Recenze Asus Zenfone 5: mate nejen svým tělem

Prémiová kvalita zpracování ve spojení s příjemnou cenovkou a výkonem střední třídy. V podání tchajwanského Asusu překvapivě funguje. Ve střední třídě najdete jen málo povedenějších telefonů. Teď už zbývá jen jedna věc: přestat se chlubit funkcemi, které v praxi buď neexistují, anebo příliš nefungují.

Že už jste o Zenfone 5 slyšeli před pár lety? V zásadě máte pravdu. I když se tehdy na český trh nepodíval, vyráběl Asus telefon se stejným názvem už v roce 2014. Tenkrát se ovšem ještě nejednalo o generační označení, ale o číselné vyjádření úhlopříčky displeje. Pětka z roku 2018 se už podobným parametrům může jen usmívat. Odhodila plastové zpracování, zapracovala na ovládání i schopnostech, ctí nejnovější trendy a dělá si ambice pořádně zatopit telefonům ve střední třídě. A jak ukazuje naše recenze po dvou týdnech strávených v její společnosti, k dosažení vytyčeného cíle schází Asusu jen kousek.

Asus Zenfone 5: specifikace

Konstrukce skleněno-kovové tělo, 153 x 76 x 7,9 mm, 165 g
Displej 6,2″, Super IPS+ LCD, 2246 x 1080 px, jemnost 402 ppi
Operační systém Android 8 Oreo + ZenUI 5.0
Procesor 8 jádrový, 2,7 GHz, Qualcomm Snapdragon 636
Paměť 4 GB RAM, 64 GB úložiště, microSD (až 2 TB)
Fotoaparát duální (12+12) Mpx, blesk, OIS, f/1.8 a f/2.2 + přední 8 Mpx, f/2.0
LTE 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie hybridní dual SIM, Bluetooth 5.0, NFC, USB-C, GPS, čtečka otisků + obličeje, 3,5 mm Jack
Baterie 3300 mAh, rychlonabíjení
Cena a dostupnost 9 999 Kč, léto 2018

Produkt můžete zakoupit na Alza.cz.


Design a zpracování: další iPhone?

Začíná to být v poslední době trochu nuda popisovat vzhled nejnovějších přístrojů. Doby, kdy se řada „expertů“ na mobilní telefony posmívala Applu za výřez v displeji, jsou pryč. Podobně jako u rozmachu velkých úhlopříček nebo i samotných dotykových displejů vytlačujících fyzické klávesnice se ukázalo, že trh chce něco jiného, než se zobrazuje v představách samozvaných analytiků. Realita dokázala, že „notch“ není jen vynucené a polovičaté řešení, jak zkombinovat bezrámečkový displej a přední fotoaparát, ale svébytné designové řešení. Natolik svébytné, až přestalo být originální. Stačilo, aby od uvedení iPhonu X uplynul přibližně půlrok, a každý druhý telefon vypadá stejně jako on.

Nejinak je na tom Asus Zenfone 5. Na jeho vzhledu skutečně není mnoho co komentovat – je to větší iPhone X (recenze). Oba dva telefony se liší jen v malých detailech, které kvůli absenci originality nabývají na důležitosti. Oproti Applu hranatější vzhled dodávají tchajwanské novince zbroušené a vyleštěné hrany hliníkového rámu. Osobně mám tento designový prvek rád. Ovšem stejně jako před lety u Samsungu, také u Asusu se jedná o místo, kde se nejčastěji objevují škrábance. My staromilci odmítající se oprostit od svých drátových sluchátek také uvítáme, že i přes příjemnou tloušťku 7,8 mm Asus nerezignoval na výstup pro audio jack.

Oproti tomu skleněná záda odlišuje od iPhonu X snad jen v horní polovině umístěná velmi rychlá čtečka otisků prstů. Škoda jen, že je pohříchu jednoúčelová. Umožňuje telefon odemykat a gestem stahovat notifikační lištu, ale to je vše. Konkurence umí s tímto biometrickým prvkem zabezpečení zacházet kreativněji. Kreativita by ostatně Asusu neuškodila ani během rýsování designu a pozice čoček fotoaparátů – nacházejí se také v oválném výstupku, který dokonce podobně jako u Apple řeže do ruky a často si ho kvůli jeho pozici příliš v rohu při focení překryjete prstem. Odpustek si Tchajwanci snaží koupit jen dezénem pod krycím sklem, který soustředěnými kruhy kapilárních rýh vytváří hezké světelné efekty, které nejen že skutečně poutají pozornost (ověřeno!), ale především odkazují na původní a tradiční design prvních novodobých smartphonů značky Asus. Tyto lze pozorovat hned ve dvou barvách, tmavě modré a stříbrné, která se mi dostala pod ruku a osobně ji považuji za originálnější a povedenější.

