Sony jako značku mám rád. Jako malý chlapec jsem měl od nich walkmana a tenkrát jsem s ním byl těžkej frajer. Mám rád i sluchátka této japonské značky a samozřejmě i ikonické herní konzole PlayStation. V neposlední řadě jsem si oblíbil i jejich smartphony. Mám pro ně takovou zvláštní slabost, a proto mě i mrzí, že se neprodávají nijak excelentně a v rukou uživatelů je nevídám. Začal jsem mít trochu podezření, že důvod možná i trochu znám, když jsem se podíval, kolik vlastně Xperia 1 II stojí.

Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

TIP: Recenze Sony Xperia 10 II: japonský sympaťák s kompromisy

Ono totiž když chcete dobře prodávat, tak potřebujete nabídnout solidní hardware za přijatelnou cenu. Hardware Japonci umí, navíc ve prospěch Sony hraje i jisté jméno, které si u zákazníků tahle již tradiční značka elektroniky vybudovala. Jakkoliv jsou mi produkty třeba od Xiaomi sympatické, tak ty city tam zkrátka nejsou a je to pro mě pořád jen výrobek napěchovaný elektronikou. A věřím, že nejsem sám, kdo to tak má.

Proto jsem se na tento test obzvlášť těšil, zvlášť, když jsem věděl, že dostanu do ruky vrcholný produkt smartphonové řady. A vědom si ceny, jsem očekával něco opravdu výjimečného. Když balíček dorazil, hned jsem ho nadšeně rozbalil a z docela obyčejné krabičky jsem skoro obřadně vytáhl podlouhlý černý obdélník. První pohled prozradí, že poměr stran je zde hodně radikální, totiž 21:9.

Sony Xperia 1 II: specifikace

Obsah balení

• telefon Sony Xperia 1 II
• jehla na SIM
• 18W adaptér pro nabíjení
• USB-C a USB-C kabel
• špuntová sluchátka na audiojack
• technická brožurka a základní průvodce

Dražší než vypadá

Na svoji velikost není telefon moc těžký, 181 gramů dělá telefon o úhlopříčce displeje šest a půl palce v ruce dost lehkým, což ale není nic proti ničemu. Okamžitě jsem ale věděl, že riziko nějakého pádu zde bude minimální. Do mé docela velké ruky zapadla Xperia naprosto dokonale a i přes hladká záda a okraje je úchop naprosto jistý.

Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Trochu zklamáním pro mě byla volba povrchové úpravy rámu telefonu. Ten je z kovu, ale chvíli jsem byl na vážkách, jestli to není plast. Ono to totiž lesklé vypadá dost stejně a zde se tedy výrobce možná zbytečně připravil o pár bodů, které si mohl připsat, kdyby ten kov více přiznal.

V rámečku jsou samozřejmě zabudovaná tlačítka, trochu netradičně všechna jen na pravé straně. Nahoře dvojtlačítko hlasitosti, pod ním lehce do těla zapuštěné zamykací tlačítko s integrovaným senzorem otisků, který mimochodem funguje perfektně. No a kousek od spodního pravého rohu je pak ještě spoušť fotoaparátu.

Ano, čtete dobře, fotografie se zde mohou pořizovat i pomocí klasického hardwarového spínače, jaký známe z digitálních fotoaparátů. Má dvě polohy – slabší stisknutí zaostří, plné domáčknutí pak pořídí fotku. Zde bych vůbec neměl nic proti tomu, kdyby výrobce na unikátnost tohoto prvku více upozornil. Klidně třeba červenou barvou samotného tlačítka.

boční strana, Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Spodní hrana pak v sobě nese USB-C konektor, horní audio jack a levá dost křehce působící šuplíček na dvě simky, případně simku a paměťovku. Zde je další unikum – vytažení šuflete se provádí nehtem a jde poměrně dost snadno. A to navzdory tomu, že se zařízení pyšní voděodolností IP65 a IP68, takže bych čekal, že to zkrátka bude víc natěsno a natvrdo. Ale není to nic proti ničemu, pokud to těsní jak má, jsem s tím v pohodě.

Lesklá jsou i záda, kde je samozřejmě sklo a zde musím naopak Sony pochválit. Jakkoliv nejsem nějaký velký estét, tak nesnáším, když je telefon upatlaný. A Xperia 1 II vzdorovala mým otiskům opravdu srdnatě a nemusel jsem ji ani jednou otírat o tričko nebo hadříkem. Jak vidno z obrázků, tak je telefon skutečně krásně černý a lesklý, což je snad nejideálnější prostředí pro zanechání daktyloskopických stop. Ona ta záda jsou vůbec docela hezká a jednolitá, ani mi nevadí vystouplý modul fotoaparátu, který vzhledem k malé tloušťce chápu.

