Sony přichází s novým designovým stylem, který se nemusí líbit každému. Nová vlajková loď značky ale pod rozporuplným povrchem skrývá devizy, o kterých si mohou konkurenční značky nechat jen zdát. Jak ukáže dnešní recenze, dokonalost nemusí spočívat jen ve výčtu revolučních technologických inovací.

S miss ročníku chce chodit každý. Ti, kterým se to ale povede, většinou brzy zjistí, že všemi obdivovaná královna krásy nerada jezdí pod stan, nemá smysl pro humor, nebo si s ní zkrátka není co říct. Doufám, že mi dámy prominou – tuto praktickou paralelu můžeme samozřejmě vztáhnout i na chlapíka s báječným úsměvem a širokými rameny. Podobné přirovnání jsem po celou dobu testování nemohl dostat z hlavy.

Sony Xperia XZ2 totiž letos soutěž krásy nevyhrála a svým úsilím o hledání originality může leckomu připadat křečovitá. Jakmile ale dojde na běžný život, jen stěží hledá konkurenci. Je to zkrátka ta nenápadná holka, jejíž přízeň vám sice nebude závidět celá čtvrť, ale vy budete vědět, že jste si vybrali sakra dobře.

Sony Xperia XZ2: specifikace

Design a zpracování: tlouštík a lamač prstů

Už první kontakt s Xperií XZ2 naznačuje, že u Sony se ve skrytu odehrává drobný převrat. Pokud jste naposledy drželi v ruce přístroj s designem, který v Japonsku nazývali OmniBalance, možná byste ani nepoznali, kdo XZ2 vyrobil. Nový špičkový model připomíná spíše minulost značky ještě před příchodem sjednocení designového jazyka. Na těle novinky ale nalezneme i ozvěny vzhledu někdejších telefonů s Windows Phone od Nokie nebo HTC předminulé generace. Jedno ale zůstává čistě japonské – ostré a čisté hrany, od kterých se naopak výrobci v poslední době snaží upouštět.

Mnoho jiných reminiscencí na minulost ale minimálně z čelního pohledu nenalezneme. Xperia XZ2 totiž konečně přišla o hlavní poznávací znak telefonů Sony – nezdravě nakypělé rámečky pod a nad displejem. Konkurence už i to sice umí i lépe, Sony však na rozdíl od mnohých jiných značek využilo prostor na bradě a čele telefonu k instalaci velmi hlasitých stereoreproduktorů. Kánon doby ovšem velí i k eliminaci rámečků bočních a tady už se Sony nedaří vůbec. Poměr displeje k ploše čelní strany dosahuje 76 %. To je sice asi o 10 % víc, než bývalo u Sony zvykem, pořád ale o 10 % méně, než to umějí o dům dál.

Existují ale parametry, u kterých kupodivu Sony Xperia XZ2 nedosahuje ani na svého předchůdce s typovým označením XZ1 (recenze). Jsou zřejmé už při letmém pohledu do specifikací: jedná se o tloušťku a zejména pak o hmotnost. Nejprve ale k prvnímu parametru: za dlouho nevídanou hodnotou hloubky, která dokonce přesahuje jeden centimetr, stojí zejména znovuobjevený designový prvek. Jedná se o zakulacená záda telefonu s vrcholem uprostřed, v tomto případě krytá tvrzeným sklem Corning Gorilla Glass 5. Vnímání tohoto ozvláštnění může být subjektivní, já ho ovšem rád nemám. Stabilitě držení přístroje přispívá jen poskrovnu, Xperie je s ním objektivně tlustá a navíc po položení na stůl a snaze o ovládání jednou rukou klouže, točí se a tím pádem se v mstě dotyku i nemálo škrábe. Chápu, že v době patentových sporů o každou prkotinu není jednoduché vymyslet osobitý design, tohle se ale Sony zkrátka nepovedlo.