Na bezrámečkových telefonech není na přední ploše mnoho co vymýšlet, a to se projevuje i u Zenfonu. Snad jen už zmiňovaný výřez je hlubší než u iPhone X a je to dobře. Prospívá to totiž pozici reproduktoru sluchátka, který doléhá na ucho oproti konkurenci o fous pohodlnější. Týž repráček pak slouží jako výškový tweeter při hlasité reprodukci, za což si Asus zaslouží pochvalu. Není úplně zvykem v této cenové kategorii používat dvojici reproduktorů. Díky tomu je zvukový projev Zenfonu 5 čistý, a i přes absenci výraznější basové složky poměrně přesný a zřetelný.

Vedle reproduktoru se nachází 8 Mpx kamerka, která už podle posledních trendů zdaleka neslouží jen k pořizování selfíček, ale také odemykání skenem obličeje. Jedná se o pouhý 2D sken pomocí fotografie, nikoli o 3D Face ID, jak ho známe od Apple. V tomto ohledu zaujme relativně nízké rozlišení čipu, které naznačuje, že by se měl dát Asus snadno oblafnout i fotografií – naštěstí se mi to v průběhu testu nepodařilo. Ba naopak, v kategorii odemykání obličeje patří Asus k těm rychlejším telefonům – snadno překoná Samsungy, na iPhone se ve světlém prostředí dotahuje (ve tmě Apple nepřekonal ještě nikdo) a o míle mu utíká jen Huawei P20 Pro (recenze).

Displej, prostředí baterie: konec starým pořádkům

Možná se mnou leckdo nebude souhlasit, ale displej Asusu Zenfone 5 mu dělá opravdu čest. Začněme technologií – jedná o Super IPS+ displej, ale zaručuji se vám, že pokud se po ní nebudete pídit, nepoznáte ji. Už dlouho jsem neviděl tak syté barvy, a hlavně tak výraznou černou u jiného typu displeje, než je AMOLED. Na zkoušku Asusu jsem vyzkoušel schovat notch pod černou lištu, což prostředí ZEN UI 5.0 po poslední aktualizaci umožňuje. Efekt bude stejný jako u AMOLED konkurentů – ještě nedávno něco zcela nemyslitelného. Podobně příjemné parametry s sebou nese i hodnota maximálního jasu, který dosahuje k 550 nitům. To sice v dnešní době není žádný extrém, ale ani žádný průšvih. Lidskou řečí – to už musí hodně svítit, abyste měli problémy s viditelností. Naštěstí antireflexní vrstva funguje bezchybně a ani za toho nejteplejšího letního dne si nejspíš stěžovat nebudete, jakkoli se třeba na špičkové Samsungy dívá lépe. Také ovšem stojí dvojnásobek a pokud oželíte u Asusu absentující podporu HDR videoobsahu, v běžném režimu používání žádný extrémní rozdíl nezaznamenáte. Klobouk dolů.

Teď ale k parametrům – jedná se o 6,2palcový zobrazovač o Full HD+ rozlišení, který díky tomu, že zabírá bez pár setinek 84 % čelní plochy, působí kompaktněji, než tomu ve skutečnosti je. Jeho rozměry si uvědomíte až v okamžiku, kdy se budete snažit ovládat telefon jednou rukou. To i přes veškerou snahu ztenčit rámečky příliš nejde. Teoreticky by tomu měl napomáhat i poměr stran displeje 19:9, což se v praxi moc nedaří a často budete nuceni si k sobě přitáhnout nejen horní polovinu displeje, ale i objekty v horizontální ose. Asus celkově ukazuje, jak ošidná může být implementace většího než šestipalcového displeje do bezrámečkového těla. Kvůli tomu, že se ruka natahuje až příliš, si často stisknete displej plochou dlaně a telefon tak udělá něco úplně jiného, než čekáte. Pokrok v designu si začíná vybírat svou daň.

   

Dobrý počtář už z poměru stran odtušil, že Asus Zenfone 5 je trochu méně „širokoúhlý“ než leckterá konkurence, což se mimochodem projevuje v prostředí. Dlouho jsem si například nevšiml jakéhokoli rozdílu v běžném a širokoúhlému zobrazení přizpůsobeném rozlišení. Liší se totiž jen asi o milimetr a v praxi rozdíl nejvíce poznáte na tom, že v jednom zobrazení je lišta s ovládacími prvky bílá a v druhém černá.

Ostatně, celé prostředí Zen UI je ve své páté generaci kapitolou sama pro sebe. Pamětníci prvních Zenfonů dozajista vzpomenou na šílené množství bloatwaru a poněkud kostrbatou grafickou podobu prvních pokusů Asusu o vlastní prostředí. Od roku 2013 ale Zenfone 5 ušel opravdu pořádný kus cesty. Cesty, která měla podle představ UX designérů vést k větší přehlednosti a optické čistotě. Povedlo se to přibližně napůl. Design už nikde nekazí žádné asijské omalovánky a po vzoru Samsungu chybí dokonce i samostatné tlačítko pro vstup do seznamu aplikací – to nahrazuje swipnutí po displeji nahoru. Na druhou stranu funkčně patří Zen UI pořád k těm nakypělejším nadstavbám nad Androidem Oreo. Předinstalované aplikace se ovšem jen přesunuly do samotného jádra systému a nejsou na první pohled vidět.

