Recenze Samsung Galaxy S21+ – Větší, ale jinak stejně „ploché“ dvojče

Samsung Galaxy S21+ přichází jako zlatá střední cesta mezi S21 a S21 Ultra
Oslovit má ty, kteří potřebují větší displej, ale nechtějí dávat peníze navíc
Není však zcela jasné, zda se právě na takový model vyplatí přejít ze starší řady

Částečnou odpověď na tuhle kruciální otázku můžeme poskytnout už v samotném počátku. Nový S21+ se i v tomto smyslu slova nachází přesně na pomezí. Tentokrát na pomezí odpovědí ANO a NE. Přichází s designem vycizelovaným k dokonalosti, a kromě většího displeje navíc přináší oproti základní S21 i jedno poměrně důležité vylepšení. V porovnání s loňským modelem ale ztratil řadu atributů, pro které si právě telefony Samsung řada lidí vybírala.

A právě kvůli tomu může být finální rozhodnutí pro S21+ vlastně nejsložitější, pokud zvažujete i jeho oba souputníky, tedy modely S21 (recenze) a S21 Ultra (recenze). Ty už v minulých dnech zevrubně otestoval kolega Jakub Fišer. Laskavý čtenář proto snad promine, že svůj text o modelu S21+ zaměřím na zkušenosti člověka, které část svého života strávil s jednou z variant předchozího modelu S20.

Doporučujeme:

Samsung Galaxy S21+: specifikace

Konstrukce	kov a sklo, 161,4 × 75,6 × 7,8 mm, 202 g, zvýšená odolnost IP68
Displej	6,7″, Dynamic AMOLED 2X Infinity-O, 120 Hz, 2400 × 1080 px, poměr stran 20:9, jemnost 394 ppi
Operační systém	Android 11 + One UI 3.0
Čipset	8jádrový, 2,9 GHz, Exynos 2100
Paměť	8 GB RAM, úložiště 128/256 GB (UFS 3.1), nemá MicroSD slot
Fotoaparát	tři (12 Mpx hlavní + 12 Mpx širokoúhlý 120° + 64 Mpx teleobjektiv), clona f/1.8 + f/2.2 + f/2.0, OIS, 1,1× optický zoom, 3× hybridní, umělá inteligence, LED; přední 10 Mpx, clona f/2.2
LTE	800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie	Dual SIM, 5G, Bluetooth 5.1, NFC, GPS, Wi-Fi 6, USB-C, čtečka otisků v displeji, čtečka obličeje, stereo reproduktor
Baterie	4 800 mAh, rychlonabíjení 25 W, bezdrátové 15 W a reverzní bezdrátové 4,5 W
Cena a dostupnost	od 27 990 Kč, leden 2021

Obsah balení

telefon Samsung Galaxy S21
jehla na SIM kartu
USB-C / USB-C kabel
technická brožurka a základní průvodce

Designový šperk s tvrzenými zády

Pokud bychom měli vyzdvihnout jeden moment, kdy si Samsung vzal k srdci nářky svých zákazníků, byl by to zcela jistě designový jazyk. Stačí si jen vzpomenout, jak vypadala S20. Pamatujete si? Já taky ne. Zkrátka proto, že vypadala jako jakýkoli jiný Samsung v posledních letech. Tmavá placka se zakřivenou vrchní i spodní rovinou krycích skel, v posledních letech i s ledabyle připlácnutým batohem fotografických objektivů na zádech.

S21+ asi nemohl vypadat odlišněji. Nebudu lhát – tohle je nejharmoničtější telefon současnosti. Ještě nikdo se na trhu nevypořádal s vystupujícím fotobatohem tak esteticky, jako právě Samsung. Trojice stejně velkých objektivů je zapuštěna v matném hliníkovém rámu.

Právě do něj se rozšiřuje leštěná bočnice, takže celý tento koncept vyvolává vizuální dojem starosvětské, ale zatraceně cool holičské břitvy. Hrana matné vsadky kolem objektivů navíc přesně lícuje se zakřivením plochy zadního krycího skla, takže si na první pohled ani nemusíte všimnout, že je „břitva“ tvořena dvěma druhy materiálů.

Samsung Galaxy S21, recenze

Samsung Galaxy S21, recenze

Totéž samozřejmě platí i o dalších modelech řady S21. Kovové součásti pak mají vždy stoprocentně komplementární odstín a celá tato kombinace působí jako balzám na oči. Popravdě: Samsung Galaxy S21+ je asi jediným telefonem, který bych si nepořídil v černé barvě. V jednolité černi totiž všechny tyto finesy mají tendenci zanikat.

