Recenze Pocophone F2 Pro: odlišný neznamená lepší
První Pocophone vzbudil ve své době oprávněnou pozornost. Za brutálně nízkou cenu přinesl výbavu, která v mnoha směrech konkurovala těm nejnadupanějším telefonům. Zkrátka, pokud jste chtěli dostat co nejvíc a neplatit za to nesmyslně vysokou částku, byla to asi nejlepší volba. A teď, za o dost menšího povyku, dorazil „pokračovatel rodu“ v podobě Poco F2 Pro.
Zcela upřímně musím na začátek konstatovat fakt, že jsem k zařízení přistupoval s malým předsudkem. Ten měl své kořeny v cenovce, která je prostě nastavená dost vysoko. Původní Pocophone F1 (recenze) totiž byl k dostání za desítku. Za pokračovatele řady Poco F2 Pro budete muset ještě o jednoho Masaryka přitlačit. Což mi tak trochu zavání tím, že se zkrátka výrobce chce sklouznout na auře relativní dostupnosti, kterou kolem sebe jméno „Pocophone“ vytvořilo.
Poco F2 Pro: specifikace
| Konstrukce | kov a sklo, vysunovací selfie modul, 163,3 × 75,4 × 8,9 mm, 218 g, odolnost IP53 |
|---|---|
| Displej | 6,67″, Super AMOLED, HDR10+, 2340 × 1080 px, poměr stran 19,5:9, jemnost 390 ppi |
| Operační systém | Android 10 + MIUI 11 |
| Čipset | 8jádrový, 2,84 GHz, Qualcomm Snapdragon 865 |
| Paměť | 6/8 GB RAM, úložiště 128/256 GB (UFS 3.1), MicroSD slot |
| Fotoaparát | čtyři (64 Mpx hlavní + 5 Mpx makro + 13 Mpx širokoúhlý 123° + 2 Mpx hloubkový), clona f/1.9 + f/2.2 + f/2.4 + f/2.2, EIS, umělá inteligence, LED blesk; přední 20 Mpx, clona f/2.0 |
| LTE | 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz |
| Technologie | Bluetooth 5.1, Wi-Fi 6, GPS, NFC, USB-C, 5G, 3,5mm jack, infraport, čtečka otisků v displeji, čtečka tváře |
| Baterie | 4 700 mAh, rychlonabíjení 30 W |
| Cena a dostupnost | od 14 990 Kč, červen 2020 |
Obsah balení
- telefon Poco F2 Pro
- jehla na SIM
- 30W adaptér pro nabíjení
- USB-A a USB-C kabel
- silikonový obal
- technická brožurka a základní průvodce
Neodolný oblázek s periskopem
Znalci z obrázků poznají, že Pocophone F2 Pro je designově shodný s Redmi K30 Pro. Nese to s sebou i jeden signifikantní prvek, ke kterému se ale dostanu až za chvíli. Na první dojem, po vytažení z krabičky je telefon v ruce docela cítit a poznáte, že za svých 15 tisíc jste dostali kus techniky.
Rozhodně to není nic, co by rvalo kapsu, jen to není takový ten lehoučký plastový obdélníček, jako jsou zařízení o dvě kategorie levnější. Drží se ale překvapivě dobře; v ruce sedí hezky jistě a kdo chce, může použít průhledný kryt, který je součástí balení.
Telefon na první pohled nijak zvlášť nezaujme, žádné velké „wow“ se nekoná, nicméně matná skleněná záda jsou v záplavě lesklé konkurence poměrně fajn. O něco méně prima je, že otisky prstů na nich ulpívají s až nečekanou ochotou. Lesklý boční rámeček ozvláštňuje červené zamykací tlačítko na pravém boku, nad nímž je dvojtlačítko pro regulaci hlasitosti.
Spodní hrana v sobě nese reproduktor, USB-C konektor a slot na SIMku. No a nakonec ta horní – zde je audiojack, trochu nevýrazná notifikační dioda a onen signifikantní prvek v podobě vysunovací modulu fotoaparátu.