   

V Asusu se snažili operační systém narvat funkcemi, které lze ovšem pohříchu málokdy využít – aspoň tedy v mém subjektivním ohledu. Většinu z nich nalezneme v záložce Funkce AI – rozuměj umělé inteligence. Asus například nabízí funkci, jíž říká OptiPlex a má zrychlit start některých aplikací. Pokud něco dělá, dělá to velmi diskrétně, až mám pocit, že pokud bych nevěděl, že se start aplikací zrychlit má, nepostřehl bych to. Dále Zenfone umí měnit teplotu barev na displeji podle prostředí – zde zase nevím, co to má společného s umělou inteligencí, když to samé umějí iPhony už dlouho a žádnou AI k tomu nepotřebují. To samé platí pro zesilování hlasitosti vyzvánění podle prostředí. Nejúčelnější doplňkem tak zůstává nejspíš tzv. PageMarker, který umí pomocí rychlé volby přidávat nepřečtené webové stránky do seznamu četby.

  

Zen UI také občas válčí s ergonomií. A může za to paradoxně to, co má být módní devizou, tedy notch, ve spolupáci s operačním systémem, který na odobné legrace není připraven (Android 9.0 už prý bude). Na zmenšenou notifikační lištu se nevejdou všechny notifikace a ty, která jsou vizuálně „schované“ pod výřezem, jen rotují v jedné pozici hned vedle něj. Stabilně tak vidíte jen jednu notifikační ikonu, a to je sakra málo. Během testování mi tímto způsobem unikaly důležité maily a nezachránila to ani poměrně rozměrná notifikační dioda ve výřezu. Pád dní mi také trvalo zvyknout si na to, že stažení lišty probíhá na každé straně výřezu jinak a ergonomicky navíc dost „přes koleno“. Na pravé straně, tedy blíž u ovládacího palce většinově dominantní ruky, se swipe gestem rozbalí kompletní nabídka rychlých přepínačů – tedy tak, jak o byste na „notchless“ telefonu stáhli lištu dvěma prsty. Tím pádem se ovšem opět zakryje většina notifikací, které se dostanou mimo displej. Klasické stažení se provádí na levé straně, tedy od palce dál. Pokud bych se mohl přimluvit za jednu jedinou změnu v příští aktualizaci, byla by to tahle.

   

Nerad bych ovšem, aby popis funkcí prostředí vyzněl jako kritika. Za mnoho těchto vad ani Asus nemůže. Naopak si zaslouží pochvalu za dobrou optimalizaci na čipsetu střední třídy Snapdragon 636. Tímto čipem ještě není vybavena nikterak početná skupina telefonů, a tak je těžké výkon Zenfone 5 s něčím srovnávat. Musí proto stačit jen konstatování, že se mi většinu her povedlo spustit v nejvyšším rozlišení, prostředí nijak nelaguje ani při spouštění nenažraného Facebooku a k tomu všemu se skóre v AnTuTu pohybuje nad nijak potupnou hranicí 130 000 bodů.

Nad hranici průměru však Asus Zenfone 5 posouvá baterie. Tchajwanská novinka disponuje akumulátorem o mírně nadprůměrné kapacitě 3300 mAh a i když oproti očekávání, která vyvolávají skleněná záda, nepřináší bezdrátové nabíjení, přináší vlastní technologii rychlého nabíjení, které říká Boostmater. Když se oprostíme od faktu, že jej standardní QuickCharge nabíječky budou ignorovat, nepracuje vůbec špatně. K nabití na polovinu kapacity baterie postačí Asusu necelá půlhodina. Co je ale ještě lepší, jen málokdy je to potřeba. Ve střední třídě se Asus co se výdrže týče řadí k tomu lepšímu, co jsem potkal. Ani jednou jsem necítil potřebu ho během dne dokrmit. I v případě, že jsem se vydal na dvouhodinovou navigovanou cestu autem a tím pádem displej svítil přes den více než pět hodin, donesl jsem domů telefon po 18 hodinách provozu, přičemž hlásil připravenost pracovat ještě další 4 hodiny.

   

To nejsou vůbec špatná čísla a dost pravděpodobně má na svědomí poměrně propracovaná aplikace na správu baterie s názvem PowerMaster. Ta ve výchozím nastavení umožňuje uspat na pozadí všechny aplikace, které by jen náznakem mohly akumulátor vyčerpávat, monitoruje všechny procesy v telefonu a snaží se o jejich maximální energetickou optimalizaci, a podobně jako to dělají telefony Sony, se postupně učí vaše nabíjecí zvyklosti a podle toho řídí rychlost procesu doplňování energie tak, aby byl k baterii co možná nejšetrnější. Hádám, že efekt se projeví až po pár měsících. Já jsem aspoň spokojen s tím, že mně PowerMaster chválil za to, že se o baterii dobře starám.