Ergonomie obecně nepatří k nejsilnějším stránkám XZ2. Největší problém se pak opět nachází na zádech telefonu. Právě tam se totiž usadila čtečka otisku prstů. Aby se na ni ovšem dalo dosáhnout je nutné poměrně dlouhý telefon oposunout do poměrně nestabilní polohy o něco výše v dlani. Senzor se totiž nachází skoro uprostřed zad. Pohodlí ovládání pak neprospívá ani pozice ostatních fyzických tlačítek. Zatímco zamykací knoflík na pravém boku je naštěstí tam, kde ho palec přirozeně očekává, pro dosažení ovladače hlasitosti až na úplném vršku pravé strany je telefon opět potřeba posouvat.

Všechny tyto prostocviky, připomeňme, navíc provádíme s kluzkým kovově skleněným telefonem, který hrozí vypadnutím z ruky každou vteřinu své existence. To všechno by možná přesto šlo Xperii odpustit, kdyby se k tomu nepřidávala ještě hmotnost celého přístroje. Sony Xperia totiž neváží ani 155g jako jeho předchůdce, ani 163g jako současný etalon prémiové kategorie Samsung Galaxy S9 (recenze), ale plných 198g a to už je opravdu znát nejen při manipulaci v ruce, ale i během nošení v kapse.

Naštěstí ale nad fyzickou podobou i přes nedoladěnou ergonomii nemusíte pouze naříkat. Sony Xperia XZ2 přes to všechno vlastně vypadá dost dobře. Napomáhá tomu 2,5D zakulacené čelní sklíčko, perleťová úprava zasklených povrchů, ale i to, jak harmonický celek se Sony povedlo vytvořit. Ve srovnání s předchůdcem s 5,2palcovým displejem nabízí hodně podobné rozměry, i když displej povyrostl o celý půlpalec. Dle svých nejlepších zvyklostí Sony opět nad rámec standardu nabízí na spodním konci pravé hrany fyzickou spoušť fotoaparátu. Čočka foťáku se pak nachází na místě, kde ji jen málokdo je schopen zakrýt prstem – což vynikne zejména ve srovnání s neprakticky konstruovaným Samsungem Galaxy S9. A i když mnohé určitě nepotěší absentující konektor na audiojack nebo jen pouhým nehtem vysouvatelný šuplík na SIM a paměťovou kartu (po jehož vysunutí se navíc telefon jako každé Sony nepochopitelně restartuje), jako celek působí nová Xperia harmonicky a nebojím se říci exkluzivně.

Displej, prostředí, baterie: dlouhotrvající akce

Sony jako už tradičně také u modelu Xperia XZ2 přináší displej své vlastní konstrukce s označením Triluminos. Způsob, jakým v Sony přistupují ke zobrazování, není tak líbivý jako AMOLED u Samsungu. I když disponují nejnovějšími technologiemi, jako je třeba HDR, zářivých barev se dočkáte jen velmi těžko. Paradoxně to však není na škodu. Co se barevného podání týče, patří Sony Xperia XZ2 v souladu s reklamními prohlášeními o technologii Triluminos k nejpřirozeněji zobrazujícím telefonům na trhu.

Zejména to platí pro nativní nastavení. Sony však poskytuje ještě několik režimů včetně tzv. Super živého, který má za úkol přiblížit barevné vyjádření směrem k obrazovkám Samsungu. Efekt se však daří jen napůl. Teplé barvy spektra se skutečně svou živostí AMOLED displejům vyrovnají, tmavší studené tóny ale trpí na přepálený kontrast a tmavě modrá proto ráda přechází v téměř černou. Subjektivně mám potom výhrady zejména k pomalu reagujícímu snímači intenzity okolního světla, kterému pravidelně trvá dvě sekundy, než se probere k činnosti. To má zejména na přímém slunci za následek to, že nedokážete rozeznat, zda se telefon opravdu probudil, nebo nikoli. Když už tak ale učiní, s čitelností v letních dnech nemá obrazovka problém, i přes papírově slabší maximální jas kolem 600 nitů.