Samsung Galaxy S21+ nabízí na svých zádech matné tvrzené sklo. A ne jen tak ledajaké. Jedná se o nejnovější produkt od Corningu, Gorilla Glass Victus. Podle jeho výrobce by mělo sklo být výrazně odolnější jak proti pádu, tak proti poškrábání a vyřešit tím problém, který trápil skla od Corningu v předchozích generacích.

Protože však někdo z předchozích testujících sejmul z předního skla fólii, kterou Samsung lepí už ve výrobě, a mohu proto o těchto vlastnostech podat svědectví. Čelo telefonu se skvělo už v okamžiku přebírání celou řadou škrábanců, a i když jsem nosil přístroj jen v kapse bez klíčů a jiných drobností, další během mého testování neutěšeně přibývalo.

Bohužel to též platí i o bočnicích telefonu. V měkkém hliníku se objevovaly vrypy, i když přístroj nikdy nespadl. Bez ztráty kytičky vyšlo jen zadní krycí sklo. Jeho matná úprava úspěšně odolává jak poškrábání, tak i upatlání. A i kdyby to tak nemělo být navěky, měňavé barvy pod ním ve světlých variantách telefonu od menších škrábanců spolehlivě odvedou pozornost.

Okradli stařenku!

…chtělo by se zvolat s pohádkovou Babou Jagou z prastaré pohádky Mrazík. I když bych o designu nového Samsungu mohl psát i delší nadšené pojednání, nemůžu se zbavit dojmu, že má za úkol jen odvést pozornost od celkové chudoby toho, co spolu s telefonem dostanete. A nejedná se jen o obsah balení.

Pokud jste majiteli některé verze Galaxy S20, dostali jste v krabici spolu s telefonem i sluchátka AKG a třeba i 25W nabíječku. Vřele doporučuji si je při prodeji ponechat. Ani jedno totiž k „jednadvacítce“ nedostanete a můžete si tak dělat radost jen přiloženými papírovými brožurami.

Výčet absentérů se ale s krabicí nezastavil. To, že na nových Samsunzích schází audiojack, jsme si už zvykli. Přijmout to museli i ti, kteří právě za vytrvalost, s jakou Samsung ctil majitele drátových sluchátek, korejskou společnost vynášeli do nebes. Dnes už ale u S21+ nenajdete ani slot na paměťovky. Kdyby se aspoň tento krok dal vysvětlit vylepšením odolnosti proti vodě a prachu. V reálu to tak možná je. Na papíře ale stejně jako předchozí generace i S21+ nabízí stupeň krytí IP68.

Jediný šuplík, který nalezneme hned vedle USB-C portu vlevo, skrývá místo pro dvě SIMky. Napravo tak našel své místo reproduktor, který ve spolupráci s výdechem sluchátka vytváří stereoefekt. A ten je opravdu dokonalý. Zvuk totiž nejde na horní hraně pouze ze sluchátka, ale i ze dvou výdechů nad ním a máte i v tak malém odstupu obou repráčků pocit, že vás zvuk obklopuje.

Samsung Galaxy S21, recenze

Samsung Galaxy S21, recenze

I když S21+ nemá rozměry daleko k vybavenější Ultře, drží se daleko lépe. Dost možná kvůli tomu, že jej na horní straně netíží ultimátní batoh objektivů. Vlastníci předchozí generace pak ocení, že matný povrch zad a výraznější hrany ubírají telefonu z dojmu klouzavého oblázku. I když se snažíte dosáhnout jednou rukou na poměrně vysoko položený rocker hlasitosti, jistota úchopu je absolutní i s průměrně vzrostlými dlaněmi. A to přesto, že oproti S20+ jednadvacítka o dost přibrala. Konkrétně o 12 gramů.

Rovný, rychlý a hrubější

Ona deklarovaná hranatost Pluska má jednu jedinou příčinu: špičkové Samsungy se po letech vzdaly zakřiveného displeje – prvku, který je vždy odlišoval od záplavy konkurence. Ani po týdnu se nemůžu rozhodnout, jestli mi toto řešení vyhovuje, nebo ne. Je jasné, že od chvíle, co android opustil ovládání virtuálními tlačítky, začaly být zakřivené okraje trochu nepraktické.