Fotoaparát a multimédia: za očekáváními střední třídy

Nic naplat, právě na kvalitě fotoaparátu se dnes v nabité, a hlavně vyrovnané střední třídě láme chleba. Do souboje zejména s telefony značky Huawei a její lacinější divize Honor vstupuje Asus Zenfone 5 vybaven dvojicí objektivů o světelnostech f/1.8 a f/2.0 (primární z nich je stabilizován optickým systémem) s čipy o rozlišení 12 a 8 Mpx. Oproti stávajícímu trendu nejde v případě sekundární čočky o teleobjektiv, ale naopak o širokoúhlé pseudorybí oko s úhlem záběru 120 stupňů. Pro mě osobně to bylo celkem zklamání. Tato konstelace podle mého nemá tak široké využití jako „klasické“ kombo standardního a teleobjektivu umožňující simulovat plynulý pseudooptický zoom. Asus ovšem neumí ani jakýsi antizoom, tedy plynulé oddalování obrazu, jako to zvládá LG. Mezi objektivy umí jen přepínat a ani to někdy nejde, pokud je telefon například zaneprázdněný ukládáním fotografie, což pravidelně trvá 5-10 sekund.

Bohužel to není jediný zádrhel, který se k telefonu váže. Rybí oko jako takové sice umí pořizovat vzhledem ke svým vlastnostem efektní záběry, nedisponuje ale tak dobrými parametry jako primární objektiv a na obrazovém výsledku je to znát. Na rychle pohybující se objekty je lépe použít hlavní kamerku, protože na ně širokoúhlé sklo nedokáže zaostřit a nižší světelnost objektivu má tendenci se projevovat například hláškou, která se na displeji ukáže po setmění: “použijte prosím druhý objektiv.” Rýpal si všimne i jiného podání barev, kdy sekundární objektiv tíhne používání teplejších odstínů, kdy z červené vytváří hnědou a z bílé lehce nažloutlou.

Jak fotí Asus Zenfone 5?

Ani primární objektiv však nepředvádí výkony hodné extraligy. Zvládá sice výrazně rychleji ostřit, ale rád přepaluje bílou, která na fotografiích mraků občas zcela vymaže modré odstíny nebe. Podrobným zkoumáním pak uživatel přijde i na drobné neostrosti na okrajích fotografie, které však bývají v této cenové kategorii relativně běžné. Jinými slovy – obrazová kvalita zůstává trochu za očekáváním, která vzbuzuje jinak povedená fotoaplikace. Ta se mi zalíbila zejména těmi nejdůležitějšími volbami přístupnými hned z úvodní obrazovky, spoluprací s Google Lens, velkorysým manuálním režimem, ale i obrazovými efekty.

Emulace hloubky ostrosti je základ, který Asus zvládá relativně dobře. Bohužel, využívání této funkce občas překvapivě celou aplikaci dokázalo výrazně zpomalit a občas si telefon sám řekl, že rozmazat pozadí zkrátka neumožní a nebyl mi schopen vysvětlit proč. Daleko lépe fungují zkrášlovací, zeštíhlovací a oči zvýrazňující režimy. Ty spolu s bokeh efektem nalezneme i v režimu selfie přední, kupodivu prý také opticky stabilizované kamerky.

Z předchozích řádků je nejspíš zjevné, že fotografické schopnosti Asusu mě příliš neuchvátily, i když k základnímu pořizování fotografií tato výbava rozhodně stačí. Najdou se telefony, které zvládají za podobnou cenu fotit lépe, ve střední třídě je to ale stále spíš výjimka. Daleko větší zklamání pro mě představovala reprodukce zvuku. Projevu skrz sluchátka při nižších hlasitostech zcela chyběla basová složka ve všech frekvencích a ani po přidání hlasitosti téměř na maximum se situace příliš nevylepšila. Ani vestavěný a relativně podrobný ekvalizér situaci moc nenapravil a zvuk zůstával neprokreslený, plochý a lehce krabicový. Je to škoda, protože funkčně patří Asus v oblasti zvuku k vybavenějším telefonům. Umožňuje dokonce přizpůsobit charakteristiku zvuku použitým sluchátkům za pomoci testovacích tónů, podobně jako konkurenční Samsungy. Telefonům s podobně plochým projevem většinou pomáhá implementace efektů Dolby Atmos, ta zde však pohříchu schází.

Závěr a konkurence

Asus Zenfone 5 je příjemný telefon, který sice má své mouchy, v řadě případů by je však dovedla napravit vhodně vyladěná aktualizace softwaru. A protože za dvoutýdenní dobu testu přišly hned dvě velké záplaty, nemám důvod nevěřit, že se to nestane. Do té doby ale bude mít Zenfone 5 problém, a ten spočívá především v ambiciózní konkurenci. Deset tisíc stojí Honor 10 (recenze), o dva tisíce méně pak Huawei P20 Lite (recenze). Ty sice ve funkční oblasti neslibují hory doly, ale zase se jim nestává, že očekávání zákazníků zklamou. I tak ale musím říct, že se Asus vydal správným směrem, a už teď se těším na Zenfone 6.

Co se nám líbí? Co se nám nelíbí?
 design a zpracování nad poměry třídy  jen průměrný fotoaparát
 skvělý displej, který útočí na luxusní kategorii telefonů  audiofilové, ruce pryč!
 bezproblémová výdrž baterie  občasné lagy při fotografování
 štědrá funkční výbava

Nepřehlédněte

Diskuze

"Komentáře se nahrávají..."