Za konkurencí displej Sony papírově zaostává ještě v jednom ohledu: na ploše 5,7 palce v poměru 18:9 nabízí „pouhé“ Full HD+ rozlišení. Což je asi nejspíš také důvod, proč Sony nenabízí softwarové snížení rozlišení kvůli úspoře energie. Oproti plnému 2K v podání Samsungu však žádný velký rozdíl nejspíš pozorovat nebudete.  Ba naopak – za úsporu energie budete nejspíš opravdu vděční.

Nejsem si jistý, zda je to opravdu jen zásluha displeje, ale právě v oblasti úspory energie dosahuje Xperia XZ2 neuvěřitelných výsledků. Akumulátor o kapacitě 3120 mAh sice neslibuje žádné zázraky, ty však oproti očekávání přesto přicházejí. Ve špičkové kategorii neznám telefon, který v plné zátěži vydrží plné dva dny provozu. V Sony Xperia XZ2 jsem ho přesto našel. Po naprosto běžném pracovním dni s dvěma provolanými hodinami, třemi hodinami spuštěného displeje jsem přicházel v jednu ráno s 40 % zbývající kapacity baterie a telefon optimisticky hlásil svou připravenost na dalších jedenáct hodin provozu.

Spoléhat se na strojové počty je samozřejmě vždy ošemetné. Z praxe však mohu potvrdit, že průměrná výdrž na jedno nabití se u Sony Xperia XZ2 pohybuje někde mezi 20 a 24 hodinami – tedy na dvojnásobku hodnot, kterých v mém užívání blahé paměti dosahoval Samsung Galaxy Note 8 (recenze). Sony samozřejmě také nabízí poslední generaci rychlého nabíjení včetně bezdrátového režimu. V tomto ohledu však zamrzí přítomnost pomalé 5V nabíječky v balení. Snad se v tomto ohledu výrobce polepší. S tímto podprůměrným vybavením se Xperia za jednu hodinu na drátě nabije jen na 65 %.

Mnoho dalších bonusů kromě výkonu standardního v nejvyšší třídě pak Sony nenabízí. Uvnitř se skrývá dnes už povinný Snapdragon 845 v kombinaci s 4 GB operační paměti a vnitřní paměti o velikosti 64 GB. Samotné uživatelské prostředí Androidu 8.0 rozvíjí jen po kosmetické stránce. O to více zaujme vestavěná výbava externích vývojářů, která se obecně považuje za bloatware. Například antivirová aplikace od AVG. Ta po vzoru Samsungu umožňuje zamykat jednotlivé aplikace heslem nebo biometrickými údaji a podobně chránit i fotky, které mají zůstat cizím očím skryty. Její neplacená verze však natolik otravuje notifikacemi, že ji nakonec nejspíš rádi smažete.

Jiné prvky moderních etalonů luxusní třídy bychom ale hledali marně. Žádná 3D kamera, řádné skenování očních čoček, a ani gesta na čtečce otisků prstů. Tam, kde se Sony snaží přeci jen uživatelský zážitek trochu obohatit, buď vyznívá jako snaha naprázdno, nebo není příliš vidět a její přínos není zcela zřejmý. První případ představují Smart Actions – jakási obdoba automatických časovatelných zvukových profilů, kdy je telefon na základě umístění nebo události s to měnit své chování a zapínat a vypínat některé funkce. Omezená nabídka profilů a ještě limitovanější možnosti jejich personalizace ale častému užívání příliš nevybízejí.

Druhý případ pak představuje chytré nabíjení, které se snaží chránit baterii odhadnutím doby, kdy telefon skutečně odpojíte z nabíječky a ukončit nabíjení až těsně před tímto okamžikem. Nedovedu odhadnout reálný vliv této funkce na akumulátor. Uživatel si ale musí dávat pozor, aby své zvyky moc neměnil, jinak jako já občas vyrazí do práce bez nabitého telefonu. Tato snaha s velkou pompou nabízet funkce, které nemají příliš reálného využití, jako by prostupovala celým telefonem. Považme třeba možnost pořizovat fotoaparátem 3D skeny objektů. Zdánlivě zajímavá „fičurka“ umožňující si pohrát třeba i se svým vlastním obličejem – vůbec poprvé lze totiž skenovat i selfie kamerkou – nebo třeba s modelem jídla. V praxi má ovšem skener problémy s rozpoznáváním lesklých a skleněných povrchů, stěžuje si na nedostatek světla a problematická je i rychlost, respektive pomalost snímání citlivého na klidnou ruku. Ze skenů tak často vzejdou prapodivné rozšláplé tvary. Spíše než inovativnost proto na Sony zákazníci nejspíše ocení spolehlivost. Tam, kde nic není, se nemá co porouchat.

