN serverem se vytvoří jakýsi tunel. Ten je silně zašifrovaný algoritmem, který si obvykle můžete v aplikaci vybrat. Server data rozšifruje a pošle zcela běžným způsobem dál, tam kam mají doputovat. Vystupuje ale pod jinou než vaší IP adresou (unikátní identifikátor každého počítače, telefonu, chytré televize…).
Čtěte také: AirTagy jsou pomůcka pro stalkery, tvrdí WP. Apple musí zlepšit bezpečnost
Ta vaše IP adresa tak zůstává skryta a je známa pouze poskytovateli VPN. Zde je dobré si vybrat takovou VPN, která data svých uživatelů neukládá, respektive to dělat nemusí. V případě, že máte zájem, doporučuji pátrat po službách původem ve Švýcarsku. V EU, Kanadě, USA a většině západních zemí si musejí poskytovatelé VPN ukládat vše o tom, kdy jaká IP adresa VPN server využila a kam se připojovala. Na příkaz soudu musejí tato data poskytnout.
Tady už to bude malinko složitější, ale přesto se pokusím fungování iCloud Private Relay od společnosti Apple vysvětlit. Pomohu si k tomu vcelku názornou grafikou z prezentace Applu.
Před odesláním z klientova zařízení jsou data zašifrována. Projdou přes Wi-Fi nebo router a zamíří k serveru Applu, který funguje jako VPN a skryje klientovu IP adresu, respektive nahradí ji jinou, anonymní. Pak data putují dál, na jiný server, který nepatří Applu, ale nějaké jiné firmě. Tento server zjistí z dat webovou adresu, kam je má poslat a pošle je tam.
Kouzlo řešení je v tom, že první server, tedy ten Applu, ví klientovu IP adresu, ale skryje ji. Ten druhý, který už Applu nepatří, původní IP adresu nezná, ale ví, na jakou webovou adresu klient míří (což zase neví Apple). Tím, že Apple využije služby třetí strany, se mimo jiné i částečně chrání před soudními příkazy a podobnými věcmi, navíc je to teoreticky i bezpečnější než klasická VPN.
Zatím o službě Apple iCloud Private Relay není dostupných moc informací, ale bylo by zajímavé si pročíst nějakou alespoň stručnou dokumentaci k této službě. Očekáváme minimálně nějaký nový šifrovací algoritmus, který si firma pro potřeby tohoto specifického řešení vytvořila.