Recenze Asus Zenfone 5: mate nejen svým tělem

Prémiová kvalita zpracování ve spojení s příjemnou cenovkou a výkonem střední třídy. V podání tchajwanského Asusu překvapivě funguje. Ve střední třídě najdete jen málo povedenějších telefonů. Teď už zbývá jen jedna věc: přestat se chlubit funkcemi, které v praxi buď neexistují, anebo příliš nefungují.

Že už jste o Zenfone 5 slyšeli před pár lety? V zásadě máte pravdu. I když se tehdy na český trh nepodíval, vyráběl Asus telefon se stejným názvem už v roce 2014. Tenkrát se ovšem ještě nejednalo o generační označení, ale o číselné vyjádření úhlopříčky displeje. Pětka z roku 2018 se už podobným parametrům může jen usmívat. Odhodila plastové zpracování, zapracovala na ovládání i schopnostech, ctí nejnovější trendy a dělá si ambice pořádně zatopit telefonům ve střední třídě. A jak ukazuje naše recenze po dvou týdnech strávených v její společnosti, k dosažení vytyčeného cíle schází Asusu jen kousek.

Asus Zenfone 5: specifikace

Konstrukce skleněno-kovové tělo, 153 x 76 x 7,9 mm, 165 g
Displej 6,2″, Super IPS+ LCD, 2246 x 1080 px, jemnost 402 ppi
Operační systém Android 8 Oreo + ZenUI 5.0
Procesor 8 jádrový, 2,7 GHz, Qualcomm Snapdragon 636
Paměť 4 GB RAM, 64 GB úložiště, microSD (až 2 TB)
Fotoaparát duální (12+12) Mpx, blesk, OIS, f/1.8 a f/2.2 + přední 8 Mpx, f/2.0
LTE 800, 900, 1800, 2100, 2600 MHz
Technologie hybridní dual SIM, Bluetooth 5.0, NFC, USB-C, GPS, čtečka otisků + obličeje, 3,5 mm Jack
Baterie 3300 mAh, rychlonabíjení
Cena a dostupnost 9 999 Kč, léto 2018

Produkt můžete zakoupit na Alza.cz.


Design a zpracování: další iPhone?

Začíná to být v poslední době trochu nuda popisovat vzhled nejnovějších přístrojů. Doby, kdy se řada „expertů“ na mobilní telefony posmívala Applu za výřez v displeji, jsou pryč. Podobně jako u rozmachu velkých úhlopříček nebo i samotných dotykových displejů vytlačujících fyzické klávesnice se ukázalo, že trh chce něco jiného, než se zobrazuje v představách samozvaných analytiků. Realita dokázala, že „notch“ není jen vynucené a polovičaté řešení, jak zkombinovat bezrámečkový displej a přední fotoaparát, ale svébytné designové řešení. Natolik svébytné, až přestalo být originální. Stačilo, aby od uvedení iPhonu X uplynul přibližně půlrok, a každý druhý telefon vypadá stejně jako on.

Nejinak je na tom Asus Zenfone 5. Na jeho vzhledu skutečně není mnoho co komentovat – je to větší iPhone X (recenze). Oba dva telefony se liší jen v malých detailech, které kvůli absenci originality nabývají na důležitosti. Oproti Applu hranatější vzhled dodávají tchajwanské novince zbroušené a vyleštěné hrany hliníkového rámu. Osobně mám tento designový prvek rád. Ovšem stejně jako před lety u Samsungu, také u Asusu se jedná o místo, kde se nejčastěji objevují škrábance. My staromilci odmítající se oprostit od svých drátových sluchátek také uvítáme, že i přes příjemnou tloušťku 7,8 mm Asus nerezignoval na výstup pro audio jack.

Oproti tomu skleněná záda odlišuje od iPhonu X snad jen v horní polovině umístěná velmi rychlá čtečka otisků prstů. Škoda jen, že je pohříchu jednoúčelová. Umožňuje telefon odemykat a gestem stahovat notifikační lištu, ale to je vše. Konkurence umí s tímto biometrickým prvkem zabezpečení zacházet kreativněji. Kreativita by ostatně Asusu neuškodila ani během rýsování designu a pozice čoček fotoaparátů – nacházejí se také v oválném výstupku, který dokonce podobně jako u Apple řeže do ruky a často si ho kvůli jeho pozici příliš v rohu při focení překryjete prstem. Odpustek si Tchajwanci snaží koupit jen dezénem pod krycím sklem, který soustředěnými kruhy kapilárních rýh vytváří hezké světelné efekty, které nejen že skutečně poutají pozornost (ověřeno!), ale především odkazují na původní a tradiční design prvních novodobých smartphonů značky Asus. Tyto lze pozorovat hned ve dvou barvách, tmavě modré a stříbrné, která se mi dostala pod ruku a osobně ji považuji za originálnější a povedenější.