Čím více na boku se nacházel zlom mezi bočnicí a displejem, tím hůře se z ní provádělo gesto pro návrat o krok zpět. Samsungy ovšem tímto přišly o značnou část svého kouzla. V některých okamžicích mi vlastně S21+ připomínal pravěké Galaxy S6.

Abych ale nebyl nespravedlivý, i tak má Galaxy S21+ jeden z nejlepších poměrů displeje ku přední ploše. Se svými 88,3 % je mezi telefony s klasickou obrazovkou vlastně skoro bezrámečkový. Další inovace pak čeká pod jeho krycím sklem – nová generace ultrazvukové čtečky od Qualcommu.

Vůbec poprvé jsem měl pocit, že se svou rychlostí čtečka pod sklem vyrovná svých protějškům klasické konstrukce. Možná i proto, že její plocha je větší než před rokem u S20 a je snazší se na ní trefit. Na rozdíl od řady 20 jsem se proto daleko častěji přihlašoval daktyloskopicky než skenem obličeje. A to i přes to, že v nejnovější verzi svého operačního systému umějí Samsungy odemknout obličejem bez zdlouhavého swajpování po displeji hned po zvednutí telefonu k očím.

Samsung Galaxy S21, recenze

Samsung Galaxy S21, recenze

Jenže jak už jsme si u telefonů řady S21 zvykli, každé kouzlo si žádá svou cenu. 6,8palcová Dynamic AMOLED 2X obrazovka snížila mezigeneračně své rozlišení. WQHD+ už je minulostí, teď musí těm, co si koupí za pětadvacet tisíc špičkový Samsung stačit 1080p. Tento krok sice vypadá tragicky, ale není to tak hrozné. Popravdě: i když jsem se snažil i o přímé srovnání se starším Samsungem, nenašel jsem jediný případ, kdy bych pouhým okem rozeznal nějak výrazný rozdíl v kvalitě.

Objektivně lze postřehnout jen přepnutí do nižší vzorkovací frekvence. Stejně jako starší telefony umí i S21+ přepínat mezi 60 Hz a vyšší hodnotou. Jenže zatímco ta je u S20+ nastavena napevno na 120 Hz, aktuální generace vlakové lodi si frekvenci upravuje sama dle aktuálního využívání.

Snad právě proto se snížilo rozlišení displeje – ostatně starší modely při maximalizaci rozlišení musely snížit obnovovací frekvenci. Výsledek je však jednoznačný: všemi těmito omezeními dokázal Samsung Galaxy S21+ odpovědět na výhrady směřující k minulé generaci ohledně výdrže baterie.

Skoro dvoudenní telefon

Výdrž se oproti S20+ vylepšila znatelně. Ostatně i jeho kapacita se mezigeneračně o 300 mAh navýšila a spíše, než základnímu S21 se tak přiblížila obří Ultře. 4 800mAh akumulátor dovede skromnějším uživatelům poskytnout dost šťávy i na dva dny. Stačí si jen odřeknout například sledování videa, nebo hraní her. Osobně jsem většinou končil svůj pracovní den s nějakými 40% zbývající kapacity po šestnácti hodinách provozu a čtyřech hodinách zapnutého displeje.

Otázkou však zůstává, jak tento akumulátor dobít. Teoreticky to jde až 25W drátově a 15W bezdrátově. Kdo chce, může dokonce příkon regulovat v menu. Jediné, co chybí úspěšnému nabití, je nabíječka… Pokud jste ovšem poslechli mé úvodní rady a zapřeli člověku, kterému jste prodali svou starou S20+, její 25W adaptér, můžete čekat velice příjemné výsledky. Už po půlhodině nabíjení bude telefon na 60 % a kompletní dobití nezabere víc než ani ne hodinku a čtvrt.

Exynos nevadí

Samotného by mě zajímalo, jak je na tom, co se úspornosti týče, alternativní verze telefonu dodávaná na americký a asijský trh. Ta na rozdíl od evropské verze ukrývá nejnovější čip od Qualcommu, Snapdragon 888, který se zdá být ještě úspornější než in-house řešení Samsungu Exynos 2100 dodávané do Evropy. Oba procesory se liší, co se týče jejich výkonů, dovoluji si ale tvrdit, že nikdo jiný než ten, kdo postaví oba telefony vedle sebe, si na vlastnosti evropské verze stěžovat nebude.