Král se čtyřmi K

Jedním z hlavních, ne-li tím nejdůležitějším tahákem, je u Xperie 1 II její displej. Ten má rozlišení 4K, což je na úhlopříčce 6,5 palce docela masakr. V praxi to znamená takovou jemnost, že ani při bližším zkoumání jsem nedokázal odlišit jednotlivé pixely od sebe. Jakkoliv se to zdá zbytečné, tak skutečně jsou situace, kdy je rozdíl oproti obligátnímu Full HD poznat.

Jistě, v menu je to zbytečné, stejně tak ve většině aplikací, ale dívat se na telefonu na 4K video nebo film, je vcelku pošušňání. Pomáhá tomu i přítomnost HDR a především poměr stran 21:9, který je sice docela extrémní a v porovnání s konkurencí je telefon dost nudloidní, ale třeba v akčních hrách poskytuje taky nemalou výhodu. Horší to je s ovládáním, tady si podlouhlý zobrazovač vybral svoji daň a při potřebě něco stisknout v horních zhruba třech centimetrech plochy, bude potřeba přehmátnou.

displej, Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Sony telefonem míří trochu i na tvůrce obsahu, jak se dnes honosně nazývají lidé, kteří se zabývají výrobou, povětšinou bezcenných videí pro sociální sítě. Je to ostatně vidět napříč celým systémem, stran displeje to znamená, že si lze vybrat ze dvou základních režimů barev.

Vedle Standardního režimu je přítomen i Režim autora. Jeho zapnutím se má dosáhnout co nejvěrnějšího zobrazení bez líbivého přesaturování a má jít o co nejvěrnější reprodukci reality. Nejsem grafik, abych toto uměl nějak kvalifikovaně posoudit, ale subjektivně se mi opravdu zdá, že to má asi hodně blízko tomu, co výrobce slibuje.

U displeje ještě ve vzduchu visí otázka v poslední době disputovaná v kuloárech i těch nejzapadlejších hospodách, barech a nádražních restauracích. Totiž kolikrát za sekundu umí Sony Xperia 1 II obnovit obraz. Ano, za danou cenu by bylo fajn mít možnost třeba snížit rozlišení a zvednout obnovovací frekvenci, ale z nějakého důvodu – mně neznámého – to prostě nejde.

brada, Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Sony si tu ale vypomáhá berličkou, která se nastavení jmenuje Redukce rozmazaného obrazu. Ať to funguje jakkoliv, tak to prostě pomáhá a minimálně pohyb v menu působí po zapnutí plynulejším dojmem. A kdyby mi telefon s touhle funkcí zapnutou někdo ukázal a tvrdil, že jde o displej s 90 Hz, věřil bych mu. Ve hrách se ale vliv této vychytávky projevovat přestává a tam by se těch opravdových 90 nebo klidně i 120 Hz sakra hodilo. Nedá se ale nic dělat, s ohledem na cenovku hodnotím holt absenci vyšší obnovovací frekvence jako nedostatek.

“Znečištěný” Android 10

Systémově běží v telefonu Android 10, vylepšený o pár vychytávek. A bez jakýchkoliv okolků si troufám tvrdit, že by Sony možná bývalo udělalo lépe, kdyby systém opravdu nechala tak, jak byl. Po nějaké době používání totiž původní naprostá plynulost a rychlost začala dostávat trhliny. Sem tam drobné zaškubnutí, občas bylo znát i pomalejší otevírání aplikace.

Mé podezření padalo na operační paměť a špatnou práci s ní. Ukončil-li jsem všechny otevřené aplikace na pozadí, nešvary zmizely. Netuším, kde přesně je chyba, ale chvílemi jsem měl pocit, že se vracím v čase o několik verzí Androidu nazpět, do doby, kdy bylo třeba smartphone v pravidelných intervalech restartovat, aby se systém dal používat.

Jinak ale výkon telefonu nelze nijak pokárat. Snapdragon 865 od Qualcommu je jeden z těch nejkvalitnějších čipsetů a zaručuje božský výkon při streamovaní, sledování filmů, focení nebo třeba i hraní vašich oblíbených mobilních her.

Už kdysi, v nějaké ze starších recenzí jsem si stěžoval na rádoby vychytávku, které v Sony říkají Boční snímač. Prostě ťuknete dvakrát na okraj displeje a vyskočí malé menu s aplikacemi, patrně snaha ušetřil uživateli čas.