Fotoaparát a multimédia: jedním okem

Výše řečené ostatně platí i pro fotoaparát. Nestává se často, aby výrobce v nejvyšší třídě nabízel model jen s jedním objektivem – Xperia jako jedna z bílých vran v tomto případě následuje nedávno představený Samsung Galaxy S9. Na rozdíl od něj však nabízí v dnešní době jen průměrné parametry, aspoň tedy na papíře. Fyzické vybavení totiž přináší Xperia XZ2 navlas stejné jako její předchůdkyně s jedničkou v názvu. Jedná se o 19 Mpx snímač se světelností objektivu f/2.0 spoléhající na pětiosou elektronickou stabilizaci.

I s těmito parametry se však Sony opravdu činí a ve většině situací žádný handicap nepoznáte. Ba naopak na výsledných fotografiích nemůžu neocenit velmi přirozené podání barev bez jakékoli tendence zkreslovat výsledek ať už do teplejší nebo studenější poloviny spektra. Ani množství detailů nezklame a je plně srovnatelné s top modely Samsungu a iPhonu. To vše platí pro exteriérové fotografie i při focení za soumraku. Limity nepříliš světelného objektivu se začnou projevovat až v potemnělých interiérech. Tehdy se dříve než u konkurence objevuje šum a do akce se zapojuje elektronika, která má za úkol fotografie doostřit. Dočkáme se však jen nepřirozeně obtažených obrysů a slévajících se barevných ploch.

To samé v bledě modrém pak platí pro přední selfie kamerku se světelností objektivu f/2.2 – analogicky se zde projevují stejné chyby, jen o něco dříve. Za dobrých světelných podmínek pak selfíčka ujíždějí trochu do modré a občas jsem na výsledcích zaznamenal i drobné problémy s přeexponováním. V obecném pohledu však patří Sony i v nejvyšší třídě k mírnému nadprůměru. I v pohybu nemá problémy se stabilitou, ostří jistě a Japonci se dokonce konečně dokázali zbavit typických vad, jako jsou například rozostřené okraje. Jediné, co zůstává stále stejné, je snaha Sony vyčlenit všechny fotografické funkce „navíc“ do samostatných aplikací. To platí pro rozšířenou realitu, ale i pro efekt hloubky ostrosti, která funguje dosti podobně jako na telefonech s dvojím objektivem – jen jedna závěrka Xperie XZ2 musí cvaknout dvakrát, což celý proces mírně zpomaluje.

Jak fotí Sony Xperia XZ2?

Devizou, kterou se však Sony chlubí nejvíce, je pořizování zpomaleného videozáznamu. A bodejť by ne. V době, kdy se stejnou věcí chlubí i Samsung, a přesto přichází jen se záznamem 720p s nepříliš praktickým ovládáním, je skutečně čím se chlubit. Sony nabízí 1080p záznam se snímkování 960fps. Sliby o unikátním zážitku ale zůstávají nenaplněné. Záznam trvající desetinu sekundy sice umí Sony roztáhnout na tři, konkurence však v případě Samsungu Galaxy S9 nevyžaduje pro natáčení ultra slow-motion videí tolik světla. S natáčením v interiérech se pro jistotu rozlučte předem.

Stejnou nevyužitou šanci je pořizování HDR videí. První problém zjistíte už při zachycování: obraz na displeji se kouše a zpožďuje – už jen tím se lákavá funkce stává nepoužitelnou hračkou. Ještě větší zklamání ale přichází, když video pustíte na počítači či televizi, které HDR obraz ve většině případů zatím nepodporují. Nevypadá totiž ani z poloviny tak dobře jako běžný záznam. Barvy, které se měly rozsvítit spíše vyblednou a vše zatáhne bílou mlhou.