A tady jsem právě trochu na vážkách, protože mi připadá, že toto řešení si vynutilo až příliš mnoho kompromisů. Ano, displej je díky tomu krásně rozpláclý přes celou přední plochu. I tak se ale nad jeho vrchní hranu vešel reproduktor pro volání, ačkoliv ten je tedy vskutku minimalistický. Opravdu ale je nutné obětovat vodotěsnost u takto drahého zařízení?
Navíc telefon docela rád pindá, když kamerku vysouváte až příliš často. Ke cti výrobce ale slouží fakt, že odemykání obličejem funguje se solidní rychlostí. Kamerka jen vyjede, sotva se nezastaví a už si to frčí zpátky. Bohužel, zpracování mi nepřipadá nic extra. Modul vyjíždí trochu nakřivo, nic zásadního, ale zkrátka trochu klopí k jedné straně.
Ve svém uložení se malinko viklá a barevné svítící proužky (jejich barvu je možné změnit) po stranách, jsou spíš zbytečným kýčem a snahou přitáhnout pozornost okolí na ne zcela běžný prvek. Holt jsem spíše názoru, že je možná lepší nechat displej vykouslý, eventuálně s průstřelem, než přijít s řešením, jehož životnost je limitována konstrukcí mechanismu. Oběť je v tomto případě příliš velká a dle mého skromného názoru se nevyplatí.
Displej pěkný, ale pomalý
Zobrazovač je typu AMOLED, to znamená, že černá je opravdu pěkně černá. Barvy jsou trochu do žluta, a to i navzdory faktu, že je telefon umí upravovat podle okolních světelných podmínek a měly by tedy být „akurátní“. Co ale cením, je vysoký jas, který nedělá problémy se sledováním videí ani za slunného poledne. Obecně filmoví fanoušci či YouTube žrouti budou asi za Pocophone F2 Pro nadšení. HDR10+ je přítomno, takže netflixáci nemusejí ani na cestách přijít o svoji zábavu.
Hůř na tom budou hráči. Ničím nerušená plocha displeje je sice super, na druhou stranu „jen“ 60Hz frekvence představuje oproti soupeřům v kompetitivních střílečkách s telefony, které zvládají i dvojnásobek, drobnou nevýhodu. Ta potřebná a uznávám, že i velmi líbivá plynulost tam holt není. Snímání doteků má fungovat s frekvencí hned 160 Hz, což jsem sice rád vyzkoušel, ale poznat nějaký rozdíl oproti jiným telefonům, bylo nad mé senzorické schopnosti.
Zobrazovač má zabudovanou čtečku otisků, která funguje poměrně spolehlivě. V devíti z deseti případů telefon skutečně odemkne, ačkoliv jí to třeba i vteřinu trvá. Rozhodně ale není tak nepoužitelná, jako některá konkurenční řešení. V nastavení je i funkce jménem „Aktivní displej“, což není nic jiného než variace na známější always-on. Zvolit si lze z celé řady zobrazení času, data, případně nejrůznějších obrázků a nechybí ani „motivační“ nápisy.
Masivní výkon, ale i nadstavba
Tím se zvolna dostávám k systému, kterým je Android 10 s nadstavbou MIUI 11. Jakkoliv mám nejradši čistý Android bez jakéhokoliv prznění výrobcem, tak tu od Xiaomi snáším zdaleka nejlíp. Obvyklý problém – chaotické menu nastavení, které často vytýkám jihokorejské konkurenci, zde neexistuje.
Nabídky jsou jasně a logicky pojmenované, takže nehrozí zmatení uživatele jinotaji v podobě dvou položek, z nichž jedna se jmenuje „Displej“ a druhá „Zobrazení“. A teď babo raď, kde se ukrývá třeba noční režim s redukcí modrého světla…
Kdepak, to u Pocophone F2 Pro nehrozí. Běh telefonu je jinak absolutně plynulý, bez záseků nebo záškubů. Je znát, že výkonu je opravdu nadbytek a 6 GB RAM je rovněž hodnota, která musí stačit snad každému.