Na bezrámečkových telefonech není na přední ploše mnoho co vymýšlet, a to se projevuje i u Zenfonu. Snad jen už zmiňovaný výřez je hlubší než u iPhone X a je to dobře. Prospívá to totiž pozici reproduktoru sluchátka, který doléhá na ucho oproti konkurenci o fous pohodlnější. Týž repráček pak slouží jako výškový tweeter při hlasité reprodukci, za což si Asus zaslouží pochvalu. Není úplně zvykem v této cenové kategorii používat dvojici reproduktorů. Díky tomu je zvukový projev Zenfonu 5 čistý, a i přes absenci výraznější basové složky poměrně přesný a zřetelný.

Vedle reproduktoru se nachází 8 Mpx kamerka, která už podle posledních trendů zdaleka neslouží jen k pořizování selfíček, ale také odemykání skenem obličeje. Jedná se o pouhý 2D sken pomocí fotografie, nikoli o 3D Face ID, jak ho známe od Apple. V tomto ohledu zaujme relativně nízké rozlišení čipu, které naznačuje, že by se měl dát Asus snadno oblafnout i fotografií – naštěstí se mi to v průběhu testu nepodařilo. Ba naopak, v kategorii odemykání obličeje patří Asus k těm rychlejším telefonům – snadno překoná Samsungy, na iPhone se ve světlém prostředí dotahuje (ve tmě Apple nepřekonal ještě nikdo) a o míle mu utíká jen Huawei P20 Pro (recenze).

Displej, prostředí baterie: konec starým pořádkům

Možná se mnou leckdo nebude souhlasit, ale displej Asusu Zenfone 5 mu dělá opravdu čest. Začněme technologií – jedná o Super IPS+ displej, ale zaručuji se vám, že pokud se po ní nebudete pídit, nepoznáte ji. Už dlouho jsem neviděl tak syté barvy, a hlavně tak výraznou černou u jiného typu displeje, než je AMOLED. Na zkoušku Asusu jsem vyzkoušel schovat notch pod černou lištu, což prostředí ZEN UI 5.0 po poslední aktualizaci umožňuje. Efekt bude stejný jako u AMOLED konkurentů – ještě nedávno něco zcela nemyslitelného. Podobně příjemné parametry s sebou nese i hodnota maximálního jasu, který dosahuje k 550 nitům. To sice v dnešní době není žádný extrém, ale ani žádný průšvih. Lidskou řečí – to už musí hodně svítit, abyste měli problémy s viditelností. Naštěstí antireflexní vrstva funguje bezchybně a ani za toho nejteplejšího letního dne si nejspíš stěžovat nebudete, jakkoli se třeba na špičkové Samsungy dívá lépe. Také ovšem stojí dvojnásobek a pokud oželíte u Asusu absentující podporu HDR videoobsahu, v běžném režimu používání žádný extrémní rozdíl nezaznamenáte. Klobouk dolů.

Teď ale k parametrům – jedná se o 6,2palcový zobrazovač o Full HD+ rozlišení, který díky tomu, že zabírá bez pár setinek 84 % čelní plochy, působí kompaktněji, než tomu ve skutečnosti je. Jeho rozměry si uvědomíte až v okamžiku, kdy se budete snažit ovládat telefon jednou rukou. To i přes veškerou snahu ztenčit rámečky příliš nejde. Teoreticky by tomu měl napomáhat i poměr stran displeje 19:9, což se v praxi moc nedaří a často budete nuceni si k sobě přitáhnout nejen horní polovinu displeje, ale i objekty v horizontální ose. Asus celkově ukazuje, jak ošidná může být implementace většího než šestipalcového displeje do bezrámečkového těla. Kvůli tomu, že se ruka natahuje až příliš, si často stisknete displej plochou dlaně a telefon tak udělá něco úplně jiného, než čekáte. Pokrok v designu si začíná vybírat svou daň.

   

Dobrý počtář už z poměru stran odtušil, že Asus Zenfone 5 je trochu méně „širokoúhlý“ než leckterá konkurence, což se mimochodem projevuje v prostředí. Dlouho jsem si například nevšiml jakéhokoli rozdílu v běžném a širokoúhlému zobrazení přizpůsobeném rozlišení. Liší se totiž jen asi o milimetr a v praxi rozdíl nejvíce poznáte na tom, že v jednom zobrazení je lišta s ovládacími prvky bílá a v druhém černá.

Ostatně, celé prostředí Zen UI je ve své páté generaci kapitolou sama pro sebe. Pamětníci prvních Zenfonů dozajista vzpomenou na šílené množství bloatwaru a poněkud kostrbatou grafickou podobu prvních pokusů Asusu o vlastní prostředí. Od roku 2013 ale Zenfone 5 ušel opravdu pořádný kus cesty. Cesty, která měla podle představ UX designérů vést k větší přehlednosti a optické čistotě. Povedlo se to přibližně napůl. Design už nikde nekazí žádné asijské omalovánky a po vzoru Samsungu chybí dokonce i samostatné tlačítko pro vstup do seznamu aplikací – to nahrazuje swipnutí po displeji nahoru. Na druhou stranu funkčně patří Zen UI pořád k těm nakypělejším nadstavbám nad Androidem Oreo. Předinstalované aplikace se ovšem jen přesunuly do samotného jádra systému a nejsou na první pohled vidět.