Jaké natáčí XZ2 ultrazpomalené video?

Nemohu se nezmínit ani o audioschopnostech telefonu, na něž jsem si u telefonů Sony nikdy nemohl stěžovat. Tentokrát je to trochu jiné a může za to absence konektoru na jack. Xperii jsem po většinu času používal s hi-end bezdrátovými sluchátky Sony WH-1000XM2, které Sony v rámci předobjednávek přidávalo k telefonu zdarma. Už vzhledem k této zkušenosti a celkovým hudebním kvalitám modelu za 10 000 korun jsem neměl důvod ke stížnostem. Situace se však rázem změnila v okamžiku, když jsem k Xperii připojil přes redukci klasická drátová sluchátka. Horší ořezání zvuku adaptérem jsem už dlouho neslyšel. Trpěly tím především hluboké frekvence a mé oblíbené nahrávky moderního funku tak rázem ztratily veškerý smysl. Nic naplat – Sony dokazuje, že doba bezdrátová už je naplno tu a více než na hudebních čipech uvnitř telefonů bude do budoucna nejspíš záviset na podpoře konkrétních přenosových kodeků.

To jmenovitě u Sony není problém, přináší totiž svůj vlastní proprietální kodek LDAC, kterému podle mnohých analytiků patří budoucnost bezdrátového audiopřenosu. Kromě toho pak je možné nahrávky v nižším než bezztrátové kvalitě dopočítat na kvalitu blízkou. V neposlední řadě pak poslední inovace, která svým způsobem příliš smyslu nemá: možnost doprovodit hudbu vibrováním do rytmu. Během poslechu hudebních děl to spíše ruší, v akčních filmech si dovedu účel této funkce představit lépe.

Zhodnocení a konkurence

K Sony Xperia XZ2 si člověk chvilku musí hledat cestu. Budovat vztah – abych se přiblížil paralele s namlouváním na začátku recenze. Mně se to povedlo – na začátku jsem intenzivně přemýšlel, co na Sony pochválit. Na konci testu jsem jej nechtěl vrátit. Chápu ale, že jinak mluví člověk, co telefon zadarmo dostane zapůjčený, jinak ten, co musí obětovat své peníze.

Jak má mít člověk čas a chuť budovat nějaké pouto, když jen pár týdnů před konzervativní Japonkou přišla do třídy budoucí královna krásy s označením S9 z Jižní Koreje. Sony zkrátka na první pohled v nabité luxusní třídě nejspíš neosloví tolik zájemců jako iPhone X (recenze) nebo Samsung Galaxy S9 (recenze), a to i proto, že nestojí o mnoho méně než vlajková loď jihokorejského rivala – v ověřených obchodech naleznete Sony za cenu kolem 20 000 korun.

Jednu váhu, která toto jednoduché uvažování trochu zpochybní, ale přeci jen na závěr poskytnu. K čemu jsou všemožné technické serepetičky, čtečky obličejů prohnuté displeje s obřím rozlišením, když jejich nositelé nevydrží na příjmu často déle než dvanáct hodin. Nalézt ale telefon se současným hardware, kvalitním displejem a fotoaparátem, který ve výdrži své rivaly dvakrát překoná, to už je větší kumšt. Pokud jste právě tento typ konzervativního uživatele, už dále nehledejte. Sony Xperia XZ2 je telefonem pro vás. Jen by si měl přestat hrát na inovátora, kterým ve skutečnosti není.

Co se nám líbí?	Co se nám nelíbí?
vydrží neuvěřitelně dlouho	nedotažená ergonomie láme prsty
chcete IPS displej? Tady je ten nejlepší	nemoderní fyzické parametry trhají kapsu
konzervativní vzhled bez zbytečných okázalostí	sliby o úžasném slow motion a krásném HDR videu nedokáže naplnit