Telefon nemá tendence nijak radikálně uspávat aplikace na pozadí a otevřených záložek v Chrome udrží víc, než jsem kdy potřeboval. Hodně se mi zamlouvají i velice rychlé animace, které nezdržují a celkově podporují v člověku pocit, že drží v ruce něco, co má fakt solidní přebytek výkonu.
Co se mi jako hračičkovi líbilo, je možnost nastavit grafiku systému a ikonek do nějakého tématu. Hodně jich je zdarma, ale jsou i placená, v každém případě si asi vybere každý, kdo se touží nějak odlišit. Za zmínku pak ještě určitě stojí Game Turbo, kde lze zvolit aplikace, u kterých si uživatel přeje vyhnat výkon na maximum, no a u záletníků oblíbený Druhý prostor, což není nic jiného, než systém v systému.
S kompletním oddělením všech aplikací, účtů a podobně. Je to skvěle propracovaná funkce a mezi systémy lze přepínat velice elegantně pomocí jiného hesla. To znamená, že telefon jde odemknout pomocí například dvou znaků nebo otisků prstů. A každý vás dostane jinam… Super věc možná i pro oddělení práce od volného času.
Výrobce u zařízení mohutně propaguje kapalinové chlazení Liquid Cooling 2.0. I proto jsem se trochu skepticky obával, že marketing zde bude daleko před realitou. Mýlil jsem se. Ano, telefon se zahřívá, ale ne nijak zvlášť a hlavně ne na nějakém konkrétním místě. Teplo se krásně rozvede po celé ploše zad, která se lehce zahřeji, a ani v náročných hrách člověk nepociťuje žádné nepohodlí.
Maratonec v provozu, sprinter na nabíječce
Sebelepší telefon ale degraduje, pokud při každodenním fungování nevydrží spolehlivě alespoň jeden pracovní den v zápřahu. To v případě Pocophone F2 Pro opravdu nehrozí. 4 700 mAh je dostatečně velká zásoba na den v hodně intenzivním zápřahu, případně dva běžné pracovní dny s pár hovory, messengerem a emaily.
Pravda, bude to tak tak, ale den a půl výdrže bude jistota prakticky kdykoliv. Telefon samozřejmě umí výdrž optimalizovat pomocí k tomu určeného nástroje, který rád nabonzuje největší žrouty energie.
Co je mi ale možná sympatičtější než skvěle optimalizovaná výdrž telefonu, je rychlé nabíjení. Ale fakt sakra rychlé! Plnou baterii máte za něco málo přes hodinku, což je hodně super, protože to dodává uživateli i trochu svobody, na kterou se lehce zvyká.
Pokud tak například večer po ulehnutí do postele zjistíte, že baterie má posledních 10 %, nic se neděje, nemusíte to nijak řešit. Stačí až ráno. Než se člověk nasnídá, umyje a vykope z baráku, bude zařízení z velké části, ne-li úplně, nabité.
Jedinou skvrnou v oblasti práce s elektrickou energií je absence bezdrátového nabíjení. Jako jo, výrobce za to nechce takovou lať jako za vlajkové lodě, ale tuším, že ekonomicky by možná vycházelo lépe tam tu cívku lupnout a vybodnout se na gimmick v podobě vyjíždějícího fotoaparátu, který vyžaduje až příliš velké množství kompromisů na to, jak malý je jeho přínos.
Výborný fotoaparát, ale…
Čtveřici snímačů na zádech tvoří hlavní 64Mpx fotoaparát, doplněný o 13Mpx širokoúhlý objektiv s velkorysím záběrem 123 stupňů. 5Mpx pak slouží na makro fotografie a pro portrétní režim a hrátky s hloubkou ostrosti je tu ještě 2Mpx kamerka. Faktem však je, že optická soustava, respektive její kvalita, tvoří přinejlepším polovinu úspěchu.
Činit se musejí také vývojáři, jejichž úlohou je dostat ze surových dat, která snímače poskytnou, co nejlepší výsledek. A tak se spojují pixely, upravují barvy, telefon se snaží rozpoznat, co právě fotí a přiřazuje například trávě „tu správnou“ barvu. Úspěch se pak dostaví tu větší, tu menší a my se v redakci nestačíme divit, jak dokáží s identickým hardwarem různí výrobci naložit.