   

V Asusu se snažili operační systém narvat funkcemi, které lze ovšem pohříchu málokdy využít – aspoň tedy v mém subjektivním ohledu. Většinu z nich nalezneme v záložce Funkce AI – rozuměj umělé inteligence. Asus například nabízí funkci, jíž říká OptiPlex a má zrychlit start některých aplikací. Pokud něco dělá, dělá to velmi diskrétně, až mám pocit, že pokud bych nevěděl, že se start aplikací zrychlit má, nepostřehl bych to. Dále Zenfone umí měnit teplotu barev na displeji podle prostředí – zde zase nevím, co to má společného s umělou inteligencí, když to samé umějí iPhony už dlouho a žádnou AI k tomu nepotřebují. To samé platí pro zesilování hlasitosti vyzvánění podle prostředí. Nejúčelnější doplňkem tak zůstává nejspíš tzv. PageMarker, který umí pomocí rychlé volby přidávat nepřečtené webové stránky do seznamu četby.

  

Zen UI také občas válčí s ergonomií. A může za to paradoxně to, co má být módní devizou, tedy notch, ve spolupáci s operačním systémem, který na odobné legrace není připraven (Android 9.0 už prý bude). Na zmenšenou notifikační lištu se nevejdou všechny notifikace a ty, která jsou vizuálně „schované“ pod výřezem, jen rotují v jedné pozici hned vedle něj. Stabilně tak vidíte jen jednu notifikační ikonu, a to je sakra málo. Během testování mi tímto způsobem unikaly důležité maily a nezachránila to ani poměrně rozměrná notifikační dioda ve výřezu. Pád dní mi také trvalo zvyknout si na to, že stažení lišty probíhá na každé straně výřezu jinak a ergonomicky navíc dost „přes koleno“. Na pravé straně, tedy blíž u ovládacího palce většinově dominantní ruky, se swipe gestem rozbalí kompletní nabídka rychlých přepínačů – tedy tak, jak o byste na „notchless“ telefonu stáhli lištu dvěma prsty. Tím pádem se ovšem opět zakryje většina notifikací, které se dostanou mimo displej. Klasické stažení se provádí na levé straně, tedy od palce dál. Pokud bych se mohl přimluvit za jednu jedinou změnu v příští aktualizaci, byla by to tahle.

   

Nerad bych ovšem, aby popis funkcí prostředí vyzněl jako kritika. Za mnoho těchto vad ani Asus nemůže. Naopak si zaslouží pochvalu za dobrou optimalizaci na čipsetu střední třídy Snapdragon 636. Tímto čipem ještě není vybavena nikterak početná skupina telefonů, a tak je těžké výkon Zenfone 5 s něčím srovnávat. Musí proto stačit jen konstatování, že se mi většinu her povedlo spustit v nejvyšším rozlišení, prostředí nijak nelaguje ani při spouštění nenažraného Facebooku a k tomu všemu se skóre v AnTuTu pohybuje nad nijak potupnou hranicí 130 000 bodů.

Nad hranici průměru však Asus Zenfone 5 posouvá baterie. Tchajwanská novinka disponuje akumulátorem o mírně nadprůměrné kapacitě 3300 mAh a i když oproti očekávání, která vyvolávají skleněná záda, nepřináší bezdrátové nabíjení, přináší vlastní technologii rychlého nabíjení, které říká Boostmater. Když se oprostíme od faktu, že jej standardní QuickCharge nabíječky budou ignorovat, nepracuje vůbec špatně. K nabití na polovinu kapacity baterie postačí Asusu necelá půlhodina. Co je ale ještě lepší, jen málokdy je to potřeba. Ve střední třídě se Asus co se výdrže týče řadí k tomu lepšímu, co jsem potkal. Ani jednou jsem necítil potřebu ho během dne dokrmit. I v případě, že jsem se vydal na dvouhodinovou navigovanou cestu autem a tím pádem displej svítil přes den více než pět hodin, donesl jsem domů telefon po 18 hodinách provozu, přičemž hlásil připravenost pracovat ještě další 4 hodiny.

   

To nejsou vůbec špatná čísla a dost pravděpodobně má na svědomí poměrně propracovaná aplikace na správu baterie s názvem PowerMaster. Ta ve výchozím nastavení umožňuje uspat na pozadí všechny aplikace, které by jen náznakem mohly akumulátor vyčerpávat, monitoruje všechny procesy v telefonu a snaží se o jejich maximální energetickou optimalizaci, a podobně jako to dělají telefony Sony, se postupně učí vaše nabíjecí zvyklosti a podle toho řídí rychlost procesu doplňování energie tak, aby byl k baterii co možná nejšetrnější. Hádám, že efekt se projeví až po pár měsících. Já jsem aspoň spokojen s tím, že mně PowerMaster chválil za to, že se o baterii dobře starám.