Už jen proto, že jsem na S21+ nepozoroval ani další z výtek, která směřovala k předchozí generaci korejských vlajkových lodí. Ani při hraní poměrně graficky náročných her se telefon nikterak nezahříval – rozhodně ne tak, aby bylo nepříjemné ho držet v ruce. Přesto podává v benchmarku AnTuTu relativně slušný výkon se skóre 620 000 bodů. Jakkoli je to asi trochu méně, než by člověk od jedné z aktuálních vlajkových lodí nejúspěšnějšího světového výrobce androidových telefonů čekal.

Android a Samsung – Opět po svém, opět dobře

I tak je ale daleko důležitější, jak Samsung pojal každodenní uživatelskou zkušenosti spojenou s prostředím telefonu. Možná budu považován za neobjektivního, ale osobně mám UI, které nabízí Samsung One ve třetí generaci prostě rád. V době, kdy nativní Android zvládá většinu pokročilých funkcí sám a výrobci se tak nemusejí příliš namáhat, je osobitý přístup Korejců osvěžující.

Nemluvím jen o takových drobnostech, jako je vysouvací lišta z boku displeje s různými zástupci a nástroji, která umožní ušetřit místo na ploše – to už je stará vesta. Nové prostředí přichází například s přehledným systémem notifikací, které je možno nechávat zobrazit jako překryvná okna minimalizovatelná do bublin – asi tak, jako to bývalo ve výchozím nastavení Facebook Messengeru.

I když by mě za to v Samsungu asi nepochválili, líbí se mi, jak se mu daří poslední dobou potlačovat svůj druhdy vlezlý asistent Bixby. Dokonce i na informační pracovní ploše už ho nahradil nový, přehlednější nástroj Free, který funguje v zásadě jako agregátor zpráv z médií a nesnaží se honit několik zajíců naráz. Komu by to ale i tak přišlo málo, může si i tuto plochu změnit na standardní Google News. Konečně!

Bixbyho registrujeme v zásadě už pouze v podobě profilů chování telefonu Bixby Routines. Podobně jako u konkurence umožňuje tato funkcionalita změnu chování telefonu na základě lokace, nebo jiných předem daných situačních atributů – jako je například přítomnost předem určené Wi-Fi sítě.

Stejně jako minule a přesto jinak

Řeč je samozřejmě o fotoaparátu. Pokud se podíváme na parametry všech tří čipů a objektivů, které se usadily v břitvě na zádech telefonu, nejspíš se neubráníme jistému déjà vu. Roli primárního objektivu hraje stabilizované sklo se světelností f/1.8 a 12Mpx čipem pod sebou.

Ultraširoký objektiv bohužel ani po generační výměně nezískal autofocus a nemění se ani jeho 120stupňový záběr ani relativně nízká světelnost f/2.2, na kterou budete nejspíš žehrat pokaždé, když se budete snažit fotit v noci “rybím okem”. Leckdy totiž neuvidíte v hledáčku vůbec nic a podle toho taky vypadají obrázky focené nočním režimem. Mimochodem – ono rybí oko je v uvozovkách záměrně. Korekci okrajového zkreslení má S21+ zapnutou už v základním nastavení.

Třetím do mariáše je pak další stabilizovaný objektiv, tentokrát s ohniskem 29 mm. Tato čočka má hrát roli teleobjektivu, ale její 64Mpx senzor jí předurčuje zejména k markýrování optického zoomu. Je to bohužel tak – periskopickou změnu ohniska ani letos za základních vlajkových lodích Samsungu nečekejte.

Dovolím si tvrdit, že mezigenerační rozdíl v kvalitě fotografií nepostihne asi nikdo. Kdybych se o to snažil, mám strach, že bych podlehl subjektivnímu zkreslení. To, že Samsung zkrátka dělá nejlepší fotomobily současnosti, zkrátka ani letos tvrdit nepřestanu.

Pravda, někdo by si mohl stěžovat například na leckdy nižší hladinu dynamického kontrastu – to se ale stává spíše v situacích, kdy jsme si u konkurenčních telefonů zvykli, že zapínají HDR skoro za všech podmínek. Podání barev je sice většinou přirozené, ale podle specifické “jihokorejské nebeské modři” už po letech dokážu identifikovat obrázky produkované Samsungy zcela bezpečně.