V praxi to je spíš na obtíž, protože ani nejnovější verze tohoto “zlepšováku” není v praxi moc použitelná, spíš zdržuje a vyvolat postranní menu vyžaduje až příliš velké soustředění a snahu. Jako ideální se tedy jeví tuto funkci vypnout a zapomenout na její existenci. Pokud vás ale baví boční panel u telefonů od Samsungu, možná přijdete na chuť i tomuto…

Čekám na signál

Velkou stížnost mám i stran příjmu signálu. Bydlím v domě s hodně silnými zdmi, kde to některá zařízení mají s příjmem trochu na hraně, ale telefonní hovor není v 95 % případů problém odbavit u okna. Se Sony Xperia 1 II jsem musel vylézt až na zahradu a i tam jsem byl místy s příjmem na štíru.

Jestli se jedná o problém na straně softwaru nebo hardwaru, netuším. A jako uživateli je mi to prakticky šumák. Výsledkem je nepoužitelný telefon v místech, kde signál není úplně ideální, ale konkurence funguje. A zase – někde vzadu v hlavě mi pořád zůstává viset ta cena zařízení a s tím spojené otázky…

horní panel, Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

4K nenažranec

Co nedrží firmou nastavený standard, je výdrž baterie. Z dřívějška vím, že Sony v tomto ohledu umí lecjaká kouzla a i z malého akumulátoru zvládá firma dolovat hodně slušnou dobu provozu. Xperia 1 II mě v prvních dnech lehce zklamala. 4 000 mAh sice na den pracovního nasazení stačilo, ale večer už bylo potřeba hledat zásuvku, případně se začít hodně krotit s používáním smartphonu.

Čekal jsem popravdě o něco víc. Pak ale přišel víkend a s ním i minimum času, kdy byl zapnutý displej. A já jsem mohl bezpečně ukázat na viníka, který sráží baterii na kolena. Ano, je jím opravdu 4K zobrazovač. Když běží, tak prostě žere, když se jeho využívání zásadně sníží, dostane se uživatel i na dva dny provozu. A navíc se umí nabíjet bezdrátově!

Jak už je u Sony zvykem, tak je přítomen i režim Stamina, který umí významně výdrž akumulátoru prodloužit a potěší i ochrana baterie, kterou asi nejlépe vysvětlí obrázek v galerii. Ve zkratce jde o to, že telefon se do plna nabije až ve chvíli, kdy na základě sledování zvyků uživatele předpokládá, že to bude třeba. Do té doby drží úroveň nabití na 90 %.

Přibalený nabíjecí adaptér zvládá 18 W. To není špatné, ačkoliv pokrok v tomto směru už je mnohem, mnohem dál. Na 80 % se z nuly dostanete za zhruba hodinu a deset minut, plné dobití akumulátoru zabere hodinku dvacet. Nejdůležitější je ale “sprchový ukazatel”, to znamená 30 minut na sprchu a rychlou večeři po pátečním návratu z práce, kdy má telefon šanci načerpat energii na zbytek mnohdy dost dobrodružného večera. Za půl hodiny úplně vybitý telefon nedostanete na 50 %, ale jen kousek pod tuto hodnotu, což není špatný výsledek.

Fotoaparát a multimédia

Multimediálně si Xperia 1 II stále drží tak trochu výhodu před konkurencí v podobě audiojacku. A tipoval bych, že zrovna u této firmy se ho jen tak nevzdají – holt tradice. Telefon ale disponuje i dvěma reproduktory, které oba míří směrem k uživateli. Jeden tvoří reproduktor telefonní, druhý je ve spodní části pod displejem. Jejich kvalita není vyloženě špatná, zvládnou i poměrně hlasitou reprodukci. Když jsem ale porovnal s o třetinu levnějším iPhonem 11, musel jsem uznat, že jablíčko má zvuk o dost věrnější a jaksi “méně chrchlavý”.

Než se dostanu k fotoaparátu, musím pochválit úložiště telefonu, které je typu UFS 3.0. To znamená vysokou rychlost zápisu i čtení. Ta se hodí pro nahrávání/přehrávání videí ve vysokém rozlišení a podobným činnostem, vyžadujícím práci s velkým objemem dat. A velké plus je i velikost vestavěné paměti. Čtvrt terabajtu musí stačit snad každému. Kdo potřebuje ještě víc, může využít pozici pro MicroSD kartu.

fotoaparát, Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Svatá trojice

Jedním z hlavních taháků zařízení je bezesporu trojice fotoaparátů. V sestavě má hlavní slovo 12 Mpx snímač se světelností f/1.7, sekunduje mu širokoúhlý snímač a teleobjektiv s až trojnásobným optickým zoomem. První a třetí jmenovaný mají navíc optickou stabilizaci obrazu.