Pocophone F2 Pro však podává výkony velice solidní. Tedy za světla, ale ke tmě se dostanu později. Přes den jsou výsledky krásně ostré, barvy nepřepálené, akorát občas snímek ustřelí trochu moc do žluté. Neškodil by ale malinko vyšší dynamický rozsah a všiml jsem si rovněž, že směrem k rohům se ostrost poměrně brzy vytrácí. Hodně dobře telefon ořezává postavy při portrétním režimu, zde jsem byl pozitivně překvapen, jak dobře si umí poradit třeba s vlasy.
S večerem a úbytkem světla, jak už jsem naznačil, přicházejí problémy. Tedy spíše až opravdu ve tmě, kde si telefon vypomáhá dlouhou expozicí, což je zase problém pro ty, kteří s sebou běžně nenosí stativ. Šero, eventuálně osvětlená ulice ale nepředstavují zásadní překážku a tady naopak Poco exceluje a umí překvapit v pozitivním smyslu slova.
Makro bylo trochu zklamáním, je potřeba opravdu hodně přesně zaostřit a pak držet pevnou ruku. Určitě nepočítejte s tím, že motýla na houpajícím se listu cvaknete v nějaké použitelné kvalitě. Pokud ano, bude to spíše dílem náhody.
Přední kamerka o rozlišení 20 Mpx zvládá snímat solidní selfíčka, ačkoliv už nejsou tak detailní, jako obrázky z primárního fotoaparátu. Na druhou stranu, kdo touží po tom, aby mu byl vidět každý jednotlivý pór ve tváři, že…
Ucházející kvalitu má i video. Barvy nejsou přesaturované, ostření je krásně rychlé a celkově bych se nebál zařízení použít na dokumentaci třeba rodinné oslavy. Tedy, pokud tam bude dostatek světla a natáčející nebude mít tendence neustále třást rukou. Při 4K totiž stabilizace moc nestabilizuje a na výsledku je to dost poznat.
Jak fotí Poco F2 Pro?
Ukázka: makro
Ukázka: noční režim
Ukázka: video, 4K, 60 FPS
Klidně ho berte, klidně ho ignorujte
Celou dobu, co jsem Pocophone F2 Pro testoval, jsem se nemohl zbavit dojmu, že vysouvací modul se selfie kamerkou je tam prostě proto, aby tam byl. Cením snahu se odlišit a zachovat celistvost plochy zobrazovače, na druhou stranu za to padla na obětní oltář vodotěsnost (i tak je ale pořád telefon odolný proti stříkající vodě) a limitní životnost vysunovacího mechanismu, které si je výrobce vědom a hračičkům bude často připomínat, že by neměli jen tak nahodile vysouvat a zasouvat.
Na druhou stranu je ale potřeba telefonu nechat jeho nadbytek výkonu, skvělou výdrž spojenou s rychlým nabíjením a obstojné schopnosti v oboru pořizování fotografií. Kdo se tedy odlišuje rád, tomu „poco dvojku“ s klidem doporučím.
Alternativa se tady nabízí špatně, protože výkonem zkrátka tohle zařízení drtí i dražší konkurenci, což je ostatně dědictví původního Pocophone. Kdo takovou raketu nepotřebuje může s klidem sáhnout po levnější konkurenci, kterou představuje třeba Redmi Note 9 Pro (recenze). Popřípadě sáhnout o něco hlouběji do šrajtofle a jít rovnou do Samsungu Galaxy S10 Lite (recenze), který už má příchuť těch opravdových vlajkových lodí.
| Co se nám líbí? | Co se nám nelíbí? |
 velký, ničím nerušený displej |  vysunovací mechanismus nedává moc smysl |
| brutální výkon | chybí bezdrátové nabíjení |
| svižný systém s MIUI 11 | chybí vodotěsnost |
| velká výdrž a rychlé nabíjení |