Jistotou zůstává fascinující množství detailů na jakékoli fotografii i způsob, jakým se do fotografování vkrádá postprocessing. Osobně nejvíc oceňuji decentnost Nočního režimu. Tím se dá nově fotit i na ultrawide skle a jako jeden z mála telefonů se Samsung nesnaží v tomto režimu předstírat, že je v půlnoci poledne. Barevná charakteristika těchto fotografií je stále přirozená, jen se vykreslí detaily a přidá se světlo a kontrast na těch správných místech. Bravo.

Stejně impresivní je také portrétní režim. Už dlouho nepamatuji telefon, který by ořezával objekty v prvním plánu oproti rozmazanému pozadí s takovou precizností, jako právě vlajkové Samsungy. Jejich schopnostem skutečně neunikne ani jediný vlásek.

Jestli mě ale něco bavilo opravdu stoprocentně, pak je to režim Single take. Jedním stisknutím odkáže telefon zachytit vše, co se na scéně děje, v několika variantách. Pořídí v průběhu času několik fotografií natočí krátké video, variuje grafické efekty, a vy si pak jen v galerii vyberete, co vás baví nejvíc a jaký záběr je pro vaše účely nejvhodnější.

Video v duchu stabilizace

Něco trochu podobného pak umožňuje i režim Directors Take při pořizování videa. V češtině se nazývá Pohled režiséra a stejně jako pomyslný šéf filmového štábu můžete jedním pohledem shlédnout to, jak scénu vidí všechny objektivy včetně čelní kamerky a z nich volit optimální záběr. Včetně permanentního, pro youtubery ideálního, snímání tváře kameramana.

Samotný záznam video pak také nelze než chválit. Už tradičně Samsung exceluje ve stabilizaci, která dokáže filtrovat i tvrdé nárazy například při běhu. To ovšem mluvím pouze o standardním Full HD rozlišení, které je jediné dostupné ve standardním videorežimu. Pro 8K rozlišení musíte stejně jako u minulé generace o do režimu Pro. Není divu, že ho Samsung tak trochu schovává – nenatáčí se s ním vůbec pohodlně. Obraz v hledáčku se ve švenku trhá a jako by telefon datový tok nestíhal.

Bohužel ani výsledek není moc přesvědčivý. Stejně jako minulá generace, tak i S21+ dovede natáček v rozlišení 8K, bohužel stále jen při frekvenci 24 FPS. Vyšší frekvence jsou bohužel stále rezervované pro 4K a nižší rozlišení. Nízký framerate společně se stabilizací záběru způsobuje, že výsledné video vyhodnotíte jako výsledek nějakého low-cost telefonu.

Popravdě, vlastně vůbec netuším, k čemu by právě 8K záznam těchto pochybných kvalit měl sloužit – nejspíš jen k PR účelům. Zvláště když ho porovnáme s krásně prokreslenými, i když trochu méně kontrastními výsledky zbylých módů. Zvlášť když jako hlavní sklo určíte teleobjektiv, jsou švenky pevné jako na kolejích.

Jak fotí Samsung Galaxy S21+?

Ukázka: noční režim

Ukázka: video, Full HD, 30 FPS

Závěr a konkurence

Krása není všechno, chtělo by se říct slovy našich babiček. Samsung Galaxy S21+ se nestal mým nejoblíbenějším telefonem. Jsem z těch, kdo měli na Korejcích rádi kombinaci nejmodernějších technologií a konzervativního přístupu. Ten se však aktuálně projevu snad jen oploštěním displeje a směřováním ke krokům, za jaké se v Samsungu ještě nedávno vysmívali Applu.

Já zkrátka chci na androidovém telefonu slot na paměťovku. Mám rád pouštění hudby přes kabel, i když vím, že už je to dnes sci-fi. Chci k němu nabíječku a nechápu, proč se Samsung neplácne přes kapsu a nepřibalí nějaké kvalitní „bezdráty“ od AKG.

Zkrátka: kdybych chtěl iPhone, pořídím si iPhone, a ne Samsung. Popravdě – pokud vám nejde o design nebo nepotřebujete vlastnosti aktuální iterace mobilních procesorů, za přechod k novější generaci tento model nestojí!

Neznamená to, že není konkurenceschopný. Pokud jde o běžnou funkcionalitu, a ne třeba LIDAR senzory, strčí S21+ iPhony stále do kapsy. My starší uživatelé máme ale pocit, že náš svět pomalu odchází a není to úplně dobře. A břitva na zádech to nespraví.