Fotoaparát a multimédia: za očekáváními střední třídy

Nic naplat, právě na kvalitě fotoaparátu se dnes v nabité, a hlavně vyrovnané střední třídě láme chleba. Do souboje zejména s telefony značky Huawei a její lacinější divize Honor vstupuje Asus Zenfone 5 vybaven dvojicí objektivů o světelnostech f/1.8 a f/2.0 (primární z nich je stabilizován optickým systémem) s čipy o rozlišení 12 a 8 Mpx. Oproti stávajícímu trendu nejde v případě sekundární čočky o teleobjektiv, ale naopak o širokoúhlé pseudorybí oko s úhlem záběru 120 stupňů. Pro mě osobně to bylo celkem zklamání. Tato konstelace podle mého nemá tak široké využití jako „klasické“ kombo standardního a teleobjektivu umožňující simulovat plynulý pseudooptický zoom. Asus ovšem neumí ani jakýsi antizoom, tedy plynulé oddalování obrazu, jako to zvládá LG. Mezi objektivy umí jen přepínat a ani to někdy nejde, pokud je telefon například zaneprázdněný ukládáním fotografie, což pravidelně trvá 5-10 sekund.

Bohužel to není jediný zádrhel, který se k telefonu váže. Rybí oko jako takové sice umí pořizovat vzhledem ke svým vlastnostem efektní záběry, nedisponuje ale tak dobrými parametry jako primární objektiv a na obrazovém výsledku je to znát. Na rychle pohybující se objekty je lépe použít hlavní kamerku, protože na ně širokoúhlé sklo nedokáže zaostřit a nižší světelnost objektivu má tendenci se projevovat například hláškou, která se na displeji ukáže po setmění: “použijte prosím druhý objektiv.” Rýpal si všimne i jiného podání barev, kdy sekundární objektiv tíhne používání teplejších odstínů, kdy z červené vytváří hnědou a z bílé lehce nažloutlou.

Jak fotí Asus Zenfone 5?

Ani primární objektiv však nepředvádí výkony hodné extraligy. Zvládá sice výrazně rychleji ostřit, ale rád přepaluje bílou, která na fotografiích mraků občas zcela vymaže modré odstíny nebe. Podrobným zkoumáním pak uživatel přijde i na drobné neostrosti na okrajích fotografie, které však bývají v této cenové kategorii relativně běžné. Jinými slovy – obrazová kvalita zůstává trochu za očekáváním, která vzbuzuje jinak povedená fotoaplikace. Ta se mi zalíbila zejména těmi nejdůležitějšími volbami přístupnými hned z úvodní obrazovky, spoluprací s Google Lens, velkorysým manuálním režimem, ale i obrazovými efekty.

Emulace hloubky ostrosti je základ, který Asus zvládá relativně dobře. Bohužel, využívání této funkce občas překvapivě celou aplikaci dokázalo výrazně zpomalit a občas si telefon sám řekl, že rozmazat pozadí zkrátka neumožní a nebyl mi schopen vysvětlit proč. Daleko lépe fungují zkrášlovací, zeštíhlovací a oči zvýrazňující režimy. Ty spolu s bokeh efektem nalezneme i v režimu selfie přední, kupodivu prý také opticky stabilizované kamerky.

Z předchozích řádků je nejspíš zjevné, že fotografické schopnosti Asusu mě příliš neuchvátily, i když k základnímu pořizování fotografií tato výbava rozhodně stačí. Najdou se telefony, které zvládají za podobnou cenu fotit lépe, ve střední třídě je to ale stále spíš výjimka. Daleko větší zklamání pro mě představovala reprodukce zvuku. Projevu skrz sluchátka při nižších hlasitostech zcela chyběla basová složka ve všech frekvencích a ani po přidání hlasitosti téměř na maximum se situace příliš nevylepšila. Ani vestavěný a relativně podrobný ekvalizér situaci moc nenapravil a zvuk zůstával neprokreslený, plochý a lehce krabicový. Je to škoda, protože funkčně patří Asus v oblasti zvuku k vybavenějším telefonům. Umožňuje dokonce přizpůsobit charakteristiku zvuku použitým sluchátkům za pomoci testovacích tónů, podobně jako konkurenční Samsungy. Telefonům s podobně plochým projevem většinou pomáhá implementace efektů Dolby Atmos, ta zde však pohříchu schází.

Závěr a konkurence

Asus Zenfone 5 je příjemný telefon, který sice má své mouchy, v řadě případů by je však dovedla napravit vhodně vyladěná aktualizace softwaru. A protože za dvoutýdenní dobu testu přišly hned dvě velké záplaty, nemám důvod nevěřit, že se to nestane. Do té doby ale bude mít Zenfone 5 problém, a ten spočívá především v ambiciózní konkurenci. Deset tisíc stojí Honor 10 (recenze), o dva tisíce méně pak Huawei P20 Lite (recenze). Ty sice ve funkční oblasti neslibují hory doly, ale zase se jim nestává, že očekávání zákazníků zklamou. I tak ale musím říct, že se Asus vydal správným směrem, a už teď se těším na Zenfone 6.

Co se nám líbí? Co se nám nelíbí?
 design a zpracování nad poměry třídy  jen průměrný fotoaparát
 skvělý displej, který útočí na luxusní kategorii telefonů  audiofilové, ruce pryč!
 bezproblémová výdrž baterie  občasné lagy při fotografování
 štědrá funkční výbava

Nepřehlédněte

Diskuze

"Komentáře se nahrávají..."