Obecně vzato je telefon solidně použitelný na focení. Barvy jsou velice věrné, možná nejvěrnější, jaké jsem doposud viděl, detaily prokreslené, nikde žádný šum. Fotoaparát umí perfektně ostřit na oči, aplikace pracuje rychle a výhody hardwarové spouště jsou nepopiratelné. I za špatného světla nebo tmy si telefon umí poradit a snímek hezky prokreslit. Jediným nedostatkem je slabší dynamický rozsah.

Ve scénách s tmavými místy je patrné, že jsou zkrátka tmavá až moc. Když na ně naopak člověk zaostří, je přesvětlené okolí. Nic, co by nezvládla následná postprodukce, řeknete si. Jenže to jsme u dalšího drobného minusu. V době testování ještě telefon neuměl fotit do formátu RAW. To naštěstí přináší aktualizace, která už na telefon nasedla. Ale pozor, kdo chce za svůj produkt takto sebevědomou sumu, měl by v aktualizacích spíš dolaďovat detaily a ne zahrnout do systému aplikaci pro profíky s tím, že “zatím si prostě budou fotit do JPEG”.

Ve tmě uživatel musí chvíli držet pevnou ruku, ale odměnou je ucházející snímek, který sice má do nějakého detailnějšího prokreslení daleko, nicméně pro zachycení v příkopě odpočívajícího kamaráda při návratu ze zábavy to stačí.

Video rovněž vypadá velice solidně, ale stabilizace funguje spíše průměrně. Standardní aplikace pro natáčení bohužel neumožňuje nahrávat ve 4K při 60 FPS, ale jen při 30 FPS. Což je trochu škoda, protože si neumím moc představit, jak pro natáčení oslavy narozenin někdo šaší s profi appkou plnou pro BFU neznámých zkratek a nastavení, mezi která patří i 4K při 60 snímcích za sekundu.

Jak fotí Sony Xperia 1 II?

Ukázka: noční režim

Ukázka: video, 4K, 30 FPS

Příliš mnoho “ale”

Trpělivý čtenář jistě vnímá, jak se celou recenzí jako taková černá nit táhne můj problém s jedním zásadním faktorem – cenou. U Sony dlouhodobě pozoruji problém s hledáním té správné cenové politiky. Tedy ono to hledání vlastně ani není, je to spíš přestřelování a možná trochu snaha dělat ze sebe něco víc, něco prémiovějšího. Proti tomu nic, jenže hodnota produktů by tomu měla odpovídat, což se tady rozhodně neděje.

Je mi z toho trochu těžko, že musím takhle Xperii 1 II zaříznout, ale jestli se ptáte, má-li smysl ji kupovat, pak nikoliv. Ano, 4K displej je super. Jenže holt umí jen 60 snímků za sekundu a rozlišení nelze nijak nastavovat, což se hodně podepisuje na výdrži. Pak tu máme ne zcela odladěný systém, problémy s příjmem signálu (což mohla být klidně jen vada testovaného kusu, ale zmínit to musím) a fotoaparát, který umí jen ten nejprimitivnější formát (zatím).

Jeho výsledky rovněž nejsou vždy úplně přesvědčivé. Holt je tu až příliš mnoho “ale”, která hodnocení srážejí. Jestli si tedy chce Sony hrát na sebevědomou firmu, která se nebojí si říct 33 tisíc za svůj telefon, jsem s tím OK. Ale chci za to odpovídající hodnotu, kterou zde bohužel nedostávám, jakkoliv se ji snažím hledat.

Sony Xperia 1 II | foto: vlastní

Epilog

Trochu si ještě nakonec zavěštím a zkusím odhadnout, co se v následujících měsících se Sony Xperia 1 II stane. V první řadě přijde zjištění, že se telefon tak úplně neprodává. Holt za tuhle cenu si může zákazník hodně vybírat. Sice nedostane 4K displej, ale je tu třeba s o něco nižším rozlišením Samsung Galaxy S20+ (recenze). Pak taky ve všech ohledech daleko vyrovnanější iPhone 11 Pro Max (recenze), nebo o deset tisíc levnější OnePlus 8.

Takže tak do čtvrt roku přijde bundle Xperia 1 II s bezdrátovými sluchátky. Na to možná už někdo uslyší, ale hádám, že to pořád prodejně hitovka nebude. Jenže právě to by Sony potřebovalo a je obrovská škoda, že bídným poměrem cena/výkon zabíjí zařízení, které by o třetinu levnější a možná s pár aktualizacemi představovalo zajímavou alternativu ke všem těm zavedeným vlajkovým lodím. V tuhle chvíli ale lze tento telefon shrnout do jednoduchého “kdo koupí, prohloupí”.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
4K displej	slabší výdrž na baterii
dostatek výkonu	displej neumí víc jak 60 FPS
audiojack	neodladěný systém
	přestřelená cena